Syna nic nebaví a nezajímá. Zlepší se to?

A nezlepšilo by se to třeba, kdybyste ty dárky sdílela s ním? Skládala lego, malovala, četla, chodila s ním na kroužky? Pokud na to teda už není velký, já mám zatím doma mrňousy, tak nevím 😀

A nemůže být problém třeba i v tom dlouhém čekání? Když jsem byla cca ve věku tvého syna, tak u nás snad pokaždé mamka koupila něco, co jsem si přála, ale obvykle jsem to dostala až mnohem, mnohem později... A upřímně, větší radost by mi to udělalo "hned". Třeba jsem sledovala seriál, znala jsem ho nazpaměť, fakt jsem ho "žrala". Ale knížku o tom seriálu jsem dostala až o dva roky později. Jako fajn, ale dostat ji o dva roky dřív, když ji mamka koupila (celou dobu ji měla někde schovanou, že mi ji dá), zbláznila bych se radostí.
Tím nechci říct, že by děti měly hned dostat vše o co jsi řeknou, ale možná by bylo fajn to aspoň zkusit. 😉

@emillyhk to samozřejmě taky je, že jsou věci, co dostane hned, ale je to stejné.

@87pavlina nepomohlo.

No 2 roky na něco čekat už mi přijde přehnané, to už může mít úplně jiné zájmy. A jinak bych řekla, že to je dobou - děti a mládež jsou už prostě konzumní společnost, jsou zvyklí, že mají čeho dost, víceméně dostanou, co chtějí, vše bez námahy...tak si toho neváží. A digitální doba je učí, že vše je rychlé, barevné, zajímavé...pak jim můžou obyčejné věci připadat nudné. Určitě bych ho (to už dávno) vedla k tomu, že to si přál, tak si to společně užijeme, a je škoda si toho nevšímat. A už je dost velký, ať si probere v hlavě, jestli vůbec chce další hmotné věci, jestli nebude šťastnější, když třeba všichni společně něco zažijete nebo dostane zážitek/kino s kamarády...že je zbytečné se zavalovat vecmi, které ani nevybalí z krabice.

@prejeta_zaba on měl koloběžku po bráchovi. Ale chtěl určitou značku.
Jak jsem psala, u něj je problém se vším. Hmotné, nehmotné, jídlo, oblečení, kroužky...

Tak mozno ho bavi len samotny pocit chcenia, tuzenia po niecom.
A ako je na tom s vecami, ktore ziska vlastnou pracou alebo usilim? Ma radost aspon z nich? Napr. ked nieco sam vyrobi, vymysli, uvari...Dokaze sa do niecoho vlastneho pustit a dotiahnut to do konca?

@marianarem nedokáže. Často něco třeba uvaří, ale jim to já.
@prejeta_zaba samozřejmě, že hodně věcí děláme spolu, ale Lego mě nebaví a nezvládám ho skládat. Knihu jsem s ním četla, ale nebavilo ho to. Koloběžku jsem ho dokopala dvakrát.

Našeho kluka kluka taky nic nebaví. Resp. doma ho nic nebaví. Dostal k Vánocům 4 stavebnice lega, za dva dny všechno postavil a už si toho ani nevšimne. A přitom o tom tak dlouho básnil. Nejradši by jen koukal na TV - na youtubery a nebo hrál hry. Teď chce chytrý telefon (má 7let) to už by byl jeho život úplně na h..... Achjo, nevím co s ním. Když ho pošlu, ať si jde hrát, tak to bere jako trest 🤦‍♀️

@rozitta náš ani to lego nepostavil. Nebaví ho to. Přitom ho chtěl a mluvil o něm od září. Počkám do února a posunu ho druhému.

A co dělá tvůj syn, když přijde ze školy?

