Rodinné finance. Jak to máte v manželství?

Každý mame svůj, z mého odchází vše, pojistky, spoření, pojištění sipo, telefony proste vše. Manzel pracuje mimo ČR Tak ma svůj účet v eurech, teď jsem si ho zřídila i já aby mi mohl poslat peníze kdybych nemela a on zrovna nejel domu.
To spis u nás nevi manzel jaké mame celkove výdaje

Jen se ptám. On vám nemůže dát přístup ke svému účtu? Abyste to všechno viděla a mohla s ním disponovat.

Máme peníze dohromady a díky tomu se vyhneme všem možným problémům 😊

Kazdy mame svuj, nicmene vime pomerne presne o svych prijmech i vydajich navzajem, kolik kde mame usporeno atp. Ja platim jidlo, drogerii, obleceni, manzel vse ohledne bydleni, auta, ruznych pojistek atp.

Účty máme každý své,pak máme jeden společný kde spoříme a doma v obálce máme další společné peníze, které jsme podostávali na Vánoce atd. Z mého rodicaku platím hypotéku a něco málo přispívám na jídlo. Zbytek je pro mě, třeba na kávu s holkama, oblečení atd. Přítel platí, fond oprav,internet, elektřinu, plyn, jídlo, benzín do auta, plenky pro syna. Popř když mi nevyjdou peníze, tak mi ještě něco posílá. Já mám ráda své finance a jsem ráda trošku nezávislá, nerada si o peníze říkám, nám to takhle vyhovuje. Přehled ale o financích oba dva máme.

Proč se z tvého účtu platí sociální a zdravotní manžela?? Si o penězích promluvte, jste manželé, tedy máte společné jmění manželů a je fakt jedno, jestli jeden vydělává 10 tisíc a druhý 90 tisíc nebo každý 50 tisíc. Řekni mu jaký je tvůj příjem a že je logické, že bys ráda věděla kolik vydělává, abyste mohli společně hospodařit, tj. se rozhodli letos si dáme dovolenou někde na chatě v Česku nebo si dáme all inclusive u moře nebo nikdy a místo toho koupíme nový kotel. Většina rodičů chce i něco dát dětem, nebo řeší, aby měli něco na studia, ale to těžko můžete řešit, když máš výrazně nižší příjem a nevíš kolik má manžel.

Finance jsou citlivé téma, manželovi trvalo, než se naučil o tom mluvit otevřeně. Je fakt, že když jsem se ho na to zeptala, tak jsem mu zdůrazňovala, že se ptám proto, abychom mohli finance společně řídit, ne proto, abych z něho vydyndala prachy na luxusní kabelku, že nemám potřebu mu zabavovat peníze.

Tohle jsem řešila ještě před mateřskou. O kolik mi klesnou příjmy, kdo bude co platit, jaké mám úspory, plus kdy se chci vrátit do práce, kolik bude stát chůva atd.

No u nás je to takový divný...pracuji u manžela ve firmě, 30 tis si beru jako plat a mám to jen pro sebe na tzv. Kraviny... Vše platí on... Nemusím se ptát jestli si koupím třeba za 5 tis. Kabelku, koupím si ji a kdybych pak ještě potřebovala tak si vezmu od něj... Pro někoho ideál... Já se o nic nestarám, jen si kupují co chci... Ale... Na druhou stranu mě to teď ke stáří začíná štvát... Protože moje pozice je platové tak cca 100 tis... A taky bych si třeba ráda někde něco zainvestovala.... Manzel kupuje nemovitosti... Já si můžu koupit leda tak tu kabelku.... Jmění máme kvůli těm investicím rozdělené, abychom v případě krachu o vše neprisli.... Takže ano, dům je na mě... Ale on má dalších asi 10 bytu, domy a pozemky.... V podstatě ani moc nemám prehled... Teď se to ve mě začíná prat, na jednu stranu já mám bezstarostný život, nestarám se lautr o nic, nevím kolik stojí plyn nebo litr nafty...vim že manžel je furt ve stresu, hlídat smlouvy. Pojištění... Atd.... Takže teď dávám na misku vah zda si nechat tento zcela bezstarostný život, nebo to vše vzít Do svých rukou a být samostatná... Jeden mám elán do toho praští a druhý den jsem ráda, že jediná moje starost je kolik bude teď v říjnu na Mallorce stupňů 😄

