Utahaná ze dvou dětí
Ahoj, potřebovala bych se asi jen vypovídat. Mam pětiletou dceru a ctyrmesicni miminko. Co se narodil, mam pocit, že úplně ztrácím energii a chuť si hrat a bavit se s tou starší. Nebaví me hrat si furt "na neco", vest pořád ty hovory ( dcera je velmi živé dítě, je chytra jak opice, ma obrovský okruh zájmu a je extrémně zvidava, porad se na něco pta). Pred narozenim maleho jsem ještě nasla v sobe energii a oroste jsem se donutila si s ni hrát, ale ted zz mi to nejde. Jsem introvert a ty jeji dotazy uz mi vadi. Kolikrát ji i raději pustim pohádky na dve hodiny, abych měla chvilku klid, a pak si vycutam, že se ji nevenuji, protože bych mohla, syn je klidne miminko, je v pohode, staci mu, že je vedle me na dece, kouká na nas s smeje se. Takže v tom problém není.. Když je dcera ve skolce, mam pohhodu, dopoledne se dospim k jsem utahana z nocniho vstavanil, pak uzmam energie dost a stihnu vsr, uklidit, nakoupit, treba nekdy uvařit, zacvičit si, i si prectu kus knížky... Ale jak dcera prijde domu, po hodině toho mam uz dos a chybi mi ticho a klid. Mam hlidaci babicky, které si ji vezmiu klidně na celý víkend, abych si odpocinula, ale nestaci mi to. Ani to necgci delat casto, aby se necitils odstrcena. Vim, že se mam vlastně skvele, vim, že je a tom spousta maminek hur, nemaji hlidani, doma ubrecene mimi, starší dítě treba jen dvoulete... To musi byt teprve masakr... Ale i tak.... Co poradite? Jak se "do utit"? Ma plny pokoj hracek, ale sama se, bohužel, moc nezabavi. A me to hraní nebavi. Mam ji nechst se nedit? Je mi ji nekdy lito že si sni nehraju, ale nedokážu si pomoct...
Nevím, jestli tu najdes pochopení. Extrovert si pocity introverta nedovede představit. Taky x-hodin denně potřebuju klid a TICHO. Přijmi se taková jaká jsi, moc s tím podle mě neuděláš. Dceři se věnuj, přiměřeně. Věnovat se jí stále opravdu není nutné. Ať se zabaví i sama.
@krasomilkazcech to je přesné.
Já miluju ticho, klid (a taky ho vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebuji, +odpočinek) a mám nejhlučnější dítě na světě (mi přijde). Ale (stále) se učím, jak s tou kombinací nakládat - vyjdu jí vstříc, ale "do poloviny", tzn.chvíli si s ní hraju ty její věci, nápady, otázky, ale taky chvili ne - jakési kompromisní řešení, snesitelné pro obě. Jo a někdy mě to děsně vytáčí a leze mi na nervy 🙂
@lv
@krasomilkazcech
Já jsem extrovert jak vyšitý a samozřejmě taky občas potřebuju ticho a klid. To každý... 🙂
Nebýt na to sama. Být co nejvíc venku, hřiště,k procházky, koupaliště, zoo... Mít se komu svěřit a věřit, že bude líp. Bude, ten první půlrok je strašná pecka, pak už je o maličko líp... Teď mám 9 měsíců a 3 a půl. Včera poprvé oba na hlídání... a svět je hned veselejší 🙂 Krásný je i ten pocit, že se na ně člověk těší.
Ještě jedna věc, máte školku? My byli do 3 měsíců bez školky a bylo to peklo. Školka hrozně moc pomohla. Potřeboval už děti jako sůl...
@dc2015 Píše, že školku má, že když je starší ve školce, že pohoda.
Já jí vlastně dost rozumím, taky to mám v podstatě jednoduché oproti jiným maminkám (babička v důchodu 1km od nás) a stejně občas je den, kdy bych ty moje raubíře(hlavně tu starší čtyřletou) nejradši někam zavřela a dělala, že neexistují. Taky jsem introvert a z neustálého mááámííí mi taky už často leze hlava kolem. Starší je dost nasírací, urážlivá, uvztekaná, ufňukaná, někdy na ni mám už vyloženě "alergii", když začne s tím svým fňukáním. Když mám jen mladšího (2r),tak i přes počáteční období vzdoru je to s ním "pohoda". Když malej spí a starší je ve školce, relaxuju, co to jde, i za cenu bordelu, prostě to potřebuji, pak sice přijde muž z práce a má někdy kecy, že tohle není a tamto není uklizeno....ale já nejsem a nechci být ničí služka a od rána do večera jen lítat kolem ostatních. Potřebuji "vypnout a nic nedělat". Nejsem opravdu ten typ, co se realizuje při vaření a celodenní piglování je jeho něj koníček(obzvlášť když ten mladší je nejspíš příbuzný domácího vepře a úklid je sysifovská prâce)
@sudylichozrout je rozdíl, jestli ticho a klid existenčně potřebuješ OBČAS a nebo 5 hodin denně.
