Nechci, aby syn spal u babičky. Co myslíte?
Holky, co si o tom myslíte....
Syn má 3,5 roku a čeká ho nástup do školky. Je to šikovný kluk, jen je na nás rodičích víc fixovány, tak to bude trosku asi boj...ale proč to píšu - tchýně navrhla, aby u nich syn spal, že mu to pomůže se víc od nás odpoutat, i skrz ten nástup do školky. Syn má tchyni-babi moc rád, i dědu, ale sám tam spat vyloženě nechce, spíš ho babi tlačí a porad mu to vnucuje, manžel by taky rád, aby zkusil něco jiného.
Ale já nevím, no, není zbytečne ho tam tak cpat? Copak nestačí, že s babi bývá někdy odpo, beze mě? To dává úplně v pohodě. mně se to spaní moc nezdá, přijde mi to zbytečně, proč na něj tak tlačit? To mu k té školce jako tak pomůže, jak mi neustále předhazuje manžel? Já si pořád rikam, že až bude starší, sám si řekne, užije si to víc...než teď na něj tak tlačit....ale pořád do mě husti manžel, tak o tom přemýšlím.
Už několikrát se mi osvědčilo na něj netlačit (v různých situacích), když jsme něco chtěli a on k tomu dospěl sám. Tak by to mohlo být stejně...
@moni_12 netlačit a počkat, až si řekne sám. U nás jsou děti také více fixované, ale věkem se osamostatnují. Školka je kapitola sama o sobě. Děti se teď docela těší, ale spát tam nechtějí. Jsem doma ještě s nejmladší a tak chodí po obědě.
Já bych to nehrotila. Holka spala mimo domov až teď, v 6 letech, protože sama chtěla. První půl rok ve školce prořvala a nemyslím si, že to bylo tím, že před tím nespala u babičky. Je to taky dost mamánek.
Máme to stejně. Akorát,že aktivně ho nikdo nechce na noc. Starší děti k babičce na noc od 3 let chodily. Malému to nabízíme,ale zatím nechce. A nutné to není. Ani do školky nechce,ale to bude muset. No a teď bych určitě nekombinovala obojí. U nás taky jde všechno postupně,a pomalu.
Tohle je fakt hlavně o přístupu rodičů. Jsou tací, kteří nechají prespavat děti v roce nebo i dřív a problém nemají. Já osobně ho mám. U mě je ta hranice na spaní mimo domov asi kolem 4 roku. A chci aby si kluci řekli sami, rozhodně bych je tam nedala jen kvůli tlaku že strany prarodičů.
@moni_12 nedávala bych, pokud se syn SÁM netěší (bez nátlaku ostatních).To, že dospělí mají nějakou hezkou romantickou představu je věc jedna, ale co když se jim v noci vzbudí a bude chtít maminku. Nebo udělá před spaním nějaký představení.. a jestli to přespání je v souvislosti "ať si zvyká".. no.. asi bych nebyla úplně klidná. K tomu si nemyslím, že by to snad něco řešilo v rámci školky.. to by už spíš pomohla například dětská skupina na dopoledne (kde by byl sám), než nějaké jedno přespání u babičky a dědečka.
Náš syn spí u babičky asi od 2 let, ale nikdo na něj netlačil, sám chtěl. Babičku vidí téměř každý den a spal s ní v posteli. Ale babička bydlí 2 km daleko a my byli připraveni, kdyby cokoliv tak sedneme do auta a přivezeme ho. Vím, že se na ní můžu spolehnout a kdyby se mu stýskalo, že zavolá. Jsem na jednu stranu ráda, že je u babičky rád, protože teď nevím jestli nebudu muset být v nemocnici a můžu být klidná, že babička manželovi pomůže, když bude třeba. Ale je to hodně individuální, syn je hodně společenský a má rád nové věci. Kdyby tam být nechtěl určitě bych ho nenutila.
Syna bych do ničeho netlačila, ale pokud on sám je namotivovaný babičkou a souhlasí, klidně bych jednu noc zkusila - zvlášť pokud můžete dojet, kdyby to neklaplo...
Mám doma malého závisláčka a kojím (ve třech letech)... ale když naposledy při návštěvě prarodičů žebral zmrzlinu a já řekla, že není, tchán prohlásil, že oni ji doma mají... malej se seral a odjel s nimi a přespal tam úplně bez potíží (a já měla po šesti letech ráno po sebe 😉 )
Dulezite jak to citite vy a syn, dcera byla u rodicu casto uz od 1,5 roku, proste na ne byla zvykla, milovala to u nich, syn u rodicu spal kdyz byla statsi na operaci taky cca v roce a pul a pak az ted v lete ve 4 letech na tyden a to jsme meli obavy jak to zvladne muj mamanek, ale uplne v pohode na chatu se tesil, na babi a dedu (nekdy neni zbyti a okolnosti nas donuti zjistit ze uz nejsou tak maly nebo tak zavisly jak si myslime), ale pokud to vnimate jako natlak tak bych do toho nesla, nastup do skolky je pro deti velka zmena a to jestli ted prespi u babicky nebo ne to moc neovlivni
Je dost velky na to, aby mel vlastni nazor, jestli nechce, tak proste nechce.
