Jedináček nebo 2 děti bez pomoci babiček atd.?
Zdravím maminky, poslední dobou dost přemýšlím nad tím, zda si pořídit druhé dítě. Máme skoro 9 měsíční holčičku, která umí dát zabrat, ale vždycky jsme milovala děti a tak už přemýšlím, že by jsme se mohli začít snažit o druhé. Jenže manžel je proti, nějak ho dvě děti nelákají, i když jsme vždy plánovali, že jedináčka mít nebudeme. Najednou je toho názoru, že jedno dítě je dostačující, můžeme se mu naplno věnovat, jezdit na dovolenky, dovolit si pro malou různé kroužky atd. Taky je problém to,že nemáme kolem sebe nikoho, kdo by nám děti hlídal nebo vyzvedával ze školky atd, tudíž už s jedním dítětem to bude problém, ale já si zase myslím, že je celkem jedno, zda budu řešit hlídání a vyzvedávání jednoho nebo dvou dětí...
Moje otázky 🙂
1) Máte někdo jedináčka a jste spokojeni vy i dítě? Neschází vám druhé dítě?
2) Pokud máte dvě děti a oba jste pracující, zvládáte to bez pomoci babiček, tetiček atd?
3) Je dle vás velký finanční rozdíl mít jedno či dvě děti?
no jo, manžel pořád hledá jen důvody, proč druhé dítě nemít. Přitom jsme si kdysi oba přáli mít dvě děti rychle po sobě, ať spolu můžou vyrůstat. Po porodu dcery však manžel změnil názor, já jsem si myslela, že je to jen přechodné,ale je spíše víc a víc proti, což mě mrzí.
@pavlushka1 Já mám celkem tři děti, ve věku 9 měsíců až 6 let. Hlídání ani babičky poblíž nemáme, přičemž manžel je od rána do večera v práci a jezdívá na několikadenní služební cesty. Občas je to docela záhul, ale dá se to zvládnout. Na nástup do práce jsem docela zvědavá, ale prostě to budeme muset nějak udělat. Pokud nenajdu práci v blízkosti bydliště, holt se nějak prostřídáme - jeden bude děti do školky dávat a druhý vyzvedávat a podle toho holt budu muset hledat zaměstnání. Případně ještě jen na částečný úvazek.
Co se týče dotazu na finance. Dokud jsou děti malé, není to moc velký rozdíl, ale jakmile nastoupí do vzdělávacího procesu, tak je to finančně poznat. Ve školce se platí obědy, školkovné, výlety, pracovní listy a samozřejmě to znamená víc oblečení, než dokud byly doma. Se školou zatím nemám zkušenosti, ale je známo, že s rostoucíma dětma rostou finanční nároky. Ale samozřejmě je to vše i o náročnosti. Já nejsem z těch, co by musela mít děti nutně značkově oblečené a vystajlované a že by nutně musely mít vše, co vidí. Zas na druhou stranu můj manžel poměrně slušně vydělává, takže vím, že tři děti uživíme i v případě, že bych nakonec musela zůstat doma či pracovat jen na částečný úvazek.
@pavlushka1 a nemůže to byt i tím ze vy dva na sebe mate méně času?? Nebo jaké důvody dává?? Jsou reálné?? Nutit ho nemůžeš ale zase aby jsi zustavala jen u jednoho dítěte je taky nic moc predstava , šťastná totiž nebudeš..... Nebo spokojena jak se dvěma když po druhem touzis....bude ti to časem víc a víc líto. My máme dvě holky a některé oblečení maji po sobě, některé se da prodat....no a já nevím, me přijde,ze je do je prostě malo.ví manžel jak moc te to trápí??
PS určité bych nebrala antikoncepci a třeba mu to taky tzv ujede....třeba má jen obavy aby jste to zvládly....aby to nebylo jen děti děti a on nic.....i když je to běžně,musite s najít čas na sebe a první rok jo najdete si, ale není to jako za svobodna,ale to je prostě život .)
