Rozchod manželů. Máme hypotéku na dům a byt

Dětem je 4 a 1 rok. Mluvíme, ale můj manžel evidentně neví, co chce ☹ Říká, že mu chybíme, ale neví jestli je to zrovna ten správný pocit ( důvod ) k návratu. Nicméně se mu do nějakého velkého stěhování nechce. Osobně si myslím, že za pár dní ( týdnů) se bude chtít vrátit zpátky. A já sama už nevím, co je dobře, jestli se tohle zase všechno nebude opakovat....Ráda ho mám, ale pro některé věci ho zrovna obdivovat nemůžu 😒

Problém může být hlubší než se na první pohled zdá....třeba jestli nepochází sám z rozvedené rodiny....pokud máte zázemí v babičkách...dědečcích..tetičkách 🙂)) kteří by vám čas od času děti pohlídali...udělejte si čas jen sami pro sebe...i vy potřebujete dobít baterky....TY I TVŮJ manžel....to že mu chybíte zanmená, že Vás má rád...myslím, že tak trochu hledá sám sebe....mohu se zeptat na věk?...klidně i do IP....

@cernovlaska15
Máš ode mě IP. Ano, bude to zřejmě celé zamotané, jeho rodinné zázemí nula, dětství spíš špatné než dobré 😒 Nějak sama na to nestačím, půjdu se poradit k odborníkům.

@hedus1 to děláš dobře...více v IP 🙂

Trochu mě mrzí, že na mém vláknu nediskutuje, že by to byl tak ojedinělý problém dneska? 😝
Tak mám za sebou návštěvu psychologa, zázrak se nekonal, ale aspoň jsem to ze sebe trochu dostala. Sednul mi, takže se docela těším na další setkání. Jinak u nás situace stejná, mažel se ozývá, je milej, komunikuje, zítra přijede za dětma. Vyženu je ven a pak mám nějaké zařizování, takže se prakticky moc neuvidíme. Docela mi to vyhovuje, protože si nejsem moc jistá, jak se k němu přesně chovat. Ale asi mile, kamarádsky, ale s jistým odstupem.

ojedinělý problém dnešní doby to rozhodně není.....statistiky bohužel mluví jasně ☹(

hedus,hlavne se snaz byt v klidu.a moc mu nechod na oci.on opravdu nevi,co chce.mej svoji hrdost,svuj zivot,bud nad veci a on prijde.
take jsem chodila k psycholozce,ale ty pomyslne kufry jsem balila ja,protoze po druhem porodu mi naprosto nebyl oporou a buzeroval me za neporadek (ja doma mela 16mesicni vlastne jeste taky mimino a novorozenatko se sadrou na rucicce).
no...nas vztah jsme porad lepili a lepili,probehly velke krize,psycholozka mi hodne pomohla a nakonec je nam dobre.ucime se spolu zit,vazit si se,pekne se chovat a nehadat se.jak psala cernovlaska,s detma dostava kazdy vztah hodne zabrat,obzvlaste ty (jako mam ja),co jsme sli z velke pocatecni zamilovanosti slepe do deti a neznali se.
kdyz sleduju nektere treba medialni pary,kterym jsem pred par roky (sama v krizi) zavidela lasku a ted se rozvadi,tak vidim,ze je to celorepublikovy problem,NECHAPEME,ZE S NEKYM DRUHYM DOJDE K PODOBNYM POTIZIM A TAKE JE BUDEME MUSET RESIT. pokud mozno inteligentne.a ne jit o dum dal.a to Tvuj manzel zatim nevi.dej mu cas,on na to prijde.drzim palce,abys vzdy nasla svuj klid a zvladala situaci co nejlepe.

