Ahojte, jsem tady nová, nevím si rady se svou dcerou. Malá vždycky spinkala v pohodě, než jsme byli v nemocnici tak usínala kolem 12:00 hodin dopoledne, spinkala tak cca 1-2 hodiny, večer chodí spát kolem 19:00 hodiny. Usínala sama v pokojíčku v postýlce, dala jsem čaj, dudel a šla pryč a v pohodě. Před týdnem nás pustili z nemocnice, malá měla rotaviry, 4 dny na kapakách, pátý den nás pustili. Ten čtvrtý den v nemocnici nechtěla spinkat dopoledne, usla mi v naručí a když jsem ji položila do postele tak řvala, takže nakonec usla až večer. Když jsme přišly domů, položím ji do postýlky a strašný řev...několikrát jsem za ní zašla až nakonec unavou usla.Spinkala půl hodiny, vzbudila se s řevem. Večer to bylo v pohodě, čaj, dudlík a spinkala. Jenže na druhý den v poledne to stejné, nechala jsem ji vyřvat hodinu a nakonec jsem neměla to srdce a dala ji ven z postýlky. No a teď nespí přes den, max. v autě na půl hodky, dneska jsem byla 3 hodiny na procházce a nic...a začla to dělat i večer, prostě se blížíme k postýlce a už začíná řvát. Jsem u ní, zpívám jí, hladím a pomůže jedině když ji vezmu na ruce, když položím tak zase řev....chtěla bych vědět jestli někdo máte podobnou zkušenost...je ještě malá na to aby přes den nespala, prosím poradtě
Dobrý den mám podobný problém. Muj půlroční syn do neděle spal krasne ve své postylce a v klidu, ale ted se budí každou hodinu s pláčem ale ma zavřené oči. Mele s sebou. Když ho vemu na ruce tak hned usne, ale jakmile ho polozim zpátky tak je vzhůru. Trvá to týden a už nevím co mám dělat. Nevíte co s tím? Dekuji
Ano, byla jsem tam s ní. Já vím že toho na ní bylo hodně, ale má taky zkoušecí období a je strašně tvrdohlavá. Zkoušela jsem ji dát i k nám do postele, ale když cítí že má jít spát tak začne brečet...jsem pořád u ní, v nemocnici jsem ji měla na rukách před spaním 3 hodiny (váží 13,5 kg) a stejně se neuklidnila...prostě už asi zjistila že brekem si vyřve nejít spát. No a teď nevím zda se to vrátí do normálu 😔
@lucievoltrova
jj to znám, už si vždycky říkám že už spinká tvrdě, snažím se ji pomalu položit, najednou otevře oči a strašný jekot...hodně jsem o tom četla a 50% lidí říká nevhat vyřvat, 50% zkusit nějak jinak uspat...
On vydrží řvát i 2 hodky v kuse. ☹
@lucievoltrova
No já to po hodině vzdala...chodila jsem tam a zpátky po obýváku a zpívala si, at to nějak vydržím, a nevydržela. Naštěstí mi malá přes noc krásně spinká, až do 7 rána...já mám spíš problém s tím dopoledním usínáním...
A nejhorší je že když ječí tak za 10 minut za ni přijdu, vezmu ji na ruce, utěšuju, a malá si asi myslí když ji vezmu, že nemusí spát, položím a zase ten stejný kolotoč...
@sarulka2015 fascinuje me, kdyz matka napise ze necha rvat hodinu dite a pak hned doda, ze nemela to srdce..to na okraj. pobyt v nemocnici je silne traumatizujici zazitek pro tak male dite, nic na tebe nezkousi. Chce maminku. Pokud jsi ji naucila spinkst. kdysi pomoci nejake metody, je mozne, ze diky tomu se na spanek netesi, resp.netesi se na usinani. Zkus aromatrrapii, uklidnujici masaze, bachovy esence. Pred samotnym usinanim , uspavanim by melo byt dite uklidnene-nepoustejnavecer tv, spanek ovlivnuje i elektrosmog , take tvoje rozpolozeni. Neres nasledky, zkoumej a res priciny,.