Máme s manželem každý svůj účet běžný a několik účtů spořících, společný žádný. Nicméně vzájemně máme o financích přehled a spravujeme je společně. Po výplatě posíláme předem domluvené částky na spoření a výdaje diskutujeme a plánujeme společně. Sama si nedokážu představit nemít vůbec přehled o příjmech a výdajích domácnosti, stejně jako nemít svou finanční nezávislost. U nás je teda výhoda, že příjmy máme skoro stejné a výdaje nastavené taky na velmi podobné částky.

Máme to dohromady. Respektive, máme spořící účet - tam jsem posílala já i manžel, teď jen manžel. Máme oddělené jídlo - taky dává už jen manžel. Vím kolik mu přijde, protože mi to řekne. Výdaje vidíme oba v internetovým bankovnictví. Já dávám na nájem a manžel taky. Zbyde mi asi 1500. Kdyz potřebuje něco syn, pokud to nejsou plenky/jídlo, tak bereme ze sporiciho. Kdyz něco potrebuju na sebe, tak mi to koupi manžel - samozřejmě máme strop, že dá za boty nejvíc 1500 ale dva a půl ne. Nechávám to na něm.) když ale třeba už nemám peníze svoje a chceme se synem někam - koutek/kroužek, tak zase spořící, nebo přímo od manžela, záleží na domluvě. Samozřejmě jsou taky měsíce kdy nejdeme nikam.🙂 záleží.

Máme společný účet, co jsem otěhotněla přítel mi hned udělal kartu. Jediné omezení co mi udělal je 3000 na den. Když to blbě spočítám a pretahnu tak mu asi přijde upozornění a zajímá ho na co potřebují víc penez

Máme každý svůj účet, kam chodí manželovi výplata a mně teď rodicak/mateřská, pak máme zvlášť účet se spořením... Platby máme rozdělené tak, jak nám to vychází a vyhovuje, třeba manžel platí nájem, benzín, věci ohledně auta, jídlo, než mně přijdou peníze... Já pak zase platím jídlo do jeho výplaty, energie, dceři plenky, mléko atd, posílám peníze na to spoření... Když jsem chodila do práce, tak jsme to měli zas jinak přizpůsobené 🙂

Platím jen menší nákup, jinak vše manžel. Ale to sme měli vyjasněno už dávno

Máme každý svůj účet, každý vlastní spoření a pojištění. Veškeré výdaje na bydlení a auta jdou z manželova účtu, z mého se platí potraviny, drogerie, pleny, oblečení a vlastně všechno ostatní. Z rodičáku bych nevyšla, takže mi manžel podle potřeby posílá peníze na běžné výdaje. On sám si kromě výše uvedeného platí benzín, obědy v práci a cigarety. Zbytek spoří (nebo momentálně platí veškeré úpravy kolem domu). O příjmech a výdajích máme přehled oba - manžel ví, kolik mám rodičák, já vím, kolik má výplatu. Dražší položky spolu konzultujeme vždycky, to samé např. i výdaje na vánoční dárky pro rodinu a přátele - máme nějakou představu, kolik můžeme utratit a v rámci toho vybereme a nakoupíme.
Takže když to shrnu, účty máme sice oddělené, ale finance společné.

Máme každý svůj účet, na můj účet mi manzel posílá určitou sumu peněz , protože z mého účtu platím energie , pojistky kluků i moji , obědy, věci do školy a školky + nákupy. Manzel platí pausali a svoji pojistku , auto + nakoupí když je potřeba. Když je potřeba třeba koupit boty nebo něco podobného domlouváme se z jakého účtu to jde. Ale ja mam i přístup k účtu manžela.

