Holky už nemůžu dále.
Mám pocit, ze umírám už půl roku zaživa.
Ze to nemůžu zvládnout. Citim se tak hrozne. Sziraji mě výčitky. K věci. S manželem jsem od vlastně školky. Vždy jsem jej milovala. On mě také. Jsme spolu 25 let.Nikdy jsme neměli nikoho jiného. Tedy byli jsme. Pred tremi lety me manžel začal tak nějak odmítat v posteli. Celkove jsem byla porad sama. Mijeli jsme se. Neměl pro me hezké slovo nic. Ale spali jsme spolu ještě. Ale bylo to jen rychlý sex tak jednou za dva, tři měsíce. Ja se ze zoufalství podívala na seznamku a zacla si psát erotické konverzace s jedním mužem. Nezůstalo u toho. Nikdy jsem neměla jiného muže, než manžela a díky chtíči jsem se s nim sešla. Jedinkrat. Uvědomila jsem si, ze tohle není pro me, a ze to nedokážu, ze miluji jen manzela. A ze zabojuji doma a ne jinde. Přesto jsme si vypisovali další dva roky. Ale proste jen ty erotické blbosti a plany, kdy se sejdeme, i když já uz dávno věděla, ze to nebude nikdy. Proste mi to jen lichotilo. Manžel asi pred rokem pojal myšlenku, ze někoho mám. V tu dobu jsem opravdu rok a půl nic nedelala. Stíhal me. Sledoval. Byl přesvědčen, ze jej podvadim. Ze nejsem v praci. Tvrdil, ze me videl nekde, kde jsem nebyla. Nedelala jsem to.
Paradoxně po mem prohřešku se manzelstvi spravilo. Vše bylo nádherné a růžové. Mě z počátku ještě i lichotilo, jak me najednou sleduje atd.. a pak nastal zlom. Z ničeho nic. V únoru. Řekl, ze se mnou nebude spát. Začal se chovat úplně divne. Začal mnou úplně pohrdat. Jak kus hadru. Mluvit se s nim nedalo. Nic mi neřekl. Jen ze ví svoje. Nenechal na sebe sáhnout. Jakykoli dotek, nesnesl sedět vedle mě, paradoxně spal v posteli se mnou, jen malem spadl ze své strany, otočený ode mě. Úplně mě to ničili, nevěděla jsem, co se děje. Myslela, ze asi někoho má. O mem prohřešku věděla jediná kamarádka, které jsem ty konverzace někdy i poslala. Ano já vím. Jsem blba. Ale tehdy to bylo pro me vše nové a já nevěděla co s tím. Paradoxně kamarádka uz není ma kamarádka, ale je kamarádka mého manžela. Zjistila jsem, ze se spolu scházejí. Tajne si volají. Mě manžel vše zapira. Ale já to vidím. Takže si myslim, ze ona mu to řekla a ze spolu spi. Paradoxně ona měla v te době milence. V podstatě jsem se nechala od ni nalanarit, ať to udělám. Ze v podstatě o nic nejde. Teď to vidím jako její dlouhodobý plán, jak mého manžela dostat. Což se ji podařilo. Protože ode mne odchází. A já se proste neumím smířit s myslenkami, ze jsem to cele jen zavinila já. Protože je to tak. Já to vím. Manžel mi nikdy neřekl, co ví.Nevím, co mu řekla ona, nebo zda mi vlezl do mailu. Nechce o tom mluvit. Možná si mysli i něco, co není pravda. Jenže to já nevím.
A ta nevědomost mě zničí. Mám pocit, ze se zblaznim. Miluji ho. Vím, ze jsem to zavinila já. Nedokážu žít bez nej. A strašne mě štve, ze odchází k nekomu, kdo mel plno muzu během manzelstvi. Nejraději bych manželovi řekla, ze ona si vše vymyslela, ze sama podvádí, což by manžel neskousl. Ale nemůžu. Nevím totiž, zda ona mu něco řekla, a pokud ona neřekla, a já ano, ze by to jen vratila a řekla manzelovi, to co třeba ani neví, ze ted má možná fiktivní domněnky, ale pokud bych řekla já, řekne ona…nebo zda si manžel jen hodil do hlavy něco, co se vůbec nestalo. A teď tedy k dotazu. Jak se s tím vším vyrovnat? Jak přijmout to, ze jsem si podelala cely život. Jak přijmout to, ze manžel odchází k nekomu, kdo to cele naplánoval. Ano. Samozřejmě jsou mi jasné odpovědi, ze jsem si to zavinila sama. Ale čas už bohužel nevratim. A mám pocit, ze se zhroutim. Prosím o zachování anonymity. Praha je sice velká, ale zde mam známé. Děkuji.
