Novorozenec spí s námi v posteli. Jak to bylo poté se zvykáním si v postýlce?
chtěla bych se zeptat Vy, které jste spaly s miminky společně v posteli, jak dlouho jste tak spali? Zvyklo si pak ditě, že ma spat ve svoji postýlce? Našemu malému jsou necelé 3 týdny, a zatím mi to takhle vyhovuje i příteli, i ohledně kojení. Jenže všichni nam říkaji, že si na sebe šijeme bič, že tam bude chtít spat pořad, že tim, že spi s nama se tak často budi, a že pak nebude chtit do sve postele…
Mate s ti prosim některa zkušenosti?
@sanyy22 jak píše maminka pode mnou, řiď se svým instinktem a dělej to tak, jak to vyhovuje tobě. S druhou dcerou jsem taky spala v posteli, pak se naučila spát v postýlce. Teď s třetí dcerou, také spím v posteli a vyhovuje nám to oběma 🙂
Malej s námi spal do roka každý den v posteli, jak říkáš, bylo to pohodlnější skrz kojení, noční vstávání. V roce jsme mu koupili "dospelackou" postel a spinká tam, někdy v noci přijde a někdy ne. Na nic jsme ho zvykat nemuseli, prostě ze dne na den šel do postele s možností kdykoliv dojít za námi.
Ty kecy jsme také poslouchali a víš co si o tom myslím? Že děti jsou malé jen chvíli, budou chtít s námi spát, mazlit se a cítit bezpečí jen tu chvíli než vyrostou, tak proč si to neužít? Já upřímně mám radost, když malý večer dojde, položí na moji dlaň hlavu a spí, oba se s partnerem vždycky zamilovaně rozplýváme a říkáme si, že tohle vše jednou skončí, tak si to prostě chceme hlavně užít. Kdo nechce spát s dětmi, ať nespí, ale ať si nemyslí, že tohle rozhodnutí je pro děti to nejlepší a nenutí svůj názor druhým.
Tonje v pohodě, dělej to podle sebe, na okolí se vykašli. Syn i dcera oba s námi, dcera minimálně do 4 let a doteď za námi chodí v noci ( 7 ). Syn teď 2 r. Pro mě je to normálka. Naopak vlastní nacancany pokojik a postel s nebesy, ale casto nešťastné dítě v ní, které se bojí a rodiče raději nechají vyrvat - pro mě studený odchov, chladné a odtažité. Každý dle sebe, na ostatní kašli.
@sanyy22 osobni zkusenost nemam ,sle pokud vam to tak vyhovuje tak to tak delejte dal☺️ Okoli muze byt fuk jak spite☺️ My to meli naopak..bylo nam vycitano ze syn spal ve vlastnim pokoji od cca 8 mesice..uz nikoho nezajimalo,ze tam spi proste lepe☺️
Klidně to dělejte tak, jak vám to vyhovuje... Naše malá spala dlooouho v postýlce, kterou mám vedle postele, ale tak dva nebo tři měsíce spava většinu času s náma v posteli, někdy výjimečně i v postýlce, ale už málo 😁 přes den nespala v postýlce prakticky nikdy, ze začátku v kolébce v obýváku, venku v kočárku, na sedačce v hnízdě, později i někdy usnula na zemi a teď hlavně v naší posteli... Nechávám to na ní, když to vyhovuje jí, tak i nám... Ostatní neřeším 🙂
Nám spí malej v postýlce a mám na něm třeba ruku, nicméně, kdybych se nebála společného spaní, jdu do toho. Myslím, že dítě má právo být takhle malý “závislý” aby se pak mohlo zdravě odpoutat. Vykašlala bych se na okolí, tyhle chvíle a období je něco, co se opakovat nebude, tak si to užívejte spolu, však jak povyroste, bude chtít spát samo, nikdo neříká, že přechod na postýlku bude teror.🙂
Syn ma 3 a pul a spi s nama, i kdyz uz ma vlastni postel prirazenou k nasi. Za chvili cekame dalsi prirustek a bude taky s nama. Syn kdyz chce prekutali se ze sve postele a prituli se. Me rodice odhaneli z loznice a popravde jsem mivala nocni mury a cumela jsem hodne noci po pokoji s perinou pod bradou snad do 10 let. Tim nerikam, ze kazdy dite musi spat s rodicema do puberty :D ale zase zbytecne neodhanet, pokud ma potrebu kontaktu.
