Čau holky,
chci se zeptat, jak to máte s bydlením? Vždycky jsem si plánovala, že dítě přivedu do svého bytu, jenže člověk míní........ Není to tak jednoduché, jak jsem si malovala a splátku hypotéky a současně režii bytu bychom prostě neutáhli. Resp. utáhli, ale seděli bychom ve vlastním bytě a obědvali rohlíky. Takže jsme se nastěhovali do podnájmu, smlouvu máme na tři roky a nevím jestli se za ty tři roky situace změní. Byt je moc hezký, na super místě a jsme tu šťastní, ale když musíme řešit nějaký problém s majitelem, s kterým je naprosto šílená domluva a jednání, tak si bolestně uvědomuju, jak je to nepříjemné nemít vlastní hnízdo, kde si o všem rozhodnete samy a víte, že je to Váš domov. Na druhou stranu se uklidňuju tím, že generaci mých rodičů taky většinou nic neměla a bydleli s rodiči, než se dostali k nějakému bytu. A taky nechci usínat s hrůzou, jestli budeme mít každý měsíc dvacku na bydlení a banka nás nevystěhuje. Všechno má asi svoje pro a proti, jen jsem se chtěla svěřit a zeptat se, jestli taky bydlíte v pronájmu a jste spokojené?
Ahoj. No my máme svůj byt 1+1 v OV. Máme ho naštěstí bez dluhů, ale taky uvažujeme co bude, až bude mimčo. Protože 1+1 je prostě málo pro dva dospělé, dítě a velkého psa. Takže bychom potřebovali větší. A nevíme zda vzít hypotéku a jít do většího bytu svého, nebo do domku, nebo se na to vykvajznout, byt pronajímat a sami jít taky do většího nájmu. No taky máme prostě s bydlením dilema...
@lrg Jo, to je ta další možnost. Jenže všechno je to dost složité. My nevím jak na to. Protože by se muselo vše časově sejít tak, abychom prodali byt a už měli prakticky domluvený nový...nemůžeme prodat byt, ve kterém žijeme a zároveň nemít kam jít a na druhou stranu nás nikdo nenechá někde bydlet bez peněz za náš starý byt...
@lrg Ahoj, já teda podobný problém nemám, sice momentálně bydlíme u tchýně, ale v létě jsem zdědila dům, kam se snad během měsíce nebo dvou přestěhujeme, až bude dorekonstruováno. Samozřejmě ale budeme splácet hypo dalších 29 let + ještě splácím úvěr ze stavebka, ze kterého jsme předělali byt u tchýně než jsme se sem přestěhovali (špatné načasování no, netušili jsme, že budu dědit jen pár měsíců potom :-/).
Každopádně já jsem panelákový dítě a některý výhody bydlení v pronájmu vidím i teď - máš zajištěný teplo, vodu a elektriku pořád (teda pokud majitel platí energie jak má 🙂), ty velký opravy většinou řeší taky majitel atd. Do baráku musíš neustále cpát peníze, když se ti rozbije kotel a nemáš teplo a teplou vodu tak to musíš okamžitě řešit a přece jen je to o trochu složitější a taky finančně náročnější než zvednout telefon a zavolat majiteli, ať s tím něco udělá (samozřejmě záleží na přístupu majitele bytu; když je to nějakej debil tak to vyjde asi nastejno, ne-li hůř). Nestaráš se o daň z nemovitosti, poplatky za TV a rozhlas taky většinou neřešíš, nemusíš na ty schůze majitelů bytů, jednou za měsíc zaplatíš nájem a nestaráš se o nic víc...Teda aspoň my když jsme bydleli v podnájmu jsme to tak měli, naprosto bez starostí, akorát jsme jednou ročně museli pustit do bytu lidi co dělali odečty a každý měsíc zaplatit nájem, tím to haslo...
