Vzdělání dítěte. Jaký je váš názor?

Velice zajímavé. Hodně asi taky záleží na tom, kde bydlíš. Bilingvni školy nejsou všude a široký výběr s ohledem na spádovost škol také není jednoduchý. My teda částečně vybírali školu proto, že bydlíme na vesnici, kde není škola a do spádové školy se sami nedostanou. Volili jsme tedy město, kde oba pracujeme a samozřejmě nás pak už trochu zajímalo, jaká ta škola vlastně je. Přiznám se, že pro mě je to tedy celkem oříšek z hlediska dojíždění, už teď jsme taxikáři a v příštích několika letech se to jistě nezmění. Sama jsem učitel a při jednom hovoru mezi "námi učiteli" jsem zjistila, že prý není zas takovy velký průšvih 1.stupen (hodně záleží na p.ucitelce a chemii mezi ní a dítětem), takže určitě myslím, že je lepší, když dítě chodí na 1.stupen v blízkosti bydliště. Rozhodně to oceníte i vy, dojde samo do a ze školy, mimoškolní socializace s kamarády je také velice důležitá. To, na co se chcete zaměřit, podpořit dítě, se dá i doma nebo v rámci mimoškolních aktivit. Navíc nikde není psáno, že dítě, které neabsolvuje nejlepší školy, se neuplatní stejně kvalitně jako dítě z těchto škol a naopak. Je tam spousta proměnných, včetně toho, že dítě také musí být trochu studijní typ a musí chtít. I když nutno dodat, že jako u všeho, pokud bude dítě ve "výběrové" škole, má určitě lepší startovní podmínky. To ano. Je to zajímavé téma, určitě se těším na další názory. Pěkný den 🙂

řeknu ti to asi takhle, my jsme čistě z logistických důvodů dali syna do spádovky. A není jediný den, abych toho nelitovala. Jsem nasraná sama na sebe, že jsme to blbě vyhodnotili, protože je to obrovská škola, fabrika na žáky, kde se všechno řeší v hrozném tempu, učí tam kde kdo, protože není kvalifikovaný personál (min. na druhém stupni, kam půjde příští rok). Nafackovala bych si o to víc, že nám ho vzali i do malé příjemné rodinné školy v centru Prahy, kde panuje naprosto jiná kultura i přístup :/ Momentálně to řešíme, nechci ho v stávající škole nechávat dál, dceru plánujeme taky přesunout. Úkol to bude těžký, ale věřím, že řešitelný. Jsme pitomci no...

Pracuji jako personalista v korporátu. U absolventů vzdělání hraje trochu větší roli, později menší a menší. Nejtalentovanější kluk, kterého jsem kdy viděla na pohovoru měl mámu samoživitelku a tátu ve vězení a od 15-ti pracoval. Je a bude doba spíš měkkých dovedností, je pravda, že hodně věcí se lze doučit. Na druhou stranu vím, jak moc důležité je cestovat a dívat se na tu naši zaprděnou kotlinu pak trochu jinýma očima. Kluci jsou hodně malí a všechny peníze od babiček schovávám a platím z toho kroužky a nelituju ani koruny.

Já plánuji dítě dát na naši ZŠ, odkud se obzvlášť v posledních letech hodně utíká. Sama jsem učitelka. Pokud nebude v první třídě mít asociální třídní, jinam ji dávat nebudu. Přemýšlela jsem o tom hodně před nástupem do školky a jsem za lokální školku nakonec moc ráda - potkáváme po městě a na hřištích její kamarády, poznávám jejich rodiče... tenhle aspekt jsem dřív vůbec nebrala v potaz. Ráno a odpo můžeme chodit pěšky a bavit se spolu po cestě. Nemusím řešit auto a dopravu.
Dítě mám bilingvní už teď. Kouká čistě v aj na pohádky a já si s ní povídám při hraní. Podobně hodlám doplňovat vzdělávání na ZŠ.
Kdybych ji vozila do většího města a pracovala tam, ztratíme mraky času. Hlavně jejího volného času na to, aby byla dítětem... a na co vlastně? Proč na to vzdělání tak tlačit? A to říkám jako někdo, kdo uměl číst už ve školce a na ZŠ se ukrutně nudil. Měla bych mozek na víc. Ale jsem celkem ráda, že mě naši nikdy extrémně netlačili. VŠ udělá na pohodu. Proč to hrotit už teď...