Mě teda přijde, že jsi hlavně závislá ty akorát to schovávas za syna. Protože, on tě vidí, že ty nechceš, nechce taky. Moje děti spí sami u babiček ani jim nebyli dva roky. Prostě jsme to zkusili jestli to půjde a šlo to. Spí s babičkou a dědou v posteli (nama s námi v posteli nespí). Prarodiče kolem nich skáčou a snesli by jim modré z nebe. Což doma takovou pozornost nemají. Děti se vrací nadšené někdy se jim ani nechce domů. A já jsem ráda, že mám tuto možnost a že děti jsou v tomto samostatné. Sama si pamatuju jako malé dítě, že nejlepší prázdniny a vikendy byly u babiček.
@moni_12 udělala bych to podle toho, jestli se na to cítí syn. A rozhodně netlačila. U nás se na to teď v létě před synem babička začala hrozně často ptát, kdy už konečně u ní přespí a dopadlo to tak, že se malý úplně seknul a nechce tam už jezdit beze mě nebo manžela ani na odpoledne, protože se prý bojí, že si ho tam nechají přes noc. A to tam dřív byl dvakrát týdně, někdy odpoledne, někdy i na celý den a úplně bez problému. Takže jo, pokud sám chce, ale pokud o to ještě nestojí, tak bych počkala. Jinak přespání mimo domov a maminku a nástup do školky jsou obě tak obrovské změny a události pro dítě, že bych to určitě neřešila časově blízko sebe.
To musíte vědět vy.
Naše děti občas spí u babi a dedy od 2 a 1,5 roku. Teď mají necelých 6 a 3,5 a klidně jedou k babi a dědovi na několik dní, užívají si to obě strany.
S druhou babi (moji mamkou) se taky vídají pravidelně, ale od začátku to vzájemně není tak super jako s druhou babi, takže tam deti doteď nespaly a mladší tam zatím ani netravil čas beze mě.
Tím chci říct, že to není jen o věku, ale o celkovém naladění všech zúčastněných
@alubif jo, podobné jako u nás. Děti se vrátily po týdnu u babi a dědy nadšené, dcera prvních pár dní doma pak několikrát brečela, že se jí po babi stýská.
Ale jak jsem psala výše, u druhé babi třeba spát nechtějí a to je na ně taky hodná, ale prostě to není "to ono"
Syn jezdil na prazdniny k prarodicum od dvou let a miloval to. Necekala jsem teda, az si sam rekne, v tom veku podle me o tom vubec nepremysli, ale kdyby rekl, ze tam opravdu spat nechce, tak by jel domu.
Starší spal občas u babičky asi od 2 let. S babičkou je často, dával to úplně v pohodě a spal tam líp než doma. Později si sám řekl, že tam chce být. Pak přišel covid a nechtěl být u nikoho. Taky ho většinou nenutíme. Na druhou stranu, když fakt potřebuju aby tam spal, tak tam prostě spí a přes původní "já tam spát nechci", mi ráno nadšeně vypráví,co dělali. Takže občas zatlačit u nás není na škodu 🤷🏼♀️ ale je to o dítěti.
Jestli je babi v pohodě, tak proč by tam nespal? Užijí si to oba. Nemyslím nutit, spíš pozitivně namotivovat.
Mě osobně na tom nejvíc vadí ten důvod toho přespání. Nemyslím že jde nutně o věk, ve 3 letech mi přespání u babičky přijde úplně ok.. ale spíš o to, že ne aby si vnuka užili a připravili mu nějaký zážitek - ale kvůli tomu,aby si zvykal a měl to jako přípravu do školky. Stejně je úplně jasný, že to v rámci školky je úplně k ničemu. Akorát pokud se to úplně nepovede, obávala bych se reakce jako "mamánek" a podobně.. to mu v září rozhodně na nástup do školky výrazně neprospěje..
tohle nechávám na dětech. Nabídnu možnosti, pokud nechtějí, tak ne. Dcera se rozhodla spát u babi v 5 letech. synovi jsou 4 a nechce ani slyšet 🙂
Mám stejně starou dceru. Letos jsme plánovali, že pojede poprvé k babičce na prázdniny s pětiletou ségrou. Řekli jsme jí to dopředu, říkala jsem, co tam bude dělat. Ale dcera pořád povídala, že tam pojedeme všichni. Pak babi přijela, byla tu dva dny a dcerka oznámila, že teda odjíždí s babičkou a my zůstaneme doma🙂 netlačila bych, ale klidně bych tomu šla trochu naproti, jestli se nerozmyslí třeba na té návštěvě nebo když půjde s babi na výlet.
podle uz z tveho dotazu uplne citim tvoji uzkost a strach z nastupu do skolky i z prespani 😀 to se pak nedivim, ze syn nechce... hodne veci si zavinime svym pristupem k detem sami... takze bud se povzneses a prijmes, ze je to o pohode, srande, a ze vlastne o nic nejde a takhle to prezentujes synovi, tak se urcite bude tesit na prespani u babi, protoze budou lumpacit, babi mu dovoli to co doma nemuze, k veceri bude urcite neco desne dobreho atd...