Neříkám, že je to ideální, bydlet v podnájmu, ale nic není jen černý nebo bílý, a když to nejde, tak to prostě nejde. Až bude mimčo tak budeš mít stejně jiný starosti 😉
ja se tim vubec netrapim, ze jsme v podnajmu. Jsem rada, ze jsme presli z 2kk velkomesta do 3kk maleho mesta, tak si rikam, ze tu klidne muzeme mit i 2 deti. Co ja pamatuju, tak jako dite jsme se porad stehovali a meli mikrobyty a psychickou ujmu z toho nemam 🙂 . Ted je fajn, ze byt je svetly, teply, na dobrem miste v centru malyho mesta a zaroven mame vyhled na pozemek, kde budeme stavet....ale to bude hotovy az za sto let.
Díky za odpovědi, já jsem to taky nijak neřešila, jen teď to na mě nějak padlo. Majitel se stará, ale je to takový nepřijemný starý pán, který podle mě nemá rád lidi a pro korunu by si nechal koleno vrtat. Začaly opadávat kachličky v koupělně, které tam jsou 15 let a on si pozval obkladače, který mu doporučil, ať to udělá celé znova, ale on má asi pocit, že ho chce každý ošulit, tak chce, aby vyměnil jen ty, co se uvolňují...... Navíc manžel pracuje ve stavebinách, takže po něm automaticky chce, aby pro toho řemeslníka za lepší peníze sehnal materiál, manžel mu to tedy od začátku nabízel, kdyby něco potřeboval ale on si toho vůbec neváží a namísto aby ho slušně požádal, tak rovnou píše seznam. Takže když pomineme, jak ta koupelna bude vypadat, tak za půl roku za rok začnou opadávat starší kachličky a my to budem řešit pořád dokola. Tak jsem taková zpruzelá z toho, když člověk musí jednat s pitomcem a říkám si, jaké by to bylo nemuset se s nikým o takových věcech dohadovat. Ale zase na druhou stranu, kdyby to byl náš byt a stalo se to, tak nevím, kde bychom najednou ty peníze na nový obklad vzali, prostě holt něco za něco, jak píšete 🙂
Bydlíme v pronájmu už čtvrtý rok a musím říct, že jsme měli velké štěstí na majitele (a troufám si tvrdit, že i oni na nás 🙂 ). Sice jsme se za celou dobu viděli jen asi dvakrát, ale kdykoliv máme problém, okamžitě promptně reagují na mail. Každý sebemenší výdaj, který jsme v bytě měli, nám okamžitě odečetli z nájmu. Máme smlouvu vždy na rok, ale v podstatě vždy se stane, že zapomeneme na její papírové prodloužení a doháníme to s dvouměsíčním zpožděním. Potud všechno super.
Otázku vlastního bytu chceme řešit, nějaké úspory máme, ale protože bydlíme v Praze, tak to nebude jednoduché a vůbec se na to netěším. Nechci se zadlužovat na více než 20 let a nechci ani platit měsíčně 20 000 a více, s třímilionovou hypotékou by to méně nebylo. I když zrovna vyděláváme slušně, tak to tak nemusí být napořád a přijde mi to jako dlouhodobý balanc nad propastí.
Jinak já jsem toho názoru, že člověk by neměl bazírovat na vlastním bytě za každou cenu. Na západě je naprosto běžné, že lidé žijí v nájmu celý život a nikdo se z toho nehroutí. Na vlastní byt/dům dosáhnou jen bohatí. Myslím si třeba, že v případě hypotéky by měli mít rodiny k dispozici aspoň šestinásobek měsíčních splátek. A jak tak čtu, tak spousta rodin s malými dětmi žije od výplaty k výplatě a neušetří nic. Tchyně nám neustále předhazuje, že platíme 10 000 do kapsy cizím lidem. Že bychom v případě hypotéky strkali tutéž, ale spíš vyšší částku bance jako úroky, na to poněkud zapomíná.
Ja bydlela v pronajmu 2 roky a byla jsem max. spokojena 🙂 Presne jak se tu uz pise kdyz se neco poroucha tak to majitel vyridil coz bylo super nemela jsem s tim zadne starosti.