Kašli na okolí a dělej podle vás 🙂 Se mnou spaly děti v posteli už v porodnici. Pro nás je to strašně pohodlné, když spí s námi 🙂 Oni jednou sami řeknou, že už ne 🙂 A užívej si to 😍
Spi s nami vsichni a do sve postele nechteji. Ale ani my to po nich nechceme. Dite si zvykne na vsechno - nebo dozraje, kdyz mu das tolik casu, kolik to konkretni dite potrebuje.
U nás dítko spalo ve své postýlce i pokojíčku. Má ráda svůj klid, takže bychom se vzájemně budili. Spokojení jsme všichni 🙂
Cca v 8 měsících jsem ji přesunula z bezpečnostních důvodu do postýlky hned u mé postele a neprotestovala. Když chce, chytne mě za ruku🙂
Vykašli se na ostatní. 🙂
Syn se mnou v posteli nikdy nespal, byl od narození samostatnej. :D a já byla šťastná, společný spaní není nic pro mě, nevyspim se. No a dcera bum. Postýlka byla absolutní nepřítel, takže chtě nechtě spala pritistena ke mě. A já úplně zlomená a rozlamana. A nevyspana. Zkoušela jsem vše možný, přenést ve spánku, šumy....nic....Až prostě jednoho dne lup a spala v postýlce. 😀 bylo to někdy mezi 2,5-3m. Od té doby spí v postýlce naprosto bez problémů. 🙂 Bude ji půl roku. 🙂 Já si ji beru k sobě až ráno, když se vzbudí kolem 5:30-6:30 a ještě spolu spíme tak do osmi, než jdu pro syna. Nebo nespí, dudla si a je v klidu. 🙂 Takže neboj. 🙂 Ale taky jsem se bála, že ji z té postele nedostanu. 😀
@sanyy22 nas syn 3,5 roku spi mezi nami stale, jak tu spousta maminek psala, uzivame si to a mame ho u sebe radi, ale preci jen uz neni uplne malinkej, a pro nas to zaclo byt nepohodlny, takze posledni dva mesice to funguje tak, ze jsme se domluvili, ze az usne, tak ho dame do jeho postele a nekdy spi az do rana, nekdy nad ranem preleze k nam 🙂
@sanyy22 jj, nekolikrat. Nekdo ve 2 letech sel do své, nekdo pozdeji. U nas to vic souvisí s tvrdosti spanku, zda se. Dudek v čerstvých 2 spal ve své na druhem konci loznice sam hned bez problemu. Kdo se vic budil a vrtel, ten vic presidluje nebo prijde, kdyz se vzbudi. Pak je velmi vyhodne dat dvě deti spat spolu do širší postele, nikdo se pak necitil odsunutej/sam.
Zkušenosti i odborníci říkají , ze citove nasycene dite, ktere ma uspojeny citove potřeby a ma jistotu sveta je spokojenější, vyrovnanejsi nez dítě citove deprivovane ktere tu neuspokojenou potrebu nikdy nenaplni, a cely život ho bude suzovat.
Člověk je tvor společenský , neprospívá mu byt sam. Ti mali jsou čerstvě na světě, teplo Tveho tela, Tvoje vune, tlukot Tveho srdce jsou taaak uklidnujici....
Jinak ja jsem linej rodic, takze zadny vstávání, zadny chování, houpani v noci. V noci ležím a spim, občas se prekul, od dítěte očekávám totéž. 😉
Jeate aby na me nekdo upletk bic, ze.musim vstat, jit k postýlce... a ještě snad rozespala nest mimino... uplne nebezpecne....
Od narození trávil více času u nás než u sebe v postýlce. Po roce to bylo tak půl na půl, v noci migroval 🙂. Ve dvou letech dostal velkou postel přiraženou k naší, ještě pár měsíců se přesouval k nám a teď před třetími narozeninami už spí u sebe celou noc, maximálně se ráno přesune a válíme se 🙂
Žádný bič, když se vyhneš nějakému nucení na sílu, vše samo pěkně vyplyne.
