Třetí dítě s odstupem. Jaké máte zkušenosti?

Ahoj. První dvě děti po 15 měsících. Třetí dítě po 7 resp. 6 letech. Tehotenstvi bylo narocnejsi- ale spíš psychicky a fyzicky pro mě, bez nějakých objektivních zdravotních komplikaci. (Ale to spíš souvisí s věkem, hadam ) jinak všechno fyziologicky. Porod dlooouhej předlouhej 72 h kontrakci- jo fakt 3 dny ) - ale krom vycerpani nakonec strašně super bez větších poranění. Dítě dráždivy - ale sluníčko- teď jak je starší je to čím dál větší živel. Syn ji miluje, ségra se s ní hádá (Ale když jde do tuhyho tak ji chrání) - takže nakonec dobrý ;) jo a v zahraničí, takže úplně sami. A dá se to. Jak jsou ti starší už větší tak hodně pomuzou. Summa summarum - je to super . 👍 jo a co se týče třeba vydaju za oblečení, výbavu atd - kupuju už jenom ponožky :D a sem tam boty no. Ať nežeru ;)

Ačkoliv já mám bráchu mladšího o 11 let (a osm a půl let je pak mladší ségry) a švagrová má tři děti ve věku 10, skoro 7 a rok, jak ona, tak i naše máti mají a měly k dispozici pomoc od prarodičů. Myslím, že bez ní by do třetího nešly.

@la_amanita no a vidíš. A da se to. Dokonce velmi dobře. A dokonce i když člověk žije v cizí zemi ;) Zvlášť když jsou děti už větší. ;)

@la_amanita teď nad tím přemýšlím a nenapadá mě důvod, proč je kvůli třetímu dítěti, zvlášť když je s větším odstupem, potřeba pomoc prarodičů. Dvě děti po sobě mi nepřijdou o nic méně náročné než dvě starší děti + mimino. My když jsme měli jen jedno nebo dvě děti, pořád jsme využívali pomoc prarodičů, kvůli kdejaké blbině. A teď když máme čtyři, tak jsme skoro soběstační. Resp. jsme úplně nezávislí na hlídání, ale babi s dědou jsou ochotni a hlídají teď hlavně kvůli tomu, abych já mohla pracovat (jsem OSVČ). A klíč s tomu všemu je právě ten, že ty dvě starší děti jsou samostatné, pomáhají atd. Přijde mi to teď se čtyřmi v určitém ohledu o dost jednodušší než s dvěma malými 🙂 .

@blackhole my máme první dvě děti s rozdílem 22 měsíců, pak je třetí dítě s rozdílem 3 a čtvrt roku a čtvrté opět s více než tříletým rozdílem. Když si odmyslím naše třetí dítě, tak asi spadám do cílové kategorie, o kterou ti jde 🙂 . Je to super. Starší děti vždy přijaly sourozence skvěle. Větší bitky začaly, až se z miminka a batolete stal soupeř - zhruba ve školkovém věku toho nejmladšího. A jediné úskalí momentálně vidím v trávení volného času. Nemohu se staršími hrát deskové hry, když nás nejmladší nenechá. Stejně tak nemůžeme jít na nějakou delší túru, když batole capká pomalu a v kočárku řve. Ale to jsou jen takové drobnosti. Rozhodně to nepovažuji za důvod na třetí dítě rezignovat. Naopak je dokonalé být na rodičáku v okamžiku, kdy těm starším začne školní docházka. Mám na ně dostatek času, nemusí chodit do družiny atd. Mnohem lepší varianta, než být skoro do večera v práci, přiběhnout domů, řešit večeři, úkoly atd. atd. 😉

První děti od sebe 2 a půl roku a třetí po devíti letech a je to zatím nejkrásnější mateřská. Bylo mi 33 když se narodil. Jsem klidnější než u holek. Uživame si všichni včetně dcer. Jsou z něj uplně hotové a nechtějí ho nikdy nechat brečet ani 10 vteřin tak ho objímaji a pusinkuji. Mam podezření, že bude rozmazlený 😍

Máme tři děti, mezi první a druhým je rozdíl 2 roky a 3 měsíce a třetí se nám narodil, když měla dcera 8 a syn 6 let. Oba svého bráchu zbožňují, pomohou s ním, pohlídají ho i venku, když potřebuji něco udělat a je to super. No a přes školní rok jsou ve škole dopoledne, tak jsem měla dost času na něj. To třetí těhotenství bylo asi nejlepší, hlavně po zdravotní stránce, sice jsem si musela píchat injekce na ředění krve, ale to se dalo a porod byl nejkratší a i nejlepší ze všech tří.