U našeho kluka je to možná něco jiného... ale třeba Ti to pomůže se na Tvoji starost podívat z jiného úhlu.
Když ten náš dostane něco, co si moc přál, tak se tím hrozně dlouho jen "kochá" nejraději by měl ty hračky v původním obalu (to už jsme si díkybohu vysvětlili, že tak velký pokojík nemá). A pokud je to TOP hračka, tak si ji vystaví a radši si hraje s chlupatými drátky, klackem z procházky, jde vyrábět vlastní stolní hru, vytáhne Duplo či stoletého plyšáka po mě atd. Ví že ji má a je spokojený.
Všimla jsem si už před pár lety, teď je mu 8, že se pravidelně stává, že hračky co dostane na Vánoce přijdou na řadu s hraním až za rok na další Vánoce. Loni dostal super stavebnici na roboty, celý rok ležela a teď... nonstop jí má venku a nic jiného ho nezajímá. Hračky z letošních Vánoc má vystavené, to max vezme ukázat, rozloží si je před sebou a kochá se, nehraje si s nimi jak bych si to já představovala.
Pár let mi trvalo si na to zvyknout, měla jsem chuť mu už nic nekupovat, proč taky... On jak je má všechny vystavené, tak jsou jako nové, dělám si srandu že si s tím budou hrát jeho děti. Ale pak mi jednou došlo, že je prostě takový. Vzpomněla jsem si na bratrance, ten když dostal stolní hru, tak nevyhodil ani ty papírové okraje, když člověk vyláme kartičky... buď tu hru vůbec nehrál (a nás ostatní děti tím hrozně štval) nebo to vracel zase zpátky. Díkybohu ten náš nové hračky klidně komukoliv půjčí, ale nevezme si je a nepůjde "bojovat" až panáčkovi ruka upadne....

Jo a koloběžka, mooooc vytoužená, u nás taky stojí... a kochá se tím, že ji má.
Beru ho jako sběratele... Viděla jsi někdy Teorii velkého třesku? Nechtěli ani vybalit hračku z obalu... No tak možná máme doma něco podobného. Není to, že by je to nebavilo. Je asi baví tu danou věc mít, nechtějí ji třeba rozbít, líbí se jim jak je nová, zabalené, nepoužitá, splnilo se jim přání... nevím... Když jsem to probírala ze začátku se synem a "nutila" ho si s tím hrát a říct mi proč to tak má, nebylo mu to příjemné, asi mu přišlo že něco musí podle představ druhého a dělá něco špatně. Ted už je to dlouho v pohodě, neřeším to. Já mu je schovám a dám je vnoučatům 😀

@rozitta jak to s tím souvisí?

@jane46 syn se nekocha. Prostě to někde leží. Lego si pak vezme druhé dítě.

Tim kochanim jsem nemyslela, ze by stal a koukal na kolobezku... Pro nezucastnenou osobu by to vypadalo jako 100% nezajem o danou vec. Ja uz ale vim, ze o hracce moc dobre vi a je moc rad, ze ji ma.

@jane46 u syna naprosto nezájem. Často ani nezjistí, že danou věc někam odsunu.

@jane46 Úplně jsi popsala mého manžela. On si málokdy něco koupí, když už, dlouho vybírá, těší se na to, pořád o tom mluví, potom to přijde, je z té věci nadšený, pořád o ní mluví, ale dá ji do šuplíku a tam strašně dlouho leží. Přitom vím, že je rád, koupě nelituje, když na to nějak přijde řeč, pořád má v hlase nadšení, ale "nehraje" si s ní (používat ji začne až za dlouho). První roky jsem to nechápala, dělal to i s dárky ode mě, taky už jsem byla naštvaná, že ty věci nepoužívá... Ale potom je vytáhne, používá a má z nich radost, tak už to neřeším 🤷‍♀️ Ale tak dobré vědět, že podobných jedinců je mezi námi víc 😁

No docela to, co psala @rozitta, souvisí, ne? Pokud ho nebaví absolutně nic, tak by mě taky zajímalo, co tedy po škole dělá? To jen leží a kouká do stropu nebo jak?

