Kdy si děti pamatují?

toď otázka...kdy si pamatují a hlavně po jaké době zapomenou...já mám první vzpomínku, co si pamatuju doteď určitě až po 4.roce

Já mám útržky vzpomínek od tří let...

Já mám útržky vzpomínek z doby kdy jsem byla v postýlce a vozili mě v kočárku, podle mého vyprávění to prý mohlo být max. do jednoho roku. Od tří let si pamatuju spoustu věcí...

Pamatuju si útržky vzpomínek z cca 3 let. Kamaradka tvrdi, ze si vybavuje pichani nausnic jako miminko.

@zuzkasim děkuji moc všem. Já jen, že kojím a malý mě kouše, kousnul mě tak, že mi tekla krev a smál se, tak jsem mu dala přes prsty, že to prostě bolí a přestal. Pak zase začal.. tak z toho rozum nemá, to bylo moje poprvé a právě se bojím aby si to nepamatoval a pak mě neměl rád😔 že jsem mu třeba ublížila… nechci vůbec používat fyzické tresty, ale fakt mi ruply nervy 😔

Pamatuji si jako první vzpomínku ze svých 2,5 let, kdy jsme vezli mamku do porodnice 🙂 a pak útržky, jak byla segra miminko, něco ze školky atd

Ja si treba sotva pamatuju zakladku.🤷

Já bych řekla, že děti si pamatují dřív a víc než si my dospělí myslíme 😉 a pak samozřejmě záleží, co to je zážitek 😉 já si např. pamatuju, jak naši ještě bydleli u rodičů (babi a dědy) a jak jsem nesnášela kapky do nosu a odsávání rýmy (trpěla jsem na ní dost) a jak jsem prostě nechtěla aby mi to dělali, protože mi to bylo nepříjemné a to mi mohl být maximálně rok, také si pamatuju, jak to tam vypadalo, když jsme tam bydleli a jak jsem se utíkala schovávat po schodech nahoru k babi a dědovi, pak si pamatuju, jak naši začali stavět a to mi bylo něco mezi 1,5-2 roky a pamatuji si to proto, že jsme odněkud přijeli s babi a dědou a já myslela, že už bude dům postavený čili, že se postaví za jedno odpoledne 🙈😅
Rozhodně bych děti nepodceňovala, protože ač se to nezdá tak oni nejsou tak "blbí" (prosím berte tenhle výraz s nadsázkou), jak si myslíme 😉

Zajímavá diskuze. 🙂 Já bych spíš řekla, co si budou děti pamatovat v dospělosti. 🙂 Třeba 4 lete dítě si může pamatovat něco z doby, když mu byly 2 roky, ale do dospělosti to málokdy vydrží. Jinak já osobně mám první záblesky z doby, kdy mi byly 3-4 roky. Ale to je třeba jen drobnost, rozhodně ne podrobnosti nebo něco většího. Větší a ucelené vzpomínky začínají až kolem 4.tridy a od nástupu na osmiletý gympl už to začíná mít větší smysl. 😀

Nejstarší vzpomínky mám tak kolem 4 let.

Pamatuju si, jak mi naši sebrali dudlík. Udělali to tak, že mi ho táta jakoby snědl, že není. A já jsem zoufale chodila po bytě a hledala ten druhý, co jsem měla jen občas, myslela jsem, že bude za košem na prádlo, ale nebyl, to bylo zklamání 😅. To mi prý byl tak rok a půl. Od těch cca 3 let si pamatuju hodně zážitků ze školky, od toho, jak jsem ze začátku každý ráno strašně brečela, že tam nechci, po pozdější zážitek, jak mi nikdo z dětí nevěřil, že ty knížky umím číst. Samý křivdy 😂.

Četla jsem, že první vzpomínky záleží i na kultuře, ve které je dítě vychovávané. Západní kultury často vzpomínají na dětství, rodiče vypráví dětem příhody z dětství a tím se vzpomínky upevní. Dítě si "pamatuje" i zážitky z raného dětství. Východní kultury to nedělají a vzpomínky mají děti až z pozdějších let.

Z placnuti si hlavu nelam. Zvlast kdyz te kouse. To se obcas jinak asi fakt neda. Vzpominky, ktere by mi zustaly do dospelosti mam asi od tri let. Ale male deti si moc dobre pamatuji, otazka je, kdy potom zapomenou. Protoze jsme s malou zrovna u nasich, naposledy jsme byli, i diky lockdownu, v unoru, a mala presne vedela, kde visi jaka zvonkohra a zvonecek a hned po prijezdu si sla na vsechny tyhle veci cinknout. Je ji 15 mesicu.

Mam jeden vterinovy stripek, kdyz mi byl rok, cca, ale to je takovy vjem

No já mám takový utrzkovity vzpomínky snad od 2 let, pamatuji si jak jsem seděla v kočáru, chodidla jsem krást dudlíky, kam mi je naší schovavali.. Ale dceři jsou 3 roky a neříká mi nic že by si něco pamatovala když byla menší..

