Jaký jste měly ,,režim" v 6ti nedělí? Resp. co jste zvládaly a co jste nechaly na druhých. Jak moc vám okolí pomáhalo - s čím konkrétně a kdo? A zvládaly jste jít s miminkem každý den ven? Uvařit, poklidit? Nebo když spinkalo miminko taky jste ulehly?
Zvladala jsem přežít 😂👌 moje dítě nespalo přes den do 3 měsíců - max 7minut a pouze na mě, nepribiralo a plakalo….. jídlo mi vozila mamka + jsem měla v mrazáku něco předem, ven chodit každý den? Vůbec. Úklid? Vůbec… rodiče pomáhali a jezdili za nama snad 3 krát týdne….
Tak a ted čekám jak jsem marna a všechny ostatní jste to zvladaly 😂👌
Jsem ted necele tri tydny po porodu druheho ditete.Manzel zabavuje starsiho syna, chodi na vylety, hriste, zoo atp. Ja jsem doma s mininem, chodime na prochazky, nekdy mame samozrejme program vsichni dohromadY. Varim rychla jednoducha jidla, poklidim zakladni veci, kdyz mam volne ruce. Vecer si jdu lehnout s miminem a manzel uspi starsiho a doklidi co je potreba, abychom dalsi den zacinali plus minus s cistym stitem. Zitra jde po 14 dnech manzel do prace, tak jsem na nas zvedava, hlavne zkloubit to poledni uspavani bude orisek.
@optimistic Ahoj, šestinedělí bylo fajn. Přítel byl s nama týden doma. Pomáhal vařit, úklid nějak extra neřeším, není to to nejdůležitější. Samozřejmě, že takový ten klasický úklid jako vysávání dělám zhruba obden, máme dva pejsky. Jinak já se cítila dobře. Nikdo nám nepomáhal, nebylo třeba. Naši měli zrovna covid, pak sme jej chytli i my, takže jsme byli doma. Ale tím, že přítel vaří a vaří rád, tak nebylo třeba nikoho volat a žádat o pomoc. Syn byl hodně a spavé miminko 😍Návštěvu jsem ze začátku doma moc nechtěla, jen rodinu. Normálně jsme chodili ven na procházky, jezdili do obchodu na nákup.
Hned druhý den po návratu z porodnice sem naběhla na klasický mód.
@optimistic Já naběhla na normální režim hned. Manžel vařil, já uklízela, starala se o malou, ty první dny po porodu jsme měli lítání po úřadech, po doktorech (krev z patičky, pediatr, kyčle) ale zvládlo se to dobře. I ven jsme chodili...ale musím říct že kdybych měla ještě jedno dítě, asi bych si to šestinedělí víc užívala v klidu, bez návštěv...A nepomáhal nám nikdo, s manželem jsme to zvládali sami...
Vše jsem zvládala tak, jak jsem potřebovala já a miminko, manžel je skvělý, pomáhal, ničemu se nedivil, zcela se přizůsobil a podporoval mě. Jediné, co mi vadilo, byly návštěvy babičky a dědečka, kteří chtěli malou vidět, já chtěla být jen s ní a nikým nerušená, když třeba malá spí a vzbudilo i jen obyčejné mluvení ....
@klokanka31 no… nechci ti brat iluze, ale spojeni druhe dite - sestinedeli - klid se vylucuje 😂
@optimistic je uplne jedno jak si to kdo zaridil a jak si zil v sestinedeli. Udelej si to tak at to vyhovuje tobe/vam. Je to individualni, zalezi na mnoha vecech.
@optimistic po císaři jsem byla dost unavená, kojila běžně hodinu v kuse a po dvou hodinách znova. Ale poslouchala jsem u toho mluvené slovo na CD, takže super. Byla jsem ráda, že nemám na starosti ještě jiné dítě. Neuklízela jsem, často spala s malou. Každá návštěva (jen nejbližší rodina) měla za úkol přinést nějaké jídlo. 😄 Malá byla denně venku - buď se mnou nebo s jiným ochotníkem. 😉 Režim nebyl žádný, někdy malá usnula na noc třeba i o půlnoci nebo v jednu v noci a pak v noci i dvě hodiny nespala, plakala, muselo se s ní chodit, houpat. Únava obrovská. Manžel hodně pomáhal.