Na všechny tri otázky bych odpověděla ze do toho nejdete tak jak se ptáte, ale dve deti je naprosto jednodussi život nez jedináček. Uz jen ze si velice zahy spolu vyhraji, nauci se delit a jiné vyhody. Babicky taky nemame, ale az dve deti pro mne byl cas kdy jsem si mohla dat v klidu i kafe.. Peníze jsou velka prekazka, ale kdo vi co bude za x let. Logicky na todle nemůžete jit. To je bud chci nechci. Kdybyste se rozhodovala o vice detech tak to chápu, ale zrovna jedno a dve uz je tak nalej vylej. Jinak ja bych se nechtěla divat na sve dite jedináčka, jak si samo hraje v pokojicku a vymysli si imaginarni sourozence.Financne je to porad rozdil, musite kupovat vse dvakrát. To není nad cim zvazovat, pokdu mate stejne pohlavi tak usetrite na obleceni, hracky pro druhé uz se tolik nekupuji, většinou si hraje po sourozenci. Takze naklady prijdou az se skolou.
@pavlushka1 Já myslím, že manžel zatím nevidí ta pozitiva, počkej, až to malé povyroste. Stačí pár měsíců a jaká to bude změna. Mého manžela mimina moc neberou, ale se staršíma už se vyblbne 😅
@pavlushka1 Mám názor asi trochu jiný názor než většina ostatních.
Já být manžel byla bych také proti. Sotva se z relativně nudného dítěte (což do 4-5 měsíců pro většinu chlapů je) stane malá komunikující bytost, hnedka chce manželka další dítě? Takže zase dost brzy tady bude ten maličký uzlíček vyžadující extra péči i pozornost? Ne děkuji.
Sama mám dvojčata a pořád jsem přesvědčená, že je to lepší varianta než mít děti děti brzy po sobě. I takhle malé mají různé režimy, různé nároky . Tři roky nejdříve, ideálně ještě déle. Argument jak si spolu vyhrají je fajn, ale to dokáží i děti rok a 6 let a oběma je to ku prospěchu.
Pokud si trochu počkáte i manžel může dospět (a většinou dospěje) k názoru, že čas nelze zastavit a jaké to bylo příjemné, těšit se na nový přírůstek, na to voňavé miminko.
Finanční zatížení nemohu posuzovat, protože mám vše stereo a najednou, nicméně jsem přesvědčená, že nárůst výdajů a max. ve výši 20%, spíš méně. Zvlášť pokud jsou děti stejného pohlaví a opravdu skoro vše po sobě dětí.
Nám když se narodila první dcera - byla ubrečené miminko, tak jsme si ani já, ani manžel neuměli přestavit, že toto máme 2x. Pak povyrostla (1,5r.) a shodli jsme se, že teda zkusíme druhé - určitě bude hodnější 🙂. A ono bylo. Holky mají mezi sebou 2,5r. rozdíl a už si spolu perfektně vyhrají. Možná chvíli sečkej s rozhodnoutím, manžel vidí pořád miminko, až malá ještě krapet odroste a bude běhat, bude manžel tvárnější 😀. Je fakt, že mimi je "brzda" v dovolených u moře, lyžování, výlety - to vše s miminkem je komplikovanejší, tak proto se asi manželovi do druhého nechce.
Jinak já se teď vracím do práce, ještě nevím jak to bude v reálu fungovat, manžel je většinu dne v práci, nějaké odvádění, vyzvedávání děti asi nebude funguvoat, budu muset prostě já. Holt, budu v práci 8 hodin - normální pracovní doba. Nedá se nic dělat... My teda máme babičky, ale ještě pracují, takže se musíme spíš spoléhat sami na sebe. Holky spolu chodí do školky,do jedné třídy, tak i vyzvedávání bude o to lehčí, "jedním tahem" 🙂.
