Bude v životě úspěšný?

Já nevím, podle mého těžko říct u takhle malého dítěte. Já začala mít hodně špatně známky s nástupem na druhý stupeň, proběhla psychická šikana a nátlak matky (a naopak i někdy nezájem) si myslím tomu taky napomohl. Nakonec mám maturitu (dokonce velmi úspěšně), práci mám taky dobrou a partnera normálního 😄 občas uvažuju že bych i tu vysokou zkusila, ale s dvojčaty na cestě to zatím odkládám na neurčito.
Možná by pomohlo si sním “hlouběji” promluvit a zkusit zjistit problém a nepředhazovat mu špatné známky (čímž netvrdím že to děláte), občas se ty děti “lynčují” sami a vytváří si ten problém (taky mám ve svém okolí par takových případů kde to vyústilo až ve velmi špatné psychické problémy).

Vidis a ja mam kolem sebe majitele firem a velice ambiciozni lidi, co nemaji snad ani maturitu. V 9.letech je brzo hodnotit. Mam takovou osobu v rodine a vybudoval si svoji firmu, miluje ji a to byl jednou nohou v kriminale.

@jmenoik Doktor z něj asi nebude, ale to neznamená, že nenajde něco jiného, co ho bude bavit, půjde mu a v čem bude dobrý. Bylo by fajn najít něco, v čem by mohl zažívat úspěchy, když mu to ve škole moc nejde.

Brácha o 4r mladší -od 2.tridy 4, naší se snažili ale učení mu nešlo, nikdy nedělal reparat, prostě tvrdé vydřené 4.Ucnak zvládl tak tak..Ted má 25 let, řidičák,2 malé děti,pracuje na nižší pozicí v nemocnici a je spokojeny.Rodina a okolí si zvyklo že píše s hrubicemi ale je pracovitý a o rodinu se postará.m. Fakt špatne známky neznamenají špatný život..

Ty jo. Starat se u devitiletyho ditete o to, aby mi ve triceti nezustalo na krku 🙈. Spis bych patrala po pricinach, hledala vnitrni motivaci u toho ditete a pripadne zkusila psychologa, aby mi poradil, jak s komplikovanejsim ditetem pracovat. Kdyby mu to vsechno bylo jedno, tak nebreci. Zacala bych zkoumat jeho myslenkovy pochody a strachy.

Spoluzak co prolezl prumyslovkou se ctyrkama a vejsku delal asi 10 let, misto 5.5r. mi (mne premiantce, sem tam dvojka) ted dela sefa. Znamky fakt nejsou vsechno 😉

@kakba přesně tak 👍

Pátrala bych, zda není problém i ve škole - přístup učitelek, proč ho nedokáže nikdo motivovat atd. Nebo zda nemá poruchu učení, na dys poruchy byl vyšetřený? Třeba se trápí a toto je jeho "obrana". Byl v PPP?

Bojis se zbytecne, dobre znamky jeste neznamenaji, ze se nechytne spatne party a naopak. Pro nektere deti proste skolni system neni, je mi ho lito, ze se tam musi tolik let takto protrapit. Spis bych s nim opravdu zkusila obehnout PPP a zjistit, v cem je jadro pudla. Taky mu pomoct najit nejaky konicek, ve kterem by byl dobry, aby zazil i uspechy.

@jmenoik na krku ti může do 30 zbýt i vlastní dítě, jedničkář 🙈 je mu 9, opravdu nikdo nemůže vědět co z něj vyroste. Klidně může být velmi úspěšný. O jeho školní úspěchy by se měl starat hlavně jeho tatínek, nejenom když je u vás. Ten na to říká co?

@jmenoik Souhlasím s výše zmíněnými názory, že ve školním prospěchu a úspěšností v životě není rovnítko. Jsi v pozici nevlastního rodiče, takže bych zkusila přesvědčit manžela, aby s matkou dítěte kontaktovali PPP ( teď je ideální čas, nebudou tam ještě mít mraky předškoláků řešících odklad).