Na to mam taky nazor ze ak dieta nebude sa chciet ucit moze byt na najlepsej skole na svete a nebude uspesne... A naopak niekto kto vychodi klasicke statne skoly dokaze toho ovela viac vsade sa najdu aj mudri aj hlupi a mysliet si, ze kvalitna skola vydava len mudrych a vzdelanych ludi a statne skoly nie je hlupost... Ale tak samozrejme dalsi extrem je dat dieta na spadovu skolu o ktorej sa hovori po okoli ze nie je dobra a napriek tomu ocakavat zazrak, ze moje dieta tam osvieti a bude tam nadpriemer... Za mna vybrat kvalitne vzdelanie ano. Ja uz som dala deti do sukromnej skolky kde maju Anglictinu kvalitne ucenu nie ako niekde kde dieta nevie nic Izy (4roky) kazdy dnom hovori viac doma po anglicky + sme bilingualna rodina (nemyslim slovencinu a cestinu). Takze uz teraz sa zoznamuju s 3.jazykom ak ratam aj slovencinu a cestinu tak 4.jazykom. Co sa tyka zakladnej urcite vyberiem kvalitnu skolu kde bude dobry aj pristup pedagogov a tam uvidim akym smerom sa deti vyberu a podla toho sa vyberie stredna a vysoka alebo rozne erazmy a jazykove pobyty... Ja by som si velmi priala aby deti chodili uz od takych 14 na jazykove pobyty ale ked budem vidiet, ze jazyky nie je to, comu sa chcu venovat a co ich bavi nebudem ich nutit... Tak isto tie projekty treba sa na to pozerat individualne, ci to dieta bude bavit alebo nie mozes mat doma buduceho doktora, informatika alebo zubara, chemika, sportovca, hudobnika, herca, spevaka... a jeho asi velmi globalne problemy alebo nejake politicke alebo medzinarodne... nebudu zaujimat alebo celkovo hocico, co sa nebude tykat jeho sna cim sa chce stat. Ja napriklad velmi chcem aby deti boli od utleho veku vedene nie len k vzdelaniu ale aj sportu-umeniu a dam im na vyber bud budu chciet byt vrcholovi sportovci-umelci a potom mi nebude vadit ak nebudu vyborni v skole alebo budu chciet byt vdelani a vtedy sport-umenie nebudem brat az tak vazne. Podla mna najlepsie je detom ukazat co najviac smerov.

Aktuálně se kloním k lokální ZŠ do páté třídy, hlavně kvůli kamarádům ze sousedství, ideálně s laskavou učitelkou, a potom s přihlédnutím k názoru a schopnostem dítěte osmileté gymnázium. S výběrem VŠ předpokládám, že už si dítě pak poradí samo. Zajímavé téma k diskuzi.

Za mě je nejlepší taková střední cesta. Záleží i na povaze dětí. Mám dvě děti, vybrali jsme školu, kde je rozšířená výuka angličtiny již od první třídy, je to i spádová škola. Je důležité ukazovat dětem různé cesty a oni si pak v dospělosti sami vyberou. Mám v širší rodině příklad, kdy kluk se díky rodičům vyučil. A pak na vlastní triko si dodělal maturitu, nakonec dokončil doktorát. Pracuje na vysoké škole, hodně cestuje, umí jazyky, píše odborné články...A to ho rodiče ani k tomu moc nevedli.

