Věkový rozdíl 3,5 roku. Vyhrají si děti spolu? Není to už moc?

Anebo povahou , to člověk neovlivní. Jinak k otázce, myslím si že i po třech letech neni problém mít k sobě blizko když si sednou ( moje 10 letá si radši hraje s 6letou neteří i když má k sobě stejně starého bratrance). Ale když to takhle už řešíte, tam bude asi i problém to že jedno dítě bude často lichý, tak aby nebyli třenice kvůli tomu.

Holka 8 a kluk 4,5. 🙂 I když se občas hádají, tak si spolu umí krásně hrát a mají se moc rádi. Syn dceru obdivuje, myslí na ni když je pryč. I v obchodě vždy pro ni vybere taky např sladkost. A nápodobně. Záleží na povaze a ne na věkovém rozdílu. Moje mamka měla dva mladší bratry. S tím, co byl o dva roky mladší nemohla vyjít, mlátili se a hádali. Hrůza. A s tím , který byl mladší o 5 let měla moc hezký vztah.

My byli tři a spíš než věk byl problém, že jeden zůstal vždycky lichý. Málokdy jsme si hráli všichni tři najednou,ale většinou ve dvou a toho třetího odstartovali.

Mame holcicky 3 roky 3 mesiace rozdiel a vyhraju sa krasne. Maju sa radi, maju spolocne zaujmy a je to moc fajn aj ked jasne, ze obcas sa aj vyplieskaju ☺️ Mam v okoli viacej rodin kde maju mensie rozdiely ale je to holka a kluk a to je teda masaker. Decka sa stale fackuju, biju a nevyhraju sa spolu vobec. Myslim, ze to skor ako o vekovom rozdiele, pohlavim. A dalej urcite povahovo.

Resim uplne to same, mame 2 holky, 2,5roku od sebe, aktualne 2,5 a cerstve 5let, tretatko se melo narodit mesic pred 5.narozeninama starsi,ale potratila jsem a pak jeste dvakrat, dala jsem si cas do zari,aby byli s mladsi max 3 roky od sebe, nic, a par dni zpet jsem zjistila,ze jsem tehu, s mladsi budou 3 roky a 2 mesice, se starsi skoro 5 a 3/4roku a me uz to prijde moc, holky si spolu vyhraji,ale taky si umi vjet pekne do vlasu, spis to ale bude o tom,ze budou lichy,ale na 4 deti nemame prostorove kapacity a manzel ani psychicke

Máme dva kluky, dva roky od sebe a řežou a hádají se dost a i si umí pěkně hrát.

To není věkový rozdíl, ale povaha těch dětí, případně i pohlavím. Ja mám 3, dva kluky a nejmladší holku, mají rozdíl 4 a necelé 3 roky (8,4,2) a třeba nejlepší vztah má nejmladší s nejstarším, s prostrednim se oba rvou, furt ho postuchuji. Ale zas třeba kluci si spolu vyhrajou s autíčky, vojacky, stavebnici apod, dcera, ačkoliv má s mladším menší věkový rozdíl, tak si s nim tolik nehraje, spis mu škodí. Abych měla klídek, tak by byl naopak ideál mít jen nejmladší a nejstaršího, ty malé věkové rozdíly jsou větší zaprah, většinou obě ty malinke děti potřebuji hodně pozornosti a pak o ni soupeří. Třeba v dospělosti co mám v okolí mají lepší vztahy sourozenci, co mají velký věkový rozdíl a ne ti, co jsou pomalu jak dvojčata.

Ja mam dva kluky od sebe skoro 5 let a vyhrají si spolu. Jo řežou se taky , ale to je ta sourozenecka rivalita a ta si myslím, že je všude. Ale když jde do tuhého tak táhnou za jeden provaz.

Máme dvě holky necelých 6 let od sebe a vyhrají si spolu úplně v pohodě 🙂

Máme rozdíl mezi dětmi po 3 letech a paradoxně si víc rozumí s roční sedmileťák než čtyřletá, ale budou si povahově podobní, prostřední je dost energická, ti dva spíše přemýšliví.