@verusky
V klidu se snažím být a myslím, že se mi to v rámci možností daří. Na oči mu nechodím 😀 Nechávám plně iniciativu na něm, nepíšu, nevolám, ale když se ozve, tak samozřejmě komunikuju, ale spíš v takové té neutrální až kamarádské pozici. Neptám se na nic.
Tak to chápu, že po porodu člověk očekává podporu a pomoc a ne řešit takové blbiny jako úklid. Můj muž zas tohle nedělá, když vidí, že potřebuju pomoc, klidně uklidí nebo vyžehlí. Přeju ti to a v dobrém závidím, že je vám ve vztahu dobře a máš velkou pravdu v tom, že v každém vztahu jsou krize a byly by i s někým jiným.
I já si musím ty priority v hlavě srovnat, takže i kdyby nakrásně chtěl už zítra domů, tak nebudu souhlasit, protože to chci v sobě cítit jasně, že ANO, chci v naše vztahu pokračovat. Můj muž toho bohužel ještě o životě tolik neví 😢 , ale třeba na to přijde. Dneska byl za dětma a je vidět, že mu domov chybí, pořád se kolem mě motal až mi to přišlo chvilkama k smíchu. Na 99% si myslím, že se chce vrátit časem a ten čas já chci využít pro sebe a svůj vnitřní úklid. Rozhodně tady po večerech nelkám a nehroutím se. Upřímně, dokážu si ten život představit i bez něj, ale teď potřebuju najít to, proč ten život s ním by byl pro mě lepší.

tak jsi na vyborne ceste,ja tehdy tak daleko nebyla a hroutila se (a proto mi psycholozka hodne pomohla).
preji Ti,abys nasla v nem neco,co budes mit rada,i po takovych jeho uletech.nejdulezitejsi je pry odpustit a nechat byt.tak krasny vnitrni uklid (ten Ti zas zavidim ja) a urcite to zvladnete (kdyz uz jsme to zvladli i my).

Hroutila jsem se v době, kdy nevěra praskla. Nemůžu říct, že to mám do dneška v sobě uzavřené a možná to všechno má vliv na to, že je teď manžel pryč. Ráda bych, aby mi i v tomhle psycholog pomohl a já to v sobě mohla pro vždy uzavřít. Určitě to není dobré, aby člověk žil s touhle " křivdou ".
Pořád mezi námi je " nějaká " náklonnost". Nehraju si na uraženou, to by nikam nevedlo. Je fakt, že být sama s dětmi je hodně náročný, jsem pořád hrozně unavená a chybí mi ta chvilka relaxu, jsem s nimi prakticky 24 hodin denně. Příští týden máme mít oslavu, manžel chce přijet už v pátek a pravděpodobně tu zůstat na víkend. Přemýšlím jestli je to dobré řešení...V týdnu jedu na vyšteření, nabídl se, že mě odveze, za to jsem ráda.

@hedus1 To je mi moc líto. Ale myslím, že od Tvého muže není fér, že Ti to takhle oznámí s tím, že Ty nevíš ani dne ani hodiny, jestli se vrátí, nevrátí, jak dlouho bude přemýšlet atd. Nemůže Tě nechat viset ve vzduchoprázdnu a nechvat si otevřená zadní vrátka. Na idnes funguje psychologická poradna, často to pročítám a už tam pár lidí psalo podobný problém, jak máš Ty. A ta paní psycholožka tam odpovídá podle mě docela rozumně. Pokud deklaroval jasný rozchod, tak potom ať se odstěhuje a podnikne kroky k rozvodu. Pokud si není jistý, tak můžete vyhlásit pauzu, ale ta pauza musí mít svoje pravidla. Podle té paní psycholožky by měla trvat minimálně půl roku, měli byste si jasně domluvit provozní pravidla styku s dětmi a financí, ale jinak se nestýkat a nekomunikovat. S tím, že za nějakou předem dohodnutou dobu se sejdete a povíte si, co to pro vás znamenalo a nějak to rozetnete. Ale nenech se namanévrovat do pozice, kdy on si bude rozmýšlet a ty budeš tak pipka čekat, jestli se náhodou milostivě nevrátí. Já bych mu řekla buď rozchod nebo pauza takhle definovaná, s tím, že ty máš taky právo si rozmyslet, co ti ten vztah dává a bere. Ať si není tak úplně jistý, uvidíš, že k vašemu vztahu začne přistupovat jinak.
Jinak nevím teda podrobnosti, ale tipovala bych v tom jinou ženu, ale to ničemu nevadí, ta pauza bude mít smysl i tak. Jenom bych ji určitě nedělala kratší než toho půl roku, jestli je to čerstvý vztah, tak musí opadnout ta zamilovanost.