My teda mame jeste furu casu, ale uz jsem nad tim uvazovala. Budu si davat pozor na to, jaky pristup ma spadovka k zakum. To je asi pro zacatek vse. Zvazovala jsem bilingvni ZS (mame bilingvni vychovu), ale nakonec jsem si rekla, ze ji to neudelam. Uz tak je tady to skolstvi strasne rozdelujici. Stravila jsem i let na gymplu a zjistuju, ze jsem uplne ztratila kontakt a prehled o jinych socialnich biblinach. Nemam paru jak zijou a co resi moji spoluzaci ze zakladky. Moji socialni bublinu tvori, az na par vyjimek, lide s VS. Na tom gymplu jsem jela na rok do Belgie. Tehdy jsem to tak nevnimala, ale oni maji v podstate stejne rozdeleni. Maj gympl, ekonomku, ucebni obory... ale vsechno to je v jedne skole a jsou to vlastne "zamereni", takze tech nekolik paralelnich trid ma stejneho tridniho, na konci spolecne organizuji predstaveni, potkavaji se stale o prestavkach, i kdyz uz se z toho spolecneho zakladu prerozdelili. Jasne, ze "gympltrida" se bude bavit spis spolu a "ekonomka" taky. Ale porad tak nejak na sebe "vidi" mi prislo. Minimalne, kdyz ted projedu FB, mam vic lidi se skolou na urovni SOU/SOS mezi lidma co "sleduji" (protoze realny kontak udrzuji jen s mala lidma) v Belgii nez v CR. Myslim, ze tenhle princip tu dela hroznou propast a nacpat malou uz od prvni tridy na elitni skolu by tu propast udelalo prakticky neprekonatelnou. Na druhou stranu, kdyz clovek vyrusta odmala na "vyberovych" skolach, buduje si uz od mala konexe a to je pak dulezite pro karieru. Ale ja si myslim, ze na toto bude mit cas pozdeji, pokud bude ten typ. A ted si budovat vztahy a pratele tam, kde zije (nicmene pokud by ta skola mela spatny pristup k zakum, nervni, zapskle ucy, bujela tam sikana a bylo by to toxicke prostredi, tak bych ji dala treba o skolu vedle, to zas jo).

Je potreba sladit vsechno, a zvazit i prinos spoluzaku v miste bydliste a samostatne chozeni ditete na nejblizsi skolu. To je na rodicich. Ja jsem nikdy dite nikam vozit nechtela a bohate mi stacilo vodeni do skolky. Takze ja sla cestou nejblizsi skoly. Oba rodice jsme zamestnabi a nemame moc casu. V rodinach, kde maji flexibilní prac.dobu nebo je zena doma ( z jakehokoli duvodu at rodicak, HO, nebo proste je zivi prevazne muz) to muze byt uplne jinak.

Já bych se prvně podívala na dítě. Jestli je aktivní, zvídavé, jestli na to má. Promyslela bych si, co je v mých možnostech, jak moc se hodlám dítěti věnovat (rozvoz do škol, do kroužků), co zvládnu zaplatit. A pak si to dala dohromady. Na většině ZŠ jede Aj od první třídy, není problém to doplnit ještě nějakým doučováním, pohádkama v Aj, písničkama, někdo je schopen na dítě v Aj mluvit sám. Spousta základek ve městě je kvalitních už jen tím, že si mohou z učitelů vybírat. Na vesnici je prostě tohle horší, takže zákonitě může klesnout i kvalita výuky. Některé děti o takovou péči vůbec nestojí, je jim dobře v místě bydliště, nejsou ambiciózní nebo jsou psychicky jinak nastavené. Nejhorší to má průměrné dítě ambiciózních rodičů🙂 Já děti nikdy vozit nechtěla, takže chodí na vcelku kvalitní ZŠ v docházkové vzdálenosti, SŠ si vybrali sami dle svého zaměření, není to ta nejlepší ve městě, ale zvlášť jednoho asi opravdu baví (druhý se už 3 roky sám hledá), to je pro mě důležité. Ano, trochu je cpu do jazkyů (brání se zuby nehty), často jim říkám o kladech a možnostech vysokoškolského studia, ale víš, co, je spousta vysokoškoláků, kteří jsou nešťastní, sotva uživí rodinu nebo museli vystudovat kvůli rodičům, ale nikdy je to nebavilo. To bych nechtěla. Pro mě je důležité, ať jsou mé děti jednou v životě šťastné, ať dokáží být fajn partnery a kamarády, ať si umí poradit s tím, co je v životě potká. A jestli budou dělat manažera nebo skladníka, to už mi až tak důležité nepřijde. Můj muž je jen vyučený, práce ho baví celých 25 let, je v ní dobrý. Já mám VŠ, práce mě baví. Vyděláme v podstatě stejně, uživíme z toho 3 děti a nemáme žádné dluhy. Naše největší štěstí jsou naše děti a pokud se daří, tak vyrovnaný vztah, spokojená domácnost. To ti žádné studium nezajistí.

Jak píše Zuzkasim: za mě je důležité kouknout na cenu, kterou za takové moznosti platí to dítě... ono... nějaké tři hodinky denně zabité čistě dojížděním, absence kamarádů v okolí... mě to třeba na gymplu vlastně dost chybělo... a to jsem na něj šla proto, že já chtěla. Takže minimálně na ten začátek mé děti půjdou na spádovku... a pak uvidí sami.

