2roční prcek a dennodenní peklo
Holky S.O.S. potřebuji poradit. ☹ Dcera doteď usměvavá holčička vlítla do období vzdoru. Neříkám už od narození bývala plačtivější, akčnější ale vše se dalo řešit v klidu. Poslední tři týdny ji ale vytočí sebemenší prkotina 😒 A došlo to do stádia že kvůli všemu sebou sekne na zem, háže věcmi kolem sebe, na to jak nikde nechtěla nosit teď nechce chodit po svých. To ale nemůžu, protože čekám dvojčata. A teď si drbu hlavu že jsem si na sebe ušila bič. 😢 Moje otázka zní mám vyhledat odbornou pomoc, poradí mi jak na ní? Zlepší se to, nebo to bude trvat až do 3 let? Upřímně tyto její záchvaty mě vůbec nenechávají v klidu. Ba dokonce je to tak stresující že často potají brečím v koupelně. Děkuju za odpovědi
Nevšímat jsem zkoušela ale vykřičela si hlasivky je totiž schopná a to nelžu křičet i dým jak hodinu. Pak jsem zkusila omívat obličej studenou vodou, no u třetího umytí zase jela to samé. Též jsem si myslela že je to pozornost ale asi nakonec ani to to nebude když se jí věnuju mlátí mě dělá naschvály vyhazuje mě, když s ní nejsem řve že chce být semnou, jdu za ní mlátí me ječí vzteká se. Je to na palici. Už nevím co sní.
Asi si zvyka na novou roli - budouci sorozenec... syn take chvili blbnul, kdyz zjistil, ze cekame druhe...
Jej, tak to si srovnej za včasu. Ty cbouchanec přežiješ, ale mimi hůř. Prostě postavit mantinely. Nedá se nic dělat. Ale já nejsem ve tvé situaci, my máme doma pěkného raracha. Ale má hierarchii postavenou pevně.
Držím palce. Víc nevím :(.
Zítra je online seminář nevýchovy na téma vztekání, je třeba se zaregistrovat na facebooku. Je to zdarma.
@paitchita heled nejsem zastáncem biti deti ale možná by jedna po prdeli mohla pomoci. A nebo ji fakt nech křičet no tak bude rvát hodinu no když se ji chce tak at si rve. Ale promiň me kdyby moje dítě bilo tak dostane aspoň pres ruku tohle si nesmí dovolit
@paitchita no něco na tom být může, že blbne kvůli sourozenci. Mě začal syn blbnout taky měsíc poté, co jsem zjistila, že jsem těhotná. On to ještě nevěděl, ale vycítit kde co mohl, když jsem začala některé věci dělat jinak. Já jsem si s ním teda naštěstí toto období prošla jen krátké. U nás teda v určitých věcech pomáhalo jakoby změnit chování. Například: kdybych mu řekla, mám v bříšku mimi, nesmím tě nosit. On by přestal umět chodit. Ale když jsem mu řekla: ještě že mám tak velkého kluka, nemusím tě nosit, to mě vůbec nebolí záda. A to by šel až na konec světa. Občas mi udělá takto naschvál i teď a platí to na něj pořád. Ale nevyřeší se tím vše. Za bouchání byl dostal po ruce.
@monikagurthova já nechtěla aby mě někdo odsoudil tak jsem to schválně vynechala. Na bití proti mě pomůže že dostane úplně přesně jako já. Bohužel nejsem ten typ mámy co stojí v koutě a tichým hláskem říká nedělej to. Až se stydím že jednou dostala na zadek že měla otisk. Jenže horší je že jedna výchovná ji dostane do extáze a je to akorát horší. Dřív stačilo naznačit teď i kdyby ji srazil bůvol nic sní nehne ☹
@paitchita heled tak uz me napadá jen studena sprcha pamatuji si ze moje segra mela podobne chování asi ve 2,5 letech a máma nevěděla co s ni tak šla pod sprchu a zabralo to. Jako jestli nereaguje ani na to ze dostane na prdel to je teda sila
Horečky měla naposled před měsícem a půl. Očkování také ne. To asi opravdu bude boj o území se sourozencema.
Ježišmarjá, vždyťje to úplně normální vývojová fáze, v tomhle věku, navíc v tom může hrát roli i strach z příchodu sourozenců :( Místo bití a studený sprchy zkuste spíš "uznat pocity" - "vím, že jsi teď naštvaná protože..." a hlavně víc tulte a mazlete, ať neztratí jistotu, že ji máte ráda :( Může to trvattřeba i rok, dva, ale přejde to stejně samo, jako to přišlo. Zase to bude šikovná a rozumná holčička. I bez bití.
Mimochodem stále je vzhůru, normálně chodila spát v 7.
@paitchita naší to chytlo kolem 2,5 let do té doby zlaté, tiché dítě...přišlo to ze dne na den a silene záchvaty vzteku, dupani, mlácení a házení věci kolem sebe, dokonce začala ubližovat dětem, tahat vlasy a mlátit je. Neoomahalo nic. A musím říct, že to přešlo samo asi po měsíci. Neříkám, že je jako dřív, přeci jen už je větší a tak dá občas jasně najevo svůj názor, ale dá se s ní o tom mluvit. Hold tady to chce asi jen pevné nervy a vydržet, nepovolit a stát si za svým, ono se to zlepší. Přeji hlavně pevné nervy!