Mám třeťátko s odstupem od první dcery 17 let, od dtuhého syna 11,5 roku. Rodila jsem v 37 letech. Těhotenství bylo neočekávaně v pohodě, bála jsem se že to bude fyzicky mnohem horší. Kromě klasických neduhů vše v pohodě. Porod trval cca 7 hodin, hodně bolestivý. Ale všechny mé porody byly pro mě co se týče bolesti tak trochu peklíčko, tak jsem to ani u třetího neočekávala jinak 😁 Děti přijaly dcerku s nadšením, ale jak jsem psala - byly již starší. Dcerka (teď skoro 3 roky) k nim vzhlíží, a má je moc ráda 😊 Jako nebudu zapírat, občas je to se třemi dětmi náročné, ale v pohodě se to dá. Dost věcí se musí zorganizovat. V těch pernych chvílích už mě párkrát napadlo že už jsem mohla mít klid, ale když pak vidím jak se mi dcerka vrhá do náruče, a začne mi říkat jak mě miluje, okamžitě si vynadám co mě to napadá 😊 Jediné co s určitostí cítím je to, že teď ve 40 letech už je to pro mě trošku náročnější než když mi bylo 25-30. Je to prostě už trošku znát. Ale manžel je veliký pomocník, a parťák. On těch sil má ještě trošku více, je o dost mladší než já 😉
Takže abych to shrnula, je to někdy záhul, ale pokud máš veškeré podmínky, stojí to za to 😊

Mám bráchu se kterým jsme o 4 roky a pak ségru která je odeme o 17 let a jsou ji teď 4. V hlídání a péči o ní se ale hodně střídame a pomůžeme si. Mamce je 42 a někdy už toho má opravdu plné zuby.. Já sem teď těhotná takže hlídám hodně

Ja trosku vidim problem v tom, ze starsi deti jsou zvykle lyzovat v Rakousku jiz cely den ,jezdit na kole cely den na delsi vylety, samozrejme pesi vylety celodenni ,cela !! rodina do kina ,divadla a pokud se narodi dalsi mimi,tak se zakonite toto vse zmeni.Ano rada lidi bude namitat,ze to neni pravda.Ale je.Rezim se musi prizusobit miminku a a vse co jsem popsala a rada dalsich aktivit nelze podnikat z celou rodinou ve stejné forme.Ano lze podnikat ale jinak a hlavne na tom jsou biti starsi deti.

@ahyt a ty mas osobni zkusenost, ze jsintak negativni? Ja ano a teda absolutne jsem to jako dite nevnimala negativne, pro nas to problem byl ;) A v dnesni dobe, kdy jsou nositka/vozily za kolo/brusle lze sport krasne pokryt.

já mám 10 letého,7 letého (jsou od sebe o 2 roky a 10 měsíců) a pak mám 2 a půl letého ano dá se to zvládat,ale teď se snažíme o čtvrté aby ten třetí měl k sobě parťáka,podle mě ten větší věkový rozdíl je na nic,o třetího jsme se snažili 4 roky.kdyby to vyšlo hned tak jak jsem chtěla tak bych už čtvrté dítko nechtěla,i když máme 3 chlapečky,ale je fakt,že ten 10 ti letý mi s tím nejmenším pomáhá jak se dá,ale bohužel parťáka mít malý nebude,pokud se brzo nezadaří.
jinak mám o 24 let mladší sestru,tu beru spíše jako neteř nebo tak něco,mě je 29 jí budou 5 a pak mám 17 letou sestru no a tu miluji strašně moc jí bych neměnila a zabila bych za ní,je to moje zlatíčko a spíše jí beru jako dceru a ona mě jako matku,i když matku máme úžasnou a taky bych neměnila,ale tu 17 letou jsem vychovávala,protože táta nebyl schopný dávat mamce peníze a mamka musela mít 3 práce aby jsme vše utáhli.táta jedině zaplatil nájem a zbytek peněz si nechal.tak asi proto máme tak silné pouto s tou 17 letou 🙂