Napada me, co zkusit nejakou aktivitu, kterou se zabavite obe dve? Dcera uz neni uplne mala a i kdyby melo jit o neco noveho, jiste se rada zapoji...
@krasomilkazcech pokud nekdo existencne potrebuje minimalne 5 hodin ticha denne, tak si nemel asi porizovat deti, ale akvarko. Deti zkratka delaji kraval, potrebuji aktivni peci a hru. Potrebuji komunikovat s mamou i tatou a potrebuji, aby se jim rodice venovali.
Spokojena mama = spokojene dite. Starsi syn chodi do skolky denne od 7:30 do 16h. Pak si chvilku hrajemr,ale.me toto taky nebavi, stejne me toto vzdy laka u toho jeste neco delat,protoze on stejne jen chce,abych se divala,jak si hraje. Je dulezite mit cas i pro sebe, delat to,co chces ty. Zadna matka se diteti nevenuje 24h denne. To by tu nikdo ani nepsal 😊
@sudylichozrout svatá prostoto. Proto jsem hned v prvním příspěvku psala, že extrovert introverta nikdy nepochopí, resp. introvert se na svou adresu maximálně dočká takovýchto kydu. Tím bych "debatu" s tebou uzavřela.
@dc2015 Můj muž když má hlídat děti (nikdy obě dvě naráz nehlídal déle jak dvě hodiny!), tak to dělá tak, že jim pustí pohádky. A jde třeba vysávat, umývat nádobí a pak se chlubí, "kolik on toho i při dětech stihl". Haha, takhle to umím taky, že jo, ale zase nechci, aby se denně děti dívaly 3 hodiny v kuse na telku na Krtka. Už tak si myslím, že ty pohádky mají déle, než je zdrávo (min. večer na déčku od večerníčku až do půl osmé, někdy až do "zavíračky, do oveček" plus často něco během dne, o víkendu, kdy je chlap doma, téměř celé dopoledne - viz "tatínek chce mít klid"). Na druhou stranu, občas aspoň uzná, že někdy to s oběma dětma zároveň nejde, udržovat vypiglovanou domácnost při zachování duševního zdraví a on, puntičkář, za ty roky myslím dost slevil v nárocích. Okolnosti ho donutily (plus byl hned několikrát svědkem toho, že to, co on u nás považuje za nepořádek, tak v měřítku jiných domácností máme vlastně vždy perfektně naklizeno - tuhle po návštěvě bytu kamarádky mi řekl, jestli si někdy myslel, že MY máme doma bordel, že se mi hluboce omlouvá. 😀 )
@neomenia Přijde mi, že máš na sebe vysoké nároky. Nutíš se být při té hře co nejvíc aktivní, co nejvíc se holčičce věnovat, a potom to zákonitě po hodině nejde, ty jsi utahaná, znuděná a ještě máš výčitky. Nakonec jste zpruzelé obě. Jednak bych se zbavila těch výčitek svědomí - upřímně, koho baví hrát si s dětma? Celý den? Já umírám i po půl hodině, strašně mě nebaví ty dětské aktivity. A do hry bych se bez výčitek zapojovala tak, jak ti to energie dovolí. Tj. například neodpovídat na vše, upřímně říct, že "už máš vykecanou hlavu". Dělat věci společně, třeba tu péči o miminko apod.
Mně nejvíc pomohly kamarádky s dětma, bez nich bych se houpala na větvi. Téměř každý den jsme vyrážely s dětma ven, na celé dopoledne. Pak rychle uvařit, odpočinek, chvilku hra a pak už jsme to doklepali do večera.