Já budu mít dvě holčičky s dvouletým rozdílem, starší dcera je nesmírně náročné dítě už od narození, přesto jsme s manželem nikdy neváhali s tím, že chceme děti dvě. I když si teď vůbec neumím představit, jaké to bude a samozřejmě mám taky dost obavy, jak to budeme zvládat, ale cítím, že takhle je to správné a mít jen jedno dítě v rodině mi připadá takové smutné. A když vidím dceru s jinými dětmi, vím, že jsme se rozhodli správně. Sice mám velkou pomoc v babičkách, ale zase oproti jiným maminám na mateřské pracuju 4h denně z domova. A jak už se to píše, děti se spolu opravdu hodně zabaví, alespoň na nějakou chvíli. Nevím, jak to máš ty, ale já s dvouletou dcerou neudělám nic, pořád jí mám za zadkem 🙂 Určitě to není snadné bez pomoci rodiny, ale mají to tak miliony jiných ženských a zvládají to, proč ne ty 🙂
1) jedináčka jsme nikdy nechtěli, takže čekáme teď druhé
2) bez babiček a pomoci to taky musíme zvládnout, moji rodiče jsou daleko a jeho nemají o malou zájem, takže vše závisí jen na nás dvou.
3) finanční rozdíl v tom určitě bude, ne třeba teď když jsou děti malé ale až začnou chodit do školy, kroužků, budou dojíždět atd. tak tam to znát určitě bude
Jinak k tvému problému - třeba to je jen dočasné, já bych na druhé zas tam moc nespěchala a počkala až aspoň trošku odroste první, naše malá je taky náročná a já si třeba ani nedovedla představit mít hned druhé, to bych určitě nezvládla, malá plakala celý den a nosila jsem ji na rukách až do roka a mít tady dva takové? to určitě ne! Jinak přítel když byla malá miminko tak taky byl docela na nervy, protože pořád plakala, raději byl v práci dýl než aby přijel dřív a pomohl mi, prostě to nemohl ten neustálý křik vydržet, až byla malá větší tak se to o něco srovnalo a jak vidíš čekáme druhé miminko. Jinak pokud i pak by byl přítel či manžel proti tak s tím nic stejně neuděláš, musí chtít oba, ne jen jeden.
Ahoj, řekla bych, že to máme podobně/stejně. Já jsem odmalička milovala děti - starat se o děti, kvůli tomu jsem jela hlídat i cizí děti do zahraničí, které jsem milovala jako svoje vlastní (celkem 5 odhlídaných dětí). Říkala jsem si, že to je alespoň odsunutí toho, že můj manžel (tehdy přítel - seznámili jsme se v jeho 21 letech, mě bylo 19) zatím děti nechce.. Po 9ti letech jsme se vzali, a po 2 letech od svatby "sebral" odvahu, že by mohl být otcem.. Vždycky měli v rodině míň peněz, než třeba v naší rodině, tak nevím, jestli to není strachem ohledně financí. Ale po porodu dcery (bohužel jsme měli nejhorší nástup, co jsme mohli mít - porodila jsem akutně CS předčasně - já i malá v kritickém stavu, já na ARU, malá na JIRP), dcera odmalička prořvala noci, přes den to bylo zlatíčko, ale to manžel neviděl, protože přes den byl v práci.Víkendy čas od času noční a přes den dospával. Z tohodle důvodu se necítí na druhé a zdůvodňuje to hlavně financemi, hypotékou, že si neumím představit, jak je to pro něj finančně a psychicky náročné,.. Umím si to představit, a přesto s ním nesouhlasím. Já chodím do práce a vydělávám o něco míň než on.. Takže na splácení není sám.. Sliboval, jak budeme cestovat, a užívat si života, když budeme mít jedináčka. Ale není to tak. Nebo není to tak, jak bych si představovala. Vrchol cestování pro mě bohužel není 3 dny na Lipně a 10 dní v chorvatsku - autem. Takže se vlastně kvůli tomu doma hádáme. Já se jedním dítětem rozhodně necítím naplněná, a nemám to, co mi bylo slibováno - tj. víc cestování než ti, co mají děti 2. Takže jsem upřímně nespokojená,.. a začínám uvažovat o odchodu. Najít někoho, s kým budu šťasnější, kdo bude mít pochopení pro děti.. Protože manžel se ke 2. přemluvit nenechá, a i kdyby, tak to rozhodně náš vztah nezlepší,...
A kdybyste viděli, jak devítiměsíční mimino zabaví čtyř a šestileté dítě, to je teprve pomoc! 😀
Jak píše @zvalentova netlač na pilu, opravdu je brzo. Na to, aby si sourozenci byly věkově blízko, je pořád času dost. Takže je možné, že za půl rku manžel bude mluvit jinak.