Mám , kluk a holka, hrají se spolu hodně a hezky, ale taky se umi servat. Mají zatím společný pokoj.

Já myslím, že jde i o povahu dětí, jaké jsou. My máme holky rozdíl 3,5 roku. Starší 5,5 malá 2. A teda mají se rády to jo, ale sotva vstanou, tak už se hádají, rvou se, tahají za vlasy 😄🤦‍♀️ můžu vysvětlovat jak chci, ale stejně v tomhle to je zatím stejné. Když chceme s manželem trochu klid, tak malou mám v pokojíčku a starší se dívá na pohádky nebo něco dělá s manželem v jiné místností. Nejlíp je, když je starší ve školce. Jinak je to u nás jak v ringu, jsou obě dost hlučné a divoké. Ano, pohrají si sami, ale musí být každá zvlášť. Jak jsou spolu, tak lítají facky, strkanice, křik, hádky.
Celé to vzniklo tak, že o druhou dceru jsme se snažili dýl, takže ta první měla vše pro sebe a najednou tady bylo mimino, které jí pak všechno bralo. Ona už chodila do školky, tam viděla, že se děti občas lepnou mezi sebou, malá pak trochu vyrostla a začala se bránit, takže začala kousat a tahat za vlasy.
Takže já se moc těším, až se vrátím do práce, holky povyrostou, "dostanou rozum" a další dítě už bych už kvůli tomuhle fakt nechtěla. Já mám ráda svůj klid, mám tady už 2 roky knížku a pořád čtu první stránku 🙂

Podle mě to není jen o věku, ale i o povaze, pohlaví... Mám děti 2 a čtvrt roku od sebe, starší holku a mladšího kluka. V době kdy začal lézt a stoupat si ho strašně šikanovala, zhazovala, bouchal pěstí. 🙄 Teď už má mladší 13 měsíců a je to o dost lepší.

Mám kluky 3,5 roku od sebe (starší 8 let). Chtěla jsem blíž k sobě, ale prostě to nešlo. Kluci jsou bezva parťáci a jeden bez druhého ani ránu. Ale myslím, že je to hodně povahou - starší je poněkud zakřiknutý introvert, mladší naopak společenský šašek - staršímu tudíž vyhovuje společnost mladších, mladšímu starších. Deakto mladší učí staršího společenské zvyky, starší mladšího pak ty "intelektuální" věci. Kde to třeba hodně skřípe, je, že starší teď nastoupil do školy a mladší samozřejmě moc chce za ním, ale ještě minimálně dva roky nemůže. .. Ale to by možná haprovalo i u těch dvou let rozdílu, že.

Jak už tu zaznělo- to bohužel (co bohudík?) neovlivnite a nenaplanujete. Nejvíc záleží na povaze a pak i na pohlaví trošku.
Kamarádka má rozdíl kluků ty 2,5 roku a jsou v sobě pořád. Já mám 3,5 roku, ale holku a kluka a syn obecne je trošku složitější povaha (nehraje si moc s dětmi, je hodně citlivý) a sestru bere pořád spíš jako soupeře. Neublížil by ji, to zas ne, ale hraje si sám nebo si narokuje naší pozornost, se ségrou nechce.

Mame syna 12, dceru 10 a dceru 7 - ty dve si hraji spolu- i ta desetileta si porad hraje, syn uz ma jine zajmy, ale s prostredni si dost vyhral, obcas se pohadaji- maji spolecny pokoj, ale vicemene je to fajn. Spis ta nemensi, kdyz neni doma nikdo, prudi, ze se nudi a nema si s kym hrat- neni zvykla 🙂)))

Hele naší dceři byly 4 roky, snažíme se o sourozence už skoro dva roky . Můj ideální věkový rozdíl byl asi ty tři roky, no těhotná nejsem ještě ani teď. Prostě tohle se naplánoval nedá a pořád o to druhé stojím. Malá bude prostě velká ségra, bude pomáhat a mít miminko jako živou panenku. Já jsem s bráchou o šest let a nikdy bych na něho nedala dopustit. Je to i o výchově a o tom jaké mají děti povahu.