Když děti potřebovaly, ležela jsem v poledne s nimi. Nikdy jsem je nenechala vyřvat. Pokud nejste na mateřské ještě třeba s novorozencem, nic vám nebrání užít si polední spánek tak, aby byl příjemný pro vás obě, ne aby to byl řvoucí boj kdo s koho. Holčička teď byla v jiném prostředí, kdo ví, co se jí honilo hlavou, chce teď ujištění, že je pořád maminka s ní, nechce být sama v postýlce. Tak proč jí to nedopřát? Od toho přece maminka jste 🙂
A ŽÁDNÝ psycholog, který rozumí dětem, neradí, aby se nechaly vyřvávat.
Muze se budit diky zrani mozku, posunu v pm vyvoji. u tdbe v posteli spi taky blbe? Kdy byl naposledy ockovany? @lucievoltrova
Ahoj, já myslím, že chce prostě maminku. Asi to pro ni v nemocnici bylo náročné...cizí prostředí, kapačky, atd. Vyřvat bych ji nenechávala (i když chápu, že to je asi náročný, když hezky usínal už delší dobu sám). Klidně bych ji vzala i do své postele. Nebo pokud nechceš brát do své postele, tak bych si zkusila lehnout vedle postýlky, jestli by to třeba nepomohlo? U nás dcera takhle nechce spát večer ve své posteli od doby, co jsem byla v porodnici (s druhým synem). Myslím, že takhle ty děti asi ventilují, že se o Tebe bojí. Nechtějí být samotné. My to vyřešili tak, že spíme všichni v jedné posteli. Dcera je víc v pohodě a já aspoň nemusím 20x za noc běhat 🙂
Ja byla s obema holkama s rotaviry v nemocnici, kdyz jim byly tri roky a druhe 8 mesicu. Ta starsi, ktera to uz vnimala, i dneska po dvou letech na to obcas mysli. Pul roku trvalo nez se vratila psychicky do normalu. Byla jak vymenena, bez elanu, energie, plactiva, desny...Casto mi rekla, ze nechce ty ponozky nebo tricko, protoze je mela v nemocnici. A byla jsem tam s nimi celou dobu. Pro ne je to sileny trauma, ostatne i pro.me bylo, takze neresila bych, jestli je to traumatem z nemocnice nebo to jen zkousi a byla ji na blizku, kdyz to potrebuje. Vecne to trvat nebude a verim, ze brzy se to zase srovna.
Děkuji za podporu, zkoušela jsem už všechno, když si ji vezmu k sobě do postele tak hned vstava a taha mě za ucho at taky neležím. Dřepím u postýlky, zpívám, mluvím, malá stojí a řve, když ji vezmu na ruce tak se zklidni, když uz si myslím že spi, dam ji do postýlky a zase řev...chce to trpelivost a cas, děkuji za odpovědi
@sarulka2015 tak ja mam za sebou nemocnici ve veku presne dva roky. asi 3 tydny jsem ji zrovna ucila usinat samotnou, ze jsem ji nedrzela ruku (coz jsem predtim drzivala) a jen jsem byla blizko a zpivala. v nemocnici byla sama, protoze ja mela kojence a byla tam ctyri dny kvuli bronchitide a dusnosti (inhalovala atpod.). navrat domu byl narocny. spani bez drzeni jsem musela uplne zrusit, co hur, v noci se mi budila do sileneho revu a to nekolikrat za noc. mesic to bylo spatne velice (uz jsem premyslela, jestli to vubec skonci), po case se to zacalo lepsit a ted je to pul roku a teprve tak mesic spi opet celou noc, jako pred nemocnici.
takze ma rada-spln ji vsechno, co ted chce. rozhodne dostala zabrat a potrebuje zpatky pocit bezpeci, ktery nemocnici ztratila (i kdyz jsi tam byla s ni). a vydrz, bude to chvili trvat.
