Křest starších dětí. Z jakého důvodu jste nechali/nenechali děti pokřtít?

@denuliss absolutně nevidím jediný důvod, proč bych toto měla udělat. Ale já jsem ateista. Každopádně to, že ho pokřtíš k ničemu ho nezavazuješ, sám si pak může vybrat cestu, jakou bude chtít.

nejsme věřící, já jsem pokřtěná a nevidím v tom žádné plus.. jestli se syn rozhodně pro nějakou víru, udělá to, až tomu bude rozumět a rozhodne se sám za sebe=)

S manželem jsme věřící asi jako tvůj partner, takže děti pokřtěné nemáme (necháme na nich, jakou zvolí cestu). Každopádně jsme před nedávnem byli na křtu holčičky 2 a čtvrt roku (rodina hodně věřící, čekali až přejde covid) a nebyl problém. V kostele bylo více rodinu s dětmi a bohoslužba byla pojatá více pro děti.

Manzel je vlazne verici, ja neverici. Jedno dite pokrtene mame, rodice manzela si to hodne prali a manzel take, ja jsem nebyla vylozene proti. Farar sice nejprve tvrdil, ze ja nic u krtu slibivat nemusim, ale pak to po mne stejne chtel. U druheho ditete jsem rekla, ze nejsem proti krtu, ktery by si jako rodina hodne prali, ale ze krtiny jakozto neverici zarizovat nebudu. Takze druhe dite pravdepodobne spasy nedojde, protoze pochybuju, ze se k tomu manzel nekdy odhodla🙂

Jsem věřící, manžel je asi jako ten Tvůj. Křest dětí je pro mě samozřejmost. Nevím, zda to dobře vysvětlím, ale křtem je chci Bohu co nejvíc přiblížit. “Naroubovat je jako větvičky na Boží kmen.” Věřím, že křest v dětském věku má smysl, že dostanou milost lépe odolávat zlu. Můj manžel byl pokřtěn jako miminko a i když ve víře vychován nebyl, má stejné hodnoty a podvědomě se snaží vést poctivý život navzdory těžkostem, co ho potkaly. V tom vidím to Boží působení. Asi bych být tebou nechala dítě pokřtít, ale pouze za předpokladu, že máš v plánu ho k Bohu vést, vyprávět mu o něm a tak.

@denuliss Své dítě jsem pokřtít nenechala. Já pokřtěná jsem a sama za sebe cítím že to je špatně. Prostě mě ve dvou měsících vzali do kostela a nechali mě pokřtít. Mě to třeba vnitřně trochu vadí, nějak prostě v boha nevěřím. Proto jsem dceru pokřtít nenechávala. Jestli sama jednou dojde k názoru, že pokřtěná chce být, tak ji v tom bránit určitě nebudu, ale budu vědět, že je to její svobodné rozhodnutí a udělala to proto, že to tak cítí. A za úplně nejhorší věc považuji, když to někdo udělá jenom proto, že si to přeje třeba babička, případně proto že to tak dělají všichni. Tak držím palce ať se rozhodnete správně.

Jsem věřící a deti pokrtene mám,mladší teda až kolem 4 let.Dala jsem jim jakýsi základ křesťanství a je na nich zda budou pokračovat.

@denuliss Jedna známá si vzala ateistu, sama z hodně věřící evangelické rodiny. Děti neměly křest, ale dostaly v kostele něco jako požehnání s tím, že se samy rozhodnou později. To mně přišlo jako skvělý nápad. Ale netuším, zda něco takového lze u katolíků.
Za mě by se dítě mělo rozhodnout samo v otázce víry. Sama jsem jako dítě musela chodit do kostela, absolvovala jsem všechny rituály jak u katolíků, tak u evangelíků a je ze mě teď zapřisáhlý odpůrce církve a ateista.

@denuliss 2r je na křest brzo mi přijde. Ty mi přijdeš upřímně jako silně věřící, manžel ateista, necgala bych na dítěti jak se rozhodne

My jsme s mužem katolíci oba, takže nebylo o čem, děti jsou pokřtěné jako miminka.
U nevěřících bych to nedoporučovala, u křtu slavnostně slibujete, že budete děti vychovávat ve víře a nedává mi smysl přistoupit ke svátosti na základě lži.
Výhodou křtu malých dětí je, že všechny milníky prožívají s vrstevníky a bez nějaké zátěže (první svaté přijímání, zpověď, biřmování). Když se touto cestou rozhodne jít dospělý, čeká ho po večerech dvouletá příprava a to už je docela zátěž.

Jsme věřící, každý po svém, já jsem v dospělosti šla i k biřmování. Dceru pokřtěnou máme, syn bude taky, jakýsi základ víry jim dám a jak se pak rozhodnou, to už bude na nich.. Při přípravě na biřmování jsme dokonce měli ve skupině několik dospělých, kteří nebyli ani pokřtění, takže všechny 3 svátosti stihli postupně během přípravy. A moje sestra měla být pokřtěná až ve 13 letech zároveň se mnou, takže jestli svoje dítě chceš pokřtít teď, tak proč ne..