@fifina86 prave ze ano ,ne sice u deti, ale vnoucat dve starsi 11 a 8,5 let mala 2,5 let.A opravdu oproti tomu co mohli driv se dvema starsima vnuckama podnikat se pak uplne změnilo. Samozřejmě to jde, ale zcela jinak nez driv.Nerikam,ze je to spatne,ale jinak a velky holky zpocatku si nemohly zvyknout.

@ahyt je ze to nejsou vnoucata od jedne maminky, ze? To taky hraje roli. Jak rikam, zazila jsem si to jako dite a naprosto bez problemu. Pouto mame vsichni tri mezi sebou velmi silne.

My máme první dvě děti od sebe 22 měsíců a třetí se narodil, když jim bylo 7 a 5 let 🙂
Absolutně žádné negativní postoje k němu jsem nezaznamenala, naopak. Mají se k němu moc 💙
A já si ho užívám naplno! Prostřední byl v takovém kvapu, jako miminko, jak byli ještě oba malicci.
Oba starší si sourozence moc prali a nevidí problém v tom, ze příští dvě tři zimy se budeme s manželem na horách dělit o permici a oni budou jezdit na prkne a lyžích vždy se mnou nebo s nim ;)
Zvládli jsme i skvělou dovolenou ve Slovinsku....my se všemi dětmi vždy cestovali od miminek a bez problémů.....
Oproti době, kdy jsem u dvou malých dětí pracovala, mám na ne všechny teď podstatně víc času. A je paráda jací jsou to už zkratka parťáci...

My js se rozhodli pro treti kvuli tomu,ze nechci nastoupit do prace a po roce zase odejit na rd. Prarodice mame daleko, takze jsme sobestacni. Rada si prectu diskuzi,my mame kluky 3,5 a 2 roky.

Ahoj, první 2 děti jsou od sebe 3 roky, třetí jsem měla v 35 letech a je 9 let od mladšího syna. Jediné, co nás zoětně trošku mrzí, že jsme k nejmladšímu neměli ještě jedno. Přeci jen je teď tak trošku sám. Ale velkáči jsou úžasní. Pomáhají a konečně po letech máme hlídání, museli jsme si ty chůvy vychovat a i když už jsou dospělí, tak pořád vytváříme velkou tlupu. A co je zajímavé, tak vždy měli partnery ze třech dětí a mají potřebu se tak trochu houfovat. Rozhodně jim mladší brácha víc dal, než vzal 😉

Mám tři - momentálně 8,6 a rok a půl 🙂 Sourozenci jsou super, chůvičky. S malou si vyhrajou, nijak jim nevadí. Občas je teda nejmenší omezení, nemůžou úplně dělat co chtějí, ale chápou to a vynahrazují si to jinak. Ve vztazích problém není, jsou to banda a milujou se.

Pro mně bylo složitější se vracet k plenám a nočnímu vstávání, už jsem měla svoje pohodlí a klid a teď zase mimino - nejmladší je rok a půl a je to teď mazec :D Už to není že čapnu každý dítě za jednu ruku a jdeme na celej den na výlet, musím zase víc plánovat, víc řešit...

Dát hlídat všechny tři najednou taky nejde - babičky nechtějí...

Mají rozdílné potřeby - jsem dost taxikář, rozvozy, kroužky, škola... A mladší musí vlát zamnou. Je občas docela problém to skloubit - vyzvedat starší, aby se to vešlo do spánku nejmladší...

Na druhou stranu nejmladší se učí od starších, vidí v nich svoje vzory a idoly :D Zbožňuje je a snaží se vyrovnat se jim... Strašně brzo chodila, uklízí si sama když to vidí... Prostě je pozitivně kopíruje a to je fajn 🙂

Obecně ano, je to fajn. Nelituju ani trošku. Je to teda sekec, pro mně ty tři jsou fakt hodně náročný, nemám moc času pro sebe - pořád jsou povinnosti, pořád některá něco chce, pořád je co uklízet, prát... Ale jo 🙂 Stojí to zato...