@zuzkasim Mi připomínáš kamarádku. Její dcera se naučila mluvit hrozně brzy a když se kámoška zeptala, zda si pamatuje něco z bříška, tak jí řekla, že tam bylo mokro a tma.

@mateees toť ☺️

Já si pamatuji chodítko 🙂 Můj syn první dovolenou ve dvou letech, dcera pojídání zakázaného salámu v roce

Já si pamatuju hodně věcí z dětství....mám vzpomínky z doby, kdy mi byly necelé 4 roky 🙂

Já si pamatuji návštěvu u prababičky před Vánoci, byl mě rok. Měsíc poté prababička zemřela. Vybavím si, jak sedí v kuchyni a dává mi nějaké čokolády. Tu kuchyň po její smrti předělali a moje mamka mně potvrdila, že to tam vypadalo jako v mých vzpomínkách.

Já si pamatuji z dvou let, jak mi táta převlečený za "čerta" nebo bubáka sebral dudlíky 😀 Asi silný zážitek 😀 Pak si pamatuji ze školky takovou tu chuť(pach) pomazánek ( do teď je nejím) a jak jsem hodně brečela, že tam nechci.. Takže spíš asi tyhle emoce si pamatuji..

😂 vis kolik situaci jeste zazijes, kdy mu budes chtit dat (nebo dokonce das) pres prsty? Cim bude starsi, tim bude tech situaci vic... Takze delat si hlavu z jedne situace v 7 mesicich? Haha
(a to jsem taky pro to deti nebit, ale nikdo neni dokonaly...)

Na škole jsme měli psychologii a paní profesorka byla hodně překvapená, když jsem jí řekla, že moje nejstarší vzpomínky jsou z doby kolem roku věku. Že běžně se ta hranice pohybuje kolem 3 let.

Útržky a jeden traumatický zážitek a věci kolem toho mám z období kolem 2 let.

Mám vzpomínky z nemocnice, když mi byl rok. Dodnes si pamatuji postýlky, ty klecové, pach léků a vybavíme si dodnes tlustou sestru, co nás bila a řvala po nás.
Můj syn mi cca kolem 3 roku říkal vzpomínky z porodu, vše bylo prý červené a jel na tobogánu strašně rychle a pak mu byla zima..

To, že člověk nedokáže vzpomínku popsat neznamená, že v něm někde není a nějak ho neovlivňuje... je spoustu alternativních směrů, které pracují právě s těmi "zapomenutými vzpomínkami" a minimálně emoce v nich zůstávají velmi silné... (a to třeba i ze vzpomínek na porod)
Na druhou stranu děti vnímají úplně jinak, podstané jsou pro ně jiné věci a pamatují s jiné věci... Opravdu bych se nebála, že dítě bude mít trauma z toho, že ho máma plácla, protože ji kouslo. To by fakt musela být máminá reakce nějak úplně zuřivá (a akutní reakcí dítě by byl nejspíš bezmocný pláč, nebo totální stažení do sebe... ne "teď přestanu a za chvilku to zkusím znovu).
Ps: v tomhle věku děti podle mě nechápou trest... ale co chápou, jak dosáhnout svého cíle ... takže se mi velmi osvědčilo při prvním náznaku kousnutí prso sebrat a vrátit do podprdy.

Útržky vzpomínek mám od cca 1 roku. Bydleli jsme jinde a nedávno jsme to řešily s mámou. Pamatuju si večerní rituál včetně pliny a fluoridových tabletek. Kolem 3 let si toho pamatuju už celkem dost.

Ze nechces maleho bit je skvely. Ale pozor na druhy extrem, kdy dite muze vse a od rodicu zadne hranice. Tim naopak dite trpi, dite potrebuje citit, ze jeho rodice jsou silnejsi nez ono, aby se citilo bezpecne (muzu s mamou zametat= na mamu si kazdej dovoli, mama me neochrani x mama si ode me nenecha skalat po hlave= mam silnou mamu, ktera se o me postara). Jedna z tech hranic je, ze ostatnim nema ublizovat - nenechat se od nej kousat mas plne a svate pravo. Ale jasne, v 7 mesicich je brzo, aby chapal co nemuze.

Nedávno jsem četla nějakou studii, že dětský mozek si pamatuje vše do cca 7 let, pak mezi 7-9 rokem vzpomínky vymažte a nechá jen drobné fragmenty a jede nanovo. Už nevím čím to bylo, snad nějakým hormonem....

@terulin na tom něco bude. Já zase vím, že když člověk přijde o zrak, tak 7 let je hraniční co se týče paměti. Že od těch cca sedmi let při ztrátě zraku "vidí" alespoň ve snech. Při ztrátě zraku do sedmi let zapomíná a sny nevidomí vnímá pouze smysly, co zná.