Nový sourozenec a starší dítě trpí. Jak jste to zvládly?

@m.e.l jo to dělám ale byl zvyklí že si na mě vždy lehne a usne a to teď nejde. V noci manžel spí a rozhodně ho nebudu otravovat a budit kvůli přebalení, vstává v půl páté do práce a potřebuje se vyspat. Syn má malou taky rád, podává mi plínky, nosí deku atd, to je v pohodě. Horší jsou ty vyhrocené situace kdy oba něco potřebuji a já nevím jak se mám rozkrajet.

@aurelie34 Davala jsem prednost tomu starsimu, kolikrat si proste holt kojenec porval. A muj muz vstaval sam od sebe - starsi kolikrat v noci nekolik hodin nespi, takze my si ty deti proste delime . . .furt a porad bez ohledu na to kdo jde do prace. Kolikrat jsem starsiho v pul pate po trech hodinach uspala a v pet sla do prace. 😔 Za 2 mesice se do prace vracim po druhem ditku. . . Chce to klid a vazne ten vekovy rozdil az tak nehraje roli, vzdy je to proste pro starsiho sourozence zmena. 😔

@aurelie34 chápu tě, taky jsem v dobré víře dala prvnímu dítěti 100% že sebe..... No a pak jsem pochopila jak strašně špatně to bylo. Zkus si přes den najít chvíle, kdy budeš jen se synem a mimčo pohlídat někdo jiný, nebo vynech úklid, navar na víc dní.... A čas kdy mimčo spí venuj synovi. Neboj, srovná se to a staršímu synovi to dokonce velmi prospěje.... Uvidíš. Já to vidím každý den. Mlatsi ségra naučila tu starší samostatnosti, odvaze.... Až od ní se naučila, že se nemusí bát jít sama pro lízátko, na WC.... A dokonce je na sebe hrdá jak to zvládá.

@aurelie34 Ahoj ja mela deti po roce,prvni holcicku po roce kluka,v kojeni jsem problem nemela jelikoz jsem pres 3roky kojila oba naraz,kazdy mel svou pulku😂I tak mela dcera pres den tendence zarlit,venovala jsem ji hodne pozornosti kdyz maly spal,taky jsem se ji snazila vysvetly ze ona je ta velka sikovna holka ktera mi hodne pomaha a ze se spolu musime o miminko starat protozeje malinke a nemuze nic samo,docela to fungovalo,stala se z ni takova mala pecovatelka,furt ho chodila kontrolovat atd.Urcite neodstrkovat,jako ted nemuzu musis pockat,vzit si ho k sobe a v,svetlovat,ted musime nakrmit mimi pak se pomazlim s tebou.Dceri je ted 7 synovy 6 a dcera ma furt tendenci se o nej starat,uci ho pocitat,anglicky slovicka atd.Je pravda ze jsou dny kdy se furt hadaj nebo perou ale nerekla bych ze by na sebe zarlily,snazim se jim davat lasku stejnou mirou🙂

Kdyz bylo mimi ctrnactidenni mel nastesti manzel dovolenou, jinak bych se asi zblaznila, obdivuju te, ze to zvladas i bez toho a jeste mas kapacitu premyslet, jak to vnimaji tve deti. To, ze se clovek nemuze rozdvojit, kdyz neco potrebuji obe deti naraz, je fakt sileny, uplne si to z toho sestinedeli pamatuji, nenavidela jsem kazdou noc, kazde nocni kojeni/prebalovani. Pak se to zlepsilo, nekdy kolem tech 6 tydnu, mladsi uz se nebudi tak casto, uz neni potreba v noci prebalovat, starsi si trochu zvykl, ja uz nejsem tak unavena, tak mam vic kapacity to zvladat. Pozdeji (2,3,4 mesice), jak mimino prestalo byt tak krehky, tak je to taky lepsi, ze uz se treba tolik nebojim se mazlit se starsim, kdyz se mladsi krmi atd. Rozdil mame 3 a ctvrt roku, a taky jsem mela prvni tydny pocit, ze jsme druhe dite uspechali, a jen jsem byla rada, ze mimino nejsou dvojcata. Zlepsi se to, neboj. Nam se osvedcilo aspon zpivat, kdyz jsem se nemohla starsimu venovat primo.

