Bezmoc během mateřství. Máte některá stejné pocity?

@alicebrook neporadím, ale mám to stejně. Akorát už nám děti dvě. Trápí mě jak se chovám k manželovi, dětem. Na manžela hned vylitnu, když něco, na děti nemám trpělivost... Jak z toho ven netuším, ale jak už mladší spí v noci dýl, tak si dávám večer víno a je to trošku lepší 🙈 aspoň taková má chvilka.

@alicebrook pracuju i na RD, u prvni jsem nepracovala a mela jsem po skonceni problem napsat smysluplny email, z pracovnich telefonatu jsem mela neprijemne pocity...proste pocit ze mi za tu dobu ujel vlak a vubec netusim ocem lidi okolo me mluvi...no a to ze te nebavi si s ditkem hrat no to se taky stava...rada si s nimi kreslim nebo blbnu s drevenou stavebnici, ted kdyz je starsi dcera uz vetsi tak me bavi s ni hrat spolecensky hry...ale hra typu mamo bud snehurka a nez se zmatorim a vymyslim co bych jako snehurka mohla delat a jsem najednou trpaslik...to me fakt nebere takhle at se tyraj ve skolce nebo na hristi...a hlavne pokud mas pocit ze vybuchujes bez pricin casto za to mohou ulozene vzorce z primarni rodiny (ja kolikrat kdyz ve me bouchnou saze uplne slysim meho tatu) tak vubec neni nic spatnyho zajit k psychlogovi nebo rodinemu terapeutovi aby pomohl tyto nevhodne vzorce identifikovat, pochopit a naucil te s nimi pracovat

@alicebrook Milá Alice, myslím, že podobné pocity zažívá spousta žen, to jen tady se víc koncentrují ty, které mateřství úplně naplnilo a to pak může vyvolávat pocit, že pokud mě neuspokojuje stavět věže z kostek a přebalovat plínky a číst postoosmé Broučky na pouti.
Já začala být doma s dcerou opravdu spokojená až když jsem začala na jeden den v týdnu pracovat. Mohla bych pokrytecky tvrdit, že jsem nastoupila kvůli penězům, protože před mateřskou jsem vydělávala víc než můj muž, ale upřímně to dělám rovným dílem i kvůli své potřebě seberealizace a ta fakt není ani v pečení ani v uklízení ani v říkankách. Protože teď už dva až tři dny (pracuju často o víkendu) jsem zase holka, co namáhá jak mozkové závity, tak ruce, tak mě ve zbylém čase mnohem víc baví ťapat po pískovišti a číst Palečka. Teď máme kvůli covidu zavřenou ambulanci a cítím, jak to na mě doma začíná padat.
Nepomohl by Ti návrat na malý úvazek do práce? Nebo třeba dobrovolničení? Dvě odpoledne bez dítěte na józe nebo s malířským plátnem nebo čímkoliv jiným? Doporučuju odpočívat mimo domov a tím pádem mimo dosah dotazů, co dát k svačině a kterou plínku dát na zadek. Nebát se tyhle pocity verbalizovat, před mužem, před dobrou kamarádkou (já mám neuvěřitelnou kliku, že ve stejnou dobu porodila má kámoška kožařka a naše psychoterapeutické procházky každý pátek zahrnují diskuzi o medicíně) nebo třeba před mamkou, ono občas je okolo mnoho ochotných pomocníků, jenže jen netuší, že potřebuješ pomoc.

Deprese neni pro kazdeho stejna a jsou ruzna spektra deprese. Ja mam poporodni uzkost a muj terapeut mi nekolikrat rekl, ze bohuzel zeny se boji prijit, protoze spousta z nich ma pocit ze to, jak se citi “neni zase az tak blby”. Proste nikdy neni na skodu si o problemech popovidat s odbornikem.

Jinak to naplneni u materstvi a ze te spousta veci nebavi. Nejsi sama. Spousta zen se to boji priznat. Jakmile reknes, ze to tak mas, tak te spousta zen pochopi a dalsi ti reknou, ze sis nemela delat dite. To preci ale vubec neznamena, ze jsi spatna matka. Doporucuji si najit nejaky konicek 🙂 a neco pro sebe

Občas mám něco podobného, máme skoro stejně staré dítě. Já ale už od října pracuji (učím na VŠ) a musím říct, že když jsem byla v práci poprvé, tak mi to přišlo "jako za svobodna", prostě úplně jiný pocit. Pak jsem měla obavu, že pro letní semestr jsem to přepískla, že jsem začala učit 2x týdně a že malého zanedbávám a tak. A co jsme doma kvůli karanténě, tak mám pocit, že mi to spíše leze na mozek a sice si ho na jednu stranu užívám, ale na druhou stejně nevydržím si s ním hrát nějak dlouho (stejně si po chvíli začne hrát sám) a občas už jsem z něj na nervy.