@vlastovka385
Odstěhovaný je a dalo by se to definovat jako pauza. No dost těžko se můžeme nestýkat a nekomunikovat kvůli dětem. Tam, kde teď bydlí je to pro děti absolutně nevhodné - nevybavený byt, takže k sobě si je brát nemůže, takže návštěvy probíhají u nás doma. To druhé dítko je ještě dost malé, takže bych ho ani na nějakou delší dobu nedala. Určitě nejsem v pozici pipky, která bude hrát roli čekanky a čekat na manžílka jak na smilování Boží až se vrátí domů. Pro mě za mě, ať si ten život vyzkouší dostatečně dlouho. To, že i já přemýšlím o našem vztahu on ví a je pravda, že ho to znejistělo. Tím ale neblafuju, myslím to vážně, že pokud bysme měli pokračovat, musím v tom mít i já jasno, že to tak chci.
No nevím, ruku do ohně za to nedám, ale myslím, že v tom jiná není, to by asi byly jiné indicie. A jestli je v tom jiná, tak to zas jednomu z nás ulehčí rozhodování.
Jen teď řeším trochu okolí, nikdo to neví a já nějak nevím, jak reagovat na dotazy ohledně manžela. Jestli mlžit nebo říct pravdu.

@hedus1 Hedus, s tou nekomunikací se to podle mě myslí nekomunikace o vztahu, jako řešit věci okolo dětí, ale žádné vyptávání kde byl, jaké má plány, co dělá (a to stejné z jeho strany), žádné chybíš mi, můžu ti pomoct atd. Ona tam právě psala, že člověk si během té pauzy musí projít několika fázemi, stesku, ulehčení, osamění, případně těšení se na toho druhého, všechny mají svůj smysl, aby si člověk ujasnil, co k tomu druhému cítí. Proto ona tvrdí, že kratší pauzy smysl nemají, protože se nestačí vystřídat všechny ty fáze. Nevím, sama jsem nezkoušela.
Je fakt, že on si musí uvědomit, co rozvod znamená. Nejen že přijde o tebe, o zázemí atd., ale jak jsi psala, pohorší si i citelně finančně, navíc je potřeba se dívat i dál do budoucnosti, například jak by se cítil, kdyby vás doopravdy opustil, ty si časem někoho najdeš, kterej se k tobě nastěhuje, a v podstatě bude cizí člověk vychovávat jeho děti. Můžu se zeptat, kolik je manželovi roků? Mně to totiž přijde, že je ještě hodně nevyzrálý a neuvědomuje si, že manželství a rodičovství je obrovská zodpovědnost a že nejde jen tak pálit mosty, jakmile už to není taková zamilovanost jako na začátku. Samozřejmě neříkám,že by lidé měli spou zůstávat za každou cenu, i když k sobě nic necítí, ale při tom rozhodnutí je potřeba zvážit všechny důsledky. Pro něho to znamená rozmyslet si, jestli opravdu to odcizení je takové, že musí odejít, že už se nejde vrátit k tomu, co vás na začátku spojovalo a pokusit se vztah znovu nastartovat. Nikdy už to nebude stejné, ale i po nevěře může vztah znovu fungovat, třeba jinak, ale někdy paradoxně i líp.
Jinak ještě mě zaujala Tvoje poznámka na začátku, že jste měli pohodové manželství, nehádali jste se. Přesto najednou manžel chce odejít. To znamená, že tam byl někde problém v komunikaci, protože evidentně mu něco vadilo, ten cit nezmizel ze dne na den, ale neuměl to pojmenovat a nechal to vyšumět. Já si myslím, že i hádky mají ve vztahu svůj smysl. Moji rodiče byli velcí intelektuálové a moje matka byla z domu naučená, že se lidi nesmí hádat, hlavně ne před dětmi, že je to ostuda atd. Výsledkem bylo, že se máti s otcem po 10 letech rozvedla v okamžiku, kdy už k němu vůbec nic necítila, a on zůstal celkem překvapenej, protože netušil, že něco není v pořádku. Prostě kvůli své výchově si myslela, že když ji tata miluje, tak mu to přece musí docvaknout samo, že ona se ho nebude doprošovat. Já jsem se taky musela naučit hádat, není mi to přirozené, ale vzala jsem si velice temperamentní a silnou osobnost a někdy to jinak nejde. Důležité je, aby ta hádka měla nějaké rozuzlení, aby z ní vyšel nějaký závěr, co komu vadí.