@aurelie34 promiň, ale manžel by se měl zapojit. Proč by nemohl vstát a postarat se? Oni to nejsou jeho děti? Vstává, já to beru.
Přítel vstává ráno v půl čtvrté a nestalo se, že by mi řekl že se musí vyspat nebo že mi nepomůže. Jde si pak třeba lehnout odpoledne nebo jde dřív spát večer,ale pomůže. Nemusí být vše jen na tobě.
Dceři bylo 18mesicu když se narodil syn. Byl to nářez a kolikrát je to mazec ještě dneska. Ale vždy se postará a pomůže pokud je doma, bez ohledu na únavu.

@aurelie34 no my máme stejný věkový odstup a musím říct, ze je to jeste horsi ted kdyz ten mladší leze a stavi se. Mam pocit, ze na staršího nemam cas vůbec. Museli jsme dat bokem i spoustu hracek, kde jsou male casti. Ale u nas taky hodně pomáhá manžel, jednou za čtrnáct dni babicky a to je hned lepsi.

Mam deti od sebe 2 roky. Ty zacatky jsou hrozne. Ale porad jsem uprednostnovala starsiho, i kdyz byly situace, kdy malou treba ohrozoval, kdy jsme bojovali. Porad doufam a to je ted o necele dva roky rozdil, ze si mladsi moc pamatovat nebude a nenecha to na nikom nasledky. Ted to je ale horsi. Starsi si nechce hrat, nechce do skolky a zaroven nechce nic pujcovat mladsi. Mladsi ho miluje, on ji taky, ale mladsi ho ma samozrejme jako modlu a starsi obcas jako vetrelce i po dvou letech. Velka vyhoda teda je, ze je mladsi strasne samostatna a chodí od 3/4 roku. Takze v 1,5 roce jezdi na odrazedle jako bracha, vyleze kamkoliv jako on, ji a pripravi si jidlo sama. Kazdy je jiny, ale i kdyz je to uz velkej chlap, tak kdyz se chci s nim pomazlit, jde a rad. I kdyz nenapadne. Ale potrebuji citit tu lasku jeste vic. Jsou horsi a lepsi dny, ale neni nic vic nez kdyz maji chvili, co tam ta laska je videt, i kdyz jsou jen vedle sebe. Preju at tech lepsich dni je vic a vic. Srovna se to.

@miba10 Tak manzel pomuze, kdyz muze, ale mimo vikend bych ho neprosila o pomoc skoro nikdy. Je ridic z povolani a riskovat jeho/ostatnich zivot nehodlam.

Já to dělala tak, že jsem mladší dítě přebalovala a kojila u staršího v posteli (spali jsme všichni na manželské posteli). Neodcházela jsem od něj, mohla ho hladit, při kojení jsem si sedla, držela mimino a staršího k sobě měla přituleného. Ze začátku jsem se mu snažila také zajistit klid na spaní a nechávala ho spát s tátou v jiném pokoji, ale bylo to špatně. Těžce to nesl a tak jsme začali spát takhle pohromadě a bylo to v pohodě. Po nějaké době pochopil, že od něj neodcházím a přestal se budit. A přes den jsem je měla v náručí pořád oba. Abych je nemusela tahat, věčně jsem seděla na zemi, starší se batolil po mně, lezl po mně a já přitom přebalovala, mazlila, kojila miminko.I jsem starší dítko třeba na zemi krmila, když mi prcek spal na klíně. Pak přišlo období, kdy to mladší začalo s tím starším bojovat a konkurovali si, to bylo dost náročné. Ale zhruba od 2,5 let mladšího dítka se s tím starším naprosto milují a nedají bez sebe ránu. Starají se o sebe navzájem, o všechno se dělí, pořád si hrají a běda, když se na jednoho z nich rozzlobím....to se ten druhý za něj hned běží přimlouvat... 🙂

@aurelie34 Rozumim ti moc.... Je to tezke. Taky jsem to takmela... teda vekovy rozdil i to, ze jsem se synovi hodne venovala. Segru zboznuje, mazlí ji ale o dokáže z nicehonic kousnout, placnout... Prvni měsíce jsem byla uplne posedla tim, se mu venovat v kazde volne chvíli. Malička trpela zpocatku na brisko, rvala cele odpoledne, syn to nesl statecneji nez ja. Ale jak pises, rvalo mi srdce x situaci. Ale i vuci miminku... Kolikrat jsem byla nervni, nevyspala a na syna kvuli trose zlobeni nastvana. Pak me to mrzelo. Co delat. Zkus se se synem domluvit, ze kdyz v noci chce spinkat u tebe, lehne si mezi nohy tve s plysackem. Rikej mu jak ti moc pomaha. Jak ho ma segra rada. Kdyz budou plakat oba nekdy rekni miminku, aby ti bracha slysel, ze dneska musi pockat, ze kazdy obcas musi cekat. Neboj, toto resi kazda maminka. Casem trochu otupis, smiris se s mnoha vecma. Myslim, ze delas vse, co je v tuto chvili mozne...drzim pesti. A vekovy rozdil je v pohode, to si nic nevycitej.

