Ahoj holky...už sem musím jít opravdu s prosbou, protože jsem už značně unavená. Vím, že každé díťátko je úplně jiné, ale třebas přece jen poradíte nějaký ten fígl jak jste vyzrály nad svými ratolestmi....Každá mamina je zoufalá, že jí dítě nespí, ale většinou se to do roka maximálně do roka a půl zlepší, ale ten náš pacholek je neodbytný....nejenže nechce spát ve svém krásném pokoji...který má už od dvou let....ale dokonce stále nespí celou noc....jsem už zoufalá...přece normální dítka lehnou v 7-8 večír a chrní až do rána...ten náš neusne dříve jak v půl 11 a ještě ho uspím a za dvě- tři hoďky je u nás v ložnici...to už se fakt nedá vydržet...není jedné noci abych nebyla nevyspalá...tak jednou dvakrát mě mezitím ještě vzbudí, že má žízeň....mačkáme se na letišti jak sardinky, příšerně se roztahuje a když už v noci uteču opravdovou ospalostí a vyčerpáním vedle do místnosti, tak se stejně vzbudí a s pláčem jde za mnou. Je to šílené....kdy už začne spát celou noc? A hlavně sám beze mě? Máte na to něco, co by pomohlo? Děkuji za každou radu...
@ivular No přesně!!! Taky jsem ješté pár měsíců na MD ale už bych chtěla a hlavně musím z finančních důvodů do práce a fakt si to neumím představit, že budu vstávat třeba v 5 hod. ráno úplně zničená a s pocitem, že přijdu domů a bude na mě zase viset, dokud ho neuspím....ten náš má ješté stále na noc plenu, což mi vadí, ale nebudu riskovat, že nám zničí celé letiště dennodením počůráváním...jinak noo aspoň v tom tedy nejsem sama :-[
no, těžko co poradit...v tomhle věku už to nebude jednoduchý...já zasáhla hned na 6m a jsem ráda, ale náš s námi nikdy spát nechtěl, a ani jsem ho to neučila, od narození v postýlce, od 6m ve svém pokoji, neuspávám, položím a jdu pryč, do minuty spí (a že to byl někdy boj, byly i špatné období, kdy nechtěl usínat, ale nechtěla jsem ho na nic navykat)...zhruba od roka a půl se v noci nebudil... pokud je na to tři a půl roku zvyklý, těžko se to odnaučí, si myslím..... podle mě to půjde už jen "násilím", ale bude to fakt boj...... ale myslím, že tě tu čeká milion povzbuzujících příspěvků, že to tak je normální a má to tak být 😉 😉 já si myslím, že to tak normální není a vadilo by mi to asi i vůči manželovi...prostě ložnice je naše a naše postel taky 😀
Radu nemám. Ale určitě v tom nejsi sama. Mému bráškovi je dokonce 7!!! let, chodí do druhé třídy a spí s našimi v ložnici. Mají tam sice 3 postele vedle sebe, ale on se stejně mačká buď na mamku nebo na taťku. Naši už nevědí, co mají s ním dělat. Jenže on má pokojíček v patře, naši ložnici v přízemí a rodiče se bojí, že v noci půjde za nimi po schodech a spadne. Když jsme se stěhovali do tohoto nového domu, mysleli si, že když tak půjde v noci za mnou (pokojíčky jsou vedle sebe), ale já se krátce po přestěhování do nového domu, přestěhovala do vlastního. Tak zatím spí s nimi. Jak si ho naučili, tak to mají. Je třetí dítě, po 15 ti letech, tak ho pořád mají za miminko. Na nás platila přísnost. Po večerníčku jsme šli spát, neexistovalo odmlouvat. Bráška si je do 22 hodin vzhůru a naši s ním prostě nehnou. Usíná buď s nimi v ložnici nebo vedle nich u TV v obýváku.