@vlastovka385
Vlastovko, u nás v tom hraje velkou roli jeho " nepodařené " dětství, ale tohle je spíš pro psychologa než pro diskuzi. S tím souvisí i problém v komunikaci, jeho " neschopnost " mít vžité poznatky o partnerství potažmo manželství, prostě to, co každý získáváme ve své rodině. Věk tady asi moc nehraje roli, protože pokud se tyhle " zásady " partnerství nebude chtít sám naučit, bude nevyzrálý i na smrtelné posteli.
Dnes mu dítko chtělo volat a tak se volalo tatínkovi. Pak mě manžel chtěl k telefonu a že prý co bych řekla tomu, kdyby se chtěl vrátit domů 😖 Řekla jsem mu, že tohle rozhodně po telefonu řešit nechci. Já nevím, jsem z toho taková rozpolcená. Na jednu stranu mi chybí a na druhou stranu si říkám přesně to, co jsi psala o tom, že kratší "pauza" nemá smysl. Prostě je to naprd, ono se mu asi taky stýská, ale nevěřím, že za týden se mu rozbřesklo a je přesvědčený o tom, co chce.

@hedus1,
nepoustet do domu!!!
to jsem udelala ja.az jsem se u psycholozky vzchopila,nasla svou hrdost a ten muj to videl,do ctrnacti dnu se chtel pristehovat.vsichni (mamka,psycholozka)mi rekli,at ho hlavne hned nepoustim a ja blbec neumela rict ne a nastehovala si ho k sobe.to byla nejvetsi chyba,bylo to predcasne a nas vztah dale prochazel krizema.
rekni mu,ze to pro Tebe neni reseni,ze si spis predstavujes,ze se vice sam najde a dej mu nejaky cas,treba mesic dva,upravte styk,jak psala vlastovka.ty rady psycholozky jsou bezvadne,zkus si to prebrat a udelat to tak.

@verusky
V pátek jdu zase k psychologovi, tak to s ním zkusím probrat. No, to jeho hledání sama sebe..upřímně si myslím, že bude muset vyhledat taky pomoc psychologa a rozhodně to bude moje podmínka pro možný další vztah. Měli jsme to udělat už po té nevěře, mohli jsme být teď někde jinde.
Sakra, kdyby teď nebylo těsně před vánoci, já si fakt neumím představit vánoce v téhle situaci 😖

@hedus1,vanoce neres,no co se da delat.s chlapem k psychologovi je to velmi obtizne.my jsme parkrat byli v manzelske poradne (vedla nas ta moje psych.),v nekterych vecech to pro nas byla zachrana,v nekterych to zase moc dobre nebylo (ze verejne rekne neco,co me bolelo).psycholozka ho vsak velmi chvalila,ze vubec prisel.vetsina muzu nikam nechce a dal svadi vinu na druhe.takze Ti drzim palce,aby ten Tvuj sel a klidne si to dej do podminky,ja to tehdy vlastne taky mela.

Vím, že je to hodně těžké...ale je potřeba i za tou nevěrou udělat tlustou čáru....pokud jste si to pořádně třeba nevyříkali..tak to mezi vámi bude pořád a velice těžko se posunete dál...VYŘÍKAT A UŽ NEPŘIPOMÍNAT...NEVYČÍTAT...