A co mu rict proste pravdu?
Je to těžké.
@sudylichozrout Manžel odchází. Poradnu zavrhnul. Stejne jen jako diskusi se mnou. Já se tak snažila. Tak moc, ze to více už ani nejde. Okolí si tuka na čelo, proč porad ještě tak bojuji.
@felixfelicis to vůbec. Vůbec nevím, zda ví o mem poklesku, nebo si vymyslel proste něco jiného. Nebo je v tom proste ona. Nevím nic. Takže nemůžu přiznat nic.
Ale vzdyt stejne odchazi. To chces zit s tim, ze prijdes o zivotniho partnera z uplne smysleneho duvodu? Psala jsi, ze jste se odcizili, ty sis zacala s nekym psat a on te podeziral, ze nekoho mas. Od te doby je to cele postavene na tom, ze on si neco mysli a ty nevis co, a naopak. Uz jste spolu nejakou dobu, copak se ani nepokusite to normalne vyresit? Nemas na tom co ztratit, jenom ziskat.
Půjdu trochu proti proudu.. ale každý dělá blbosti.. 🤷♀️ nebo dobře, ne každý, ale hodně lidí... A láska je víc, než "miluju tě dokud nejsou problémy".. kdyby tě tak strašné miloval, přenesl by se přes to... Takže pokud se kamarádce podařilo jo odloudit, má na tom svůj podíl viny taky..
po 25letech když odchází,bych vsadila na jedinou kartu.rekla celou pravdu,že toho lituju a chci to zachránit . Po 25letech odejít kvůli jednomu šťouchu mi přijde fakt zbytečný.
Snad mu stojíš po těch letech za to,aby si s tebou sedl a řekl narovinu všechno co ví.a ty na oplátku, cos posrala a co bys s tím chtěla dělat.
A pak se dojodnoit co dál. Poradna,někam odjet,zresuscitovat vášeň,lásku,důvěru.
Držím pěsti🍀
@viki999 pro mě také vztah,který skončí po jedné nevěře neni pevný vztah.jak píšeš,takový vztah funguje jen v dobrém.lidi nejsou stroje,ani není úplně priroueny žít monogamne.takue vydržet 25let,pak jednou uklouznout a chtít zůstat s dlouholetým partnerem,je za mě úspěch jako kráva 😂😂☺️
A tím vůbec nechci říct,že bych muže pochválila a nic to se mnou neudelalo. Jen bych nedala ruku do ohne ani za sebe.nehroutila bych se z toho že smocil jinde,ale chce být se mnou.a taky se to nesmí opakovat každý rok,ze😂😂
Mi to přijde vždycky hrozně detinske a povrchni,"to bych mu nikdy neodpustila a byl by konec"...a v tom děti,majetky,vsechno
Taky se přikláním k tomu říct mu prostě celou pravdu. Nic není horší než všechny ty domněnky, co on ví a jeho domněnky, co a proč jsi udělala. Bůhví, co mu ta kamarádka napovídala. Nemyslím si, žes to pokazila jenom ty, on taky udělal chyby, jste prostě jen lidi, co jsou spolu prakticky celý život, už to je na metál. Prostě bych si s n sedla a nalila si čistýho vína (klidně doslova 😁). Už vážně nemáte, co ztratit. Řekla bych mu, že jsme spolu celý život a některý věci mi chyběly, řekla bych o tom vztahu, zcela upřímně, proč jsem si s ním psala že jsem se s ním i jednou sešla (nerozváděla bych podrobnosti), ale že jsem si tím uvědomila, že nejdůležitější je vztah s ním a stojím o to ho zkusit zachránit. Neber ale všechnu vinu jen na sebe. On s tebou nechtěl spát a místo, aby si s tebou otevřeně promluvil, tak "utekl" ke kamarádce utěšitelce. Asi bych po něm ten večer nechtěla žádný vyjádření, řekla bych mu, ať o tom přemýšlí. Přijde mi, že chlapi potřebují čas takový vážný hovory zpracovat, ale uvidíš. Máte děti? Každopádně přeju hodně štěstí 🍀.