Heuréka, syn odešel do svého pokoje cca dva měsíce před 9. narozeninami 🙂 Do té doby tvrdě odmítal 🙂
@sanyy22 tak my máme děti v posteli už dvě, jeden tříletý, druhý zachvili roční 😊 také mě to vyhovovalo ohledně kojení (staršího jsem kojila skoro do 3.narozenin, pár měsíců po druhém porodu tandem, teď už kojim jen mladšího, ale v noci často), teď si to užíváme, že je máme u sebe, jsou malé jen jednou, úplně se bojím až budou chtít jít do svého pokoje 🙈😁 takže bych to udělala, jak to cítíte Vy, abyste byli všichni spokojení😉
:D mala od mala chtrla spat v postylce, a doted neni schopna v klidu usnou s nami v posteli, jen postylka. a co bychom za to dali , kdyby s nama spinkala;D kazdy at si dela dle sebe jak mu vyhovuje , ne ze ten rika to a musi se delat tak a onak …
Tak mě se zas osvědčilo teď v 11 měs. nechat malou spát samotnou .Spala jsem s ní v pokoji,věčně se budila,brečela..Já nevyspana,žádný režim..Nechápala jsem,co se děje. Až jsem prostě poslechla u neuroložky radu,ať ji nechám být v klidu a spát samotnou ,konečně spíme.Jo,obas se vzbudí, ale má rok,to je normální.Ale už to není o tom,že já 10x za noc vstávám,snažím se jí znova uspat a trvá to 2 hodiny a třeba za hodku znova. Každé dítě je jiné, já to nechtěla zkusit a až jsem to udělala, nechodím jak zombie..Ono to obas je s brekem,prostě ji nenosim,jen dám napít,pohladím a jdu.Chvili pojančí a je ticho. Běžně byla o půl 6 vzhůru,teď kolikrát do půl 8..Takže co vyhovuje jednomu,nemusí jinému.
@sanyy22 Malý spal lépe se mnou v posteli už od porodnice. Teď je mu 8 měsíců, snažím se ho občas po usnutí "vykopnout" do postýlky, ale moc dlouho tam nevydrží. Říkala jsem si, co bych za to dala, kdyby spal v postýlce... nedávno ale spal v postýlce asi do půl dvanácté a já jsem v jedenáct večer ležela v posteli a nemohla jsem usnout, protože mi chyběl 😅 opravdu to dělej tak, jak je to vám dvěma nejpohodlnější. Ten bič si sice asi na sebe šiješ, ale s tím se porveš v budoucnu. Řeš to, co je teď. Ani se nenaděješ a bude veliký, užij si ho na maximum, dokud to jde ❤️
Holky spaly v posteli s námi od narození a opravdu mají teď problém se přestěhovat spolu do pokojíčku, respektive není problém v místnosti, ale potřebují spát s námi. Takže starší (skoro pět let) spí s tatínkem v pokojíčku a mladší (skoro tři roky) se mnou v ložnici. Samy neusnou a když se v noci vzbudí a my tam nejsme, tak nás hned volají. Jsou hodně kontaktní obě, ale samy ve dvou si nevystačí, potřebují u sebe dospěláka (maminka, tatínek, babička, teta).
Nekdo to vnima jako bic, nekdo jako radost. Ja ted premlouvam manzela, abychom dali pred narozenim 3. miminka deti spat do vlastniho pokojicku, jsou jim 3 a 2 roky, ale manzel se spolecneho spani nechce vzdat, tak tam spi zatim s nimi 🥰 Takze asi tak. Ja to taky miluju, tak do roka a navic behem nocniho kojeni je to nejlepsi vec, ze nemusis vstavat a prenaset dite nikam.
Všechny tři mi spaly v posteli. Nejstarší do 8 měsíců, pak postýlka. Prostřední do 3 let. Pak vlastní postel. Nejmladšímu je 2,5 a do postele ho plánujeme dát po prázdninách. Toho teda ještě kojím ( první děti jen 13 a 15 měsíců).