Vidim, to jako ty...tvuj puvodni model...zakladka je jedno, stredni podle vysledku a zajmu a vysoka, kdyz bude v te dobe uz dospely/la chtit ...samozrejme budu doufat, ze chtit bude, kdyz to vidi u rodicu...ale, ze bych tomu sla naproti uz od skolky, tak to ani nahodou

My jsme ti, co hodně hledí na vzdělání dětí. A máme to štěstí, že v našem okolí je hned několik hodně kvalitních soukromých škol, spádová zš je paradoxně z ruky a spíš masová záležitost.
Výběru zš jsem věnovala hodně času, letos půjde syn do první třídy, tak už to mám za sebou v loňském roce. Pro mě je základní škola o něčem jiném než o znalostech - totiž o schopnosti dítěte dívat se kolem sebe a chápat svět a společnost v souvislostech přiměřeně jeho věku, dokázat pracovat na samostatných i týmových projektech, řešit konflikty, nebát se mluvit před ostatními, respektovat odlišnost každého jedince a vážit si sama sebe. A je dost dobře možné, že toto naučí dobrá učitelka na ZŠ, já ale nechci riskovat, že takovou učitelku mé děti mít nebudou, a proto volím cestu soukromé školy, kde je toto standard.
Naše obě děti mají potenciál studovat VŠ, pokud budou chtít, proto se dívám na cestu přes šestileté gymnázium, které už je o vzdělanosti, znalostech a schopnosti řešit složité úkoly. A pokud to bude i jejich preferovaná cesta, pomohu jim se touto cestou vydat.
A co považuji za hodně důležité, i když se o tom nikde moc nemluví, to je vytváření sociálních kontaktů v průběhu všech absolvovaných škol - společenská bublina, kterou budou mít mé děti kolem sebe na konci vzdělávání. Nejde mi o status takových lidí, ale o jejich chuť a schopnost se v životě prosadit. Vidím to na mě a na manželovi - já měla to štěstí a potkala jsem na zš, gymplu i vš opravdu skvělé lidi, které mám ráda, můžu se na ně obrátit a inspirují mě. Manžel zpřetrhal vazby se zš i sš a teď to vidí jako obrovský handicap.

@westie zaujala mě poslední věta. Proč to vidí jako handicap ? Nikdy mě nenapadlo takto přemýšlet, vždycky jsem byla dojíždějící, bydlím v malé vesničce 6 km od města, takže jsem nikdy s nikým nějak extra nepekla, po škole jela domů. Po maturitě na gymnáziu chodila na dvě VŠ, tam to bylo to samé, hodně učení, po přednášce domu, zbyla mi jedna kamarádka, která ale bydlí přes celou republiku, takže se vidíme jednou za rok. Ale že by to byl handicap ... Ted jsem ráda když zvládnu zajistit svoji rodinu, kolikrát nestihnu v měsíci ani objet všechny prarodiče a štve mě to, protože by potřebovali pomáhat jako sůl.

@petrasipkova1 Protože vidí, kolik věcí řeším se svými kontakty - nejsou to vždy každodenní přátelé, ale víme o sobě a se spoustou lidí řeším pracovní nebo odborné věci. Někdy potřebuji pomoct já, někdy oni. Není o tom, že se neustále s někým vídám, to bych taky nezvládala. A motivaci získávám třeba přes jejich (ne)úspěchy nebo zkušenosti, co sdílí na soc. sítích.
Konkrétně kamarádek mám málo - jednu vídám několikrát do roka, víc nezvládáme, ale píšeme si, sdílíme životní milníky; druhou kamarádku mám v USA, vídáme se jednou za několik let, ale je to vždycky jako bychom se viděly po pár dnech; pak mám pár známých, se kterými si občas napíšeme, vidíme se max. jednou za rok. Ale se spoustou lidí jsem propojená na soc. sítích, vím o nich, co dělají a v čem jsou dobří a vím, že se na ně můžu obrátit, když budu potřebovat, stejně jako oni na mě.
A mám pocit, že když je dobrá základka, kde učí děti spolu vzájemně vycházet a řešit konflikty a spolupracovat, tak pak je pro děti přirozené si ty kontakty vytvářet. A okolo sebe vidím, že je to v životě strašně důležité, mnoho věcí to usnadňuje.

