Žárlivost dětí na sebe. Jak to s dětmi vykomunikovat?
Po rozchodu s partnerem (otcem dcery) jsem si našla nového. Má o rok staršího syna, než je dcera. Dokud jsme se jen potkávali, tak spolu vycházeli suprově. Teď když spolu bydlíme, tak jeden na druhého extrémně žárlí. Snažím se to vykomunikovat, ale je to náročné. (věk 6 a 7). Vyslechla jsem si dceru a její důvody k žárlení, vadí jí že přišla o své privilegia jedináčka. Věnují čas i jen čistě ji (jdeme samotné na hřiště, výlet oběd..) no a to stejné přichází i od chlapce, když se jich ptám co chtějí na oběd tak když dcera řekne třeba rajskou tak on se začne vztekat, že už ji nechce že chce něco jiného než ona. Bohužel(ano co se týče téhle situace tak bohužel) jsem s nimi od příchodu ze školy do příjezdu partnera domu z práce sama. A chlapec mi to dává zežrat znatelně. Chlapce má partner ve vxhrani péči, matka odjela do Německa za prací. Máte nějaké rady či techniky jak to s nimi vykomunikovat? Jsem z toho nešťastná i já, i pro mě je to absolutně nová zkušenost. Když nedělám rozdíly, vyčítá mi dcera že se nevěnuji jen ji.. Když dělám rozdíly, chlapec je nespokojený (to chápu). Partner se mu to snaží taky vysvětlit horem dolem, dělá si taky čas jen na něj.
Takových situací bude spousta než se každý z nich naučí, že se ten svět netočí jen kolem něj/ní. Na něco si budou muset holt zvyknout, nebude vždy po jejich, jakkoli nepřijemné to je, do budoucna do života jistě dobrá zkušenost.
A něčemu jde předcházet, třeba zmiňovaný oběd, každý den rozhoduje jeden a střídá se to. U nás hodně pomáhají rozpisy, kdy kdo co dělá, rozhoduje, má zodpovědnost, atd.
Reakce obou dětí je zcela přirozená, pro toho chlapce je to ještě horší, že jeho tatínek přichází domů až večer, zatímco tvá dcera má svou maminku doma dřív. Určitě bych zkombinovala vše, co tu obě holky napsaly. Rozpis, co kdy kdo rozhoduje. Práce i s dětským psychologem, pokud se vám podaří nějakého najít (je to nyní dost těžké). Trpělivost pro vás dospělé a neustálé vysvětlování. Vyzdvihnutí kladů - mají nyní parťáka. Všichni si musíte na novou situaci zvyknout, potřebujete čas a ty děti obzvlášť. Jim se předložila hotová věc, sestěhování bylo vaše rozhodnutí, budou potřebovat opravdu dost času a trpělivosti. Zkusila bych zařadit víc různých společenských her, ve dvou se toho navíc nedá hrát až tak moc, ve 4 je to mnohem větší zábava, tady by taky mohly pochopit, že víc lidí je fajn. Nebude to snadné, ale časem se to bude určitě zlepšovat.
Chudáci děti,dcera prisla o pocit domova, protože tam ma neustále vetřelce, na kluka se vykašlala vlastní mama. Ja žádnou radu nemam, jen konstatování, ze bych do vztahu za těhle podmínek nesla.
@izz76 To se takhle od stolu řekne snadno, ale proč by ženská neměla mít právo na vztah jen proto, že to s otcem dítěte nevyšlo? A znamená to, že bude otrokem svého dítěte? Že to teď pro děti není jednoduché, je pravda, ale to, že mohou zažít fungující rodinu, byť ne úplně vlastní, je klad, který ocení možná později. Určitě to bude obohacující. Co myslíš, že by chlapec dělal, kdyby byl s tatínkem sám? Nejspíš by na něj čekal sám doma... Takhle čeká s macechou a nevlastní sestrou. Taky jsem macecha, není to vždy růžové, ale těch kladů je rozhodně víc jak záporů 😉
Jen dodám, že s tím jídlem to probíhá občas i u "klasickych" sourozenců 😅. Syn někdy žárlí pořád na mladší sestru a taky naschvál chce přesný opak toho, co ona... tady to musí být o tisíc procent náročnější, protože prostě mají oba důvod zarlit, změnil se jim život a jich se na to nikdo moc neptal...
A za sebe... někdy si říkám, že vysvětluju až moc. Ony to často ty děti vědí, jen prostě ty emoce jsou silnější... takže prostě někdy to i nechat být, být tam pro ně, ale ať se s tím samy "poperou".
PS: Pokud budete hrát hry, jak navrhuje zuzkasim, jen doporučím brát kooperativní, jinak rivalita může být ještě větší🙂
@izz76 nešli jsme do společného bydlení z rozmaru nebo ze dne na den. Děti jsme na to připravovali a těšili se na to.. Vedli jsme o tom ne jeden rozhovor.
@fifinka2020 ono my se jich svým způsobem ptali 😅😅... Jako jo, chápu že nějaká žárlivost tam svým způsobem bude všude, nicméně občas je to až moc.. A to jsem fakt klidný člověk, jen tak mě něco nerozhazi, ale občas ten nevděk nebo jak to nazvat zabolí.
@mishka87 no a velkou pravděpodobností to bude i způsobené tím, že mamku "nemá".. Byl za ní v létě na týden a tím to za tento rok asi končí. K dětskému je objednaný ale termín je tuším až v dubnu 🙄.
A nemůže být klučina nešťastný z toho, že se matka na něj vlastně vykašlala a otec jezdí domů až večer? Zatímco ty jsi dceři kdykoliv k dispozici.
Třeba se cítí frustrovaný, že nemá nikoho z rodičů tak často u sebe, jako tvoje dcera. Bohužel vlastní matku mu nenahradíš, ať je třeba sebehorší. Možná by nebylo od věci obě děti zavést k dětskému psychologovi. Pro oba je to velká změna a pro kluka nejspíš větší a horší.