Baví vás mateřská?
Pěkný den maminky, jak jste na tom s pocity na mateřské? Mám první miminko, úžasného bystrého chlapečka, ale někdy mám pocit, že ty dny doma jen tak přežívám (zvláště když je tak nevlídno jako teď a venku se dá být jen třeba hodinku). Někdy se dokonce bojím rána, že mě zase čeká ta stejná rutina, jídlo, brek, přebalování, brek, zajištění atraktivního podnětu, aby nebyl brek, uspavaní atd atd. Někdy je tak hodný, že si hraje sám dlouho a já můžu vařit, uklízet .., i přesto si, ale někdy říkám, ať už je větší a mám více času na sebe (byť vím, že asi zase příjdou jiné věci s větším dítětem)..baví Vás to doma pořád s mimčem, nebo by jste taky nějraději někdy někam odjeli aspon na jedno odpoledne :D
Taky mě to nebaví, vždycky jsem ráda chodila do práce. Teď si snažím naplánovat celý týden. Chodíme plavat, cvičit, návštěvy, nákup, úklid a najednou je týden plný. Ještě chci začít chodit s malou na angličtinu. Je jí skoro 18m. Čas pro sebe nemám téměř vůbec, takže nějaká realizace nehrozí. Malá dělá všechno se mnou.
@tama89 Po šestinedělí jsem začala cvičit v půlroce doučovat a fotit. S druhým jsem fotila už v šestinedělí... Ale mám super manžela, který hlídá a když jsem učila v jazykovce, tak hlídal dědeček... Jinak doporučuju nějaké kurzy pro děti. Chodili jsme plavat a bylo to boží a ještě na jedno pohybové cvičení s dětmi.
@g_m Ano, my chodíme na cvičení i plavat, je to super vyklouznutí z toho stereotypu, to je pravda 🙂 Já bohužel hlídání nemám, jinak bych se také zapojila i do pracovního procesu, aktuálně mám slíbeno hlídání na večer, že půjdu do fitka 2x týdně, tak jsem zvědavá..protože malý opravdu špatně spí, spíše nespí kolikrát, takže energie na cvičení večer...je na bodu mrazu :(
Tak Mě mateřská baví . Respektive do práce ač mě baví se nehrnu a nikdy jsem nepremyslela ze přezivam. Proste to beru tak , ze mám děti . Jsem doma 3,5 roku a ještě dva budu . Vydrzte . Až bude ditko starší bude vetsi legrace . Ja teď ani nemám čas s 3 letou a roční přemýšlet jestli mě to baví 😀 každopádně zajdu sem tam s holkama na vinko , ted jedu na víkend za kamaradkama na oslavu . Chce to občas relax , ale ja opravdu nemůžu říct ze mě to neba 🙂 děti jsem moc chtěla a i když nejsem matka roku tak si to užívám .
Tak ja pujdu asi proti proudu. Me materska bavi. A nechci, aby nekdy skoncila. V praci jsem byla vecne otravena a frustrovaná z toho, ze mi nekdo diktuje, co budu ktery den delat a kdy ne/budu mit nahodou nejakou dovolenou. Doma a ditetem jsem volna jako ptak. A muzu si den naplanovat podle sebe. Samozrejme, ze s ohledem na dite. Ale snad me chápete, jak to myslim. Mam auto a muzu si kdykoliv, kamkoliv vyrazit. Chodime do dvou krouzku pro mamy s detmi. Na dovolenou si muzeme jet kdykoliv a na kolik dni se nam zachce. Chodim cvicit, kdyz sezenu hlidani. Mam se nejlip, jak jsem se kdy v zivote mela.