@pavlushka1 Já mám tři děti po dvou letech a neměnila bych. Babičky hlídací nemáme a když byla krize, tak buď šly děti do soukromých školiček nebo jsme si museli zaplatit paní na hlídání. Finančně jsme na tom tak, že přežíváme (manželův plat padne na bydlení a splátky úvěru na bydlení), abychom to utáhli, oba se střídáme na brigádách. Ale je to fajn, pokud děti nejsou nemocné, tak je to dobré. Děti po sobě dědí, vzájemně se zabaví.
@tarra27 tak to je pak ale plánované rodičovství ne? 🙂 je normální, kdyz zenská nechce brát prášky, tak se holt musí chránit jinak.
Ale abych odpovedela k dotazu. Já vzdy chtela dve deti, byla jsem presvedcena, ze je chci 2-2,5roku od sebe. Malá bych řekla je sice z těch hodnějších dětí, dá se s ní vyjít. I tak jsem z toho doma na prášky a nejsem ten tip na to byt doma. Radši bych se videla na 2 dny nekde mezi lidma v práci. Ale i tak si myslím, že zmenim nazor a třeba za rok touhle dobou už po druhém dítku toužit budu. Nelámej to přes koleno. 9 mesíců dítěte je celkem brzo na to zadelávat na druhé 😉
1) jedináčka jsme nikdy nechtěli, chtěli jsme spíš velkou rodinu. Nyní máme děti už tři, ale první dvě jsou od sebe 22měsíců.
2) Oba s manželem jsme pracovali, děti chodily na kroužky, babičky nehlídaly (resp. jedna bydlí daleko a druhá nejevila zájem). Zvládali jsme to v pohodě, máme pracovní dobu, kdy jsme stíhali děti ze školky vyzvedávat. Když šli do školy, bylo to horší, družina končila stejně jako naše pracovní doba, takže za mnou děti chodily do práce. Bydlíme v malém městě a po cestě přecházeli 2x silnici. Adélku budeme vyzvedávat ze školky my s manželem... z družiny to budu muset pořešit, protože starší děti budou již na střední škole a nejspíš na intru (tady v okolí není nic moc) a naše firma se bude příští rok stěhovat na hůře dostupné místo (musela by jít kus po silnici I.tř, kde je velký provoz).
3) druhé dítě se s prvním "veze", na třetí jsem pořizovala všechno znovu, věci po starších jsem rozdala 🙂. Když děti nastoupí do školy, tak už je to znát - nedědí po sobě, kroužky 2x atp. Kdybychom měli ještě jedno, tak do dvou let to z rozpočtu ani nepocítíme 🙂 (kromě plenek)
Píšeš, že dceři je 9 měsíců - možná je to na manžela ještě brzy, přece jenom dítě do toho roku dá dost zabrat. Je možné,že až bude malá víc "samostatná" a nebude vás tolik potřebovat, zatouží muž po druhém dítěti.
U nás to tak nějak je - až byly malému 4 roky, začal muž chtít zase to malé muchlovací miminko. 😉
Hlídání nemáme žádné, naštěstí mi v zaměstnání nedělají problém, pokud malý je nemocný. Takže se to dá. Ale dělat někde v továrně na směny, tak bychom to nedali.
Co se týká financí, neporadím - zatím máme jen jedno dítě. 🙂
@zvalentova podraz je když vysadi a nic mu neřekne, nebo když propicha prezervativ, nebo když to nápisů hnusne,ale sperma si tam da sama.....ale pokud prestane brát nebo nezačne brát antikoncepci a její muž to ví, at se klidně chrání on....v tom bych mu nebránila....ale někdy se může stat,ze ochranu on vedome nevezme a ona otěhotní.....to je cele. Není to nic proti nikomu. Navíc já psala,ze nutit ho nemůže....
1) schází ale až po skoro třech letech od narození dcery. Dost dlouhou dobu jsem odolávala a po druhém netoužila, pak se ve mně něco zlomilo a už i já chci dvě děti.
Nekoukám na to, že nemáme hlídací babičky a dědy. Jsme rodiče a musíme to zvládnout sami.
