Ztráta důvěry - partner si píše s jinými
Dobrý den, ahoj všem,
předem se omlouvám za anonym, ale téma je pro mě velmi intimní a bolestné. Zároveň nemám komu se vypovídat a hledám rady a názory někoho nezaujatého, kdo mi snad otevře oči. S přítelem jsme spolu 11 let, děti nemáme, jen hypotéku na byt. Vždy jsem ho považovala za toho pravého a milovala ho nade vše. Jenže před zhruba 4 roky jsem přišla na to, že si píše velmi intimní zprávy přes Messenger se svou údajně "nejlepší" kamarádkou (v PC jsem našla její nahé fotky, když jsem hledala jeho oblíbené písně). Navzájem si psali, jak se milují, jeden druhému chybí, myslí na některé části těla, atd. Ztropila jsem tehdy obrovskou scénu, chtěla odejít a x dní s ním nemluvila. Omlouval se, říkal, že to byla pitomost, že to nikdy tak nemyslel a miluje samozřejmě jen mě. Že vlastně ani neví, proč to psal a že mi tím může tak ublížit. Dotyčnou si smazal z přátel.
U mě partner ztratil jakoukoli důvěru. A už mu nedokážu věřit jako předtím. Cítím se podvedená, zraněná, ponížená. Také sex od té doby stojí za nic. Spíme spolu sporadicky, v tuhle chvíli téměř vůbec. Nyní mám pocit, že se to děje znovu, jen s někým jiným. Partner občas prohodil nějaké informace o cizích ženách, jak se mají, co dělají, atd. Žárlivost se ve mně znovu probudila a od té doby na to nemůžu přestat myslet. Celé to ve mě bouchlo, když šel s další údajnou kamarádkou na drink. Normálně s tím nemám problém, šel i tentokrát. Jenže se vrátil v jednu ráno s odůvodněním, že se dlouho neviděli a dobře se bavili, nic víc. Představy mi jedou na plné obrátky a bohužel jsem to nevydržela a podívala se mu do konverzací na messengeru (moc se za to stydím). Všechny zprávy kompletně smazané, má tam zprávy jen semnou, svojí mámou a mužskými kamarády. Přitom moc dobře vím, že se po messengeru domlouvali právě na té schůzce. Stejně tak vím, že si píše i s jinými ženami, o kterých občas mluví. O 14 dní později s ní šel znovu, tentokrát přišel domu ve 2. Stejné odůvodnění. Pohádali jsme se, já se mu snažila vysvětlit, jak se cítím a po té aféře před čtyřmi lety mu nedokážu věřit, že o nic nejde. Přísahal, že s ní nic nemá, že je to všechno v mojí hlavě a jsem paranoidní.
Prosím, zkuste mi popsat váš názor na věc. Jsem zoufalá. Nedokážu se na něj už ani podívat, natož s ním mít jakýkoli fyzický kontakt. Pořád na to myslím a nedokážu se na nic dalšího soustředit. Vztah se mi po 11 letech nechce úplně zahazovat, ale zároveň nechci žít zbytek života v tomto strachu. Opravdu jsem paranoidní? Může být jen kamarád nebo ze mě celou tu dobu dělá akorát blbce?
Proč s ním vlastně jsi? Co ti ten vztah dává? Nejsi s ním jen ze zvyku?
Kamarádit se jde s opačným pohlavím, ale oba musí vědět, že chtějí být kamarádi.
Tady bych mu moc neveřila, že jsou jen kamarádi. Kdyby manžel napsal, že ji miluje, tak bych si myslela, že si pěstuje paralelní vzah a to by mi vadilo. Nesnesla bych být druhá, něco jiného je úlet. Podle mě v tom pokračuje, akorát to víc skrývá.
Bohužel tady je každá rada drahá to vše je v tobě nevyrovnala jsi se stim a táhnes to pořád sebou důvěra se těžko získává pokud celou dobu byl klid a teď zas taky to trochu může bejt tim že s partnerem nemáte intimní život třeba se snaží zjistit zda ho ještě máš ráda atd proto šel ven chtělo by to zapracovat hlavně má sobě a vašem společném času hlavně ty jsi musíš srovnat v sobě zda to co bylo před 4 lety ani teda není jisté že bylo něco hodis na sebe a nebo prostě zábal a jdi dal
Proč spolu jste? Nevěříš mu a myslím že si ani nenapsala miluji ho.. Jen že se ti nechce zahodit 11 let... No to je takový praktický důvod k ničemu.... Ja bych se rozešla a popracovala na nějaké terapii na odpuštění a vypořádání se s pocity které máš, abys jej neprenesla do dalšího vztahu.. Děti nemáte a hypotéka je naprosto bezcenny důvod proč spolu být... A ze vím o čem píšu....