Ja jen malou poznamku , ze dite chodici na ty , lepsi , skoly je uz i v podstatě v lepsi spolecnosti deti .

Tim myslim ze to nejsou deti poflakujici se od fana do vecera po sidlisti ...bez zajmu , konicku a volneho casu ktery by jim neco navic daval.
Ano deti se maji nudit .
Ale jsem radsi kdyz bude dite s detmi u kterych to rodice maji podobne budou cestovat , mit krouzky co je bavi ...sportovat apod ...

Deti ktere maji za rodice lidi co si sednou do dvora s kavou s ostatnima a resi vymenu manzelek , tak s tema bych me deeti videla mene rada...

Mozna ze to vyzni vic snobsky nez to je ...

Moje dite ted chodi do obycejne fajne vesnicke skoly o 4tridach a jsem moc spokojena.

Do 5.tridy pujde na nejakou zajimavejsi.

Ikfyz co bych chtela poznamenat ze je obrovsky rozdil mezi detmi trochu bohatsich rodi u v cr a v cizine ( kdejsem mela moznost byt)

Vetsina bohacu deti vede k pracovitosti , pili a pokore coz mi v cr prijde obcas spise jakoby se ridili heslem mame prachy zlato - muzes vsecko ...

@westie moc děkuji za objasnění, už rozumím jak to myslíš. Manžel právě sociální sítě vůbec nepoužívá a já jen na prodej nákup věcí, skupiny na trávení volného času 😀

To je moje téma, tak se rovnou omlouvám za román 😀

Poprvé jsem o tom začala přemýšlet, když jsem na místě, kde jsem pracovala, začala potkávat studenty jednoho elitního bilingvního pražského gymnázia. A oni byli lepší, než studenti obdobně prestižní veřejné VŠ, kteří k nám taky chodili. A to skoro ve všem... ve znalostech (!!!!), v přístupu k úkolům a ke světu, ve schopnosti jednat s lidmi, v sebeprezentaci, sebevědomí, schopnosti organizovat svůj čas, vědět, co chci, a to jak v konkrétní situaci, tak celkově v životě... prostě v soft skillls i v reálných znalostech byl mezi studenty soukromé SŠ a veřejné VŠ dramatický rozdíl. Ve prospěch té SŠ...

Pak jsem se o vzdělávání začala víc zajímat, číst blogy, poslouchat psychology i pedagogy. A zjistila jsem, že se spoustou věcí, které jsou běžné ve veřejném školství nesouhlasím. Počínaje tím, že dělí svět na ano a ne, i když je to obvykle naopak, nepracuje s motivací (naopak jí hodnotí jako vlastnost žáka, což je naprosto absurdní), nesmyslně dělí svět na předměty, nutí učit se na testy a ne pro život, atd. Netvrdím, že neexistují výjimky, ale je jich málo a i ony jsou pouze kompromis, protože jinak to v současném systému nejde.

Já sama děti do veřejných škol dávat nebudu, a to včetně MŠ. Buď budou v soukromých anebo se budou vzdělávat doma. I kdybychom už nikdy neměli peníze na nic jiného (není to náš případ), tak tohle je prostě to nejdůležitější, možná bych i prodala ledvinu 😃

VŠ (pokud ano) pravděpodobně zahraniční, protože ty české bohužel v celosvětovém porovnání totálně propadají (až na pár výjimek). Ale jsem naprosto v pohodě i s tím, pokud moje děti na VŠ nepůjdou a po maturitě vyrazí pěšky na cestu kolem světa, budou podnikat anebo zametat chodníky a psát písničky. Chci ale, aby to, co budou dělat, vycházelo z nich, z jejich schopností, přání, tužeb a osobnosti.

Beru to tak, že jim otevíráme dveře. Dáváme jim mnohem širší možnosti, než jen aby jely model ZŠ>SŠ>VŠ>práce. Se vzděláním, které dostanou, mohou dělat cokoliv. Od vysokých pozic v korporátu přes výrobu makronek nebo kurzy skákání přes švihadlo. Důležité je to, aby jim škola nezničila divergentní myšlení, rozvíjela jejich soft skills a silné stránky. Co a jak pak budou dělat dál a kudy půjdou záleží už na nich.