3) do doby nástupu do škol(k)y si myslim že to zas až takový rozdíl nebude.
Chlapy prostě malý mimino nebere, protože s nim ještě není taková zábava. Až povyroste bude to lepčí a lepčí, možná je to i případ u tvého manžela, kor když jste chtěli víc dětí. Dej mu čas.
U nás to bylo taky tak, teď je z dcery naměkko, je to tatínkova holčička jak povahou, tak podobou a s tím že chce druhé přišel sám od sebe.
Držím palce.
2) máme dvě děti - rozdíl 4roky, a první rok byl strašný. Druhý byl total uplakánek, celý den jsem jen kojila, nemohla jsem jít pomalu ani ven - což se docela špatně vysvětluje čtyřleťákovi, který je zvyklý být pořád venku - bylo léto. Anebo když jsem šla odpo pro dcerku do školky, tak mi malý usnul a já byla ráda za tu chvilku klidu, takže mi ke školce chodila babička vozit, abych mohla vyzvednout ze školky. Pak nastala opět krize, bylo škaredě, malému se strašně dobře spalo venku v kočárku, já byla ráda že je chvíli klid, ale dcerka už chtěla být doma a ne s mnou lítat někde po venku. Takže hrůza, děs, obdivuji že to zvládáte bez babiček, já jsem troska, já bych to nedala. Do teď mi dcerku ráno odvádí do školy babička. A nejhorší je, jak se ten první rok starala o dcerku hodně babička, tak náš vztah se tím hodně pokazil ☹
Takže za mě, dvě určitě, ale v našem případě klidně dva jedináčky - tzn. rozdíl třeba 8let 🙂
A finančně, jj stojí nás dost 🙂 Už jen tím, že oblečení skoro žádné po sobě neměli, dcerka měla vše růžové, což synovi prostě nedám, max na doma, když měl vše pokajdané či poblinděné 🙂 a hračky tak 50%, dcerka má kočárek, panenky, a synovi kupujeme traktory, kombajny 🙂 Dcerka milovala puzzle, a syna to absolutně nebere 🙂 Anebo třeba dovolená, pro 2+2, to je taky mazec cena ☹ ale to už beru jako nadstandard.
dej mu cas ... az zacne prcek chodit, trochu se rozmluvi a bude s ni vetsi sranda, tak treba zmeni nazor...
s manzelem budeme asi brzy resit neco podobnyho. Bydlime v cizine (takze zadne babicky, ale ani treba kamaradky, kterym bych mohla malou sverit), do prace je navrat par mesicu po narozeni ... skolka/hlidani je neskutecne drahy a ja nechapu, jak si tady nekdo muze financne dovolit deti dve 😖
No, kazdopadne manzel by mozna i pro druhy dite byl, ale jeho slovy "ja uz timhle (= prvni rok s miminkem) nikdy nechci projit". Jako zahul to byl neskutecny (4-5 hod dojizdel denne do prace, ja chodila do prace od 3mesicu, do toho stehovani, mala byla extremne ubreceny mimino prvni mesice atd ..) .. ted to bude lepsi, do prace to budem mit oba 15 min, vic casu pro sebe .. takze myslim, ze za par mesicu bude mluvit jinak .. a jestli ne, ani mi to nevadi .. oba jsme vedeli, ze chceme jedno dite, mozna dve .. takze svet se nezbori
@pavlushka1 - můžu odpovědět jenom na první otázku....mám čerstvě 7letého jedináčka a jsem spokojená, manžel taky....těžko říct, jestli bych byla spokojená i s více dětmi, ale jedno mi ke štěstí stačí, necítila jsem potřebu mít další.... a když někde čtu, že jedináček není nic moc, že se nenaučí dělit, že bude sobecký, že bude o něco ochuzený...tak to si nemyslím....mám manžela, který je taky jedináček a je to naopak člověk, který většinou myslí nejdřív na ostatní a až potom teprve na sebe, je samostatný, ohleduplný k ostatním....a ani náš syn nemá problém se rozdělit, myslí na ostatní, všímá si lidí okolo, apod....to podle mně záleží víc na výchově, než na tom, jestli je sám nebo ne.....je fakt, že je určitě náročnější na pozornost, než kdyby jich tu bylo víc, ale to nám zase ani tak nevadí....a i když nebude mít sourozence, tak vždycky si přece může najít fajn kamaráda a myslím, že někdy to dopadne dokonce líp, než se sourozencem....sourozence si totiž člověk nevybírá a ne vždycky si sourozenci "sednou"....to je pak lepší dobrý kamarád, než sourozenec, se kterým si nerozumí..... A syn ani zatím nikdy nemluvil o tom, že by chtěl sourozence, tak je asi takhle taky spokojený a to rozhodně není takové to dítko, které by bylo rozmazlované a zahrnované vším možným, na co si vzpomene....vedeme ho spíš k tomu, že opravdu nemusí mít všechno, co vidí kolem....ale nedá nám to ani moc práci, on je odmalička takové skromné dítě 🙂