U nás vše platí manžel, a rodičák mám pro sebe a dceru na přilepšení. Ale když je zrovna potřeba tak z toho zaplatím třeba povinné ručení na auto atd. Každopádně manželův plat chodí na můj účet, a já s tím hospodařím,finance jdou mimo něj. Já mu sice vždycky říkám co jsem zaplatila,co se bude muset koupit,ale jemu to je jedno, je rád že se o to starám sama 😄

Nebudu resit, jak to mame technicky a kolik mame uctu, protoze to neni to nejdulezitejsi. To hlavni je, ze mame sjm a vse mame spolecne, pred manzelstvim jsme nemeli oba nic, ma vse, co ted mame, jsme vydelavali oba dva. A presne takto bereme penize, uspory a investice. Nemame moje a jeho. Co odchazi z jakeho uctu jsou jen technikalie, abychom zbytecne nepresouvali penize z uctu na ucet.
Vydaje planujeme spolu, nemame zadne svoje kapesne, oba mame nejake penize pro osobni spotrebu a kdyz si chci koupit neco, na co jsou penize na jeho uctu, plati se to z toho uctu nebo mi penize posle. Drobnosti si vzajemne neschvalujeme, o vetsich castach se spolu bavime.

Máme každý svoje. U nás jsem ja ten, kdo podniká a má větší výdaje. Manžel má fixní plat, fixní náklady. Platí věci kolem domu, bydlení… občas nějaký nákup. Ja ten zbytek. Vyhovuje nám to tak. Společný účet jsme zkoušeli, ale nevyhovovalo to. Mě vadilo, ze manžel chodí bez peněz, jemu to vyhovuje. Takže tahle máme oba klid

@sasbu Může, ale asi nechce, nebo ho to nenadadne.

@levandule_k Kdyby z mého účtu neodcházelo toto, tak to bude třeba bydlení (energie, fond oprav atd), takže to je vlastně jedno.

Já si nestěžuju na nedostatek - mám vlastně vše co potřebuje a téměř vše co chci, manžel nemá problém mi koupit i drahou kabelku, ale spíš mi vadí že si vlastně o vše musím říkat a nemůžu nic koupit aniž bych mu nemusela říkat o peníze a že nemám o ničem přehled (jen zhruba tuším jaké asi můžeme mít výdaje). No a třeba teď si budu muset koupit zimní bundu, boty...a opět mu budu muset říct... Přitom třeba byt jsem koupila já ještě před svatbou a nechtěla bych aby se tady cítil jen jako na návštěvě - protože přeneseně takhle se já cítím co se týče rodinných financí.

Když ti rapidně klesnou příjmy, tak podle mě není normální, že musíš platit něco se platit musí (nájem, hypotéka, pojistky, jídlo, energie atd.), protože se musíš podílet na něčem, co je nezbytné, když manželovi zbývá na ty zábavné věci jako jsou koníčky, oblečení. Tady můžeš získat maximálně inspiraci, vyřešit to budeš muset s manželem, že prostě bys ráda měla přehled, jakou máte rezervu, jak s případnou rezervou nakládat, co plánujete kupovat, co plánujete uspořit a investovat. Normálně bych mu řekla, že máš příjem tolik a tolik a měsíčně platíš z toho tolik a tolik a zbývá ti 1500 a že bys byla ráda, kdyby ti poslal měsíčně třeba 7000 a ty z toho zaplatila kroužek malé, koupila si zimní bundu a co neutratíš daný měsíc, bych si nechala do dalšího. Teda tak bych to řešila já.

@elu Není to příliš velká cena za bezstarostnost? Jako teda nechápu důvod rozdělení SJM, když na tebe je sice dům, ale nově nakoupené nemovitosti jsou manžela. Pokud máte s.r.o, a.s., tak se jde v případě krachu po majetku společnosti a ne osobním majetku, teda pokud to není s.r.o s vkladem 1 Kč, tam by mohla být nějaká právní klička, jak jít po osobním majetku.

Pokud zvládne manžel zainvestovat do nemovitostí, plat ti zvýšit může, se podívej do čeho se dá investovat a investuj si bokem třeba desítku. Třeba manžel ocení, že tě zajímají i investice ne jen kabelky, kosmetika a dovolené...