Moje ve dvou letech to samé 😀 Fakt sfoukla svíčky na dortu a jiné dítě. Řvaní venku, chtění se nosit, sedání si v obchodě na zem, všechno "ne". Koukala jsem jako blázen. Naštěstí tahle vlna odezněla po 3 měsících. Teď řeším zase divokost, ale už se nevzteká. Prostě pořád něco 😀 Jo a taky z 19h teď usíná ve 21 😀
Je tady na to celý hezky popsaný téma, zkuste to pročíst. https://www.modrykonik.cz/obdobi-vzdoru/
Já bych teda spíš byla pro zeptání se "Našvalo tě, že ti spadl komín z kostek?" "Chtěla bys aby to nespadlo viď?" "Ty miluješ stavění a ono se to nedaří, že?"
A vyjádřila jí, že ji chápu a může mi důvěřovat a projevit i negativní emoce pro dotyčnou situaci. Třeba bude stačit, že přikývne a chvilku si zabrble nebo se zase rozbrečí, potřebuje ten vztek nějak projevit a vybít ze sebe. Nabídni jí polštář. Zkus vysledovat co ji tak zhruba vytáčí a neber si osobně, když se dostane do afektu. My dospělí to taky někdy nezvládáme a neber jako selhání, že najednou se chová jinak a hlavně ji nelámej, však ono ji to zase přejde ale hlavně to vydrž ty a buď jí oporou. Prostě je malá a najednou má nějakej skok ve vývoji nervové soustavy a nezvládá to kultitovaně projevit, takže šílí, ale není to chyba ani tvoje ani její. Spolu to zvládnete.
rekla bych babo rad, ale to jsi rekla ty nam, vid 🙂, resim to u synka jen obcas a take mi vzdy rotuje v hlave, co ted mam delat, aby to bylo spravne a funkcni...takze univerzalni radu nemam, a ne vzdy to funguje hned, ale snazim se pokouset objimat, vzdy po chvilce, pripadne rikat, ze chapu, ze se vzteka, a ze pokud mu to pomuze, tak at se vzteka, zase zkousim objimat, pripadne rict, ze ho mam moc rada, ale ze nemuze dostat treba to, co v tu chvili chce, a zase at se klidne vyvzteka, pokud mu to pomuze, po delsi ci kratsi chvili se necha obejmout a uplne vyklidni a je v pohode, znovu mu reknu, ze ho mam moc rada, ale vysvetlim, proc tu situaci neslo vyresit tak, ze bude po jeho... facky bych nevracela, take jsem to jednou udelala, ale byla jsem poucena, ze vlastne delas, co mu zakazujes, takze chytam za ruce a durazne opakuju, ze to se tedy nedela...drzim palce, muze to take souviset s tvym briskem, takze i o tom bych si s ni povidala, ze budete mit miminko, ze ji mas moc rada a ze to pro ni bude kamarad, a ze jsi moc rada, ze mas ji, takovou sikovnou holcicku... drz se, lehke to neni, kolikrat si rikam, ze by na to meli udelat vysokou skolu 🙂, kde by se jeden ochytril 🙂, jak na ty nase dabliky milovany...
@paitchita Já bych doporučovala přístup jaký píše @lauranosi
Takto malé děti nemají pod kontrolou své emoce. Dost nerada čtu takové ty rady o "nastavování hranic, hierarchií, apod", protože děti zkrátka procházejí různými fázemi vývoje a samy jsou spíš ve vleku, než by to měly ve svých rukách.
Já jsem se snažila při synových záchvatech zachovat klid, tedy vnímat to tak, že i on je oběť, až jak to přišlo, tak to odejde. Takže když si sedl na chodník a stávkoval, tak jsem jej prostě nechala, stála nad ním a přemýšlela si nad svým (je fakt, že jsem si to mohla časově dovolit). On ještě nějakých 10 minut protestoval, pak si něco broukal a pak zjistil, že vlastně neví proč tam sedí a nebaví ho to, takže se šlo dál 😀
Tenhle klidný přístup se mi jevil jako nejlepší řešení, resp. nejmenší zlo.
@lauranosi věřte zkusila jsem po dobrém i po zlém. Zkoušela jsem domluvu ale naprosto mě ignorovala a v klidu nechápala co jí říkám. Tulení v době amoku nepřichází v úvahu nesnese v tu chvíli dotyk. V mezičase kdy je normální se mazlíme, smějeme hrajeme. Pak jí přeskočí klapka a jede tu svou notu. Jsem smířená s tím že je to období vzdoru, ale nečekala jsem takovéto záchvaty.
@paitchita Na domluvu je malá. A i kdyby chápala, asi nebude v jejích silách se ovládnout (i pro dospělého je to těžké, když jej chytne amok). Jak jsem psala, zkuste si v těch chvílích říkat, že i ona je oběť a nechte ty záchvaty - nechci říct vysloveně ignorovat - ale prostě v klidu "odplout".
No, u nás zabírá nevšímat si. Sice to párkrát trvalo, ale až mu došlo, že se musí domluvit, jinak se tam bude válet klidně hodinu, je klid. Než se vzteče, je fajn odvést pozornost jinam.
Ještě mě tak napadá, nevylunuje si třeba pozornost? A jinak pevné nervy, neboj, tohle určitě brzo přejde.