@verusky
Já vím že mě potřebuje, ale když ji vezmu na ruce tak ukazuje na dveře, když s ní pohupuju a vykladam ji a ona usne a dam ji do postylky tak zacne plakat. Vzala bych ji k nám do postele ale to taky nechce. Je hodně podrážděná, bobina, a snad to bude každým dnem lepší, díky za Vaše zkušenosti
@sarulka2015 kolik jí je?v kolik chodí spát?Zkusila bych večerní spánek posunout.Usne přes den v kočárku?Myslím že je pořád v šoku z nemocnice,teď si zas zvyká na domov a nový režim.To že pláče hodinu v kuse ničemu nepomůže a znamená to že unavená není a bojí se.Estevillova metoda se nesmí používat když je dítě nemocné,po očkování nebo má tuhle příhodu z nemocnice.Zkus si o té metodě něco přečíst.Neodsuzuji mámy co jí použitou sama jsem jí dvakrát použila ale v tvem případě bych vytrvala a bude to zas dobré až uciti že je zas v bezpečí.Jinak se jí už můžou zdát i noční můry,fantazie pracuje.Omez televizi na minimum hlavně večer.To už by měla mít klidovy režim bez tv.Taky jsme si tím prošli,náš malej zas trpí při změně času.Do měsíce je to vždy dobré
@panickatlamicka
Dneska jsem ho zkusila vzít k sobě a bylo to lepší sice se vzbudil, ale hned usnul. Ale přece nejde aby spal s námi v posteli
Já jsem teď byla na přednášce jednoho z našich nejlepších a nejuznávanějších psychologů a pokud měl diagnostikovat problém u dítěte, jedna z jeho prvních otázek byla - "A co nějaká traumata? Nebylo dítě třeba někdy akutně hospitalizováno?"
Takže tak.
@lucievoltrova a proc by to neslo?
@lucievoltrova Podle toho, jak to bereš. Když jsem byla v podobné situaci - syn spal lépe se mnou v posteli, než sám v postýlce, zjistila jsem, že existuje spoustu možností. Lámat syna jsem nechtěla, protože jsem tušila, že děti blízkost rodičů v noci potřebují. Jsme snad jediní savci, kteří svá mláďata na noc oddělují - do dětských postýlek nebo dokonce pokojů. Dospělý člověk racionálně chápe, že nebezpečí nehrozí, ale dítě ještě nemá schopnost to takhle vyhodnotit, naopak má v sobě pudově zakódováno, že být sám je nebezpečné. Moje podmínky byly: já, parner i dítě budeme spát komfortně, dítě nebude spát mezi rodiči. A výsledek? Máme obrovské letiště (240x200 cm - tři matrace vedle sebe na nízké konstrukci) a všichni jsme spokojení. Jen teda je potřeba si to v sobě srovnat, najde se totiž spoustu rádců, kteří budou tvrdit, že dítě rozmazluješ, že ho z tý postele nedostanete (já třeba počítám s tím, že tam bude tak do cca 5ti let), že s tebou manipuluje apod.
@lucievoltrova já si taky říkala že s námi spát nebude.Skoro do 1 roku spal u nás v ložnici ve své postýlce.Bála jsem se hlavně abysme ho nezalehly a pochvalovala si jak k nám ani nechce.Kolem roku přišli noční sny a automaticky teď chodí k nám do postele nad ránem nebo už i večer.Nevadí nám to hlavně když se cítí dobře.Sama jako malá si pamatuji jak jsem se v noci bála a byla jsem šťastná,když si mě máma vzala k sobě do postele
Mám podobnou zkušenost. Syn skoro tříletý. V nemocnici spal pouze tátovi v náručí. Skoro nejedl.pokud chtěli aby spal v kuse aspoň 2 hodiny museli ho uspat léky. Byl uplne vycerpany. Doma se dával dohromady asi měsíc. Pak to bylo lepší. I předtím tedy spatne usinal .tak male deti ani neumí říct co je spatne. Čeho se boji. .základní potřeba jistoty když chybi tak opravdu asi jen v náručí je to dobre. Vytrvejte. Je to zaprah ale ty drobci za to nemůžou.