Velmi blízké jsou mi i komunitní školy a domškoláctví, jen moje první dítě, u kterého to zatím řešíme, je velmi rychlé a talentované a třeba zrovna ta bilingvní MŠ mu pomáhá udržet mozek v přiměřené úrovni zatížení. Další děti se možná budou učit doma anebo půjdou jinou cestou. Popravdě se nebráním ani experimentu s běžnou základkou, pokud by si to některé z dětí chtělo zkusit. Nevěřím ale, že by tam vydrželo delší dobu, protože to je z principu obrovská ztráta času (pro talentované děti) anebo peklo šíleného drilu pro ty netalentované. Zde chci opět poukázat na to, že znám učitele, co se to snaží měnit. Jenže "snaží měnit" mi přijde poměrně málo...

Holky, děkuji za vaše pohledy na toto téma, je to pro mě něco nového a ráda jsem si přečetla další, jiné názory☘️
Dcera již chodí do 2. třídy, škola na vesnici, tak máme ještě chvilku čas přemýšlet, zda ji nedat na druhý stupeň jinde...jinak školku nesnášela, v družině trpí, škola naštěstí ji velmi baví.
Aktuálně jsme se zatím rozhodli, že ji přihlásíme na angličtinu s rodilým mluvčím, naštěstí sama chce a uvidíme za dva roky ☘️

Nase deti druzina take moc nebrala, skolku mely rady. Dcera chodila do druziny pouze 1.a 2. Trida a mozna do pololeti treti, syn po 2.tride jiz odmitl druzinu uplne. Neberou ho takove ty rizene cinnosti, ale doma vydrzi u nejakeho sveho vyrabeni klidbe cely den.

Dalsi postreh je, ze o vzdelani deti premysli takto vice jen bublina vzdelanejsich rodicu. U nas je to pul napul, jak rodice tak i deti. Ono je dobre vyhodnotit i to, ze dite proste bavi tvorit a vyrabet, ale skola, a uceni jako takove , vubec. Takze syn urcite pujde na ucnak na remeslo, ted jen vybrat ten pravy...

Nečetla jsem, co se psalo výš...Řekla bych, že hodně záleží na dítěti, jaké má vlohy,... Mě tenkrát naši do 3. třídy přeřadili na prémiovou školu..tenkrát po revoluci to byl jeden z prvních projektů..učili jsme se vše v AJ - dějepis, přírodovědu,...pro mě jazykový antitalent to bylo příšerný..vše jsem se učila zpaměti, škola se mi totálně zprotivila. Ale můj bratr tam byl spokojený. Škola mě začla bavit až na konci střední, fakt jsem to měla totál otrávený. A řekla bych, že je důležitý se tomu dítěti i věnovat jako rodič..naši tenkrát po revoluci začali podnikat, neměli na nás čas. Nikdo mi nic nevysvětlil, neučili se se mnou..takže já to měla na háku a lítala po venku a základku sotva prolízala, pak na střední se to na štěstí změnilo a pochopila jsem, že se učím pro sebe. Ale já se svým dcerám věnuji, když potřebují tak se s nima učím, vysvětluju, případně zaplatím doučko

Z mojí zkušenosti nechávám svoje děti chodit do běžné základky a když by se během toho zjistilo, že jsou na učení nadané, jsou studijní tipy, tak je budu směřovat na jazykové gymnázium,... ale nemyslím si, že státní škola je nutně horší než soukromá. U nás ve městě je soukromý gympl jazykově zaměřený, který nemá úplně nejlepší pověst a státní gympl, který má super pověst. Za mě je důležitý aby si děti užily dětství, nemusely každý den celý odpoledne sedět u učení,.. prostě pokud k tomu to dítě má, tak ho určitě podpořit, ale dítě které na učení není, nenutit