čím větší bude tlak na školu a známky, tím větší odpor bude klást.. mám to loni za sebou s vlastním dítětem.. ve chvíli, kdy jsme změnili přístup, začali podporovat v tom co mu jde, přestali klást tlak na známky, vyzdvihovat úspěchy nad neúspěchy, kluk se nám změnil před očima, ve škole se výrazně zlepšil.. ale byla to skoro roční cesta nás všech, přes SPC, PPP, neurologie, pediatr, terapie.. ten kluk se evidentně trápí a potřebuje podporu a lásku, pomoct.. asi nikdy nebude mít jedničky, ale pro mě je důležitější, aby v životě byl šťastnej a dělal, co ho baví.. a jestli bude sedět za volantem traktoru, stát s vařečkou v ruce nebo sedět v kanclu je mi úplně jedno

Za mě je důležité najít školu, kde bude učení bavit. Pak to jde lusknutím prstu.

To musí být prima atmosféra, když jsi v tenzi, jenom z představy, že synek přijede.

Já bych pátrala po tom, proč má problém s učením, jestli tam není problém s učitelkou a synek nebojkotuje školu. Manžel nemá úplně dobré vzpomínky na základu, na první a druhou třídu atd. Kdy dostal nálepku od učitelky, že zlobivej kluk a není chytrej. Sice neměl 3,4,5 ze všeho, ale byly předměty, kde nikdy neexceloval a aby se dostal na vysněnou střední školu pak hodně dřel v 8. a 9.třídě. Vysokou má také.

Také bych pátrala po tom, jestli takhle nevolá po pozornosti.

Hledala nějaký zábavný styl výuky, formou hry. Drilem má stejně mizerné výsledky.

Pátrala bych po tom, jestli třeba nemá problém se sebevědomím, nevěří si a nebojkotuje se nevědomky.

Pátrala bych po tom, jaké má jiné talenty, zručnost, kreativita, vypravěčský talent, pohybový talent, rozvíjej i ten, dodá mu to sebevědomí, že je v něčem dobrý a je schopen něco se naučit.

Každý nemusí být právník, spokojený může být i jako řemeslník, nebo má v sobě klučina dost talentu jenom, má nějaký problém a bojkotuje se....

Hlavně k němu prosím nepřistupuj jako k odpadu a neschopnému dítěti, protože nemá jedničky. To dítě to moc dobře cítí, co si o něm myslíš...

Upřímně? Kolikrát toho dokážou víc než jedničkáři. Znám pár takových. Nemusí mu sedět učitelka,styl výuky atd. Pak v dospívání/dospělosti mu hlavě přepne a může z něj být i generální ředitel třeba. Kamarádka školu sotva prolezla, i střední ( byla na soukromé,kde nebyly přijímačky). Po pár letech si udělala vysokou jako jedna z nejlepších. Teď přemýšlí o další.
Já mám staršího syna s nadprůměrnou inteligencí v některých oblastech, patří k nejlepším na škole, ale absolutně neschopného běžného fungování jako úklid, péče o sebe ( klidně by v jednom tričku byl i týden).
Takže buď v klidu a možná na něj kvůli škole tak netlačte. Když u vás bude pohoda, třeba začne sám chtít si to vylepšit.

@jmenoik na známky se vykašlete, stačí aby nepropadal. A hlavně ať má čas i na to, co ho baví (ale ne teda jen hry na počítači apod.), třeba sport (jakýkoli i neorganizovaný, třeba klidně šplhání na futra, společné výlety...), vyrábění (náš kluk doma odmalička všechno rozebíral a zkoumal - třeba fungl nový ovladač na autodráhu, ale pak to i zkoušel zase složit), cokoli.... třeba i nějaké 3D modelování na počítači nebo tak něco, ale ne jen hrát hry. A´t se může zlepšovat, ať ho něco baví, a může v tom být třeba i dobrý.

Chudák malej. Ve škole mu to nejde, mox dobře to ví. Kdo ví, co si tam vyslechne od spolužáků s učitelů a když přijde k tátovi, je tam ta zpruzelá ženská, co ho akorát péruje a ještě ho nutí se učit.
Jsou děti, které i kdyby se učily 24 hodin denně, prostě mít dobré známky nebudou. Po 6 hodinách ve škole už třeba odpoledne nemá kapscitu na to, aby se učil a něco si zapamatoval. Spíš ho chvalte za to, co mu jde, že je třeba šikovnej na sport, na angličtinu, nevim a zkuste to nehrotit. Je 20. září a klučina už má dobrej psychickej blok..
tys tady ja něj naplivala, ale ani jedna kladná stránka. Nemáš ho ráda.