Takze v prvni rade, jak uz tu nekdo psal, se prijmi takovou jakou jsi. Nema cenu neco lamat pres koleno. Ja mela dceru triletou, kdyz se narodily dvojcata a ze zacatku jsem mela stejne pocity jako ty. Pak jsem se na to vykaslala, pustila jsem ji v tv pohadky, kdyz uz jsem toho mela/mam plne kecky nebo jsem ji fakt nechala “se nudit”. Sice vymyslela a jeste porad vymysli ptakoviny, kdyz se j nevenuju, ale proste musela chte nechte pochopit, ze ma brachy a ze se musim venovat i jim. Ted ma 5 roku a uz je to s ni lepsi. Pomaha mi s klukama, dokaze je i pohlidat treba pred obchodem, nebo mi je privest ze zahrady, posadit na nocnik. Ale je to narocne porad. Nehraju si na dokonalou a take nejsem ten typ, co by se prehnane venoval detem...ve smyslu cist jim, prohlizet si s nima knihy cely den, hrat si furt na neco. Ted uz je hezky a nas den vypada tak, ze je rano vystrcim na zahradu, na obed nazenu domu, pak jdou spat a po spani je zase vystrcim na zahradu. Na vylety s nima taky moc nejezdim. Dvojky maji dva roky a to je obdobi na zblazneni. Ja sama to s nima nedavam a neuhlidam je. Takze jsem uz rezignovala a momentalne se nachazim v obdobi, kdy mi “staci”, ze jsou ciste, najezene a daji mi pokoj. 😂 Paradoxne od vsech kolem slycham, jaka jsem supr mama a ze to vsechno s prehledem zvladam. 😂🤦♀️
@alcar Mít barák se zahradou je určitě v tomto výhoda 🙂 Mít tu možnost "vypustit děti na zahradu a na oběd je nahnat zpátky". Další předpoklad je, že je dítě dostatečně rozumově vyspělé a příp.fyzicky zdatné, že se i na té zahradě nezramuje ?😀 Dnes má každej druhej na zahradě trampolínu, různý prolízačky a on vlastně stačí i strom...já nevím, úplně bez dozoru bych malý děcko na zahradě asi stejně nenechala, no.
A k té možnosti, aby se dítě naučilo "se nudit" - to je náhodou dost důležitá poznámka, četla jsem článek, že dnešní děti jsou naopak přemotivované všerůznými podněty, různé kroužky, cvičení, plavání, dětské herničky, hlavně aby dítě mělo dost aktivit", maminky mají pocit, že se jim musí furt nějak věnovat, takže když dvouleté dítě neumí poznat minimálně tři čtyři barvy, mají pocit, že jako mámy selhaly a hledají zde na Koňovi rady, jak proboha to to dítě nejefektivněji naučit....plus samé interaktivní a naučné mluvící hračky, děti mají strašně málo prostoru na zapojení vlastní fantazie, hraní si "na něco"...a neumí se nudit.
Me to hodne bavi venku,hlavne jim neco ukazovat a vysvetlovat o prirode😏a taky se mi tam nejlip zvlada to sourozenecke souziti.zkuste najit neco co vas bude taky bavit...jinak a vecer vam ticho nestaci?a nocni kojeni hoooodne vycerpava to si nemyslete...drzte se!
@sudylichozrout
@krasomilkazcech
@lv
Jojo, vážně bych potřebovala i nekolik hodin byt sama. Kojenec mi v tom vyhovuje - nemluvi 🙂Extrovert to opravdu asi nepochopi. Neni to ale důvod nemit deti. Jen je to pro nás o to víc vycerpavajici.
@kajalka to asi není úplně reseni pro me, tam by byly jeste jecici deti kamaradek🙂 sejit se s nekym mi staci treba jedniu tydne, vážně jsem rada sama...
Úplně největší masakr to bude, az se vratim do prace, kde delam s lidma a ty mi za tech par hodin vykecaji diru do hlavy. Me to bavi, ale hodně vycerpava. A doma pak misto odpocinku dve ukecane deti. To budu muset resit, abych měla každý den narok na nejaky cas UPLNEHO klidu jen pro sebe a sama.
Ještě k te hre - jsem ráda, že nejsem sama, koho moc nebavi si hrat s detma. Udelam ted, kompromis, jsem ochotna hrat klasicke hry typu doble, clovece nezlob se, pexeso, modelina, kreslit, cist knizky. Do her " na neco" se prestanu nutit, nema tocenu, vážně jsem pak akora z udena a nastvana...
Starší už není úplný prcek, takže zapojovat do běžného chodu, prostě dělat věci spolu- uklízet, vařit. Případně zaúkolovat, ať třeba hledá stejné ponožky do páru, vymaluje obrázek a přinese ho, až bude hotový, pomáhá ti s mladší. Odkládání není řešení, tou ukecaností dítě volá po pozornosti, chce tebe. Ne školku nebo někoho na hlídání. Pokud jí tu pozornost nedopřeješ, bude volat čím dál hlasitěji. Tj. dítko bude víc hlučné, protivné, žárlivé.