Když nechce poslouchat, zkus mu napsat dopis..ten si snad přečte.a napiš tam vše.
A on odchází protože je zamilovanej jinde? Jako že k ní? Protože pokud ano, tak bych ho neuháněla, a nechala ho jít. Pokud odchází z nějakého neurčitého důvodu,tak bych trvala na tom, ať mi ho řekne, protože kdo ví, co má v hlavě. Konec konců, i když by to býval četl, můžeš mu říct, žes při tom stejně myslela na něj, protože to bylo v době, kdy jste spolu nespali, nebo něco.
Pošli mu to, co jsi napsala nám.
Děkuji holky. Zkusím mu to tedy napsat. On se o tom nechce ani bavit. Mluvit. Nic. Zkoušela jsem to několikrát. Vždy jen řekl, mlc. Děláš to ještě horší. Já potrebuju čas. No. Ale čas plynul a nic. Až řekl, ze se chce odstěhovat. Ale zkusím to tedy. Možná se mi uleví. Ale až těsně před odchodem. 🙈
Jestli se ti manžel dostal do toho účtu, třeba přes historii a neodhlášený profil, a celou konverzaci si přečetl, tak si možná odpověz sama, jestli mu z toho není fyzicky zle. Kdybych si já přečetla dvouletou diskuzi svého muže, jak plánuje setkání a popisuje, co na nich s cizí babou bude dělat, tak bych reagovala stejně, jako tvůj chlap. Znovu se začti do toho, co jste si spolu psali, a zkus to číst z pohledu svého vlastního manžela. A pak se mu omluv.
Asi bych mu řekla, jsme pořád manželé a i když se mnou nechceš být, chci ti říct svůj úhel pohledu a plně respektuji tvoje právo na odchod. Asi bych mu řekla, jsme spolu 25 let, máme spolu děti (dítě) ve věku xy let, (teda pokud máte), tak bychom se měli spolu naučit komunikovat kvůli dětem, i když jsou (skoro) dospělé.
Já bych asi trochu letěla, jak čertík z krabičky, kdyby mi někdo řekl, mlč, děláš to ještě horší. (Tuhle větu hodně nesnáším.) To bych řvala, jo mám, mlčet, protože to dělám horší. Zase jenom já. Víš, co něco ti řeknu, naše problémy vznikly, protože se mnou odmítáš komunikovat a bavit se. Jako žena se potřebuji cítit žádoucí a ne, že jsem degradována na uklízečku, kuchařku, pradlenu. Už bych to ze sebe sypala jak kulomet, co se tenkrát stalo. (Neříkám, že tak máš reagovat, ani že je to optimální postup, ale já bych asi takhle reagovala.)
@treasurka já bych Teda řekla co chci /potřebuju říct ať by mě opoustel po roce nebo 10.neprosola bych,neslibovala,ale řekla bych mu co cítím.kor po takovejch letech a když toho lituje. Pak si bude vyčítat "kdybych nebyla blbá a řekla mu tohle,třeba by...?"Nemusí být zamilovaný,může být jenom zraněný.treba ji chce ublížit tím víc,že je to nejlepší kamarádka. Kdybych ho milovala,tak bych bojovala.ale jen jednou.neuhanela bych ho ani nevydirala pláčem,ale než bych mu všechno řekla,tak by prostě neodesel😂😂
@levandule_k přesně.ano,posrala sem to,ale tady si sednes a poslechnes si co ti chci rict😂😂😂
@escapelle On to posral také, prostě ji najednou začal odmítat v posteli. Minimálně autorka to tak cítila. Je otázka proč změna chování. Zůstat spolu nemusí, ale měli by si to vyříkat, ať mezi nimi nezůstane křivda a znají pravdu. S pravdou se líp časem člověk srovná, i když je bolestná.
@levandule_k určitě,chybu udělali oba.ale ona to posrala přeci jen víc,minimálně tím,že nemazala tu konverzaci 🙈🙈☺️☺️
Ještě pro autorku, jak přijmout to, že jsi si podělala celý život. Ber to jako lekci třeba v oblasti důvěry a svěřování kamarádkám, sice drsnou a bolestnou. Hledej cestu, jak říct manželovi svůj příběh, protože když jsi to tady tak napsala, jak jsi jednala a proč, tak pro mě je to pochopitelné. Lidi holt dělají občas špatné rozhodnutí a kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Dopřej si čas to strávit a zaměř se na osobní rozvoj, najdi si psychoterapii, ať nesklouzneš někam do role chudinky.
