Může mít 2měsíční miminko raději tátu než mámu?
Přijde mi to strašně líto, ale mám pocit, jako by mě naše dcerka měla plné zuby 😥. Myslím, že dítě 2 měsíce staré toho snad ani nemůže být schopné ale fakt mi to tak přijde. U mě pláče, jakmile se v jejím zorném poli objeví tatínek tak se usmívá. U mě pláče, vezme si ji on a malá přestane. Přitom nejsem nervózní že by ze mě cítila špatný pocit ale tohle mi začíná vrtat hlavou. Doteď jsem si z toho dělala legraci ale teď už mě to fakt trápí. Myslela jsem že děti takto malé automaticky mámu milují ale naše očividně ne. Na malou se nonstop usmívám, mazlím, věnuji se jí, kojím. Hrozně mě mrzí že se o malou starám nonstop, v noci nevyspanaá vstavam co hodku a půl na kojení a táta se jí věnuje večer sotva dvě hodky a schytá všechny úsměvy, zatímco já škytavky, pliny a bolení břicha. Můžu ji jít na nervy když jsem s ní pořád? Pokaždé když se z mé náruče otočí na tátu a začne se usmívat tak je mi do breku😕 omlouvám se za sloh jen jsem to ze zese potřebovala dostat
Ony se ty preference dost mění. Naše malá byla od narození do cca roka tatínkova holčička, já byla dobrá v podstatě jen na kojení (no byla jsem ráda, že mám čas na prvorozeného, tak jsem to neřešila a brala to tak, že kluk visel na mě, holka zase visí na tátovi) a pak zlom a separačka a pořád jen maminka a táta nemohl nic. Pak se to dorovnalo a občas posílá pryč mě, občas tátu, tak si nezávidíme 😀
@makky225 úplně ti rozumím, máme to stejně, jen si myslím, že ikdyž píšeš že nejsi nervózní že možná vnitřně jsi, jen si to nepripoustis jako já před 3 měsíci.. teď už přítel pozná kdy jsem nervózní ikdyž se snažím zachovat klid. Nejde to, jsme matky 24/7.. malá to pak cítí a jen zahlédne tatínka, úsměv, čertíci v očích, já se jí snažím uspat hodinku dvě a nic, pláč pláč ikdyž vidím že zive, mne si očka, už si poléhavá ale je pláč, přijde tatínek a veselo. Dcera má 5 měsíců a furt je tatinkova. Zaslechla jsem že přilne víc k tomu u koho byla po porodu a jelikož u mě byla opravdu chvíli a pak byla přes hodinu u tatínka neboť mě nešla porodit placenta plus zasivani tak byla furt u něj, já mám taky lepší vztah s otcem neboť jsem byla prý u něj prvni... Ale nevím jak u vás, u nás to sedí 😊
Přestaň řešit blbosti 🙈 tebe vidí to dítě celý den... Táta je "vzácnost" 🤣 moje děti když vidí tátu, tak já přestávám existovat 🤣 tak to prostě je, a bude 🤣 ale máma je prostě máma a věř, že až bude větší a bude mít bolístky, vždy poběží za tebou 😊
Bude to znít blbe, ale normálně ti závidím. Nám je teda 7 měsíců a jsem s dětma sama, ale od toho mladšího se nemůžu hnout. Vůbec, najíst se nebo okoupat se, se rovná revu podobnýmu vraždeni 🤣 v noci porad na prsu, já unavená, s váhou dost dole, divím se, ze mi ještě něco teče, protože milostpan nechce příkrmy, tak je v podstatě pořád plně kojeny. Užívej si aspoň ty chvilky klidu, je to potřeba, ikdyz věřím, ze to mrzi
@kubesovaadelka na tom asi něco bude,starší byla celé dvě hodiny po porodu u tatínka(já jsem měla zimnici nebo co,celá se klepala)a mladšího jsem měla u sebe a do teď mi visí na noze a starší je furt tatínkova....
@lenkakolarova01 asi aaano, u mě to tedy tak je, máma sice nežije, ale i tak jsem spíš vždy šla za tátou, než mámou, ikdyž jsem holka měla bych tíhnout k mámě, právě proto že jsem prý šla císařem a máme spala a já byla první u tátu a v mém případě taky, já po porodu dlouhý porod placenty, plus zasivani a poporodní nevolnost a slabost, takže byla u tatínka,, malá má přes 5 měsíců a když už jsem zoufalá když má malá den že nechce jíst, pít spát,jen brečí, tak brečím kolikrát s ní v náručí, pak přijde tatínek a u něj klid, úsměv a pohoda❤️
@kubesovaadelka u nás byla maličká první půl hodinu na mě a pak asi 20 minut u taťky než ji odnesly sestřičky 🤷♀️ takže to u nás důvod nebude
Nemůže. Maminka je celý její svět, a ještě dlouho bude. Maminku ale bere jako samozřejmost, jako něco přirozeného, tatínka (babičku, strejdu, sousedku) jako zpestření dne.
Maminka je jako vzduch k dýchání. Taky se neusmíváš jen proto, že ho máš, je pro tebe naprostá samozřejmost, protože prostě je, na to se můžeš spolehnout. Ale nepochybuj ani na vteřinu, že bez vzduchu by ti příjemně nebylo. Jsi bezpečný přístav, kde může bez obav vypustit všechny smutky, bolesti a nejistoty, kterých má bezbranné miminko v cizím světě spousty. To, že u tebe pláče, znamená, že je u tebe v bezpečí. Jsi jediná, nenahraditelná, nejmilovanější a nejpotřebnější. A také naprosto neustále přítomná a samozřejmá. Nic není víc.
Přijde mi, že ve 2 měsících je miminko ještě moc malé na to, aby rozeznávalo zrakem osoby. Není tatínek vzhledově výraznější? Tmavé vlasy, oči, tmavé obočí… kdežto ty třeba blondýnka nebo zrzka? Možná tě dcerka “jen” nevidí…