Byla jsem po císaři marná, unavená... Manžel byl s námi dva nebo tři týdny doma, jinak nám nepomáhal nikdo... Na vaření a úklid si vůbec nevzpomínám, jak to probíhalo 😄
@journals Pravda 😄 první dítě je první dítě, to si člověk může užívat...
První den byl manžel doma s námi na vypravení starších dětí do školy a jel do práce.Ještě v šestinedělí začala domácí výuka ve škole. Neviděla jsem problém v ničem .
@klokanka31 pamatuji si dobře z minulých diskuzí, že ty jsi žena v domácnosti nebo si to pletu? Měla jsi tam fajn postřehy. Pokud jsem si tedy nespletla nick 🙂
Nikdo semnou doma nebyl. Manžel šel hned do práce
Zastávám názor, že čím dřív si na nový režim zvykneš, tím líp 🤷🏼♀️ vařila jsem rychlovky, žehlila a u toho nohou houpala malého... Podruhé to bylo jednodušší
@ee.liska Jj jsem.
Jak s kterým dítětem🙂 U prvního jsem se teprv dávala dohromady (protahovaný porod, ještě další 2 dny jsem při pokusu o posazení omdlívala), hodně pomáhal muž i mamka (i když oba chodili do práce). U druhého jsem po příchodu z porodnice byla většinu dne na vše sama a nechápala jsem, kdy se mám aspoň nasnídat🙂 Sedlo si zhruba za 2 týdny. Ven se samozřejmě muselo, na nákup, trochu zabavit dvouleťáka, ale mimino se neumělo přisát, takže každé krmení pokusy o přiložení, odsát, nakrmit stříkačkou přes prst, vše umýt... Byl to děs, opravdu náročné období. Za pár týdnů se aspoň pít naučil. U třetího už prostě normálka, v plném režimu hned od začátku, ještě v šestinedělí i třídní schůzky starších dětí s novorozencem u prsu.
@optimistic velky souhlas s @journals 👍
ja treba u prvni mela takove blues, ze to bylo nejvetsi psycho meho zivota 🙈 mela sem nedonosence co se neumel prisat, musela odstrikavat a podobne srandy...takze nejdriv asi 14 dni v nemocnici, tam to jeste slo, ale doma sem unavou prestavala videt 🤦🏼♀️ doma byl manzel, pak tyden moje mamka. starala sem se jen o mimco a byla sem rada, ze ziju 🤷🏼♀️
ted sem 3. den po porodu, jeste v porodnici a muj plan je, co nejvic odpocivat, uzivat si to a nechat si se vsim pomoct. delat jen co se mi chce a klidne to cely prolezet v posteli. uz to asi vickrat nezaziju a mam na to narok si myslim. telo taky potrebuje svuj cas na regeneraci. mam trochu vetsi siti, ale jinak je mi fajn. zachod bych umyla, ale nechci 😂 podle me to neni cas o vykonech a o tom, kdo se driv postavi na nohy. to z toho udelala dnesni doba. ja chci odpocivat a seznamovat se s miminkem, jak to bylo driv zcela bezne. manzel ma ted osetrovani a je se starsi doma, uz uklizej 😄👍 pak bude mit 14 dni otcovske dovolene a dal mozna i nejakou normalni dovolenou. a vari nam hodne tchyne a ja se fakt nebranim 👍 budu spat kdy jen to pujde, kdyz se budu citit, pujdu na kratsi prochazku a na navstevu prijmu jen toho, na koho budu mit naladu. 👍
a za 6 nedel se me zeptej, jaka byla realita 😂😅🙈
Okolí ani rodina nepomáhala. Pomáhal manžel, ale tak on fungoval už dřív, že vařil, uklizel. Já chodila spat s malou vždy, v noci se budila i 3x do hodiny, byla jsem k.o Nicméně povysavat jsem stihla vždy a nádobí se u nás ve dřezu taky nepestuje a myje se hned. Ven jsem chodila, jakmile to zdraví dovolilo