@cernovlaska15
Ano, to všechno vím, chápu a musím to v sobě zpracovat.
Četla jsem tu poradnu na idnes a ne vždy je "pauza" ideálním řešením, v některých případech je vhodnější spolupráce s psychologem ať už párová nebo jednotlivců. Takže v pátek to ještě proberu s psychologem a pokud mi to vyhodnotí pro náš stav jako vyhovující, pustím ho zpátky. Ne hned, řádově za pár týdnů, ale nebudu čekat půl roku, když by to v podstatě nic neřešilo, protože ten problém je především v komunikaci a odcizení.

Ahoj mužu se přidat?
Jsem v podobné situaci nevím z které do které jsem s manželem 16 let máme 2 malé děti a stalo se to co se stalo nevěra z mé strany a samozdřejmě jak to bývá tak to prasklo, je to měsíc a pul co to ví snažíme se všechno jsme si vyříkali ale je to hrozné ty nálady co mám on neviní mě z toho že jsem to udělala uznal své chyby , říká mi že má představy a že ho neustále vidí se mnou....,já vždycky říkala že se vztach nedá zpátky slepit že on se s tím nesmíří, bavili jsme se i o návštěve psychologa souhlasí s tím, napadají mě i hrozné myšlenky nekam před tím utéct prostě zmizet ale to nejde mám svoje milované holčičky, už nevím jak dál zas mi tečou slzy.....

ahoj holky, čtu zde řády a .....mám stejný problém...s manželem jsme 4 roky 3 roky manželé máme ročního syna...dnešní rok v unoru praskla nevěra z manželovi strany..přišla vlna ponižování násilí z manželovi strany ...uplně jakoby lásku vystřídal odpor k mé osobě...odpustila jsem mu...ale lepíme lepíme vztah ..stejně mě to moc bolí...dává mi často najevo můj vzhled ..jsem psychicky vyčerpaná z toho abych vypadala pořád dokonale ...uklízím, peru vařím uplná hosteska jen aby byl spokojený semnou. mám obavu že mě zachvátila docela těžká deprese méněcennosti.když se mu chci svěřit s tím , že mi chybí láska brutálně mě seřve jako co chci , že jsem dětinská ..pak nevydržím pláču a on se mi směje že jsem magor...necítím od něj lásku ..ona tam není ..sice říká mám tě rád ale cítím že jsou to jen slova aby se neřeklo.dnes večer jsem mu řekla jak mi je líto že je pořád venku ošklivo že musíme být se synem stále doma....on se mi smál to máš teda problémy...proboha je mi 24 let potřebuju lásku....proooč nemám po porodu nárok na lásku ...šíleně to bolí....

@dajovamaminka tak já nevím, ale proč si mu to odpouštěla? myslím tím, když se chová takhle?? připadá mi, že si z vás dvou jediná, kdo ten vztah chce udržet.....pokud máš kam jít, aspoň na čas, tak jdi...uvidíš, co to s ním udělá...pokud nic, myslím, že není třeba se s takovým chlapem vůbec zahazovat...měl by to být on, kdo se bude snažit získat důvěru zpět, hýčkat si tě atd., a ne pravý opak, proboha... 🙄 ...byla to z jeho strany jednorázovka? a kolik mu je? možná by ses taky měla vyprdnout na to, dělat mu služku...ať si navaří a nažehlí sám, pohlídá malýho atd., ty se místo toho můžeš malovat a lítat na cvičení...

to nejde..neuživila bych se.a jsem bohužel naivní z mý strany ta láska je ..tak jako tak utrápila bych se..je to začarovaný kruh...přísahám nevím kudy kam