Proc s ním pořád jsi? Vždyť nemate ani deti, po 11 letech? Nevěříš mu, měla jsi ho poslat do háje už před tema 4 lety. Tady se potvrzuje že to udělal jednou, udělá to znovu.
Co si od toho vztahu slibuješ?Rozejdi se s ním a najdi si někoho kdo Tě bude milovat a bude Ti věrný.
tak bohužel v tomto příběhu jsem nenašla žádný důvod proč ve vztahu zůstávat :( kromě hypotéky a 11let, což není ten pravý důvod na to se trápit zbytek života... sama píšeš jak se ti v podstatě hnusí a máš toho plnou hlavu, což se teda nedivím. i kdybychom ti tady všechny napsaly, že je to určitě jen kamarádka a znovu nic takového neudělal, stejně to budeš mít v hlavě a tím, že to ověřit nemůžeš, tak nebudeš věřit...je to těžké no :(
pokud s ním být chceš, musíš to celé umět zahodit za sebe a už nikdy nevytahovat, nevyčítat, přejít to v sobě...bez toho nejde po takové věci asi ve vztahu pokračovat.
ale teda mimochodem, mě by asi celkově vadilo, kdyby si partner chodil pravidelně s kamarádkama ven, neřeknu větší skupina lidí, s klukama...ale vyloženě jen ve dvou s nějakou kamarádkou kterou já ani neznám? to bych nadšená nebyla
Škoda, že jsi to nerozsekla před těmi 4 lety, takhle to fakt zní jen jako ztráta času, energie a sebeúcty.
odesla bych, nemate deti, takze je to snadnejsi. proc tvuj pritel nepozve na pivo , drink/whatever tebe? kdyby chtel, tak neni problem, viz vyse: nemate deti
Ty kraso. Jsem se vrátila když mi bylo dvacet. Doteď děkuji sama sobě že můj životní partner je někdo jiný.
Moc děkuji všem za vaše názory. A máte pravdu. Vlastně ani nevím, proč s ním jsem. Mám ho ráda, to ano. Ale sama v sobě posledních pár měsíců pochybuju, zda se tomu dá ještě říkat láska, a není to spíš jen vztah ze zvyku.
Po té první aféře jsem se opravdu snažila všechno hodit za hlavu, odpustit a postupně důvěru získat zpět. Opravdu ještě na začátku roku jsem vymýšlela, jak vztah okořenit a ozvláštnit. I přesto, že jsem moc dobře věděla, že nějaké to psaní s jinými ženami probíhá. Nikde jsem mu neslídila, takže to nevím 100%, ale to prostě žena pozná (telefon pořád u ruky, na dotaz "Co tam pořád píšeš?" odpověď "Nic, jen koukám..."). A to je podle mého ten důvod, proč se pro mě ta důvěra nikdy nevrátila. A asi je to i můj problém, jak říkáte, neumím odpustit...
Důvod, proč s ním pořád zůstávám je to, že si říkám, zda opravdu nejsem příliš hysterická. On mi totiž tvrdí, že prý tohle nevinné psaní dělají naprosto všichni a je to v dnešní době naprosto normální. Jaký na to, prosím, máte názor vy? Že to není o sexu teda normální nepřijde, v životě by mě nenapadlo si takhle s někým psát, když mám vedle sebe partnera, kterého údajně miluji. Což on neustále dokola tvrdí, že mě miluje a nechce o mě přijít.
Ještě se zeptám jinak. Dejme tomu, že jsem opravdu hysterka a celé naše problémy jsou způsobené mnou a tím, že nejsem schopná odpustit a hodit minulost za hlavu. Máte některá zkušenosti s terapií v podobné situaci? Kdybych začala docházet na pravidelné terapie, pracovala na odpuštění, dalo by se to ještě zachránit?