Jo a ta váha taky hrůza - jsem v porodnici "nechala" asi 25 kilo a skoro 15 už mám nahoře. Prostě váha šílená, ale jak jsem pořád unavená, tak mám co dělat, aby se to drželo na stejné úrovni.

Za mě - chce to prostě ven, ven, ven, bez dítěte, dělat něco, co tě baví, nějaký koníček. Anebo teda mě teď dost pomáhá, že jsem začala "chodit" na tancování - kdyby tě zajímalo, napiš, dohledám a vložím link.

Ahoj, úplně tě chápu.. Nespokojenost na mateřské je většinou tabu. Ale překvapivě hodně žen přizná, že se v tom taky placa. Jako ja. Dvě děti, mladsi rok, starší 6.. Mladší poměrně náročnější dítě, hodně vyžaduje pozornost, špatně spí. Nechce se nechat krmit, ale sam po sobě jídlo patla a všude kolem. Rozhazuje hračky, ale nehraje si. Vse ho zajímá, vaude vleze. Většinu dne trávím davanim pozor na něj, na starší dítě není čas, na poklidné uvaření oběda taky ne ( vleze klidně do variciho hrnce na plotně, když ho nechám na zemi, řve). Do toho poznamky moji matky ( bydli pod nama), jak by se to melo a co by se melo, co mam delat a co nedelat😫😫😫😫

No prostě taky prochazim krizí, kdy uz od rana myslím na to, jak preziju den, nic me nebavi, všechno me štve,

A ani, tvoje pocity, že tvuj život se smrsknul na peci o dite a domácnost, dobře znam.

částečně pomaha dobre se vyspat ( v noci je ted se synem manžel) a mit pravidelně cas pro sebe ( sport, koníčky). Až skončí COVID, planuju jit do práce na 1-2 dny.

Bude líp!

Zníš znuděně, pálí tě dobré bydlo! Dítě máš pohodové, vyspíš se, v domácnosti se nepřetrhneš.. i ten volný čas pro sebe máš. Takže si vlastně nemáš na co stěžovat, na koho svést svoje blbé pocity.
Já si to troufám říct, protože se teď cítím podobně 🙂) Nevyužitě, a zároveň unaveně z ničeho.. A to rozhodně u nás není vygruntováno a navařeno napečeno, fakt ne. Já omluvu mám, že dítě nespí, už 2 roky jsem se nevyspala, aby se nebudila aspoň 5 krát za noc.

U tebe bych se zaměřila na to hubnutí, dát si to jako cíl a pracovat na tom. Uleví se ti i psychicky, pohyb a dobrá strava ti energii dodá. Promiň, ale ta váha je fakt šílená, měla bych depku už jen z toho, a jsi v začarovaném kruhu. Ovšem pokud máš fakt depresi, tak jasně, že si sama nepomůžeš. Takže tam bych zvážila toho odborníka.
Potom bych uvažovala o práci, pokud by jsi měla hlídání. To já nemám, jinak by se mi taky líbilo pracovat 2 či 3 dny v týdnu, aspoň trošku... Jesle zatím ale nechce, možná od podzimu.. ale jak se to blíží, tak se pořád víc bojím. Toho, jak to zvládneme, i toho, jestli jsem ještě vůbec zajímavá pro pracovní trh.. :/

Už delší dobu jsem taková znuděná, bez energie. A upínala jsem se na jaro, že budeme aspoň hodně venku... A teď vzpomínám, jaký jsem měla pestrý naplněný život před koronou :D
Pokud trochu můžeš, běž ven na procházku, pročistit hlavu... promyslet, co dál a něco pro to udělat.

Tak trochu jsem promluvila i sama k sobě, ha ha :D

@alicebrook asi máš hovno co na práci z myho pohledu... Ja třeba pracovala od narození syna a zvladala mimino, domácnost k tomu... takže neměla jsem cas přemýšlet na hovadinama. A proto ani nevíš kde je problém... Problém je nuda.