Jen se bojim toho ze az tu nebudu tak kam pujdou moje deti 😢
Zatím sedíme v hodně blbém nájmu, ale už se budem stěhovat do domečku. Vyrostla jsem v baráku a deprimuje mě i byt sám o sobě, ne tak ještě cizí. Po roce v nájmu jasný výsledek - Svoje, svoje svoje... 😀 😀 😀
my máme smlouvu na 5 let (2 už jsme si odbydleli). máme krásný byt na krásném místě, jsme tu moc spokojení, kéž by se dal koupit 😀 je fakt, že jsou věci, které neřešíme - proč, když nejsme ve svém, nebo řešíme provizorně. domácí máme docela v pohodě. do ničeho nám moc nekecají. spíš se hrozím doby, kdy nám smlouva vyprší. co s námi bude. kam půjdeme, za kolik. ještě si dobře pamatuju jak těžko jsem shánělo tohle hnízdečko ☹
Taky jsem v nájmu. Sice s vyhlídkou, že za 5 let budem kupovat vlastní s částečnou hypotékou. Musím říct, že mně bydlení v nájmu v závěru vyhovuje. Zhruba po 3letech mám potřebu se stěhovat, protože mě současné bydlení přestane bavit :D doufám, že to někdy přejde. Teď právě přemýšlíme o pronájmu domku za Prahou, abych si sama zkusila jestli chtít následně dům za Prahou nebo byt v Praze (cena je vlastně stejná).
Pro mě je bydlení v pronájmu v pohodě, pokud je to s vědomím, že jde o přechodné řešení. Pocházím z baráku, takže už jenom uzavření v bytě je celkem velká změna. Navíc v našem případě jde o byt, který má v OV paní přes 80 let. Je strašně milá, nemáme žádné problémy v komunikaci, dokážeme si navzájem vycházet vstříc. Ale. Co bude až ona nebude? Máme smlouvu, původně na rok, přidávali jsme každý rok dodatky, nějak jsme se na to vykašlali, což je teda naše chyba. Ale i tak, je to pořád prodloužení zase jen o rok. A co dál? Další hledání pronájmu? Možná je to jiné v nájemních bytech od města, i když ani tam nemá dneska člověk nic jisté.
Taky jsem měla představu, že dítě přivedeme do vlastního bydlení, jenže mi začaly tikat biologické hodiny, takže jsme stále v pronájmu i s malou. Pevně však doufám, že se už brzy rozhoupeme a podaří se nám najít vhodný a cenově únosný pozemek a začít se stavbou. Což v okolí Prahy nebude jednoduché.
My taky bydlíme v nájmu. A vůbec nás to netrápí. Je teda fakt, že bydlíme ve služebním, takže cena je o dost nižší než u tržního nájmu. Ale jsme spokojený. Bydleli jsme u manželových rodičů (rozuměj, že to byl jejich byt, ne s nimi), kde jsme si jak blbci všechno museli dělat sami a pak, když jsme se stěhovali, tak se nám nevrátilo nic. Takže tak! Ale to je jiná story.🙂 Taky bysme jednou chtěli svoje, ale určitě ne dřív, než budeme mít děti ve školce a já půjdu (snad!!) do práce. Do té doby se jakkoli zadlužit nechceme, ať mi kdo chce cpe co chce o tom, jak bych to stejně platila, tak aspoň do svýho. Ale každému, co mu vyhovuje.🙂
Ahoj holky, my bydlíme v nájmu mini 2+kk. Není to zrovna vhodný byt pro mimčo, ale na stěhování to momentálně nevypadá.. Vše finančně táhnu já, přítel je po těžké operaci nohy a jen tak to nevypadá, že by ho pustili do práce 😒
bydlime v najmu 4+1. Pokud majitel da, da se byt odkoupit na spaltky a pak doplatit hypotekou. Zati m nevime kolik, ale je to jedna z moznosti. Uz chci mit taky svoje a ne se stale stehovat.