@dixi86 hledáš důvody, ne způsoby

https://www.nevychova.cz/blog/byt-ten-druhy/?ut...

Po pravdě si myslím, že maminka trpí mnohem víc než starší dítě. Já půlku šestinedělí probrecela, že na staršího nemám čas. Pravda byla ale taková, že to byly rozhozené hormony a času jsem na něj měla víc, než koncem těhotenství, kdy jsem i schody do bytu vycházela na třikrát, takže jsem se mu nebyla schopná věnovat vůbec. Syn byl zlatý a nesl to mnohem líp, než já. Mladšího jsem záhy naučila spát v šátku a vzasade jsem se starším fungovala skoro neomezeně. Co jsem si ale začala mnohem víc hlídat je, abych měla čas na sebe (i jen blbý vypití kafe a polezeni ve vaně). Ono i ty děti potřebují být pány svého času - ne jen přijímat, co vytvoří rodiče, ale umět se zabavit i sami.

Mame deti od sebe 19 mesicu. Meli jsme vyhodu, ze uz v tehotenstvi prevzal uspavani, koupani, nocni buzeni a dalsi tata. Velka pomoc. Manzel vstava o pul pate a dat malemu napit ci ho uklidnit pro nej nebyl problem. Chodil spat driv a ma to lehci v tom, ze jezdi busem a tam taky chvilku zdrimne.
Taky jsem davala prednost starsimu pokud oba neco najednou chteli a vedela jsem, ze u male to pocka. Nema zadnou ujmu... Pri kojeni jsme si povidali, cetli, staveli lego. Co to slo jsem byla s nim. Hlidame si i s mym chlapem, abychom meli cas i na kazdeho prcka zvlast.
Taky nase mala spala pres den v satku a ja mohla blbnout se synem.
Zadne zarleni neprobehlo, ale prvni rok byl hodne narocny...

@aurelie34 svagrovci maj od sebe deti neco pres dva roky, mladsimu je rok a pul, starsi budou za chvili 4 a je to porad hruza. Uz sice nezarli tolik, ale porad se za kazdou cenu dozaduje pozornosti jen, aby se nikdo nevenoval mladsimu. Ze zacatku si vymyslela ruzny bolistky apod. Podle me teda svagrovci na zacatku udelali zasadni chybu a to, ze uprednostnovali toho mladsiho. Sice kojeni versus jidlo pro starsi vyhravala ta starsi, ale co se treba hracek tyce, tak to ta starsi dostavala “sezrat”: musis to pujcit taky brachovi, neber mu to, ted to ma on, on je mladsi, ty starsi, tak mu to nech atd atd a to je podle me kamen urazu, to starsi pak to mladsi zacne nenavidet. A taky nejsou uplne kontaktni, za cele ctyri roky jsem videla jednou, ze tu starsi mama pomazlila (jasne, nejsem s nima porad, ale ja dcerku tulim furt). A misto, aby si delali cas jen na tu starsi, tak ji naopak jednou tydne frknou na cele odpoledne babicce a mama je jen s tim mladsim. Pak kazdou chvili slycham “mami, ja chci byt u babicky”... ja bych se zblaznila tohle moje dite rikat s takovym smutnym vyrazem... tohohle ja se planuju vyvarovat...