První dvě po 16 měsících a třetí po 8 letech od té mladší. Za mě tedy nejpohodovější MD právě tím, že starší byly již samostatné a už pomáhaly, např.počkaly u postýlky, když jsem potřebovala odběhnout, asistovaly při koupání atd a do teď mě pomáhají, vyzvedávají ze školky apd. Všichni ho milujou a to bude asi největší problém, protože začíná být pěkně rozmazlený. Jinak teda musím uznat, že když se narodil, bylo ještě vše v pohodě, ale nyní mě už jaksi dochází energie na výchovu, už to není tak, jako když se narodila první dcera před 15 lety...

@fifina86 nejsou to je fakt ale princip je stejny nerikam ze je to spatne ale jen co to taky obnasi.Neodsuzuju vubec ne jsou to i postrehy nejen moje ale i z rodiny ktera to tak ma.

Každým dnem mě čeká třetí porod 🙃🙂 První dvě děti jsou od sebe rok a 5 měsíců. Na mimčo se moc těší 🙂 Straší jde teď do první třídy , takže už přemýšlím jak to skloubit s úkoly a logopedii. Ale zřejmě mladší syn bude ve školce spát a starší půjde po obědě hned domů a budeme mít dost času si myslím na povídání co nového a na povinnosti 🙂 Jinak tohle těhotenství je pro mě to nejhorší. Zezačátku špinění, takže strach jestli mimčo donosim, motani hlavy, šílená únava a nevolnosti a teď ty vedra také šílený ( za mě doporučuji NEZADĚLAVAT na dítě v zimě 😂), ale zase starší děti měli pochopení a jsou to velcí pomocníci. A co se týče výletu atd, tak jsem rozhodnutá nosit mimčo v šátku nebo nositku abych měla volné ruce a byla všehoschopna 🙂

Ja jsem chtela 3 deti a po uvaze jsme si poridili vsechny rychle po sobe. Hlavni duvod byl ten, aby si byli blizci a to treti nebylo jinde. Znam vice, dnes uz dospelych, benjaminku a ta role jim nikdy nesedela, jako male deti byli pro starsi sourozence milacci, ale ve skolnim veku uz byli hodne sami, pubertaky tolik nebavilo si s nimi hrat a pak uplne vyleteli z hnizda.
To omezeni miminkem je taky fakt, ja si treti dite piplam, dokud jsou ti starsi skolkovi a az pujde prvorozeny do skoly, bude mit nejmladsi skroro 3 roky a uz s ni bude trochu rozumna rec, az budeme psat ukoly, zatim si me dost uzurpuje, trha knizky atd. I to traveni volneho casu se lepe planuje, kdyz deti bavi plus minus to same. Jo a hlidani zadne nemame🙂

@antoinet popravdě řečeno, z toho mám trosku strach - že toho nejmladšího šíleně rozmazlime a bude to takový ten benjaminek, zvyklý na to, že se mu málokdy něco upře..... budu si to muset pamatovat!! 🤭

Ahoj holky, tak i my (hlavně já) plánujeme třetí. Doma mám dvě holky 11 a 8,5 a v hlavě se mi opět před nějakou dobou zrodila touha po třetím. Nebo zrodila - dřív jsem tvrdila, že dvě jsou ok a máme splněno. Před pár lety se ve mně probudila touha po třetím a pocit, že nám někdo chybí. Racionálně jsem si vysvětlila, že mi vyhovuje, že už jsou holky samostatné jednotky, finančně jsme někde jinde, neřeším vstávání atd. atd.... Jenže myšlenka na další miminko tam byla pořád a nějak to "vygradovalo" , že mi srdce říká, že to další chci a jednou bych litovala, že nebylo🤔 Manželovi by 2 stačily, ale když jsem to s ním probrala, není proti a nechává to spíš na mě. Dcery jsem si moc neužila, protože když byl první rok a půl, nastoupila jsem na VŠ už těhotná s druhou a 5 let studovala, takže teď bych měla i čas si miminko užít. Je mi 34, takže už asi taky tolik času není... 🤷