u nás to samé a to nám budou za chvíli 4 roky 🙂 prospala celou noc jen párkrát a to byla fakt totálně utahaná, uspávám jí, a musí mi "štípat ruku", usne, spí třeba do dvou a pak přeleze k nám, kolikrát o tom ani nevím, musela bych s ní zas jít do pokojíku a tam počkat až usne, je to zvyk, ale byla jsem za něj ráda, když šlo uspávat jinak než hysterickým řevem, dávála nám dost zabrat...věřim že si na to přijde, zkoušela sem na ní, že když usne sama, že ji víla něco přinese, ale stejně to moc nepomohlo 😝
To že se ti dítě v noci několikrát budí je unavující, ale problém v tom nevidím. Spíš to, že jeho probuzení znamená automaticky přechod k tobě do postele a že po probuzení musíš asistovat, ještě neumí probuzení zpracovat a uspat se znovu sám. Chápu že už nemůžeš a o to víc když plánuješ návrat do práce. Začala bych jasně vyhrazovat prostor - to je moje postel, tady je tvoje postýlka. Každý máme svoje místečko kde spíme, když jsi u nás tak se maminka trápí a ráno je unavená. V pokojíčku nejsi sám, máš tam medvídka a když se v noci probudíš, pohlaď ho a přitul se k němu. Zjednodušuju, jasně. Hlavně buď vytrvalá, bude to boj a kolikrát budeš unavená a než s ním uprostřed noci diskutovat, necháš ho přejít k vám do ložnice. No a nebo nebojuj, nevysvětluj a přendej jeho postýlku z pokojíku k vám do ložnice, přisuň jeho postýlku k tvý straně letiště 😉
Každý to má prostě jinak. My sotva přišli z porodnice a hned automaticky svůj pokoj a svoje postýlka. Neexistovalo, že by byl s námi. Jednak z důvodu, že jsem měla CS a přítel nezůstal doma jak jsem si přála, ale šel do práce (v neděli nás pustili, v pondělí šel normálně do práce) a také kvůli tomu, že jsme spávali s přítelem na gauči v obýváku. Takže aby se přítel vyspal do práce, vstávala jsem k malýmu a kojila ho u něj v pokoji, kde jsem měla i židli vedle postýlky. Jako malý chodil spát brzy, od cca 2 měsíce spával celou noc, ale bylo i období, kdy vydržel i přes půlnoc...za to pak vstával třeba až kolem 12-13 hod. Pak zase naopak chodil brzo (do 9 večer už spal) a vstával ráno kolem 8-9 (to se nás drží až dodnes). I když kolikrát ještě chodí do postele v 11 večer. Synovi je rok a půl, má od narození svůj pokoj, svojí postýlku (teď má vyndané 4 tyčky aby si sám chodil tam a zpátky a naučil se na "otevřený prostor" na velkou postel. V posteli s námi neusne, v noci nepřijde, ale stále se třeba i 3x za noc vzbudí, že se mu něco zdá. Dojdu k němu, uložím a odejdu. To samé když má jít normálně spát - uložím, opusinkuju, pohladím, řeknu dobrou noc a odcházím. Pokud zlobí a nechce spát, okřiknu ho z obýváku (vidím na dveře dětského pokoje a malý šmíruje 🙂 ) aby šel do postele. No už tam nejdu, přece nebudu po 3 minutách chodit tam a zpět 😀 sám normálně usne, akorát ho ještě zkontroluji a přikryju než jdu chrnět já. Hlavně se nesmí povolit. Jakmile se povolí, může se začít nanovo. U nás je vyjímkou jen to, že si ráno dojde do ložnice se slovem "mamííí", aby mě vzbudil že má hlad 😀 občas si přilehne a zapne tv, ale nespí a kouká.
Asi to není úplně supiš rada, ale ať spí chlap vedle a vy s dítkem spolu celou noc. Flašku s pitím nechat na nočním stolku a malý se naučí obsloužit sám. Evidentně nechce spát sám a věčně to trvat nebude 😉
Já teda pořád uspávám a když se dcera v noci vzbudí, jdu k ní do postele 😅
ty kráááááso!!! tak to ti nezávidím. naší budou za 2 měsíce 3 roky. Ve 2 letech spala v pokojíčku po přenesení když usnula u nás v posteli. ale pravidelně 0:30 řev takže jsme zkoušeli uspávat ale marně, řev, řev, řev. tak jsem jí vzala k nám lehla si a hned spala. chce prostě mámu nebo tátu. Teď už jí ani nezkoušíme dávat do pokojíčku ale máme pravidlo. Ve 21:00 vypne tablet a spí celou noc, když má žízeň vezme si na nočním stolkuu láhev napije se položí zpět a spí. Žádný protesty, slzy a pod. V létě jí zkusim dávat do pokojíčku ale moc tomu nevěřím. Ségra má 12 letého syny a 2 letou dceru a všichni spí spolu v posteli.Kluk už se začíná stydět takže sám čas od času 2-3 v týdnu jde spát do svého pokoje. Myslím že teď už je pozdě.... musíš to vydržet než mu to samo dojde.