@sanyy22 do 4 měsíců spal mezi námi v posteli, potom se začal strašně rozvalovat a tak jsem si sundala z postýlky bočnici a dala jí na svou polovinu postele. Malej se naučil spát v postýlce. S rusty zoubků nám těm občas skončí celou noc v posteli. Jinak mám problém, že jsem si ho naučila usínat u sebe a pak ho předávám do postýlky 😅
@sanyy22 Syn (8 m) s námi taky spí od narození v posteli, v postýlce prostě ani za nic nespal. Je to takhle kvůli kojení i o dost pohodlnější a vím, že je syn spokojený a nic mu nechybí. Máme postýlku se stahovatelnou bočnicí a v poslední době se mi ho daří přesunout do ní, aniž by se hned vzbudil. Taky by mě zajímalo, jestli je pak "problém" naučit dítě na vlastní postýlku, ale věřím, že ne, že dítě k tomu dospěje. Hlavní je dělat to tak, jak to cítíte, a tyhle nevyžádaný dobrý rady pouštět jedním uchem tam, druhým ven. A že jich ještě dostanete 😅. Kolem sebe mám dost známých, kteří měli od narození naučené děti na postýlku, ale teď (3-7 let, různě) za rodiči v noci pořád chodí. Taky to klidně může být tak, že tyhle děti němají naplněnou tu potřebu mazlení a tak to "dohání" později, kdežto ty, co jsou od malinka "vymazlené", tak si nakonec na svojí postýlku někdy zvyknou i líp 😉.
@sanyy22 Názory ostatních neposlouchej, společné spaní je přirozené, ani zvířata nespí oddělené od svých mláďat. Pro mě byla dětská postýlka naprostá zbytečnost, obě dcera s námi spaly, kvůli kojení je to naprosto ideální. Samozřejmě z toho vyrostly a postupně daly přednost své posteli, i když ta mladší 6leta naštěstí ještě občas v noci prijde😃
Prvního syna jsme si vzali do postele az v cca 7mi mesicich... Celkove byl ukriceny a drazdivy mimino a jakmile s nama zacal spat v posteli, zklidnoval se cim dal vic a ja litovala, ze jsem to neudelala driv (ano, dala jsem na rady okoli, at ho na to neucim). Aktualne je mu 5 let a vuuubec od nas nechce pryc a me to vubec nevadi a neminim ho nasilim cpat do pokojiku. Druhy syn aktualne 2,5 mesice spi v postylce, ale nekdy nad ranem si ho na kojeni do postele vezmu. Zatim mam strach tak maly mimco mit u sebe celou noc a cekam, az vyroste a zacne se aspon pretacet. Ale uz mame nakoupenou postel 90x200 cm, kterou prirazime k nasi manzelske a udelame si tulici letiste 270 cm siroky a tesim se na to 😀
Syn od narození spinkal v postýlce v ložnici. V cca půl roce přešel vždy s prvním kojením k nám. Bylo to pohodlné. Zůstal u nás do 1,5 roku. Na rok odešel do pokoje do postele, ale to se nedalo. Několikrát v noci jsem k němu chodila a stejně tam nakonec zůstávala. Takže ve 2,5 letech přešel opět k nám a spíme oba. V noci se přitulí, chytne za ruku a oba se vyspíme. Naprostá spokojenost. Teď čekáme miminko, tak jsem zvědavá, zda ho nebude štvát noční pláč. Třeba bude chtít spát v pokoji. Ale rozhodnutí bude čistě na něm. Já to společné spaní miluju ♥️
Dcera v šestinedělí spala mezi námi v hnízdečku. Potom putovala i s hnízdečkem do postýlky a přišlo mi, že ani nepoznala změnu. Teď v půl roce si ji bereme mezi sebe kolem 4 ráno a díky tomu spí minimálně do 6. Usínat chce jenom ve své postýlce.
Dělej to podle sebe, vždycky bude mít někdo nevyžádanou radu. Ať se to týká nosítka/šátku, společného spaní, nechání vybrečet,... Ty instinktivně víš, co miminko potřebuje v danou chvíli nejvíc.