No jestli odchází k tvé ex kamarádce, která to naplánovala, že mezi vás vrazila klín, asi bude dobrá intrikářka. To si manžel moc nepomůže. Ten ještě bude skákat jako ona píská...
Zabojovala bych, vsechno mu rekla nebo napsala, at alespon zna pravdu a ty vis, ze ses snazila.
Ale zaroven bych se s tim zacala take smirovat a prijala jako moznost to, ze za rozpad vztahu nemuze ani kamaradka, ani tvoje nevera,ale to, co te k ni dovedlo. Odcizeni, malo komunikace - cokoli co v tom bylo. Jasne, neda se porucit si "netrap se", ale konec sveta to neni, vsak to zvladnes
Ale tu konverzaci s muzem bych si vybojovala. Jak delas to "jeste horsi" - ono to muze byt horsi?
Děkuji.
Pokud s tebou nechce mluvit, napiš mu dopis, mail, smsku, kde je šance, že si to přečte. Přiznej, jak to bylo s tím chlapem, že jsi s ním nic neměla, že tě to ani nezlakalo, protože jsi myslela na manžela. Prostě tak, jak to píšeš tady nám. Měli jste chvilkovou krizi, ale přesvědčila jsi se, že stejně jinýho nechceš. Podle mě je to stejný, jako když chlap třeba kouká na porno 🤔 a taky mu řekni, že tě na tenhle flirt navedla právě ona kamarádka... No a uvidíš. Dej mu chvíli čas, musí ale vědět pravdu, pak ať s tím naloží sám. Třeba mu to za čas dojde a vy si jen potřebujete dát pauzu... Hodně štěstí přeju ✊🙂
Rekla bych mu celou pravdu a navstivila manzelskeho poradce. Neudelala jsi nic tak strasneho. Ja si i po sve vlastni zkusenosti myslim, ze je dobry v zivote vyzkouset vic partneru a teprve potom se vdavat. Prechozene vztahy byvaji vetsinou patologicke, ani jeden nema zkusenosti a nevi, jak resit situace, ktere proste v zivote prichazeji at chceme nebo ne.
Ale zvládneš to i sama! Já zvladam sama 2 děti (6 měsíců a 5 let), dva velký psy, nákupy a vše bez auta a pomoci. Nicméně takový vás vztah není zdravej a časem vás zničí oba
Mě přijde hlavně sileny, že je jeden odtazity, dělá taková gesta a nereknete si proč. Prostě se hraje divadlo a nic není rozlusteno, jen samé domněnky. Čili jinými slovy problém v KOMUNIKACI. Klido i po 25 letech lidi neumí komunikovat, vyjadřovat co je tíží, bolí, co si přejí. To je zhoubny problém vztahu. Nemyslím to zle a přeji autorce, aby si dokázali co nejlépe upřímně promluvit a zkusit se pochopit a najít alespoň vysvětlení, v čem je vlastně zakopaný pes.
Napsala bych mu dopis, tak jak si to napsala nám. Zahodit 25 let kvůli jedné nevěře když jste měli nějaké špatné období, nespali spolu... to si myslím že je blbost.
No, tak já myslím, že bys ses s tím měla smířit a jít v životě dál. V momentě, kdy se k sobě začnete chovat k sobě takhle, tak je těžký, s tím něco dělat... u vás se neztratila jen Láska, ale i vzájemný respekt a úcta. Což je velký špatný. Váš vztah je na dobré cestě k rozchodu... berte to jako nový začátek a příležitost, dělat věci jinak. A to možnost prostoru pro Váš růst. Nevylučuju možnost, že se setkáte později a promluvíte si, až oba poodstoupíte od emocí, které jsou teď.
Taky z vás mám pocit, že si sama sebe nevážíte. Dolejzáte totiž, i když s Vámi jedná jako s kusem hadru. To chcete po tolika letech? Vyrazila bych s ním dveře při nejbližší příležitosti s tím, že když o vás takhle mluví a smýšlí, tak nevidíte sebemenší důvod, abyste spolu dál zůstávali.
A uvidíte, co se stane 🙂
Vas vztah je takovy krapet patologicky. Zkuste bud poradnu, nebo bezte od sebe a prestante si navzajem ublizovat.