@tama89 a co se schazet s kamaradkama, co maji podobne stare deti? kdyz to reknu blbe, diky nim si materskou uzivam. kazdy den jdu jinam, vymyslim jiny program. Bavi to i malou, kazdy den strida sve kamarady, ted uz ji jsou dva roky, je to vetsi sranda nez driv. Zase driv byl vetsi cas na pokec napriklad, dokud nebehala 😂 jinak ja hlidani mam, chodim se psem do lesa a to je pro me skvely odpocinek. Taky pracuju z domova a jednou mesicne do te prace musim fyzicky a je to pekna zmena. ale jak rikam, nejvic me drzi kamaradky, co to maji stejne jako ja 😉
Já nechápu že tu většina žen píše že jí mateřská nebaví. Proč jste si tedy ty děti pořizovali ? Tak dalo se snad čekat že se to bude točit kolem plen, kojení, hraní si s dítětem atd. Nechápu jak někdo může říct že ho nebaví věnovat se vlastnímu dítěti. Já mám syna 15 měsíců a užívám si s ním každý den. Je to jen o tom si nastavit program. Chodime na 2 kroužky, do hernicky, na plavání. Jednou týdne mi hlídá manžel a já se mohu věnovat svému koníčku. Jinak jsem se synem a maximálně se mu věnuji. Naplňuje mě to a myslím že je to tak snad správně. Proč jinak ty děti mít. Vždyť je to radost.
Co si pamatuji, tak syn skoro celý první rok prořval a prokňoural. Ať už kvůli prdům nebo zubům, důvod se vždy našel. Taky mě hrozně nebavilo k němu v noci vstávat, protože se budil každé 3-4 hodiny a byla jsem pak přes den vyčerpaná. A taky mi od něj hrozně chyběla nějaká smysluplná zpětná vazba, přišlo mi, že většina mých pokusů ho zabavit/ulevit mu od bolesti či nepohody a pod. byla neefektivní. Teď má rok a půl a je to už mnohem lepší. Může se vyblbnout na hřišti či v dětském koutku, rychle se učí nové věci, rád ukazuje, co umí a snaží se komunikovat. Taky jsou pro mě jeho signály mnohem čitelnější. Denní režim se mu ustálil, v noci spí cca 10-12 hodin s max 1 probuzením na mléko a pak opět hned usne, takže je to úplně o něčem jiném než před rokem. Neříkám, že mě věčné skládání a bourání věží z kelímků a ukazování těch samých obrázků v knížce dokola nějak extra baví, ale těch možných aktivit je už mnohem víc než s miminem. Taky mám pro sebe čas i přes den, kdy si odpoledne dává na 2 hoďky šlofíka. Nejsem miminkovský typ (a vůbec kvůli tomu nemám výčitky, byť se je tady některé rýpalky - zjevně sluníčkové oddané matky 24 hodin denně - snaží vyvolat), ale je fajn vědět, že tyto věci se v čase mění a lze tomu pak přizpůsobit režim dne a udělat si ho trochu smysluplnější.
Na materske jsem temer sest let a v breznu budeme mit pate mimco, takze se mi to jeste o ctyri roky protahne. Materska me nejak extra nebavi, ale popravde nemam cas o tom premyslet. Defakto jedine volno je kdyz se mi rano podari vstat pred v 5.30 a do 6.30 mam volno, ale to vetsinou stravim sezenim nad knizkou se psem v posteli, jinak jedu s kratsi pauzou na spani az do pulnoci 🙂
@tama89 Já jsem většinu mateřské doslova protrpěla😞. Nedávala jsem ten stereotyp, přesně to co píšete, vše stejné pořád dokola, večer jsem se bála rána, vždy když přítel ráno odcházel do práce jsem měla pocit, že se zblázním, uteču, nebo skončím z okna. Teď mi mateřská bude pomalu končit a mě je to skoro líto, hrooozně to uteklo....A jak píšou ostatní maminky, je třeba se zabavit, ale je fakt, že o to víc to letí, v pondělí si naplánuješ týden a už je zase pátek. Teď si říkám, že je to hrozná škoda, že to tak letí, s takovou bude moje dcera za chvilku plnoletá😩
@tama89 Pokud máš takový pocit, tak se domluv s tatínkem nebo třeba s babičkou prcka a běž někam ven na pár hodin a odreaguj se, ať nabereš novou energii. Já jsem taky občas potřebovala vypnout, ale jinak mě to bavilo a chybí mi to. Jak bude prcek růst, tak příjdou další a další věci. 🙂 Volné chvilky jsem trávila třeba čtením, když bylo takové škaredé počasí a malý mi spinkal. Jinak jsme si hráli spolu.