Já druhé sestinedeli měla v “největším” covidu, takže jsem doma byla jen se starší, a miminkem. Ven jsme chodily na zahrádku, tím, ze to bylo druhé tak to byla pro mě už hrozná pohoda. Třetí bylo úplně suoer 😂 to už jsem v sestinedeli musela vyzvedavat ze skolky. 😂 ale je fakt, ze třetí porod byl nejhorší, ale sestinedeli byla úplná pohodicka. 🙂
@optimistic režim žádný a přiznávám, nevarila jsem až teď vařím poslední 2-3 měsíce, kdy si dítě zvládne chvíli hrát samo(dcera má 7mesicu).a od té doby si jdu i lehnout s ní, když spí. První 3 měsíce mě vyžadovala a tak po usnutí jsem litala jak hadr na holi, mám ještě doma labradora a 3 kočky, takže úklid každý den podlahy, povrchy jsou nezbytné. To jsem dělala už od narození. První asi měsíc přítel pomáhal, neboť měl otcovskou a pak covid on, následně malá a naposledy já, takže to dělalo měsíc doma. Pomáhal tím že ji nosil( neustále jsme měli koliky a vyžadování nošení skrz covida, aby se líp dýchalo) a venčil psa, občas udělal podlahy. Po měsíci, co šel do práce je vše na mě. Moje matka umřela loni,jeho matka nehrozí, sestra má své děti a moje babička má přes 70let, takže po ní hlídání chtít ani nemůžu neboť ji to zmáhá. Režim do teďka přesně na minutu nemáme do teď, prostě záleží jak se vyspí, s jakou náladou.❤️ Ven jsme chodili na zahradu každý den a po skončení karantény taky snad každý den na procházku
Ahoj. S prvorozeným jsem první asi týden nebyla schopná ničeho. Nebýt mamky, která mi uvařila, tak bych asi ani nejedla.... A nebylo to tím, že bych měla tolik práce kolem toho spícího uzlíčku, ale prostě jsem nebyla schopná "zapnout" a vůbec "něco chtít". CHodit ven jsme sním začala až tak po dvou týdnech, protože do té doby jsem pořádně nemohla chodit... Jinak režim obsahoval strašně moc ežení na gauči s miminkem na prsu, protože to byl strašný kontaktní dudlač a jak neměl prso v tlamičce, tak nespal... I později odmítal spát sám, takže jeho denní spánky jsem s ním proležela v posteli (než jsem objevila krásu nošení v šátku) a buď spala taky, nebo třeba čuměla do noťasu... Ale pravidelný režim se u nás zajel valstěn až se školkou...
Myslím si, že se vůbec nedá říct, že to někdo zvládal líp a někdo hůř, protože každý má jiné podmínky a to se nedá porovnávat. Když má někdo velké zranění, spánkový deficit, nespavé miminko, co neumí sát, tak je jasný, že je rád, že žije. 😂
@optimistic Zvládla jsem co jsem potřebovala, věnovala jsem se především miminku,ostatní je druhořadé. Měla jsem tu výhodu,že druhé dítě bylo až po hodně letech kdy už straší byla samostatná. Takže se dokázali s manzelem obstarat v případě potřeby uvařit,nakoupit atd. V obou případech jsem se tedy mohla užít miminko naplno a neřešit k tomu další dítě které má nějaké potřeby. Jinak pomáhat jsem nepotřebovala,to že chlap se zapojí neberu jako,že pomáhá,je to i jeho domácnost,jeho dítě. Pro mě 6nedeli nebyl žádný horor,naopak spíš takové období euforie😊
Za mě bylo šestinedělí v pohodě, horší období na nestíhání věcí a nevyspání přišla později 🙂 Takže jo, v šestinedělí se dalo fungovat jakž takž normálně...