Já křtěná nejsem - věřící jsem svým způsobem, ale nemám ráda to škatulkování. Muž křtěný je ( pravoslavně) - jeho máma je věřící hodně i babička a mají s tím celkem problém, že děti nejsou křtěné. Chci ale, aby si jednou vybrali sami zda se nechají pokřtít nebo ne.

Jestli tohle je cesta, jak se zarucene dostat do nebe, tak to do toho jdu taky!

Pastor, který nás oddával malé děti ani nekřtí. Až náctileté, které si už sami svou víru vyberou. Tento názor sdílím, každý by si mel zvolit sám.

Děti jsme pokřtít nenechali. Já věřící jsem, dospěla jsem k tomu sama a nechala se pokřtít z vlastního rozhodnutí v 17 letech. A chci, aby i naše děti měly tu možnost rozhodnout si to samy. Do kostela nechodíme, děti k víře nijak zvlášť nevedu, chodili do církevní školky.

Já mám pokřtěné všechny děti, já teda věřící nejsem, ale souhlasila jsem s tím kvůli manželovi, on má všechny ty stupně, jeho rodina je věřící a je to pro ne celkem důležité, tak sem nechtěla dělat scény, akorat teda končíme u křtu, nebudu už děti dávat na biřmování atak. Upřímně, pro mě to nějak moc neznamená, když to deti nebudou chtít praktikovat nebo se pak dat na jinou viru, tak ať. Jinak dvě mladší děti jsme křtili jako mimina (2 a 6 měsíců) a nejstarsi se křtil společně s prostředním a v te době mu byly 4 roky, moc se mu to líbilo, připadal si strašně důležitý :D

@denuliss Když se narodil starší syn tak jsme ho pokřtít chtěli nechat. Manžel pochází z dost věřící rodiny. Jenže okolo toho začali velké tanečky z jeho rodiny a dohady. Tak jsem řekla, že ho pokřtít nedáme, že až bude dospělí a bude chtít necha se pokřtít sám. U mladšího už jsme to ani neřešili.

Ja som dala s tým, že deti sa neskôr samé rozhodunú čomu a v koho budú veriť ale keby sa rozhodli pre kresťanstvo tak majú aspoň taký "základ". Sama si pamätám ako som mala krst s prijímaním a bolo mi trápne, že ostatní boli pokrstení a ja nie tak som sa chcela vyhnúť aj tejto situácii pri deťoch. Ja mám aj birmovku ale už cirkev a náboženstvo neuznávam. Verím, že existuje Boh ale to je tak všetko.

Napisu ti jiny pohled .

Zinu v Rakousku a tady proste kdo neni ve skole pokrteny je bud pristehovalec ( jako my cesti ateisti ) nebo turek 😅

Vsechny deti jsou pokrtene , uz i v podstate kdyby se rodicum neco stalo nebo takhle ten kmitr s kmotrou je pro ne dost vyznamna pozice 🙂

Nekteri chodi do kostela pravidelne , nekteri ne ...

Ve skole maji normalne nabozenstvi ...

Ja to odmitla a syn rekl ze by tam chtel jit to zkusit jestli by ho to zajimalo a bavilo ...

Pokud chces dite pokrtit a budes h toho mit lepsi pocit tak to udelej ..

Prirovnala bych to k pichnuti nausnic. ( to tu miminam nedelaji vubec )

V ceske republice se ditete. Nikdo nepta a pichnou se mu usi ...
Nema to zadny vyznam ...dite to boli a jedine co z toho muze mit je zanet nebo ze si to bude tahat...a to hlavni ze sE to libi mamince = takze podstata jen estetika !

Takze pokud chces sve dite mit pokrtene a ma to pro tebe nejaky duvod ...a chlap s tim souhlasi bez do toho ;)

Křest z něj neudělá lepšího věřícího ani lepšího člověka. Ať si to rozhodne jednou sám.

Jsem věřící, manžel je velmi racionální a pragmatický, takže s farářem většinou vedou disputace. Ale shodli jsme se na tom, že děti (v kojeneckém věku) pokřtíme. Vychováváme je v křesťanských hodnotách, ale ony jsou to v podstatě i pilíře morálky, překrývá se to. Tak či tak, jestli cestu k Bohu najdou, záleží jen a jen na nich. Taky jsem si prošla roky a roky pochyb, dokonce i odmítání a popírání.

Jsme věřící a praktikující, děti ve víře vychováváme a snažíme se vést k Bohu, takže jsou pokřtěné jako velmi maličké (všechny tři ještě v šestinedělí).
Při křtu dětí se slibuje, že budou vedeny k Bohu a k víře. Pro nás měl tento slib velkou váhu.
Takže bych si odpověděla na otázku, jestli jsem ochotná plnit to, co v kostele před Bohem slíbím, a podle toho se rozhodla.