muj muz si nepise s nikym, myslim, ze oba resime uplne podstatnejsi zivotne veci v tehle dobe...a sem za to rada...kdyz vidim, co resi pary v mem okoli, praci, de facto:nedulezite veci (drby na social.sitich, vzhled, hadky pri nakupu...kabeljy jich partnerek, kdo co rekl, atd.), tak sem rada za to, ze nase priority mame spravne nastavene
Lidi, kteří mají potřebu být nevěrní z podstaty své povahy, ne kvůli nějaké vztahové krizi, budou nevěrní celý život a nic to nezmění. A pokud podvádí svobodný chlap, který nemá vůči tobě téměř žádné závazky, tak je to podle mě prostě ukázkový kurevník. Chce si užívat, ale mít doma svoje teplý bezpečný místečko. Sorry. Kecy o kamarádkách, s kterými si povídá do rána a všechny zprávy od nich maže jsou opravdu vtipné 😀 Na terapii se vyser, ty žádnej problém nemáš.
Neni normalni si ve vztahu s nekym vypisovat. Ano, nekdo to dela a funguje to, spis vyjimka nez pravidlo. Jak kdyz si psala, vzdy s vedlejsimi umysly nebo nespokojenosti… taky jsem nechtela zahodit x let vztahu, diky bohu jsem to udelala a nasla stesti jinde
podle mě by terapie měla cenu jen pokud bude párová, tedy vy oba.
odpustit není povinnost, odpuštění je vlastně takový dvojí dárek, jednou dar partnerovi, jednou tobě samotné.
jak to vlastně probíhalo před těmi 4 lety?... je to řečnická otázka, víc na tebe, aby sis prošla zpětně jak to bylo, on se omluvil, vysvětlil a ty co?... řekla si mu, jak se cítíš, jak si psala v úvodu (podvedená, zraněná, ponížená), protože si taky psala, že mu od té doby nemůžeš věřit, důvěřovat, co on na to? věděl to? ví to?
to, že tohle (psaní si) chlapi dělaj... ano, někteří to fakticky dělaj a nepřijde jim to jako problém, a v podstatě to problém ani není, pokud se něco nestane, třeba to, že na tohle psaní si přijde jejich partnerka, o kterou stojí.
takže by sis hlavně měla sama zodpovědět, jestli o něj stojíš, se vším všudy a teprve potom pouvažovat nad tou terapií, ale bez něj to podle mého nemůže klapnout, jakože by si sama docházela někam k někomu a tam se skrze pocity snažila o cestu k odpuštění...
Nevinné psaní vypadá trochu jinak, to ať se na mě ten Tvůj teda nezlobí. Nevinné psaní není každodenní psaní, a hlavně není důvod ho tajit nebo dokonce mazat. Já mám pár kamarádů - mužů, píšeme si, ale ne denně, píšeme si proto, že chceme zůstávat v kontaktu, ale nemáme moc příležitostí se potkávat, a hlavně vše jsou konverzace, které můžu bez problému ukázat i manželovi. Koneckonců když už se na nějakém setkání domluvíme, tak většinou chodíme i se svými partnery. Aby si jeden z nás natajnačku druhému za zády vypisoval s někým jiným, to teda neděláme ani jeden. Není to normální.
Ono je nejhorší, že to v tobě bude a jakýkoliv náznak toho, že se něco děje, vyvolá tu reakcí, kterou si cítila čtyři toky zpátky.
To je buď a nebo. Buď mu odpustíš s tím, že vydechnes když si bude psát s kamarádkou.. a nebo to ukončiš, protože ten červíček v tobě bude pořád hlodat.
Hlavně mi by se to teda nelíbilo.
Můj si píše s kamarádky - třeba ze spolužačkami co už mají děti tak si posílají fotky, co se naučila malá a co zase jejich děti.
Hlavně vim, že je to konverzace v pohodě a kdybych mu řekla, ukaž mi co si píšete, tak mi telefon podá, protože nema co skrývat.
Já si taky píšu s kamarády, ale nemám problém konverzaci otevřít, kdyby na to přišlo. Je lidský mít kamarády druhého pohlaví, ale ne takové tajnosti a susky, hušky a do dvou v baru a nevědět nic. Kopla bych ho teda.
Osobně jak píšou holky výše.. netuším proč s ním si, snad jen ta hypotéka, ale ja bych od takového odešla.
Ja bych tohle nepřekousla.
Když nemáte děti tak bych ho poslala o dům dál. Bez důvěry je to život na ho*no, a pochybuju že by s kamarádkami byl do noci jen čistě na drinku.