Tchyně mi vařila snad 2 měsíce, spala jsem, když spala malá.. ven jsme chodily asi skoro každý den. Ale vůbec si nevzpomínám, kdo tu uklízel, jestli vůbec někdo 😃 5 týdnů jsem tu nikoho nechtěla, tak jsem měla klid
Byla jsem po akutním císaři a měla velkou krevní ztrátu...já kráva jsem hned chtěla najet na normální režim a uklízet, vařit, starat se o dítě...akorát jsem se tím pořád stresovala a dostala se do poporodní deprese, jak jsem neschopná apod. Hrabala jsem se z toho půl roku. Za mě je šestinedělí opravdu o tom hojení, sživání se a odpočinku. Všichni mi pomáhali a já se stejnem furt přemáhala a dělala vše na 100%. Teď jsem v 31tt a vím, že s dvouletým synem to šestinedělí nebude moct být takové jako mohlo být s prvním. Ale za mě - na všechno se vykašlat, nechat si co nejvíc pomoct, klidně neuklízet a nechat si dovézt nebi navařit oběd....
@optimistic Já měla nějaké poporodní komplikace, takže když syn spal, tak jsem si dávala sedací koupele, čistila ránu, apod. Ven ho brala babička, já sotva došla do koupelny a zpátky 🤦♀️ Poprvé jsem vařila až někdy po dvou měsících, do té doby nám prarodiče pořád posílali nějaké jídlo nebo uvařil manžel. Já jsem se starala hlavně o sebe a miminko, domácnost jen velmi okrajově (úklid koupelny, vysát, vyprat), většinu zvládal manžel. On se strašně bál s malým jakkoli sám manipulovat, radši se staral o všechno kolem. Kromě koupání, to jsme ze začátku vždycky dělali spolu. Nějaký režim, apod. si nepamatuju, já mám první dva měsíce dost v mlze 🙈 Ale syn je od miminka "režimové" dítě, takže když jsem se tak nějak rozkoukala, tak nám to všechno vlastně klapalo podle jeho režimu a napohodu 😄
@optimistic moje představa byla, že budu s dítětem na terase číst knížku. Realita byla, že byl největší covid. Doma další 2 děti školou povinné. Takže žádné šestinedělí neexistovalo. Babičky nefungují a manžel podniká. Takže jsem celé šestinedělí vařila, pripojovala děti k internetu a po večerech je učila vyjmenovana slova a nasobilku. Mám to dost v mlze, vlastně ani nevím jak jsem to přežila 😁.
Je to hodně individuální, jak co do rodičky, miminka i rodiny. Za sebe - 2mesice jsme bojovali o kojení, nedělala jsem nic jiného, bez nadsázky. Nahřát, umýt, zvážit, kojit (i 40min), zvážit, dokrmit, chladit, a za chvíli znovu masírovat prsa, nahřívat... mezitím kojici čaj, pilule, přebalit a snažit se spát, najíst se, umýt, vzpamatovat se z porodu. Nějaké nádobí nebo výroba jídla či cokoliv dalšího zcela mimo mou kompetenci. Samozřejmě že s každým dnem kojící "práce" ubyvalo a dokážu si představoval, že kdo toto neřešil, nebo minimálně, měl šestinedělí úplně jiné.
První dva týdny byl semnou muž doma - on se staral o domácnost a já se starala o malého - hlavně tedy kojení, přebalování a nabírala jsem síly (měla jsem dvě těhotenství po sobě). Byla jsem k tomu po SC, takže mi malého často nosil muž, když byla potřeba. Doma jsem v šestinedělí opravdu nic netahala, neuklízela - to vše obstaral muž a nebo se pak i nabídla moje maminka, kdy pomohla připravit pokojíček (tím, že jsme o prvního syna přišli, rozhodli jsme se nepřipravovat vůbec nic - jen jsem znovu vyprala výbavu, ale ostatní - jako postýlka, úklid pokoje apod. se konalo, až jsem byla doma z porodnice) a nebo vyžehlila. Tím, že jsem porodila v únoru, tak jsme nešli hned ven a já bych to ani neušla - po porodu jsem měla velký problém s dýcháním a taky u nás není výtah a bydlíme ve 2.patře, takže sejít a vyjít schody byl nadlidský úkol. A ikdyž malý spinkal, já nikdy nespala.