Také necháváme flašku s pitím u postýlky, takže když je žízeň, napije se a pak pohoda. Pokud malý vyloženě v noci neřve záchvatem, ale jen bručí nebo něco, tak tam ani nejdu a nechávám ho. On usne. Vždycky vstanu jen když "je to vážné" (něco se zdá, šprajcnul se, spadl, počůral se...), ale pokud je to jen takové to brečení ze spaní, tak kolikrát ani nejdu, nebo jen načíhnu, přikryju ho a zase odcházím. Málokdy je "úplně vzhůru", takže hned usíná. Samozřejmě nemůžu brát takové ty situace, kdy má rýmu, rostou zuby apod...to se prostě nevyspíme doma nikdo 😀 ale prostě dle mě, čím dřív se naučí samostatnosti, tím líp nejenom pro něj.
@scvrcek Ano vím, že je to naše chyba...problém nastal vlastně už od narození...my ho tedy nenechávali nikdy spát u nás...i když byl miminko, tak jsem ho nakojila a dala zpět do postýlky...do roka a půl byl v postýlce a v noci řval...stále řval, protože chtěl jít k nám...nebo alespoň šimrat, uspávat...ale my už byli strašně unavený a vyčerpaný a tak jsme ho nechali se uspat řvaním, jenže do 2 let nsme bydleli v gsrsonce a tam nastala ta chyba....od té doby je stále u nás...i když má svůj řekla bych útulný pokojíček, nechce tam být..prý se bojí...
Naše malá bude mít v prosinci 3 roky, celou noc neprospala nikdy ... momentálně se obvykle vzbudí jen asi 2x (ano, pro nás jen, mezi 6. a 9. měsícem byla vzhůru co půl hodiny, pak zhruba co 2h, pak se to různě měnilo, jak který den, lépe spí posledního půl roku). Spí vedle mě, má k manželské posteli přiraženou postýlku se sundanou bočnicí (ještě se tam vejde, ale přirazit jde jakoukoliv jinou postel).
Koukni na https://www.modrykonik.cz/detsky-spanek ... že se budí fakt není žádná abnormalita.
Ahojky!Mam syna 2 roky a 3 mesiace a pred troma mesiacmi som nastupila do práce na 12-tky.... i nocne a nepretrzity provoz.A mam ten isty problém jako ty 🙂 Maly sa v noci budi a spi len pri mne.Prve noci,co som bola v praci,tak preplakal a potom si zvykol.Pochopil,ze mama je v praci a tak spi s manzelom v postely.Manzel je nevyspaty...ja tiez.Ale myslim,ze sa s tym neda nic robit len to vydrzat.Zo skusenosti s mojimi mladsimi bratmi viem,ze to prejde samo.Ked sa ich nasi snazili "vyhodit" z loznice,tak prisli vždy ku mne do postele ... 😀
@pissskotka Ahoj, jestli Tě to uklidní, u nás to je podobně a to má dcera 3 roky. Myslím, že chybu jste neudělali. Prostě některé děti nechtějí být sami... Dcera má krásný pokojík už od narození. Krásně si v něm hraje, ale jak se jde spát, tak zamíří do ložnice. Zkoušeli jsme jí přemluvit, ale jen plakala. Tak počkáme, až bude chtít sama. Postýlku miminkovskou jsme nahradili malou dětskou postýlkou: http://www.tvar-kt.cz/cz/stohovatelne-luzko-130...
Mám ji vedle sebe. Dcera si přijde důležitě, že má postýlku jako maminka a tatínek a ráda v ní spí... Před usnutím jde k nám se pomazlit, přečteme pohádku, usne, já ji přendám a už spí celou noc. Občas zavolá mami, já ji dám ruku a spíme dál. Občas ji dám napít, když se hodně převaluje. Místo plenky na noc ji dám v noci na nočník v ložnici (když jdu já sama na záchod).
Také chodí pozdě spát. To spraví jedině školka, až ho začneš dávat do školky kvůli práci.
I když tady bude asi většina proti, nám se osvědčilo s ní nebojovat a nechat ji v ložnici s námi a tím, že tam má vlastní postýlku, tak není u nás a já nemusím v noci běhat po bytě...
Moje dcera začala spát ve svém pokoji až jí bylo 5 let a celou noc prospala až v 7 letech až začala chodit do školy. Teď se občas taky v noci vzbudí ale to už je málo kdy. Syn mi spí celou noc od roku a nejmladší dceři jsou 2měsíce a budí se v noci jen jednou na kojení. Nezbyde ti nic jiného než vydržet.