@denuliss u nás v rodině je křest tradice. Prababicka rikala, že žádné dítě si nezaslouzi být nekrtenatko.
Zbytek necháme na na nich. Já mám své krtene jméno i v rodném listu a op, obě dvě děti taky.

Já jsem pokřtěná jako mimino, na nátlak rodiny jsem se zúčastnila i konfirmace. A moje první upřímná modlitba byla, když jsem během konfirmace klečela u oltáře v těch bílých šatech a měla na pastorovu otázku odpovědět "věřím" - "Pane Bože, tam nahoře, jestli existuješ, prosím, odpusť mi, že lžu".
Uvěřila jsem a odevzdala svůj život Ježíši o 6 let později a nechala se pokřtít znovu, protože jsem křtem chtěla potvrdit svou víru, křest v dětství (a konfirmace) pro mě neměl význam. Ale mám známé z evangelické církve, kteří jsou pokřtění jako děti a jsou s tím v pohodě, možná proto, že se jim poštěstilo uvěřit ještě před konfirmací.
Naše děti křtěné nejsou, v naší církvi se ani děti nekřtí, až náctileté a dospělé, kteří uvěřili v Ježíše a pro křest se sami rozhodli. Měly ale v církvi "požehnání", to se u nás dělá během nedělního shromáždění, slibovali jsme, že je budeme vést k víře, pastor se za ně modlil a žehnal jim do života, pak jsme se modlili my i další lidé ze sboru. A s rodinou jsme pak měli doma oslavu.
Nemyslím si, že by křest dítěte měl význam pro jeho spasení. Sice je v Bibli psané "Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. ". Vnímám to ale tak, že nejdřív je třeba uvěřit a pak se pokřtít.
Taky se o spasení píše: "Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil. ". Spasení si skutky nezískáme. Takže ani tím, že se rozhodneme pro křest. Ani je naším rozhodnutím nezískáme pro někoho jiného...
Tady kontext: https://www.bible.com/cs/bible/15/EPH.2.B21

Mame pokrtene obe holky a jsme za to rada,na tvem miste nevaham je to nic proti nicemu,dite se vzdy muze samo rozhodnout,zda chce v tomto pokracovat ci nikoli...

@denuliss manžel je pokřtěný ateista, jeho prarodiče jsou silně věřící, až fanatici. Naše dcera není pokřtěna a to, že je syn postižený, je prý proto👌. Toliko asi k mému názoru. Každého věc, ale jestli jsou děti už starší, nechala bych to na nich. Máme ve školce věřící paní učitelku, a hrozně se mi líbí, jak nenásilnou formou děti "učí" o její víře a kdyby dcera přišla, že chce nechat pokřtít, nevadilo by mi to, ale sama tomu naproti nepůjdu.

Já jsem pokřtěná (z věřící rodiny), manžel ne, věřící nejsme tedy ani jeden... Děti nekřtíme, beru tohle vážně a nedokázala bych tam v podstatě lhát, že budu dítě vychovávat ve víře v Boha... ALE kdyby děti kdykoliv projevily o tyto věci zájem, nemám s tím absolutně problém...
Nemám ráda, když někdo nechá děti pokřtít s tím, že "je "to pěkné", na to ať jde k vítání občánků a ne ke křtu

@denuliss ja v Boha neverim vubec, jsem cistokrevny ateista 😁 Manzel je verici, rimskokatolicka cirkev (maminka celkem ortodox katolicka, tata spis light evangelik).
Svatbu jsme meli v kostele (trochu upravenou verzi vzhledem k slibum a tomu, ze ja jsem neverici), bez mse, udelala jsem to pro manzela a jeho rodinu - bylo to pro ne dulezite.
Deti jsme nechali pokrtit, obema bylo kolem dvou mesicu. Brala jsem to tak, ze si sami vyberou, zda budou chtit verit a pripadne viru nejak praktikovat - od nas rodicu budou znat protichudne nazory a sami se pak budou muset rozhodnout, cemu chteji verit. Pokud se rozhodnou neverit, to, ze jsou pokrteni, jim muze byt “jedno”. Pokud budou verit, budou chtit chodit na mse, na prijimani atd, maji krtem “cestu pripravenou”.
Ale vim, ze ne kazdy to takhle vnima - moje mama treba “obdivuje”, ze mi to nevadi - ona jako ateistka by krest svych deti nechtela a asi by ani nedokazala zit s vericim clovekem. Ona to bere jako hodnotovy rozpor, ja to vnimam jako ciste soukrome intimni nastaveni toho druheho, ktere me nijak neomezuje. (Jakoze stejne tak neresim, ze muj muz ma rad italskou kuchyni a miluje olivy a olivovy olej a ja nejsem schopna dat olivu ani do pusy 😁)

@denuliss Jestli ho budeš brávat sebou do kostela, tak se pak může cítit časem vyloučený vůči ostatním dětem a nepůjde se stejně starými dětmi k 1. svatému příjímání.

Já bych se řídila intuicí.

Samotný obřad křtu, asi bych syna nenechala křtít při mši, ale domluvila se na individuálním obřadu bez mše. Je to chvilka.