@ronja55 Nebavit není totéž co nemilovat 🙂. Myslím, že je dost maminek, včetně mě, které si užívají spíš starší dítko a není moc "na miminka". Často to člověk dopředu ani neví, protože neví, co péče o miminko obnáší a - jak ráda píšu ve všech diskuzích - za velké gró v radosti péče o dítě považuji alespoň trochu slušný spánek a zdraví miminka i maminky. Při dlouhodobém nevyspání a vyčerpání všechny ty kratochvíle jako herničky, plavání, kroužky a kamarádky apod. padají a život se scvrkne na přežití (určitě se tu ozve spousta maminek, které měly taky nespavé dítko a dávaly to, ale já fakt lezla po 4 a sotva jsem se držela na nohou). Souhlasím s tím, že to chce střídat ještě s jinou aktivitou a najít něco co mě bude dobíjet mimo dítko a rodinu - ale i na to je potřeba alespoň minimum energie. @tam89 Začala jsem si to pořádně užívat až po druhém roce věku dcery, tedy v období, kdy už jednak líp spala, já se srovnala zdravotně a kdy už je ta zpětná vazba od dítěte velká, dá se leccos podnikat atd., od té doby je to jen lepší a lepší...
Mám zlaté dítě, takže jsem na RD úplně nadšená. V životě jsem nebyla tak dobře vyspaná jako teď, když si můžu jít s dítětem lehnout dopoledne i odpoledne. Když se mi nechce ven nebo je hnusně, tak prostě za celý den nevystrčím ani čumák a je to. V práci jsem měla strašné stresy, složité dojíždění bez auta, vstávačka v pět ráno - pro mne zabiják, věčné handrkování s kolegy, co si nebyli schopni přečíst a pochopit e-mail, to i to utírání zadku mi přijde smysluplnější. Na nástup na MD jsem se těšila jako malá a poslední týdny brečela každé ráno, že už do té práce nechci (hormony). Momentálně si to doma užívám plnými doušky, i když ty první měsíce nebyly úplně bezproblémové a taky jsem si občas poplakala (hormony).
Tak mě mateřská baví od začátku a malému budou v březnu tři. Navíc každým dnem se nám má narodit druhá princezna. Já si to moc užívala s kočárkem když byl malý, opravdu malý a od konce šestinedělí jsem vždy malého dávala muži a chodila třikrát týdně na hodinu běhat. Věděla jsem, že to mám kousek domů a že to zvládnou a hlavně ta hodina byla jen moje... Občas je fajn si pročistit hlavu. 🙂 Miminko bylo náhodou super, jen první asi čtyři měsíce jsem byla taková rozhozena, hormony, malý plakal kvuli bříšku..... ale pak už to bylo úplně super až si říkám, že ty tři roky neskutečně utekly a jsem ráda, že ještě další tři doma budu s druhou princeznou 😊💕 každý den nemusí být rutina, ani s tak malým dítětem....záleží jak si to rozvrhnes a jaký plán si s miminkem uděláš. . 🙂 Jsou i různé kroužky, různá cvičení s miminky....
@ronja55 asi to bude tim, ze ne kazda zenska ma deti a aktivity s nimi jako stredobod vesmiru. Ja jsem stastna, ze deti mam, jsou bozi, ale kdybych nepracovala, zblaznila bych se. Jsem osvc, mam profesi, ktera se da delat kontinualne z domova, pripadne si mladsi beru i na pracovni schuzky s sebou a starsi je s manzelem ci u prarodicu. Jsem hodne aktivni clovek, svou hlavu potrebuju udrzovat v tempu. Nikdy me nebavily domaci prace, nesiju, nehackuju a nebavi me ani takove ty bezne zenske veci a kvokani na pisku. S holkama se to ted ucim zvladat, ale zkratka moje zajmy jsou primarne jine. Takze tomuhle dotazu rozumim. Svou praci miluju, je to i muj velky konicek a soucast meho zivota stejne jako deti. Ani jednoho bych se nechtela vzdat, proto se to snazim vse skloubit. Diky tomu, ze mam hlidani, tak to jde snaz.
Na tomhle a podobnych pristupech neni nic zvlastniho, proste kazda jsme nastavena jinak a co je top smysl zivota pro jednu, muze byt pro druhou jen jeden z nekolika.
@urtica já mám také nespavce. Budi se mi od narozeni co hodinu a dvě v noci. Tak že opravdu vím co to je se nevyspat. Ale přes den fungují úplně normálně. Synovi se venuji maximálně. Máme do toho ještě velké hospodářství, tak že na nějakou únavu není čas. Holt jsme každá jinak nastavena. Já žiji synem a rodinou a v blízké budoucnosti chceme druhé dítě.