My bydlíme v nájmu už 3 roky. Ale je to městský byt a nehrozí nám, že by nás vyhodili nebo tak něco, tady jsou spíš rádi, že tu někoho mají a někdo platí, protože nájem není nejnižší a v okolí je spousta neplatičů. Byt je to 3+1, zrekonstruovaný. Bohužel jsme na tom finančně špatně, takže vlastní bydlení bysme si ani dovolit nemohli a navíc bydlíme v lokalitě, kde je to špatné s prací, takže v případě, že by přítel přišel o práci, se aspoň můžeme kdykoliv sbalit a odejít jinam a neřešit, co s bytem. Až jednou nebudou naši rodiče (což bude doufám za hodně dlouho), tak potom každý z nás jeden byt zdědí - sice oba jsou to byty malé a na vesnici, ale jako zadní vrátka bohatě stačí. Přítel už jednou doplatil na braní půjček a v podstatě splácíme dodnes něco, co už dávno nemá (zadlužil se, koupil a zrekonstruoval byt, pak mu utekla žena i se vším co měli a mu zbyly jenom dluhy), takže už jsme v tomhle opatrnější a radši mám tu jistotu, že si zaplatím nájem a bydlím a kdyby se náhodou stalo, s městem se dá vždycky nějak dohodnout, kdežto mít milionové dluhy u banky a třeba onemocnět a přijít o práci už by taková sranda nebyla a vlatsní bydlení by mi v takovém případě bylo k ničemu, když by mi ho stejně zabavili. Stejně si bydlení do hrobu nevezmeme a důležité je mít kam složit hlavu, takže neřeším jestli vlastní nebo nájem - hlavně, že člověk není pod mostem a jinak každý podle svých možností 🙂
Netrápila bych se tím... Mám aktuálně pár známých, co dokonce svůj původní byt prodali a šli do podnájmu. A jsou to lidé, kteří na tom jsou finančně velmi dobře. Jenže i tak by v centru města na byt neměli, koupili si byty za Prahou a pak je utahalo dojíždění. Takže zpět do podnájmu a nemohou si to vynachválit - údržbu platí majitel, na nich je prostě platba nájmů a navázaných výdajů.
Když člověk zjistí, že to finančně nedává - nic ho neváže a sežene si něco menšího nebo levnějšího.
Je to vždy něco za něco... a ano, my bydlíme ve vlastním domě. Zatíženém hypotékou. Neměnila bych, žije se nám tu hezky. Ale je to prostě VELKÝ závazek a vše se točí kolem toho, aby bylo především na hypotéku. A výdaje kolem domu. No a ty jsou pořád nějaké 😉
@lrg ...bydlím v pronájmu a nikdy jsem nebyla spokojenější 😉 Mám krásný slunný byt 4+kk s balkonem a na krásném místě. Mám úžasné majitele, se kterýma si báječně rozumím ...co víc si přát 🙂 Dřív jsem bydlela ve svém a tak mohu porovnávat a určitě tím netrpím, že jsem v nájmu. Ale asi jsem měla i velké štěstí jak na místo tak právě na lidi 🙂
My jsme také v nájmu a nijak se tím netrápím... Jsme tam sice dva měsíce, máme 56m2 se vším všudy za 7000,-. Dům je tři roky starý. Vždycky jsem chtěla podkrovní byt, teď ho mám, výhled do zeleně, na kraji města - nádhera. Jen mi trochu chybí balkon a vana 😀 . Jinak co jsem mluvila s lidmi, co u tohoto majitele bydlí, jsou nadmíru spokojeni. Má několik desítek bytů a neznám nikoho, kdo by si stěžoval. Před tím jsme bydleli v byte 34m2 za 8500 a domluva hrozná.... Co jsme se nastěhovali, tekl nám sprcháč, pořád jen sliboval a nic.... A když jsme si našli jiný byt a řekli jsme že se stěhujem, tak koukal jak trubka... Když slyším lidi, co mají barák nebo svůj byt a pak se jim něco rozbije - musí mít pořád v rezervě několik desítek tisíc nebo to narychlo řešit půjčkou... Nám když se něco rozbije, nahlásím to majiteli a on to zařídí... S ex jsme taky koupili barák, dávali ho dohromady a když už byl skoro hotový, tak ho "milovaný ex" prohrál v automatech, pak jsem pár let bydlela v baráku u tatínka, kde byla zahrada 1500m2 a pro mně - dítě z bytovky - to bylo svým způsobem utrpení.... Líbilo se mi vyjít na zahradu a utrhnout si ke snídani čerstvý rajče, nebo ke svačině jahůdky ze zahrádky, ale než jsme zahradu posekali, mohli jsme začít znovu 😅