@zuzita15 To, co ty popisuješ s tou babičkou, je částečně u nás taky,bohužel. Manžel je jedináček, takže starší dcera byla první vnouče a k tomu holka (babička vždy chtěla spíš holčičku a měla jen kluka). takže rozmazlovaná odmala. Splní jí, co si malá usmyslí, i když se ji snažíme krotit, aby to nepřeháněla. Od 13m tam sem tam spávala, těsně před porodem, když jsem onemocněla si ji tchyně vzala k sobě a byla u nich přes týden až do doby, než jsem se vrátila s malým z porodnice. Po porodu, to bylo v půlce června, takže zrovna v létě, by ji babička měla nejradši skoro celé prázdniny na chatě "přece aby mi to ulehčila", musela jsem si pomalu vydupávat, že tohle není dobrý nápad, aby u nich byla pořád, že je potřeba, aby byla se mnou doma a si zvykala na brášku a že se už vše netočí kolem ní. U babičky je myslím dost často (min. jednou týdně), malej má 2r 8m a spal tam u nich tak 5x, když byly "výjimečné situace" (pravda, až do půlky srpna jsem ho kojila, tak to ani moc nešlo, byl závisláček). A už bohužel začíná vnímat, že malej by chtěl být taky častěji u babičky a "nemůže" - je to takovej loupežník, průzkumník, ničitel všeho, co mu přijde pod ruku, k tomu když se ti dva dají dohromady, tak je to jak v pavilonu opic a hlavně děda to nějak nedává, takže ho zatím moc hlídat nechtějí. jako nedivím se, na druhou stranu je mi malýho líto, že vlastně dávají jasně přednost starší před mladším. A ano, kdykoliv když jde s námi jako rodiči starší do konfliktu "slyšíme vydírací větu "já chci babičkůůůů".
Na druhou stranu, jsem ráda, že alespoň jedni prarodiče rádi a ochotně mají zájem hlídat, naši jsou neustále u mé sestry a hlídají její děti, že mají i druhý vnoučata, pomalu ani neví. Kdybych je vyloženě nepozvala, tak k nám ani nepřijdou na návštěvu a to bydlí na druhém konci města (20 min.autem),ne na druhém konci republiky

@aurelie34 mám od sebe kluky 16mesicu. Straší že začátku zarlil, teď bráchu miluje ale občas se i perou. Já když byl mladší mimino tak sem u kojení četla se starsim knížky a když mimi spalo tak jsme si hrali, a nebo pak už když byl větší si hrál s námi se starsim na zemi na decce. V noci já nikdy neprebalovala pokud se zrovna neookadil.
A máme děti rozdělene já vstávám k mladšímu jelikož stále kojím a manzel stává ke strašímu. Hold se musí zapojit i on, já taky ráno vstávám sice ne do práce ale s 2 malým a je ti zahul a co. Vyspi se za pár let..

Mam miminko od narozeni v posteli, segra spi z druhe strany. Kdyz se mi miminko v noci vzbudi, davam mu hned prso, nebo ho chovam. Segra se prituli k mym zadum a spime dal.
Kdyz mi dopoledne miminko spi, hraju si se starsi. Odpoledne jdeme s kocarkem ven, miminko spi, starsi ma zase pozornost plnou.
Je to zmena pro vsechny, ale odmenou je ji kamarad, partak na hrani, ktereho moc chtela.
Kdyz kojim, bud lezi u me a hrajeme si tak, ze mam jednu ruku volnou, nebo kdyz ma miminko neklidne obdobi, starsi pustim pohadku na pocitaci (v tom jsem hodne ustoupila, ale jinak to neslo) a maly se v klidu do syta naji.
Vekovy rozdil maji 2r 4m, starsi do skolky nechodi.

Moje deti mam od seba 18 mesiacov...manzel, manzel, manzel...proste ti musi pomoct. Moj k starsiemu v noci vstaval...a k mladsiemu ja. Rezim sa mladsi prisposoboval starsiemu, ked som so starsim chodila doobedu von, mladsi do kocika a spal, a starsi na ihrisku. Musis sa oprostit od toho, ze sa mu nevenujes...dnes sa proste detom venujeme primnoho. Ja som si uvedomila, ze starsi ziskal ovela viac slobody, ked sa narodil mladsi,lebo som rpestala veci hrotit a vyvijat na neho tlak, co som podvedome robila, dala som mu vlastne volnost k hram bez mojho zasahu. Ono sa to nezda tie zaciatky sut azke, ale neboj ono si to sadne, dnes maju chlapci 4 a 3 a su top partaci a je to taka pohoda, ze uvazujeme nad tretim. Idelane sa snaz, aby jedne spanok spali spolu...mne na obed spali a spia spolu dodnes...to mi zachranilo nervovu sustavu. Drzim prsty, dobre bude. Hlavne pracuj so sebou, ty sa ukludni a neocakavaj, ze budes 100%

@m.e.l Díky, z toho si vezmu příklad.

Pokud máš blízko babičky, povolej je do služby🙂 Moje dcera to tak dělá. Jde třeba se starší na cvičení rodičů a dětí a já vozím mladší. Rozdávej čas i energii spravedlivě. Já měla tři děti a jen dvě ruce. Někdy hrůza,ale sedlo si to.