@dajovamaminka Myslím,žes to napsala výstižně, že pro něj jsi hosteska. S takovým člověkem bych nevydržela ani den.Věř, že by ses uživila, musel by ti platit. Já jsem s malým před lety taky odešla do nejistoty a finančních potíží. Ale vše se dá zvládnout, zvládly to jiné, tak proč ne ty. Souvisí to hodně s tím, jak moc už ti srazil sebevědomí, na to mají takové slabošské typy talent, vsugerovat partnerce, jak je neschopná, nehezká a že vlastně může být ráda, že našla nějaký vztah. Naprostá blbost 😠 . Měla by ses rozhodnout mezi možná trochu bezstarostnějším žitím (ale jen co se týče financí) a mezi svou důstojností a normálním životem, kde si budeš vážit sama sebe. Podle fotky jsi moc hezká, nevím, co se tvému manželovi nelíbí, co bude dělat a říkat na tvůj vzhled, až přijdou vrásky, nebo nedejbože nějaká nemoc. Oporu v něm nemáš, lásku taky ne, tak proč s ním zůstávat, jen kvůli dítěti ?

moc miluju syna ....on miluje syna...začarovaný kruh

@dajovamaminka jen tak ze zvědavosti....co na něm vlastně miluješ? a dopředu říkám, že argument, že je skvělej táta, ti vztah neudrží...není to spíš závislost než láska?

spíš strach z neznáma.to rozhodnutí , životní změna nebo čekám že bude zase jako dřív ...fakt nevím a mrzí mě že to vím jak umřel vztah ..ale pak přniese kytku a já zas mám na očích růžové brýle...nejhorší je že víím jaká jsem husa, ale nejde mi s tím nic dělat. jakobych byla dvojí osobnost.trochu spíš hodně se v něm nevyznám ...sám asi neví ...jeden den je plný lásky že by mě sežral láskou a pak bum totální útlum ...jak na houpačce. a možná to mě mate

@dajovamaminka To, že oba milujete syna pro společný spokojený nebo aspoň snesitelný život nestačí. Syna můžete a samozřejmě budete milovat, i když budete rozvedení nebo rozstěhovaní. Na lásce k němu váš rozchod nic nemůže změnit. Manžel může být sebelepší táta, ale pokud se k tobě, k mámě svého syna chová jak k onuci, nemůžete společným soužitím připravit šťastné a hezké dětství synovi. Děti to cítí. A tím, že se rodiče rozejdou, děti tátu neztratí, pokud o ně má dál zájem, což bohužel rozhodně není pravidlem. A někde může čekat někdo, pro koho budeš nejkrásnější i po ránu oteklá a v teplákách, bude tě mít rád takovou jaká jsi.

Ahojky, tak jsem po dnešní návštěvě psychologa, rozebírali jsme manželův návrat a pořád mu není jasné, proč s ním váhám, že bych teď měla dát spíš na city než to, co mi běží v hlavě. No, takže manžel o víkendu přijede a promluvíme si a od toho se asi bude odvíjet to další.
Dajovamaminka: Holka, vím, že je to těžký, ale předpokladem vztahu - i po nevěře je podle mě důležité, aby partner měl snahu a alespoň jste se k sobě pro začátek slušně chovali. Ty si o tu lásku prosíš, ponižuješ mě a on se vyžívá v tom, aby ti mohl to sebevědomí pošramotit. To se mi nezdá jako vztah, kde byste oba chtěli budovat něco nového, lepšího. On si musí uvědomit, co ty pro něj ve skutečnosti znamenáš, ale k tomu prakticky nemá šanci, když ty sama se mu nabízíš- snažíš zalíbit super servisem a péčí o sebe. Měla bys o sebe pečovat, ale především pro svůj dobrý vnitřní pocit a ne pro panáčka, kterej tě takhle sráží. Co zkusit psychologa? Ty máš holka podle mě velkej problém se svojí závislostí na něm,. nízkým sebevědomím a tudíž tě děsí představa, že bys od něj odešla. Vím, že je to zatraceně těžký, když je člověk doma uvázaný s dítětem si tu závislost nevytvořit, ale zkus přestat řešit jeho a soustřeď se na sebe a malýho. Možná by nebyla od věci ani odluka, abyste si oba mohli v hlavě srovnat priority. Odejít by měl on dočasně, ale obávám se, že na to nebude chtít přistoupit. Drž se