Tak je šikovný třeba na něco jiného,ne? Stavět se má na tom, co nám jde a ne na tom,co nám nejde a nebaví nás. Tak třeba bude šikovný na nějaké řemeslo. Žádná tragédie, spíš nesplňuje ambice rodičů, ne?

Vy tady porovnáváte dva extrémy. Nemusí být jedničkář, aby v životě uspěl, ale pokud v takhle nízkém ročníku domů nosí JEN špatné známky, tak to podle mého svědčí o tom, že něco není v pořádku. Třeba se jen neumí učit, jak je jinak inteligentní? Zajímá se o věci kolem sebe? Má přehled jako děti v jeho věku? Objednala bych se s ním do PP a řešila to i se školou, jestli by nepomohlo doučování apod.

Znamky nejsou alfou a omegou budouciho uspechu. Spis je otazkou, jak je na tom celkove. Asi je potreba casem najit jeho limity a v tech mit ocekavani. Ale zatim je maly vse se muze 100x zmenit.

Bracha byl sprt, ale jinak do zivota absolutne nepouzitelny a do ted (tahne mu na 40) zije s nasima.

Hlavně to pořešte s učitelkou ve škole. Kluk je neúspěšný, frustrovaný. Jak je s ním pracováno? V čem ve škole selhává? Co v tom vidí paní učitelka? Dalším učením doma ho přetěžujete. Nemá dys poruchu? Byl v PPP?

A jeho mámě a tátovi je to jedno? Jak to řeší oni? Byl někde v poradně? Co na to říká škola? Má PLPP?
Neřeš, co s ním bude za X let, řeš, jak mu pomoct teď..

@jmenoik úplně bych se toho nebála ... mamky spolužák, který od ní na střední škole opisoval co se dalo ... maturitu udělal snad jen z milosti ... tak ten, právě ten mamce dělá šéfa ...

@lentilkah přesně ... měli jsme na střední spolužáka, ze všech předmětů samé 1 ... ale jakmile byla výluka autobusu tak nebyl schopný dojed do školy a to nemluvím o jiných praktických věcech.

Jako promiň, ale aby dítě v první třídě dostávalo 3 a dokonce i 5 mi přijde vážně vrchol.
Řešila bych to v první řadě se školou a až pak se zamýšlela nad tím nad čím se zamýšlíš.
Setkala jsem se před pár lety se šikanou učitele na dítě, taky dostával ve třetí třídě 4-5 .....a světe div se, s přechodem na jinou školu to byla maximálně 3, jinak samé 1-2.

Podle toho, co píšeš, mi vychází jediné: zkraťte dobu učení, ať máte čas i na jiné věci, zapracujte hlavně na vztahu, jděte na kolo, brusle, zmrzku a doma to tolik nehroťte, mějte se taky jen jednoduše rádi. To je nejdůležitější.

@werik153 takhle známkovala učitelka u nejstarší dcery. Už 2 měsíce po začátku 1.třídy měla děcka 3,4,5. 5 let pekla a stresu. Přestup na jinou školu jsme řešili,nebylo kam, všude plno. Vyústilo to v psychosomatické potíže. V tomhle díkybohu za covid, už se do školy nevrátila. Na 2.stupni dostala tak skvělého třídního, že do školy začala chodit ráda a učení ji baví. Takže plně souhlasím s tvým názorem.

Souhlasím s názorem výše, může mít poruchu učení, soustředění... Pokud mu to nejde, zbytečně tlačíte ba pilu, i kdyby se snažil sebevic, úspěch mít nebude. Neberte mu radost z učení, ještě je malý a do školy se má těšit, ne se bát známek.
Vím, že je těžké být nevlastní maminkou, ale zkusila bych k němu přistupovat jako k malému kamarádovi... Určitě vám nechce být pritezi. Malé dítě chce být milováno a přijato bez podmínek... Bez ohledu na známky, v životě jde o víc. Pokud bude mít dobré rodinné zázemí, je šance, že se chytí špatné party daleko nižší, než když ho bude od sebe odhanet. Vlastně ho nazenete do špatných rukou...