@aurelie34 mám děti 2r 1 měsíc od sebe, starší dcerka nesla hůř že nemůže za mnou a malým do porodnice-zakaz návštěv kvůli chřipkové epidemii.kojila jsem,odsávala a dávala jsem Um,u všeho mi dcerka asistovala,stejně tak u přebalování, oblíkání,apd,snažila jsem se jí zapojit.v noci u nás problém nebyl,dcerka v tu dobu měla svůj pokojík,postel,tak ji malej křikem nebudil.Starsi dítě taky potřebuje svůj čas s mámou,to si nevyberes,některé děti se začnou pocuravat nebo ubližovat sourozenci,bohužel i takové jsou případy.u nás to proběhlo vše v klidu,bezproblemu,když chtěla jít dcerka mezi děti,šli jsme,neseparovala jsem ji kvůli malému.taky jsem ji první 2 měsíce nenechala hlídat babickama,aby si nemyslela,že ji kvůli malému odkladam.az když malej začal lézt a brát ji věci,tak si vydobila,že je to její...všude rozhlašuje že má malého brášku a nedá na něj dopustit,kdokoliv by mu chtěl něco vzít nebo ublížit tak startuje,že to oplatí...na druhou stranu jsou doma klasické sourozenecké boje(moje,moje,on mi to vzal,on mi to nedá,já to chci teď...)nyní je dceři 4r a 2m,synovi 2r a 1m.venuji se oběma,když syn spával tak jsem něco vyráběla s dcerkou

@aurelie34 máme stejný rozdíl, syn měl 2,5, když se narodil mladší. U nás velkou část péče o staršího převzal tatínek - i v noci. Malý měl převrácený režim, takže v noci měl pre a jak konečně spal, tak jsem potřebovala spát i já, takže o staršího se postaral tatínek. Musím říci, že manžel je úžasný táta. Přes den kolikrát si lehnul vedle nás a já staršího hladila, přes den u přebalování asistoval a pomáhal, dál mi ubrousek, mastičku, plenecku. Ale my.jsme od začátku těhotenství mu říkali, že přijde miminko a že to je i jeho miminko. Takže u nás si to sedlo. U Vás si to taky sedne, neboj

Máme od sebe kluky 2,5m. Jako někdy to je mazec. Starší uz pochopil, ze nelze vše ted hned jak si usmyslí. Když mu řeknu tak odnese plínu, prinese mi krém. Je důležitý, aby se zapojil. Nebo mi rád pomahá u vaření, u koupání. Přítel vstává do práce ve 2 ráno. Odpoledne, když přijde po 12h taky nic moc. Jakmile si ale trochu odpočine tak se dětem věnuje. To samé o víkendu. Jsou lepší i horší dny. Ale s tím musí člověk počítat a přenést se přes to. A hlavně i když je to někdy náročné, užívám si to 😊

Nejlepsi by bylo kdyby vas manzel mohl vzit starsiho k sobe a tulit se s nim.u toho muze spat a syn si nebude pripadat odstrceny.zkusila bych natrenovat treba u usinani...jinak se drzte,6ti nedeli je mazec s dvema detma, ale bude lip, uz brzo🙂a vek je jedno si myslim.my mame o dost mensi rozestup a v pohode

@miba10 taky nazor.

@dixi86 👍

Teda docela koukam, jak to chodi jinde, ze se v noci vsichni u prebalovani mimina mazli, tuli, hladi, zpivaji si ci co 🙂) az nakoji tak jemnym hlasem probudi manzela, nebo ten uz je v lepsim pripade probuzeny a ceka, a zatimco on prebaluje mimino, maminka dal mazli starsiho a pak vsichni spokojene usnou v jedne posteli 🙂 zamerne to trochu prehanim, ale teda trosku bych si dovolila si myslet, ze ve skutecnosti to vypada lehce jinak 😉 nicmene takhle - zakladatelko @aurelie34, my mame tri roky, starsi je uz docela rozumna a pravda, je to spis takova nezavisla povaha, ktera ale porad neco potrebuje 😀 myslim, ze vic nez ji to proste stresuje mne, ze nemuzu delat X veci najednou, i kdyz bych chtela a nejhorsi jsou ty chvile, kdy mam pocit, ze uz nemuzu delat vic a vlastne nikdo neni spokojeny... Myslim, ze je to normalni a univerzalni navod neexistuje, ani nejake "kouzlo", aby tenhle problem zmizel... proste je to blby, je to zmena pro vsechny a jde to delat jen tak, jak to v podstate delas - tj. snazit se. Ze starsiho "neubyde", i kdyz je to neprijemne, tak pokud on bude citit, ze ho mas porad rada, tak se mu to v hlavicce postupne srovna.