@esmeralda11 nesouvisí. On má věci, co ho baví. Ale tady jde spíš o to, že se neumí nadchnout. Opravdu jak sběratel.
Doma si hodně hraje se psem. To je asi topka. Hodně času je u babičky a hraje s ní hry, nebo spolu něco kutí.

Hodně věcí si vybere tak náhodou. Největší úspěch k Vánocům měl plyšák, co dostal sourozenec. Takže jsme mu ho nechali a sourozenec dostal nového. Sourozenec to navrhl sám a vybral si o 30 cm většího, takže nebude mít trauma.

A co teda děláte spolu? Píšeš, že ho baví pes a hry s babi, ale nic, co byste dělali spolu. Synovec má 10 a celý den běhá po venku se sousedy, to ho nebaví?

@g_m nemá tu kamarády.
Spolu hlavne o víkendu. Hrajeme hry, čteme si, povídáme, jdeme na kolo, běžky...

Jak to myslíš "tu"?

@g_m tu jako v místě bydliště. V ulici máme buď děti výrazně mladší nebo starší. Ve třídě má hodně dětí odjinud.

Ja to vidim na typicke "zrcadleni" rodice 🙂

@lucie_1986 to tedy nevím. My máme zájmů dost. Manžel i já věčně něco děláme a tvoříme. Oba máme koníčky.
Jde i o věci. Nikdy se nestalo, že bych si koupila nový kabát a pak ho odmítla nosit, že je hnusný, kouše mě a vlastně ho vůbec nechci, stejně jako si nekoupím jogurt na který budu měsíc koukat v lednici a nakonec ho prošlý vyhodím, protože určitě bude hnusný.

v místě bydliště nemá kamarády a není i to ten problém? Co se dohodnout s někým ve třídě a zít ho k Vám domů? třeba to lego by si s kamarádem postavil? Třeba nechce hrát hry jen s vámi a babičkou > děti potebují děti. Kroužky? K čemu když se pak stejně výdat? K čemu dárky když na ně bude sám? Podívala bych se na to z jeho poheldu on tedy nemá nikoho, nepočítám rodinu, myslím kamarády.
Dohidla bych se s nějakou maminkou a vzala k sobě kamaráda a zase někdy kamarád by vzal vašeho syna k sobě.

Dítě kolem sebe nikoho nemá, rodiče se mu většinu týdne téměř nevěnují (chápu, že existuje i blbá pracovní doba). Za mě je prostě nenasycený sociálním kontaktem. Má kamarády jenom ve škole, ne v osobním životě, takže může mít pocit, že nikoho, kromě psa a babičky, nezajímá. Přitom v tomhle věku by měl odhodit aktovku a jít si hrát ven (i kdyby tam s kamarády seděl v dnešní době na mobilu). Ten pocit, ze někam patřím a s někým něco společně dělám, je strašně důležitý a babička ani pes to prostě nenahradí. Ani hlídání v družině.
Naše starší má 13 a stejně z venku chodí celá od bláta, protože si s mladšími dětmi hraje, a oblečení vybírá podle toho, aby nebylo vidět při schovce. K čemu by jí byl k vánocům fotbalový míč, když by si s ním na branku kopala sama?

A jak kamarády? Ty má? Co týmový sport ? Já mám syna sportovce , je mu 7 a co vše s klukama pri tom sportu zažijí, tolik zážitků, úspěchu, radosti.... žijí tím, prijdou z treninku a defakto pokračují doma. I se to píše že sport v tomto dělá hodně. Zkusila bych najít něco co ho bude bavit, co mu půjde 🤷...tahle depresivita by mě děsila u dítěte. Nebo co náročnější společenské rodinné hry ? U nás neskutečně jede Karak 1,2 nebo Carcassonne.... zabaví to celou rodinu a každá hra je nejmíň na hodinku i víc.

@ladyhacek
@mollyweasley
@vercabetty nemyslím, že to je nedostatkem kamarádů. Toto nastavení má od narození. Lidi nevyhledává. Ani není depresivní. Jen je introvert.
Chce zkusit vše, ale jak to získá, tak se přeorientuje na něco jiného.