Ve čvrtek se chystám na majitele, chtěli bychom menší stavební úpravy, kvůli mimču, tak doufám, žže bude souhlasit... Všichni co ho znají mně uklidňují, že je fakt v pohodě. TAK UVIDÍM... Maximálně mně pošle do háje, no 😀
@lrg my máme vlastní řadový domek, 15 minut autobusem od centra, čili v přírodě a platíme míň peněz než za 3 plus 1 ,,,, je pravdou že být svým pánem ve vlastním, dělat si tam co chci,,, a ano platíme bance,,, ale splácíme naše,,, nájmy se každou chvilku zvedají a bůhví jak to budou zvedat do budoucna, s tím jsou spojené i jiné poplatky... Je báječné mít zahradku, kam vystrčím jednou kočárek, a děti mít na dohled a nemuset se pachtit nikam (tím vůbec nemyslím že budeme s dětma sedět jen doma),,,, je také pravda, že zařizování sebere dost peněz a že kvuli tomu těhotenství odkládáme,,, ale je nám 26, a to myslím máme ještě tak rok, dva čas.... že se to nezblázní. Každý ať bydlí tak, jak je spokojený. A vůbec bych se tím neptrápila,,, tak jednou se to třeba povede a budete mít vlastní bydlení. Hlavně že jste zdraví a žijete na pohodu :D
@adelkaaa Psala jsem tu před 3/4 rokem, že nájem nikdy více 🙂 a stále platí 😀
Dneska už jsme se přestěhovali, ani jsme netušili kam. Za domkem do lesa 50m, ráno chodíme chodit/běhat na hodinku, cca 4-6km. Je tu všechno, obchod, koupaliště, naučné stezky, hotel s kavárnou, a všechno pár metrů pěšky 🙂 Do Brna autem 20-40 minut, dle dopravy a trasy (z těch blbých Židenic jsme jezdili stejně dlouho). Domek sice není nějaká hacienda, prostě jihomoravský domeček s mikrozahrádkou. Stále opravujeme, ale největší akce jsou za námi. Je to jako asi 100-120 metrový byt s velkou terasou, ale náklady na bydlení... HA, HA HAHAHA!!! Trošku vody, trošku elektřiny, průběžná rekonstrukce (lišta, lustr...).Měsíčně to není dokupy víc než nájem garsonky v Brně, včetně těch oprav. Pokud stačí nenáročné bydlení, a trochu svépomoci, tak doporučuju. I s kupní cenou se k milionu ani nepřiblížíme 😀
Já mám zkušenost z té opačné strany a musím říct, že najít slušné podnájemníky, je celkem problém. Zrovna dneska mi píšou, že nemají na nájem, jestli bude problém, že to pošlu později. Samozřejmě to píšou až po termínu splatnosti nájmu, takové věci se podle mě hlásí dopředu a ne až, když na to dojde, tak to pojďme řešit. No hlavně ,že si chtějí koupit myčku.....Jako nemít s dítětem rezervu ani na jeden nájem a uvažovat u koupi myčky mi přijde na hlavu.... Na poslední schůzi domu před měsícem si na ně stěžovali sousedi, prý už na ně volali policii, že měli strach, že jí její přítel vraždí. Když jim to řeknu, tak jsou dotčení, že je někdo z toho osočuje a že tedy už se příště nebudou hádat ve dvě v noci v koupelně, kde je to slyšel přes stupačky po celém domě......No děs....
@lrg Ahoj, my bydlíme v nájmu doteď. Vždy jsem "trpěla" že nemáme svoje. Teď už jsme sice koupili domek k rekonstrukci, ale v nájmu jsme pořád a synovi už je 6 let a čekáme druhé. Nevzdávat snahu je to hlavní, snad se časem zadaří. 😉 Jinak jsou bez pochyb i lidé co žijí v nájmu celý život a nijak to neřeší....Kdyby jsme s rodinou měli čekat až budeme mít svoje bydlení, možná bysme neměli děti do teď.