Tohle zrovna řeším, u nás hlavně kvůli soft skillum. Dcera má sice do základky relativně daleko (4,5 roku ji je), ale v něčem nefunguje kontakt s vrstevníky a hledáme důvody proč to tak je. Ve školce trpí a nejradši bych ji poslala na soukromou školku kousek od nás, ale 5,5 tisíce měsíčně teď bohužel prostě nemáme. Možná až koupime větší byt (který potřebujeme kvůli miminku i kvůli vztahům/pohodě doma 🙂 ), tak paradoxně těch peněz bude trochu víc (díky pronájmu stávajícího bytu - ale možná nám jen zaplatí hypotéku). Dost mě mrzí, že já teď už nepracuji a 3 roky budu mít jen rodičák, tak si nemůžu s penězi vyskakovat, manželovi tohle nepřijde tak důležité (jakože kdybychom vycházeli líp, dal by na mě a dcera by byla v té soukromé školce, ale už teď vycházíme akorát - jen já jsem ten typ, co kvůli dobrému vkladu do života dětí bych "zvažovala prodej ledviny", jak psala @ruzova_pastelka 😄 zatímco manžel, inženýr strojař kterého práce baví, to bere spíš stylem "já to taky měl tak a tak a vyrostl jsem"). A biologický tatínek má problém zaplatit i státní školku=alimenty (bydlí sám v podnájmu, tak se nedivím. Navíc jeho priority jsou taky možná maličko jiné, bydlí v bytě kde má malá pokojíček - i když aby to poplatil v dnešní době, tak si ji nakonec bere celkem málo a bývá hodně v práci... Asi doufá ve zlepšení, ale já být na jeho místě bych ten pokojík oželela, když tam je malá stejně jen občas. A zbylé peníze bych vrazila třeba do toho vzdělání. Ale on zas nikdy nebyl úplně studijní typ, pracuje rukama a je u toho šťastný, i když rozhodně není hloupý a občas nějaký ten zapeklitý pracovní problém si vyřeší rád).
V tomhle týdnu jsem volala na montessori školku ve městě a paní ředitelka má sice plno, ale doporučila mi ZŠ na druhé straně města kam doporučila klidně děti vozit přes celé město (ví, že řeším hlavně ty soft skilly a že s nimi má malá problémy) a že při té škole teď vznikla i školka. Tak i to zvažuji. Spíš možná pak až tu školu, i když... Ale jsme objednaní teď koncem ledna do poradny a chci jít spíš tou cestou - protože dcera změnila třídu ve skolce a zopakoval se stejný model jako předtím. Nejdřív v pohodě, pak ji děti začínají vyclenovat. A ona netuší co dělá špatně (a že asi dělá něco co se dětem nelíbí by ji beze mě ani nenapadlo). Ale chce na to přijít, což je super první krok 😊😊😊 tak třeba se nám to vyřeší. Taky teda v té školce co je teď dost stagnuje a myslím že jí štve i to, ale s předškoláky tam pracují víc a půlrok by asi zvládla. Jen už teď umí v podstatě to co předškoláci 🙈 Loni ji ve školce trochu učil kamarád, ale ten už je ve škole, tak se nám tam Eli teď nudí a hraní s dětmi je pro ni asi každodenní malé trauma. Doma ji hodně baví se něco učit, takže dobrá škola, třeba i montessori, by byla pro ni. A dobrá školka tedy taky, jenže. No, možná zkusím tu přes město, ale uvidíme kam se odstěhujeme, jak by nám jezdily autobusy (protože jeden přestup). I kdybych se měla domluvit, že budeme dávat do školky o 2 hodiny později (budu na té mateřské), mohlo by to mít smysl denně půl hodiny dojíždět 🙂 uvidíme.
Ale i školu máme v dosahu dobrou, kam jsem chodila i já jako malá a i teď jsou dobré reference, na tu ještě blíž zase chodí ten kamarád ze školky (jenže o 2 roky výš) a do montessori školy na ještě jiném konci města kamarádka (ta dokonce o 3 roky výš).
Angličtinu jsem taky řešila, vypadalo to že bude možnost ve školce, ale byl moc velký zájem, tak to udělali zase jen pro předškoláky 🥴 tak možná vyměním pěvecký sbor který ji nebaví ve druhém pololetí za nějakou angličtinu 🙂 uvidíme. I když teď ji dost chytla anglicky mluvící Albi knížka kterou přinesl Ježíšek (na přání! 😊) která je 6+, na rozdíl od té pro jeji věk, která ji zas tak nebrala. Jinak na anglicky mluvící pohádky je dost rezistentní co se naučení jazyka týká :( a k tomu manžel je tatar, který nerozumí české větě "tak to stáhni v angličtině když už to stahuješ a AJ je originál" 😂😂😂 takže máme bohužel teď všechno česky, a anglicky jen se mnou přes YouTube, nebo můj počítač (musím si najít čas něco hodit i do té televize. Třeba zrovna teď 😁) a nic z toho jsem už dlooouho nezapla.