@xxx3d Před těmi 4 lety vím, že jsem udělala chybu. Jak už jsem psala nic takového bych do něj nikdy neřekla a byl to pro mě obrovský šok. On se sice omluvil, řekl, že to byla hloupost. Jen nevinné psaní z nudy a že ho nenapadlo, že bych si to mohla vyložit špatně. Prakticky jsme se za pár dní chovali jako by se nic nestalo. A já vím, že to byla chyba, protože jsem mu de facto nikdy doslova neřekla, jak se cítím a dusila to v sobě. Proto asi i ta reakce teď...
Obecně, když nad tím teď přemýšlím (i díky vám všem!), tak s ním zůstávám asi hlavně kvůli tomu, že má autoimunitní onemocnění, který ho dost limituje v životě. Nechci být ta zlá, která opustí nemocného partnera. A vím, že bez mých příjmů by dost klesla jeho životní úroveň... Teď mi tak ještě dochází, že při té poslední hádce se vlastně i na nemoc vymlouval. Že prý psaní je pro něj odreagování od toho, co se mu děje. A ty dva večery s kamarádkou pro něj byla prý "zkouška", zda se to lepší a nové prášky zabírají...
Ještě k té aféře před čtyřmi roky. Já jsem dodnes přesvědčená, že do té ženy byl zamilovaný a kdyby ona bydlela ve stejném městě, zřejmě by to přerostlo v něco víc. On přesto tvrdí, že to byl jen blbý flirt a že to pro něj nic neznamenalo.
Ty ostatní, se kterými je podle mého v kontaktu teď, asi jde zařadit jen pod nějaký "vypisování". Pak ale nechápu, proč konverzace maže...
máte tam toho hodně.
ale, na vztah jsou potřeba dva.
on o tebe stojí, ty o něj taky?
úplně upřímně, stojíš o něj?
klidně dej stranou jeho nemoc, svoje výčitky, jak by to bez tebe udělal s financemi.
pokud bude převažovat kladná odpověď, tak si spolu promluvte a spolu domluvte nějakou terapii (dobrý bude udělat si přehled kde jaké párové terapie jsou a jaké mají "recenze")
proč maže konverzace... napadá mě, že pro tebe je maže. aby ti neublížil obsah, když bys je četla. četla si jednou, můžeš zase někdy, třeba. vlastně vstřícné gesto, které je možné chápat i jako "mazání stop", tedy zastírání, lhaní, podvod.
tím z tebe nechci dělat hysterku, nebo paranoičku, jen se snažím o jeden náhled, o druhý se postará okolí, myšleno ostatní holky.
já pochopitelně vím, že každá mince má dvě strany, ale těch devět let jste spolu byli v pohodě, to co sis přečetla tebou otřáslo a jediný možný a pochopitelný bylo, že do ní byl zamilovaný. nemusel. mohlo to jen tak vypadat. ale to už je hypotetická úroveň někoho jako jsem já, která s tebou ani s ním nežije.
já si pořád myslím, že váš vztah nemá cenu, když mu nevěříš, neodpustilas mu, ani sobě, neumíš to hodit za hlavu, jako minulost - a to není špatně, nebo dobře. prostě takhle to máš. odpuštění opravdu není automatická věc. někdy i když moc chceme, to nejde.
já bych mu řekla, jak se cítím, od té události, upřímně, narovinu a šla od něj.
pokud se rozhodneš zapracovat na znovuobnovení vztahu, bude to dlouhá pouť, vás obou, a měli byste to oba chtít. jinak to bude ztráta času, promarnění let.
hodně sil.
Proč to maže? Protože nechce abys to četla = tak nevinné to nebude. Jak by se líbilo jemu kdyby sis s někým takhle vypisovala?
Ano 11 let je dlouhá doba i 9 let je dlouhá doba, pokud budeš čekat můžeš promarnit třeba ještě další 4 roky. Vypisování a vysedávání s kamarádkami, s tím že maže konverzaci nepovažuji za normální a netrpěla bych to. Nemoc mi spíš přijde, že se snaží vzbudit v tobě černé svědomí a chce abys ho litovala. Můj táta byl celý život hodně nemocný, ale nesnášel když ho někdo litoval. Mámu miloval ještě víc, i kvůli tomu, že s ním byla, když mu bylo zle. Prostě si myslím, že by to nemělo být tak, že on bude chodit za kamarádkama, psát si s ženskýma a když toho budeš mít dost tak řekne, já jsem nemocnej lituj mě. Respekt a láska musí být z obou stran. Měj ráda také sebe a zkus dát jeho nemoc stranou, rozhodni se podle toho jestli ho miluješ a chceš s ním být. Opravdu chceš být s někým jen kvůli lítosti? Jemu není tebe líto, když se trápíš?