To tlačení taky nikam nepovede, syn se sekne a bude mít blog a trauma, a pak už ho nebudete moci nechat ani v té školce, protože se na Vás nalepí ještě víc, dcera musela přespávat u bývalé tchýně, asi od čtyř let, protože to nařídil soud, ona nechtěla, a několik let potom nespala vůbec nikde mimo domov, až do 12- ti let, měla z toho strach a blok a celkově zhoršení nocí, budila se i doma, plakala. Nechala bych syna, ať dozraje a rozhodne si to sám, nenutila bych ho, názory manžela a tchyně mu rozhodně v ničem nepomůžou a nic neuspíší, možná bych ho tam nechala nejdřív spát s manželem nebo s Vámi, když by chtěl, a pak to může zkusit sám, ale nelámala bych to přes koleno, je malý.
Já myslím, že dítě i babička by tě pozitivně překvapili, musíš jim jen dát tu šanci a povznést se nad mateřskou úzkost. Radost z toho nakonec budete mít úplně všichni 🙂
víš co, dej na sebe a na své dítě
vyloženě tam nechce jít spát, tobě se to taky nelíbí ve smyslu lepšího nástupu do školky, nakonec, sama píšeš, že se ti několikrát osvědčilo, ho do ničeho netlačit, drž se toho
tchýně ho tam chce, jasně, těší se na něj a využívá toho, že by jakoby tím mohl líp zvládnout nástup do školky - blbost
až bude malej chtít přespat u babi, přespí tam, teď to ale ještě není
Pokud není žádný jiný důvod než školka nebo tchýně, vykašlala bych se na to a nikam ho spát nedávala. Pokud by třeba manžel měl potřebu s tebou jít do kina večer a víš, že by vám to hodně pomohlo, tak bych zkusila navrhnout, že budete spát u tchýně všichni - ona uspí dítě (nebo neuspí, pokud se jí to nepovede) a vy potom přijdete a ráno už vás tam bude mít. To by syn mohl zvládnout v pohodě, dá se tak podle mojí zkušenosti nacvičit odloučení (u nás jsem měla problém hlavně já, ne děti), důvěra (syna, že se vrátíte, jak jste slíbili), otupit trochu tu babičkovskou pýchu ve smyslu "já ho taky umím uspat". A zároveň to nebude takové "musíš spát u babičky, protože ve školce to taky bude zlé" ani "musíš spát u babičky, protože babička si to přeje, i když ty ne". Dá se to vysvětlit jako pomoc tobě z jeho strany, nebo tak něco.
netlač na něj, u nás to bylo podobné - kdy půjde syn spát k babičce - jemu se nechtěl a mě taky ne. Dokud jsem ho kojila, byl relativní klid (i když jsem prý kojila zbytečně dlouho 😉 ). Ale ani pak jsme na to netlačili. Když jsme čekali druhé dítko, říkali jsme si, že by bylo fajn, aby první přespání u babičky bylo dřív, než budu v porodnici (nevěděli jsme, kdy to vypukne). A jednou si Adam sbalil batůžek, chtěl telefon,zavolal babičce a domluvil si spinkání. Nakonec miminko šlo plánovaným císařem, takže mě s tatínkem a babičkou Adam odvedl do porodnice, tatínek zůstal a Adam jel s babi k nim čekat na miminko. prostě si k tomu došel sám. A u dcerky to bylo stejné. Až ona řekla, že chce jít s bráchou spinkat k babičce, šla. Bylo to taky kolem 3 let.
Ty jsi matka, znáš ho nejlíp. Pokud nechce, nenutila bych ho. Školka je něco jiného než spaní přes noc u babičky. U nás je to podobné, tchyně chce, manžel taky, já ne. Chci počkat, až si malá řekne sama a nikdo mi do toho kecat nebude.
@moni_12 já bych netlačila.. Až si řekne sám, že chce u tchyně spát, tak bude.. Do té doby ne. Ale u nás je teda jiná situace, tchyně si ho nebere ani na hlídání, nikdy sním nebyla na piskovisti.. Nejezdí za nim, jen na narozeniny.. Když tam jsme my, tak po něm jen hučí a furt mu vše zakazuje.. Takže u nás pochybuju, že si někdy sám řekne. Kolikrát po návštěvě u tchyně se mě doma ptá , proč je na něho babička zlá..