Ahoj všem, budeme se stěhovat na druhý konec města a ráda bych,aby syn pokračoval v docházce do školy, kde jsme bydleli doposud ( máme blízko prarodiče, je tam větší nabídka kroužků ). Trošku se bojím, aby nebyl problém s tím, že syn nebude mít spolužáky blízko svého bydliště. Jaké s tím máte zkušenosti vy, kdo jste v podobné situaci?
Ahoj, ja zkusenost mam. Od svych jedenacti let jsem dojizdela do skoly dokonce do jineho mesta, nez jsem bydlela, ale zili zde mi prarodice. Nejak zvlast mi to nevadilo, ale travila jsem pak doma minimum casu. Casto se treba stavalo, ze jsem po skole jeste zustala s kamarady a domu dorazila az vecer, nebo jsem se predem s rodici domluvila, ze prespim u babicky a dedy, takze jsem domu dorazila az druhy den. Vikendy jsem taky prevazne travila u prarodicu, abych mohla travit cas se spoluzaky. Kdyz na to kouknu zpetne, tak doma jsem opravdu moc casu netravila, az se divim, ze to rodicum nevadilo...
Jak starý syn je? Od čtvrté třídy jsem dojížděla do školy, kde učila mamka, od šesté pak na osmiletý gympl. Po celou dobu mi ale zůstal jeden kroužek a farnost v místě bydliště. Že jsou spolužáci vlastně daleko mi začalo vadit až někde kolem půlky gymplu (tj v patnácti). Ale vždycky jsem měla v dosahu lidi z toho kroužku a z kostela.
Syn je v první třídě,půjde do druhé. Říkám si právě, že půjde navázat i mimoškolní přátelství, jen v tom budeme muset být aktivnější my jako rodiče.