Upřímně? Má tě jen protože mu vaříš a pereš pokaděný spodky... Děti nemáte proč? Nechceš, nejde to nebo nechce on? Abys nedopadla jako moje kamarádka, týpkovi opravila barák, prestehovala se za nim xx kilometrů a on že se ještě necítí na rodinu... 6 let života mu venovala, aby si frajer našel jinou a tu behem pul roka zbouchnul (plánovane), najednou se na rodinu cítil... A psaní s jinýmj neni normální 👎 Jakkoliv jsem si ve svém prvním manželstvi myslela, že je, tak věř, že mám ted mnohem lepší vztah ve kterém si s jinými píšeme jen to, co můžeme bez problémů partnerovi přečíst...
Psát někomu miluji tě a tvrdit, že je to kamarádka. No tvl, to mě trochu nadzvedlo ze židle. Miluji tě, je intimní vyznání a to patří pouze partnerovi.
Má autoimunitní onemocnění, to je blbé, ale ať ze sebe nedělá chudáčka, nelituje se, nevydírá tě přes to a nemanipuluje.¨
Známá má manžela na vozíku, několikrát ji zahl, u něj to nebylo tak, že by ji nemiloval, ale tím, jak je na vozíku, tak říká, že si nemůže nic užít, tak to byla kompenzace toho, že není zdravý a nemá normální život. Ona mu to odpustila. Nicméně on i přesto, že je na vozíčku, tak vydělává hodně peněz a jí by klesla životní úroveň bez něj.
Jestli si tím vypisováním kompenzuje svoji nemoc, tak to znamená, on má problém, ale nevím, proč bys kvůli tomu měla být nešťastná ty a zůstávat s ním. Já bych to netolerovala. Svoji komplexy má řešit na terapii, ne milenkou. Jako stane se, že vztah dostane do krize a proběhne nevěra, ale tady má je to jeho charakterová vlastnost. On s tím nepřestane, i když ti to slíbí.
Prosím Tě autoimunitne onemocnění má dnes kde kdo ....měj trochu sebeúcty a už ten vztah nezachranuj a kopni ho někam.....holky Ti to tady píšou ,že Tě jenom aby si mu prala a uklízela....kdyby Tě miloval ,tak si nevypisuje z jinými....
Uz jsi promarnila 11 let, byla by skoda promarnit dalsi roky. Je dobre ze nemate deti.
Ty nejsi zodpovedna za jeho zdravotni stav, fakt by nemel hrat roli pri zvazovani, zda vztah ukoncit.
Psat kamaradce miluju te neni nevinny vypisovani ale ponizeni soucasneho partnera a vzajemneho vztahu.
Děti nemáme zejména kvůli jeho nemoci. S největší pravděpodobností je to dědičné a on nechce, aby se takhle trápili jeho děti. Mluví o adopci. Teď jsem ale ve fázi, kdy bych s ní děti nechtěla, i kdyby byl zdravý. Vždy jsem chtěla mít milující rodinu, kde jsou harmonické vztahy. A to vím, že teď nejsme schopní naplnit a děti by to akorát vnímali...
Máte pravdu, všechny. Moc vám děkuji za veškeré vaše upřímné názory. Já to asi uvnitř sebe také vím, že v tuto chvíli je nejlepší odejít a dál se netrápit. Vím, že jeho chování normální není. Minimálně bych přeci neměla být s někým, kdo se nechová podle mých představ... Jen pokaždé, když navrhnu rozchod, tak on začne plakat, jak mě miluje a jak chce náš vztah zachránit. A já se samozřejmě nechám uchlácholit báchorkama, jak to tentokrát bude lepší. Musím sebrat veškerou odvahu a sebeúctu (pokud mi teda ještě nějaká zbyla) a necouvnout. Držte mi, prosím, palce.
podle mýho je ten váš vztah na hovno.
totiž... to co proběhlo před těmi 4 lety je s vámi pořád, resp. s tebou
a když mu nedokážeš odpustit, to znamená nechat minulost být, tak to není k žití.
rozumím, že nechceš jakoby "vyhodit" tolik let společného života, jenže... ty mu nevěříš, on nemá jak by ti "dokázal" že nic není, nebylo, takže co?...
já bych odešla.