Já nevím, kde se vzala ta pověra, že malý věkový rozdíl se automaticky rovná to, že si děti vyhrají, budou parťáci na celý život a budou si úžasně rozumět.
To fakt není věkovým rozdílem, ale hlavně povahou a trochu i pohlavím.
Jedna známá má rozdíl rok a měsíc, dětem je 7 a pořád spolu nejsou OK. Od začátku se řežou, berou si hračky, dělají naschvály....
Naopak moje blízká kamarádka má rozdíl skoro 5 let a úžasný. Starší brácha mladsi sestru miluje od začátku a teď má mladší skoro 3,5 roku a už si krásně hrají.

Mám kluky od sebe přesně 3,5 roku a hrajou si spolu.

Mě to přijde málo, ale já jsem fanda větších rozdílů. Mám skoro 4 leťáka, a pokud si pochovám mimčo kamarádek, tak hned všecho nechá a cpe se mi na klín, řekne mi ať to miminko vrátím nebo uspím. :D Já osobně buď budu mít jedináčka nebo věkový rozdíl 8 let +

Vyhrají si děti i s větším věkovým rozdílem, samozřejmě nemusí, ale to samé platí i u menšího věkového rozdílu, je to těžké předpovídat + jak je víc dětí než 2, tak je to ještě zajímavější. Třeba manžel je nejmladší ze 3. kluků rozených dost rychle po sobě a ti 2 starší to táhli hodně spolu a jeho prý věčně odstrkovali jako "mazánka", u nás se naopak sám od sebe "odstrkoval" nejstarší kluk, raději fungoval vždy s kamarády, i když měl věkově blízko k mladší sestře (narozené sotva 2r po něm) a to už v dobách, než k nám přišla další holčička, holky to později táhly dost spolu, ač byly od sebe 4 roky...

Já jsem ráda za 6,5 roků rozdílu, kdy má starší už víc rozumu

Kamarádka má 3 kluky, všechny po 3 letech. 2 starší si hrají spolu, nejmladší si většinou hraje sám ☹ je to tím, jak tu i zaznělo, lichý počet ...

Holka 7let, kluk 3 roky. Hrají si spolu tak poslední půl rok. Starší je teď "na koni" a diriguje, to se jí líbí, mladší ten skáče jak píská a berou to jako hru. 😁 Nicméně dokud ho to nezačne štvát. Pak to umí dát dost jasně najevo. Každopádně mladší už se zapojuje do hry s kamarády té starší. 😊

Mám holku a kluka rozdíl přesně 4 roky. Syn si nejraději hraje sám, ale vyhrají si i spolu (tvoří, malují, modelují). Když dceři přijdou kamarádky, tak si hrají všichni spolu

Lichý počet je na nic, vždycky to nakonec dopadne tak, že se 2 spojí proti tomu třetímu. S tím nic neuděláš. A je jedno jak velký nebo malý věkový rozdíl mezi nimi je. Já mám 2 kluky a holčičku a většinou si kluci hrají spolu a dcera je sama. Prostě lichý počet.

Tohle je hrozně individuální. Ale nenapadlo by mě, že někdo může mít pocit, že rozdíl 3,5 je moc. To je celkem běžné, ne?
Máme kluka a mladší holku od něj o 4,5. Neplánovaně, 2x to mezi nimi nedopadlo, měli být sourozenci o 2 a čtvrt, 3 a čtvrt a nakonec je to takto. Melou se, i se zabaví, někdy náročnější, on na ni dost žárlí, ona je bystrá, ale poslední týdny se nějak líp umí zabavit.