@elu já v tom vidím dva problémy - pokud byste se rozvedli, ty odejdeš s málem, zatímco on s hromadou majetku a za druhé když se ti bude počítat důchod (pokud teda v té době ještě bude) tak jen z té malé částky. Takže skončíš s domem, malým důchodem a budeš řešit, jak dům utáhneš.

@betelgeuzz Myslíš, že budou důchody v budoucnu? Mně přijde, že se budeme muset z větší části spolehnout sami na sebe a zajistit se předem.

Taková malá technická ?? Proč z tvého účtu z RP odchází na OSVČ úřady SP a ZP? To by si měl řešit všechno z firemniho účtu jestli ho má.

@pampeliska1313 Tak až na to že ty vidíš v IB kolik na účtu je, tak to máme podobné. A to mi právě nevyhovuje, abych s ním řešila jaké boty si můžu koupit, nebo že někam chci s malým jít atd. Už abych měla po rodičovské dovolené...

@biedronka10 Nemá firemní účet. Má jen jeden osobní. Není to žádný obří podnikatel, je normální živnostník.

Jako vadí mi to, cejtim se nesamostatně. Hodně se o tom bavíme a právě proto se mi manžel snaží takhle nějak vyhovět. Primárně jsem pindala na to, že si sama za svoje peníze takhle nemůžu nic koupit, už jsem měla rozjednanou i práci na kratší úvazek, ale bohužel to nejde z domu a s hlídáním by se to nedalo. Tak občas jdu na brigádku, když seženu něco, co mi vyhovuje časově a vím, že syn má kam jít. Manžel mi v tomhle bohužel nepomůže, má práci od rána do večera a pokud to není nemoc, tak to volno je u nich špatně proveditelný (chodí v práci po dvojicích a prostě se za nej musí hledat náhrada na úkor někoho jinyho a když nikdo nemůže, smůla) Tak se asi snaží mi to takhle nějak vynahradit. Ale do práce se už taky těším. I když já se koukala pomalu co jsem porodila, protože byt “jen doma” nebo bez nějakýho programu je pro mě těžký :D

@pampeliska1313 No právě, někdo by si i řekl na co si stěžuju, manžel vše potřebné zaplatí, nakoupí, o vše se postará. Jenže já jsem zas tam kde jsem byla jako dítě - jen s tím rozdílem že když něco potřebuji nebo chci, tak teď si o to neříkám rodičům ale manželovi.

Na to mi pomáhají ty brigadky. Nejsou až tak častý, ale.. aspoň něco. Minimálně ta psychika, odpocinu si od toho co je doma, zároveň mám radost ze mi přijdou peníze. Ale naprosto chápu. Já si neříkám, přijde s tím manžel sám (třeba kvůli tomu, že bych měla mít nový boty atd) když si řeknu, je to kvůli tomu, že se synem někam chci jít, nebo fakt potrebuju vypadnout a v tom dětským koutku si dam i ten čaj třeba. Ale zas si říkám, že když se mi nepodaří sehnat práci kde bych nebyla do pěti odpoledne, nebo bychom si nemohli dovolit abych měla kratší úvazek, třeba ještě pak rok, tak jestli mi tohle nebude chybet ve finále.:D že sice jsem si nemohla sama koupit tohle a tamto, ale byla jsem víc se synem. To uvidíme.:D snažím se to brát tak jak to je. Určitě jsou na tom nějaký maminky hůř, bez partnera a sice si vydělají, ale zase nejsou s dítětem a chtely by a tu naši situaci by si vyměnily hnedka z fleku. Má to prostě dvě strany a bohužel, pokud člověk nemá práci co jde dělat z domu třeba, nebo nesežene něco, kde by byl jen par hodin občas v týdnu, aby dítě nestradalo a zvladalo to (ale zase, někdy dobrý a někdy je plac jen zajdeme za roh) tak se s tim musí smířit. Říkám si, že tohle se už opakovat nebude, takže se snažím ten pocit nesamostatnosti někam zatlačit a vyjít s kompromisem, kdy to jde ukocirovat a necejtit se až tak blbě.