Diky holky za prispevky 🙂 Mozna fakt tlacim na pilu moc brzo,ale vzdycky jsem chtela ditka brzo po sobe,aby meli k sobe vekove blize. Na druhou stranu bych se trochu spokojila s tim, kdyby mi manzel rekl,ze treba casem pozdeji by druhe dite chtel nebo ze jeste neni uplne rozhodnuty. Ale vzdycky me uplne nastve recma typu, ze male oblecky uz muzu zacit prodavat,ze on uz rozhodnuty je,ze druhe dite nechce atd,to me proste vytaci. vubec nechape,ze ja to vnimam jinak. Na druhou stranu je pravda,ze mala ma necelych 9 mesicu a je to jeste takove mimco 🙂
Jo a antikonce zatim nemam, manzel to vi, a jasne,ze si nekdy rikam,ze mu to treba ujede,ale na to je az moc opatrny 😀 za mesic jdu na prohlidku a nejak tak uvazuju,ze antikoncepci zacnu uzivat, samozrejme poctive, manzelovi za zady bych to nikdy neudelala, na to nemam povahu. Akorat,ze s praskama je pro nas ten intimni zivot lepsi 🙂 .
@pavlushka1 já mám děti dvě, ale mezi mnou a mojí sestrou je rozdíl 15 let. Dá se říct, že jsem vyrůstala jako jedináček a každé vánoce jsem si přála sourozence...když to beru zpětně, musela jsem tím rodiče, především mamku, strašně deptat. Miminko chtěli, ale nedařilo se, až po těch 15ti letech. Když se sestra narodila, mě začali zajímat diskotéky, raději jsem chodila ven než se starala o mimino. Ale samozřejmě jsem musela i pomáhat. V 19ti letech jsem z Brna šla na VŠ do Prahy, domů jezdila jen na víkendy, takže jsem zase sestřino dětství nějak moc nezažila. Teď je mi 30, sestře 15 a jí začíná puberta a je na "zabití." 😖 Kdybych to měla shrnout, sourozenec mi chyběl a máme mezi sebou velký věkový odstup, takže nic moc...
Já mám tříletou a 9 měsíční, jsou přesně po 3 letech, mladší se narodila a starší měla za 4 dny 3 roky. Řekla bych "ideální". Starší se snaží pomáhat, samozřejmě je to náročný, protože chce malou chovat a to nesmí. Ale myslím, že budou mít mezi sebou hezký vztah. Co bude až budu chodit do práce zatím neřeším, i když to rychle uteče. Já se nemůžu absolutně na nikoho spolehnout, manžel jezdí kamionem, oboje rodiče jsou od nás 250 km, z manželové strany sice v důchodu, ale absolutně nepoužitelní, moji rodiče jsou ještě "mladí" a podnikají, takže hlídání a vyzvedávání ze školky nehrozí. Peníze sice řešit nemusíme, ale neřekla bych, že mít druhé dítě je zase takový rozdíl. Hračky "zdědila" po starší, oblečení některý taky, něco pěknýho novýho jsme dokoupily... Až budou kroužky, bude to jiný, ale zvládneme to. 🙂 Já bych si druhé dítě být tebou, určitě dopřeji, někdy je to náročný, ale krásný. 😉
Pridam se do sikuze - mam bratra je o sest a pul orku mladsi a nikdy jsem si s nim nechtela hrat,nemela jsme ho rada ,vadil mi a spolecnou rec jsme nasli az ted v dospelosti. Já sama mam dve male deti od sebe dva a ctvrt roku. Mohu rcit,ze obcas mame doma pekne zivo ,ale je to krasne a uz ted spolu hezky vychazi 🙂 a financne me to zetim nejak moc neprijde,ale je pravda,ze nepouzivam papirovky,ale latkuju ,deti maji nejake to obleceni po sobe ,zbytek shanim po kamaradkach a nebo na bazarku a i nove se da poridit za pakatel 🙂 a hracky nereism malou stejne zajimaji to co ma bracha a treba kojenecke co mela po nem se vubc neujali.