My máme holku 5 a půl a k ní 7 měsíčního kluka a super. Bála jsem se, že to bude moc, chtěla jsem max. 4 roky, ale je to akorát tak, jak to je... Milují se a vyhrají si spolu (fakt že jo! Nikdo malého nerozesměje tak jako ségra a ta si zase úplně přestala hrát s panenkama a stará se o bráchu a blbne si s ním).
A podle mě krom povahy má obrovský vliv i ta výchova - nebo já bych tomu ani neřekla výchova, ale pozornost rodičů a ujistovani, že obě (všechny) děti jsou pro ně stejně důležité (a to fakt hodně).
V těhotenství měla jednou pocit že ona je na druhé koleji a chtěla mi ve vzteku ublížit a říkala, že ublíží miminku (věděla, že tím hodně raní mě, ale možná v tom byla i žárlivost. Pak ji to mrzelo, když se uklidnila, ale řekla to. A já začala tím víc říkat (už v těhotenství) "mám 2 děti a musím to nějak vyvážit" (třeba svůj odpočinek kvůli miminku v bříšku tehdy, s péčí o starší. A teď v dalších věcech). Nebo "obě děti jste pro mě to nejdůležitější na světě" Prostě tyhle pocity říkat nahlas. A když o jednom dítěti říkám že je to miláček, říkat to i o druhém dostatečně brzy. To jsem na dceři viděla nedávno, jak když jsem o braskovi řekla, že je to miláček, znejistěla. V tu chvíli to bylo situační, tak jsem se jen zeptala "viď, že je to náš miláček?" a usmála se na ni, ale ani moc nečekala odpověď, i když vím, jak moc ráda ho má. A asi za hodinku jsem si vytvořila nebo našla situaci, kdy jsem i dceři řekla že je miláček. A ona pak druhý den už sebevědomě sama zahlasila, že bráška je náš miláček.
A taky je potřeba nedělat velké rozdíly a nebo to všechno okomentovat. Protože i na to je citlivá. Takže třeba říct "teď se musíme přizpůsobit miminku, je to na něj dlouhé, ale před chvilkou se zase miminko muselo přizpůsobit Tobe, protože sis potřebovala chvilku pohrát" zní mnohem líp než jen "musíš přece brát ohled na miminko". A přitom pravda je oboje.
Takže tyhle drobnosti podle mě hodně ovlivňují vztahy (pokud povaha je kompatibilní).
Ale uvidíme co bude, zatím jsme ještě na začátku 🙂 až maličký poleze a třeba jí bude bourat hračky, bude to třeba jiné.

Mám jen dvě, ale ten rozdíl cca 3,5 roku je teď fajn. Začátky byly těžší, starší se na mě hrozně upnula, až jsem si říkala, jestli jsme ještě neměli počkat, protože mě ještě hodně potřebovala, aniž bych si to uvědomovala, ale druhá dcera byla naštěstí nekomplikované miminko, hodně spala a nevadilo jí "počkat", tak si to časem sedlo. Teď si už krásně vyhrají. Problém jsou naprosto odlišné povahy, ale když si to zrovna sedne, je to super. Starší už od malička nedokáže nic dělat sama, mladší naopak (i ve školce) strhne ostatní ke hře (něco vymyslí, hraje si sama a ostatní se ze zvědavosti postupně přidají). Rády se mají, ale takové to pošťuchování a žárlení doma máme (třeba včera závod o to, komu dřív ostříhám nehty a pak hrozná scéna, že jedna prostě první nebyla), ale doufám, že z tohohle vyrostou 😂. Takže doma jsou občas boje, ale jakmile vyjdeme ven, jsou nejlepší kámošky a běda, když by někdo třeba na hřišti tu druhou zlobil! A ještě mi přijde, že ta mladší pomáhá té starší, aby si ještě uměla hrát, většina sedmiletých / osmiletých v její třídě už si takhle nehraje. Jo a když se mě ptala kamarádka na tento věkový rozestup, zrovna jsme měly fázi, že se nedaly prohlížet v klidu knížky - starší chtěla slyšet příběh a mladší šla po obrázkách, to byl hrozný stres 😀, ale už si to taky sedlo.