@lolam10 blby je to, že vecerni ticho si neuziju. Dcera starsi je sova, od malinka chodi spat mezi 9-10. Takže ani večer nemam klid. X krat jsem to zkoušela ji hnat do postele treba uz v pul 8, ale stejne z ni leze ven, neni proste unavená. Rano ale v sedm uz je zase na nohou. Priste zive, aktivni dite... A zrovna ja jsem takovy spac, kdybych mohla, spim klidne 9,10 hodin 😨🙄
@neomenia Přesně, někdy je to mna mateřské pruda, ale návratu do práce se děsím jak čert kříže, sice mám práci, kde zase tolik s lidma mluvit nemusím (jsme účetní), ale je potřeba se dost soustředit, k tomu relativně rutina, pravidelné termíny...takže je třeba si doma dát voraz. Za svobodna jsem přišla z práce, hodila nohy nahoru a zapla kompl a čučela třeba "do blba" na netu, večer uvařila na druhý den, mrkla s mužem na Tv a šla spát. S dětma to bude kritický a nejhorší je, že už je to "na furt" - tedy minimálně do doby, než vyletí hnízda tak za 18-20 let nejdřív. Úplně chápu chlapa, že po návratu do práce chce taky "vypnout" a je akorát nasranej, když ho dcera tahá do nějaké hry nebo mu ukazuje obrázek, co namalovala, sotva zuje boty, ani vyslíct se nestihne. Do toho ho já "prudím" s tím, že ať se teda dětem věnuje, že potřebuju uvařit atd. Jako není to vůbec jednoduchý, být rodič 🙂 Vlastně je to sakra náročný, zejména pokud člověk nemá doma nějaké fakt klidné, flegmatické děti, ale uřvaná střeštiprdla. Ale stejně je milujem❤
Ahoj, chápu Tě, sama jsem introvert jak stehno a být sama s sebou je pocit, který mi chybí už mnoho let. Dcera drnčí prakticky od rána 🙂, k tomu jsme tedy vfyasovali ještě navíc uřvané mimi, takže dcerka u pohádek končívá taky - mám na výběr ze dvou variant - hrát si s dcerou a nechat řvát syna, nebo se věnovat jemu, ale dcera jde stranou. Pro mě osobně je nejjednodušší jít s oběma ven - tam se dcerka vyblbne s ostatníma dětma a nemám tolik pocit, že ji zanedbávám. Pokud bych měla klidné miminko, pak by to pro mě asi byl šance si trochu dáchnout. Ještě mě napadá, že je možnost dny naplánovat malinko jinak a zkusit dceru zapojit do činností, které baví i Tebe - za mě by to byly třeba výlety...akorát s tím naším křiklounem to nejde a ještě nějaký čas nepůjde :-/-
Mam uplne to stejne ..Vase dcera kopie me dcery..ted uz i super mluvici dvouletak vstavajici v 5:30..u nas se mluvi od rana do vecera..hrala js si na dokonalou matku nez jsem se rano pristihla,ze uz vstavat nechci a nenam chut nekomu slouzit..resim to babickami..na 3hododchazim pryc sama..mesto,park
Kam chci,ale sama
Já to upřímně moc nechápu. Kdybys ji měla celý den doma, tak jo, ale při tomhle systému, co máte, ji vidíš chvíli ráno a pak až odpoledne. Během dne máš čas spát, číst si, miminko máš hodné... To je přece dost na to, aby sis nastřádala energii na starší dítě. Ale rozhodně si nemyslím, že si s ní nemusíš hrát pořád když je doma. Už je veliká, měla by se umět i zabavit sama. Nebo ji svěř třeba nějaký úkol. Prostřít stůl a tak. Zabavíš ji tím a nemusíš to dělat s ní.
@neomenia Ta tvoje dcera mi velmi připomíná tu mojí 😀 To může být v místnosti 10 děti nebo moje dcera a hluku a pohybu je tam stejně 😀 A mluví a mluví a mluví, od chvíle co ráno vstane dokud večer neusne a taky chodí spát pozdě, i když ráno vstává do školky...
@neomenia Já vím, že je to těžké. Starší dcerce byl rok a tři čtvrtě, když se narodila mladší. Být tebou, nepodceňuji to teď, protože by se mohlo stát, že by ti ta starší mohla začít žárlit. A vlastně by i měla proč, když se jí nevěnuješ tolik jako dřív. Pohádky nejsou řešením, zkus ji třeba zapojit do péče o miminko, už je velká, mohlo by ji to bavit. Vím, že to zní drsně, ale nelze to starší dítko takhle odstavit, chápu, že jsi utahaná, že toho máš fakt hodně, ale mohla bys jí nechtěně ublížit. Chce to aktivní odpočinek, když je starší u prarodičů a když je doma, tak holt zatnout zuby a věnovat se jí. Číst knížky, prohlížet, malovat. Můžeš ji poprosit, ať ti třeba něco namaluje, mezitím mazlit miminko, chodit obdivovat tvorbu, prostě být na ni napojená. Nemusíš být přímo uprostřed hry, ale ona musí vědět, že jsi s ní.