Ja to mam nastavene treba tak, ze si preji, aby moje deti braly spolecne spani jako normalni vec, nikoli jako nejaky bonus. Z tveho prispevku vnimam, ze to mas mozna podobne. 🙂 @pavlina212
Po takovym traumatu nechat dite jeste doma vyrvat? To jsi pekne hloupa, delas to horsi nez to je, dokud ditete na ten zazitek nezapomene s nim jdi spat treba na gauc, do vasi postele, pak treba po mesici zkus dite dat teprve do postylky. Oni na to zapomenou nebo trochu vytesni a bude lip Dite je ted v haji, veri jen tobe, ma pocit bezpeci a ty mu s tim problemem ani nepomuzes, jen proto, ze teeed prece nebude spat s nami v posteli, ne?
Porid satek nebo nositko.Nauc se navazat na zada a budete spokojene obe.🙂 A k tomu spolecnemu spani....ty nespis s partnerem v postelj?Asi spis ne?A proc?Protoze ho milujes a citis se s nim v bezpeci?A proc tedy dite ktere k tobe ma jeste vetsi vazbu ma spat nekde samo?
@makronka222 Hloupa jsi ty ze si ani neprectes vsechno co jsem psala. Myslis ze bych ji nenechala spat u nas v posteli kdyby to pomohlo? Zkousela jsem vsechno, pak mi poradili at ji zkusim nechat vyrvat, nepomohlo to, tak uz to nezkousim. Proto jsem chtela poradit, ne poslouchat ze jsem hloupa...koncim tuto debatu, diky za rady
Holky poridte si šátek nebo nosítko a proste se prizpusobte potřebám dítěte. Proč by nemohly být s vámi v posteli? Syn spi odjakživa se mnou v posteli, a víte co? Včera usnul u mě v posteli, přesunula jsem ho do postýlky a spal tam poprvé v kuse do tří do rána. Děti vás potrebujou a ke společnému spaní se dopracujou casem právě tak, že budou mít jistotu, že je neopustite,ne tak, že je hodinu a víc necháte vyřvat.
@lucievoltrova Tedy nechtěla jsem tady přispivat ale zarazil mě tvuj přispěvek.... nic ve zlem ale proč by to nešlo?Maly s nami spi ma rok a hned tak postel kupovat nebudu 🙂
@sarulka2015 jinak je možný, že už přes den tolik spát nepotřebuje nebo ze teď par dni bude potřebovat prostě být na spaní u tebe v náruči, můžou jí i růst stoličky.. To zase přejde, neboj 🙂
@karlajasmine dekuji, chce to trpelivost a silu v rukach ☺ kdyz jsme se vratili z nemocnice tak 4 dny nebyl problem s usinanim vecer, ale kdyz ted zjistila ze dopoledne uz nemusi spinkat v postylce tak nechce ani vecer. Ani se mnou v posteli, prijde mi ze by nejradeji nespala vubec.
Dobrý den, byla jste v té nemocnici s ní? Poku ano, tak to je moc dobře, protože i tak to pro ni muselo být velmi traumatické, během pár dnů musela zpracovat tolik změn - nemoc, bolest, změnu prostředí, nové tváře, atd. Vůbec se nedivím, že se jí teď změnil totálně režim. Myslím si, že potřebuje zpět získat svoji předchozí jistotu a pocit bezpečí, což je dle mě i spaní v postýlce. Teď asi víc než kdy jindy potřebuje vaši blízkost a bezpečí vaší náruče. Pokud se uklidní jedině u vás, tak ji chovejte, ležte vedle ní a určitě se časem zase vrátí ke své postýlce. Určitě to chce čas a trpělivost, poslouchejte své mateřské srdce, píšete, že jste ji nechala vyřvat hodinu. POkud hodinu plakala v postýlce, tak se nedivím, že vysílením usnula. Ona vás teď moc potřebuje, to nejvíc, co pro ni teď můžete udělat, je být s ní, prožívat její obavy s ní a ujistit ji o tom, že jste tady pro ni. Držím moc palce a věřím, že to obě zvládnete🙂