Prcek spi konecne skoro celou noc tak od dvou let,kdy jsem odstavila.. Ale podminka je spolecne spani. Sam se take budi. Pritel spi v pokojicku,je spokojen,ze ma pro sebe PC a muze si konecne zahrat a my s prckem jsme v loznici. Syn usina kolem 22 - 23 hod a spi tak do 8. Zkouseli jsme ho nechat spat samotneho,ale to byl ocistec,budil se do 20 minut pote,co opustim loze. Bohuzel ho neuspi ani pritel,tak jsem zvedava,jak dlouho to tak jeste bude. Pritele sestra mela v posteli holky kazdou cca do 5 let,pak se samy odstehovaly 😉
Pěkné příběhy, na jednu stranu mě to potěšilo, že v tom nejsme samy, na druhou vyděsilo, protože jsem doufala, že do dvou let se to prostě vyřeší samo 🙂 Dceři je 18 měsíců, do 6 měsíců spala s námi v posteli, pak přestala chtít a spí v postýlce vedle nás. Budí se ale pravidelně po třech hodinách, prostě nevím proč, ale nezvládá spát déle jak ty tři hodiny v kuse. Uspí jí jedině lok mléka. Už jsem z toho vyčerpaná, sice po napití se mléka zase v pohodě usne, ale já jak se probudím, tak zase hodinu nemůžu usnout a čučím do stropu. V dubnu budeme mít druhé a já se děsím toho, že bych měla vstávat tandemově. Poslední naději vkládám do toho, až jí odstěhujeme do vlastního pokoje, ale podle vašich příspěvků to bude asi spíš horší :-/ Naposledy jsem spala celou noc někdy v 7-mém měsíci těhotenství 🙂 Nikdy bych nevěřila, co všechno ženská dokáže vydržet.
Vidím, že to my mámy nemáme fakt lehké. Naše dcerka začala spát celou noc asi tak kolem 15 měsíců, když jsem ji konečně odstavila. Teď máme kloučka - 9 měsíců a ten teda spí dost špatně. V noci se mi budí někdy i 10x. Dcera je už ve svém pokoji, ale v září nastoupila do školky a od té doby se v noci budí tak 3x, pláče, nevíme proč. Do školky chodí ráda. Je to náročné, spánek mi neskutečně chybí. Držím všem palce a přeju hodně sil 😉.
Holky, osobně si myslím, že z dětí děláte zbytečně závisláčky. Ve věku, kdy dítě dokáže ovládat tablet, mobil, počítač a televizi lépe než leckterý dospělý by si mohlo uvědomit, že má spát ve své posteli.
Jak tu již někdo psal. Ukázat dítěti tohle je postel jen pro mě a tátu a tohle je tvoje postel a tady spáváš ty. Dá se třeba použít malá lampička aby se dítě nebálo....
Rozhodně je důležité být důsledná a né se ohánět slovy, že to přejde....
Když se bude snažit sníst vajgl, taky mu v tom zabráníš- a to důsledně. Tak proč jsi u spaní tak měkká? Dobrou noc, tady je tvoje postel, hned vedle máš pití, kdybys měl žízeň, vedle pití máš nočník a uvidíme se ráno, nazdar bazar. To, že si ničíš spánkový rytmus, je čistě tvá věc a tvá hloupost. Ale jsi zodpovědná i za dítě, které ještě nechápe, že celistvý spánek, nepřerušovaný couráním a řevem, je nepoměrně zdravější, než ty kovbojky, co doma máte.
@hadroslava a já naopak viděla výzkumy, že pro lidi je naopak přirozený spánek s jednou až dvěma pauzami bdění (vyvinulo se jako hlídání ostatních spících členů skupiny, kdy se během noci postupně prostřídali strážci). Sama jsem se ještě před otěhotněním budila minimálně 1x za noc a šla se napít a vyčůrat.
Tak se mi zdá, že tu snad není jediná maminka, které dítě spí celou noc ve své posteli.. Náš malý spal do 1 a 3/4 roku sám ve svém pokojíčku ve své postýlce.. prospal celou noc bez jediného buzení nás rodičů. Uspávání prakticky žádné.. dala jsem ho do postýlky, popřála dobrou doc, on mi zamával, zavřela jsem dveře a viděli jsme se až ráno. Pak ale dostal velkou postel. No a začal z ní utíkat. V noci se cca 2x vzbudí, brečí, vyleze z postele a někdy má pak problém znovu usnout (třeba i dvě hodiny nespíme).. Dokud nemohl utéct z malé postýlky a probudil se, tak znova sám usnul. Ale ve velké posteli automaticky vylézá z postele a to už se tam musím vrátit s ním.. Co dělat?