Mé děti chodí do svobodné školy, která má opravdu vysoké nároky na zodpovědnost za vlastní život.
Vidím všude v okolí, jak děti vlajou mezi školou, kroužky, tábory a když je to v 9.třídě vyplivne, netuší, co vlastně chtějí dělat, protože celou dobu dělají, co ostatní a co chtějí rodiče. Absolutně netuší, v čem jsou výjimeční, na co mají opravdu talent.
Ať se mé děti rozhodnou jakkoliv, od truhláře až po astrofyzika, budu je podporovat, jen když se budou cítit naplnění a přesně tam, kde chtějí být. Já to hledala dobrých 20 let a naprosto zbytečně…

Řešili jsme s mužem to stejné. Nicméně jsme se shodli na tom, že do 5. třídy nebudeme řešit nějakou školu. Ano, chodí na sportovní školu, ale nachází se v místě bydliště. Potřebuju, aby byla schopná dojít sama domů a né, že budu otrok vození do a ze školy, která je přes celé město. Na to opravdu nemáme čas. Už teď ví, že chce na sportovní gympl, na to se pak budeme soustředit, ale že bychom teďka v 2.třídě řešili 3. světový jazyky a bůh ví co ještě. Shodli jsme se s mužem, že je to brzo.

Naše děti chodí na základní školu s rozšířenou výukou jazyků. Třídu tvoří s valné většiny dětí z "lepších" rodin, i když ve městě je jiná škola, která je protěžovaná daleko více. setkáváme se i na kroužcích a mimoškolních akcích. Střední budeme vybírat podle schopností a dovedností na vyšším stupni. Manžel například absolutně nesouhlasí s gymnáziem, já chodila na osmileté a nemám nic proti..takže to bude ještě velká diskuse. Osobně jsem přesvědčená, že například bez angličtiny si naše děti už v životě úplně neporadí, pokud chtějí poznávat svět kolem sebe aktivně (jako když bývám jediná, kdo s aktivní angličtinou, překládá polovině zájezdu, co mají dělat na recepci)

Ani tak nezáleží, co říkají tví kolegové, ale jaké nadání má dítě a jaká je úroveň škol, kde bydlíte. A tvá firma se podílí na projektech v Bruselu atd?
Z mého okolí - jedněm kamarádům by jejich děti spadaly na ZŠ, kde je učitel alkoholik a další, kteří už v 1.třídě nechávají děti propadnout, tak se rozhodli pro soukromou ZŠ a prý nelitují, další kamarádi, kteří dali dítě na ZŠ (angličtina skoro ve všech předmětech), ale vzhledem k sociální provázanosti (učitelka tam měla své dítě a dále děti svých přátel) byl tento kluk "exkomunikován" a nezapojovali ho do dění ve třídě (a to není žádný asocial nebo hyperaktivní) takže byl focela out, a další, kteří dali na ZŠ také tohoto typu a při přechodu na střední (gympl) byl vyplesknutý jak ryba na suchu (neměl kontakt s "normálním" společenstvím lidí), takže za mě - pokud na speciálni ZŠ (bilingvinní nebo jinou soukromou), pak je nutná i soukromá střední/gympl a VŠ, jenže poté může u něj nastat problém - když příjde do kontaktu s většinovou společností vystudovanou normálními školami. Ale taky se můžu plést a může se normálně zapojit. Nebo nebude mít takový talent a vystuduje nozmální ZŠ, vyučí se nějakému oboru, ve kterém bude dobrý a peníze bude mít ještě lepší než dítě ze soukromé školy a 3 VŠ tituly...kdo ví.

Ještě k těm jazykům - je i možnost dát dítě po školní docházce na kroužek AJ (nebo jiného jazyka) do jazykové školy s rodilým mluvčím, který má zkušenosti s dětmi, takto právě u nás rodiče dávají a ty děti si to strašně chválí.

@amazienka tak ono se podobnym svobodnym pristupem k zivotu v rodine da prezit i klasicka zakladka. Nerikam, ze to je ideal, ale studijni typy deti si mohou volit uz po 5.tride co dal, ty nestudijni to maji bohuzel trochu horsi, ale no tak holt remeslo musi zkouset i jinde nez ve skole. Ono i ty ucnaky to remeslo az tolik nenauci, je potreba si delat zname mezi lidmi v oboru a od tech se ucit. No proste skola zivota.