Měla jsem nespavce a navíc jsem zjistila, že mě ukrutně nebaví stavět komíny z kostek, které jsou následně bourány, jezdit pořád ty samé trasy s kočárkem (a to nebyly třeba dvě, ale fakt jsem prochodila v okolí všecko sjízdné, i to, co bylo v okruhu půlhodiny dojezdu MHD), nebaví mě mrznout venku, než dítě udělá 1 krok dopředu a tři kroky dozadu. Prostě plus minus do dvou let je to spíš přítěž. Jo, vařit společně, stavět lego, kreslit, zkusit hrát něco jako člověče nezlob se, vytvářet něco, chodit do přírody, vysvětlovat jak co funguje, to mě baví. Prostě ty větší děti. Ale mimino, kterýmu se musím cele přizpůsobit (plusminus), u kterého nevím kolikrát, proč ječí a člověk řeší akorát plinky, kojení, příkrmy, spánek, nebo batole, které má období já sám a jak není po mém, tak ječím, to fakt nepotřebuju už znovu. Navíc mě nazajímá, co se děje v Ulici, kolik mi dítě přibralo a jak se učí které chodit...paradoxně si na hřiště beru vyšívání (ale historických motivů), abych si odpočala.
Vidím holky, že to máme opravdu každá tak různorodě, jak jiné jsme, a to je v pořádku 🙂 Já osobně aktivit mám spousty s mimi, věnuji se mu, miluji ho, ale to neznamená, že mě každý den baví..Ono, podle toho,co zde píšete, se dost odráží i od toho, jaké jste měli postavení v práci apod., Já měla dvě, měla jsem prac. dobu flexibilní, když jsem chtěla spala jsem do 9 rána, nikdo mi nic nediktoval, naopak, chybí prostě "zapojit" mozek, mít radost, že něco vyřeším, ta satisfakce. Vím, že vychované a zdravé dítě je nějvětší odměnou, ale v tom kolotoči a stereotypu se přiznám, že to někdy vůbec nevnímám a říkám si, jestli vůbec jít do druhého..Jak tady některé psaly, opravdu jsem velmi nevyspaná, kupříkladu dnes jsem spala od 11- půl 12, a od 3 do 5:20, malý neustále fnuká, vyžaduje moji kooperaci při znovusínání, které trvá třeba i 2 hodiny upřostřed noci..Mám kamaradky, spousty dokonce, ale jsem unavená a možná z toho mám pocit, že mě to nebaví, místo abych se věnovala sobě, když malý spí nebo něco dobrého uvařila spím s ním a pak vlastně ten den tak uteče, a já si říkám, že jsem nic neprožila ..a že to z čeho mám být štastná mi utík mezi prsty..
@tama89 znám, měla jsem dvě děti 21 měsíců od sebe, někdy jsem se ve 4 ráno vzbudila a přála si, aby se zastavil čas, protože jak se v 6 ráno oba vzbudili, tak to začalo....brek, křik, jídlo, snaha o zabavení dvou dětí, nestíhání, převlékání, brek, povinná vycházka, uspávání, odpoledne naprosto psychicky vyčerpaná, otrávená, vzteklá.
@tama89 myslim, ze tady nejsi rozhodne jedina, co to ma takhle. Hlavne se nenech zviklat tim, ze jsi kvuli tomu horsi mama. Nejsi 🙂
@lucka662006 taky mame 20 mesicu rozdil. Mladsi je ted necely trictvrte rok, starsi 2 a pul. A s tou starsi uz se realizuju 🙂
@sudylichozrout Krásně napsáno 🙂🙂
@tama89 Přesně. Bohužel u mě už to neuspokojení a plácání se životem (a to přesto, že zlehka podnikám, takže něco pro sebe dělám) vyústilo v to, že jdu k psychoterapeutovi. Spíš se teda vykecat a aby mi pomohl rozkodovat, jak zvládat líp stresové situace (děcka 4 a 2, aktuálně oba doma, a možná ejště následující půlrok, bo není školka). Nezvládám hlavně pocit, že za mnou nic hmatatelného není. Furt plná pračka, vymýšlení jídel, uklízení, přemluvit na vycházku (/jak jsou venku, je to v cajku). Pak se večer otočím a vlastně se vůbec nic nezměnilo. Na větu - je to poslání, náplň života, láska života, záslužná činnost, jsem alergická. A teď navíc frustrovaná tím, že malá už 2 měsíce krásně chodila na nočník a teď už se zas týden počurává a řekne, až když je po všem. Takže pořád přepírat....