A o malou jsme se zacali snazit ve chvili kdy jsme mela pocit,e nase rodina je neuplna,ze nam to dalsi mrne chybi 🙂 a pokud je to i tvuj pocit zkus to manzelovi vysvetlit 🙂
@skavenka přesně, já mám mladší sestu o 5 let, musela jsem ji neustále hlídat, když jsem šla s kamarádkama ven, musela jsem s ní, a kamarádky si se mnou tak nechtěly hrát,protože na mladší sestru nebyly zvědavé. Nerozumněly jsme si, a rozumíme si až teď - v dospělosti. Musím na druhou stranu říct, že mě sestra naučila zodpovědnosti a trpělivosti, ale to jsem jako dítě nevnímala. Moje noční můra by byla mít děti ca 5 let od sebe. Ale manžel se mi opět včera vyjádřil, že 2. dítě nechce,.. takže buď budeme u jedináčka, nebo pomýšlím na odchod,.. ☹ já prostě 1 dítětem nejsem naplněná,.. a nic to nevynahradí,... Myšlenka, že jednou bude malá úplně sama mě děsí,.. Kamarádi jsou kamarádi, pricházejí a odcházejí. Ale rodina je trvalá - i když s rodinou se člověk nemusí pohodnout, to vím,..
já mam 2 děti a rozdíl mezi nimi 3 roky, holka a kluk a rozumí si. 🙂
1. jedináčka si neumím představit, je ale pravda, jedno dítě, žádné dítě 😉
2.pomoc využíváme až když šla dcera do školy, jinak ne.
3.dvě děti- 2x tolik finanční výdaje.
@madulinka Mám děti tři. 7 let, 3 roky a půlroční miminko. Věkový rozdíl mi přijde fajn, rozumí si, ikdyž je mezi nimi velký rozdíl. O malého se oba starají, mají ho zatím jako hračku🙂 Uvidíme jak to bude dál, ale určitě po nich nebudu vyžadovat nějaké hlídání atd. Pomoc mám občas, jednu babičku s dědou a někdy kamarádku se kterou se střídáme. Ale nějaké pravidelné hlídání nemám. Finanční rozdíl to samozzřejmě je, není to úplně dvojnásobek, něco po sobě dědí...ale kroužky, dovolené se všechno platí víc. Jsem jedináček, naši už další dítě mít nemohli, vadilo mi to jako dítěti a i teď bych byla za sourozence ráda.
@pavlushka1 pokud je manžel proti,záleží zda se necha presvedcit ..my máme děti dvě po 14mes a chceme třetí. Babičky nikdy nehlidali ale manžel prostě pomáhal. Já s neumím představit jedináčka, když vidím ty naše holky,jak se maji rady, jak spolu vše prožívají....sourozenecky vztah mu nikdy nenahardi dovolené,hračky,ani nic jiného. Ale musíte byt oba dva za jedno,ze mimi chcete, protože pak bude muset manžel pomoci, takže já bych se snažila může přesvědčit,proč dvě děti ano....rozdíl....tak je jasné,ze nějaký rozdíl to je,ale ze by to byla tragedie si nemyslím. Oblečení můžou mít po sobě,o hračky se podělí...vstupné je často rodinné 2+2....
A hlavně si spolu děti vyhrají a ty v klidu uklidis,vyperes,vyzehlis,uvaris....kdyz si hraji.....když je tedy malý věkový rozdíl.