@pissskotka tak já radu nemám, ale mám 2 kluky, 6 a 4 roky a oba dva neusnou beze mě, když spí u babičky,tak nepotřebují žádnou asistenci u uspávání i spí sami, ale doma neexistuje aby usnuli sami, v noci se střídají v tom, kdo za námi jde do ložnice, většinou chodí ten stařší kolem druhé, ale někdy přijde i ten mladší, málokdy se stane, že by oba spali u sebe v pokojíku až do rána, ale já si na to už zvykla, oni naštěstí přijdou do postele a spí dál, v tomhle věku už bude složitý ho to odnaučit bez řevu, a já osobně na to nemám srdce nechat je vyřvat, říkám si, že do 18 se mnou asi spávat nebudou 😅 ale je spousta dětí co spává s rodiči, takže v tom nejsi sama...kluci jsou prostě zvyklý od mala se mnou spávat v posteli, takže mi bylo jasný, že jen tak se jejich nezbavím...mimo to mi to doporučovala i psycholožka, a neexistuje věk, kdy dítě musí už samo spát
A co s nim spát v pokojíku ( jeden z rodičů ), pokud jde rozložit postel ( nám se osvědčila ikea hemnes ) My jsme naučili syna od 2 let na pokojík, uspali jsem ho v posteli, spal sám, v noci ze spaní si zavolal🙂, tak si k němu manžel lehnul a dospal u něj. Nebo často s ním manžel spal celou noc, pže usnul už při uspávání. A byl klid, spal celou noc. V ložnici jsem ho nechtěla. Nešlo se vyspat. Kluk je ted 4 lety a uz " pouze " uspáváme, spí sám v posteli.
@lrg na to si asi zvykneš, já už 6 let nespím v kuse, dřív jsem z toho byla unavená, ale ted už dobrý, sice se nebudí na pití ale mladší se občas budí na čurání anebo chce abych šla za nim, starší zase chodí k nám do ložnice, někdy lítám z jedné postele do druhé až jsem z toho zblblá 😀 ale ten čas tak strašně letí a za pár let už maminku nebudou potřebovat a mě nahradí nějaká slečna v posteli, tak si na druhou stranu říkám, že si musím užít ten čas kdy jsem pro ně jediná žena na světě 😉
u nás děti teda nikdy s nami v posteli nespali, nevyspali bysme se ani my ani oni, od malička spí v postýlce, dcera od 3 měsíců ve svém pokojíku jelikož jsme zjistili že když je v pokojíku sama, spí líp, nebudí ji budík manžela který vstával v 5 do práce, nebudilo ji když jsem šla v noci na záchod já a byli jsme spokojení všichni, syn je s ní v pokojíku asi od roka, protože do té doby se budil třeba ještě kolem 5 ráno s neskutečným řevem na mlíko tak spával v ložnici v postýlce, ale já chodila spávat do obýváku protože jak furt něco mručel ze spaní tak mě to budilo tak s ním spával manžel. pak jak začli vstávat stejně tak mezi 7 a 8 tak jsme je sestěhovali spolu. samozřejmě pokud jsou nemocni nebo se něco děje, tak jsou škatulata, dcera třeba jde k nám do ložnice , já jdu do pokojíku. usínají oba mezi půl 8 a 8 vstávají mezi 7 a 8 většinou, jsem ráda že spí oba v pokojíku, každému to vyhovuje jinak, někdo spí s dětmi dlouho a nevadí mu to pokud ti to vadí, je načase zasáhnout zavčas
@pissskotka Radu nemám, jen povzbuzení (snad pomůže), že v tom nejsi sama. Moje miminko má taky 3,5 roku a beze mě v posteli nedá ani ránu. Stačí abych se odplížila na WC a už to vycítí (netuším jak) a začne poplakávat a volat mě. A do toho přesně jak píšeš - zhruba dvakrát za noc se vzbudí žízní, jednou na nočník. Já jsem ale stále na MD, takže nevyspalost přes den jakžtakž zvládám. Kdybych měla chodit do práce, rozhodně bych nebyla schopná se soustředit.