Hodně mě ale pomáhá hodit děti teřba na půlden manželovi a jít jen tak do města. Třeba s knížou do kavárny a jen koukat po obchodech. Nebo jen sama do lesa. nebo jet k našim, zanechat tam děti a jít se ven proběhnout se psem. Ten aspoň neprotestuje🙂
@linbrno píšete , ze za vámi není nic hmatatelneho , ale vaše děti jsou vlastně ty největší plody práce . Na dětech se musí pracovat cely život a ty jsou nám potom takové zadostiučinění jestli jsme to dělali dobre . Zkuste se na to dívat takhle . Vždyť když se dítě něco naučí tak je to vaše zásluha ne někoho jiného 🙂 nejde jen o to se po..... z toho ze se dítě na vás usmeje jestli ke chápete 🙂
@gnozka ja naptosto rozumim tomu, co pisete, presto chpau i @linbrno. Deti jsou jak pro me, tak urcite i pro ni a ostatni nesmirne dulezite, mame radost z kazdeho pokroku a fovednosti, ale zkratka treba ja osobne potrebuju, abych byla v pohofe a sama sebou, i jine (zejmena intelektualni) cinnosti a podnety. Predstava, ze bych musela zit jen detmi a domacnosti me desi a jsem stastna za to, ze mam muze, ktery moje postoje naprosto bere a sdili se mnou peci o deti i domacnost, abych se mohla realizovat (a prinaset i dalsi penize do rodiny). Dost casto se setkavam s dotazy, jak to vsechno stiham a zda se detem dokazu venovat dostatecne, ale ja si myslim, ze ano, ze dokazu. Jen je vedu k jiste mire samostatnosti a skoro az zamerne jsem vynechala satkovani a spani v jedne posteli. Nosim obcas v manduce, mazlime se jak divi, ale nejsem s nimi nonstop 24/7. Delala jsem to tak nejak postupne a obe holky si po svem zvladaji hrat samy a ja muzu sedet u kompu a delat treba dve, tri hodinky dopoledne. Pak s nimi zase blbnu a k praci sednu, kdyz spi. Nejsou bojacne, zvladaji hlidani u prarodicu, jsou kamaradske i k cizim lidem. U te mladsi se to zatim projevuje tak, ze nerve v cizi naruci. Nekdo mi treba rekne, ze mi utece to nejpodstatnejsi, ale kdybych to mela jinak, nebyla bych stastna.
@linbrno Já u toho psychoterapeuta skutečně skončila a v podstatě mi bylo potvrzeno to, co píše @sudylichozrout. Nejspíš to nepotřebuje každá matka, jak vyplývá z diskuze, ale pro hodně maminek je to prevence , jak se nezbláznit, předejít depresi a jak být ve výsledku lepší máma. Protože než vyhořelá matka, bez energie, která s dětmi tráví 24 hodin denně (ale duchem je vlastně stejně mimo a bez štávy), je ta, která si občas vyčistí hlavu u jiné činnosti a pak je odpočatá a nabitá, přeci jen lepší variantou. Ona to nemusí být nutně práce ve smyslu zaměstnání, ale nějaká činnost, která člověku dává pocit určité jiné realizace a s mateřstvím nemá nic společného. Je pravda, že co se týká samostatnosti dětí a toho, jak si zvykají na cizí lidi - to považuji spíš za povahový rys, než za výsledek výchovy, byť částečně se to asi ovlivnit dá, ale - se zbytkem souhlasím.
A udělat si z dětí jediný smysl života, to považuji dokonce za nebezpečné (zvlášť po ty děti).
Ne, nebaví mě to, proto chodím cvičit, doučuju a fotím. Musím se realizovat sama, abych byla schopná fungovat doma. Teď máme druhé miminko a je to náročnější a už není čas nad tím vším přemýšlet, ale u první jsem trpěla.