Vlastní matka mě přivádí k šílenství

Rodiče nepřevychováš - kohokoliv dospělého nepřevychováš. Jediné, co můžeš udělat je změnit svůj postoj vůči nim.
Takže nenechat si líbit chování, které se ti nelíbí, narovinu říct, označit, co přesně mi vadí, pokud se nedá říct to z očí do očí, tak po telefonu, ev. napsat mail nebo dopis.
Pokud přizná chybu, pokusí se ji nějak napravit, tak OK, jedeme dál, pokud ne - vidím jediné řešení - třeba na čas, třeba na delší dobu, přerušit styky. Aby máma viděla, že máš hranice a pokud je překročí, tak se budeš bránit.

je mame to stejne... a ted kolem vanoc mama fakt perlila, manzel ji ted nemohl vystat.....snažíme se ty jeji reci ignorovat... nekdy to jde horkotěžko...a i otec umi zaperlit.... stykame se méně a méně, pak zarli na tchanovce, kteří sem prijedou ještě méně nez oni..ale jsou v pohode...

@pety91 právě že se vídáme jen jak to jde, a popravdě ze všech babiček a prababiček ji vídá nejvíc a je téměř u každého pokroku a z první ruky informovaná...proto mě celkem její nátlak a celkový postoj zaráží...
@elvira také si myslím, že by nejspíš zabralo nejvíc omezit styky. Ale tohle je pro mě krajní meze. již několikrát jsme přerušili styky, ale ty chyby se stále opakují a za čas prostě vygradují na takovou mez, že se s nimi nebavím...ani přesné pojmenování nijak nezabírá. Matka pochopí, otec to vrátí zpět svými "postřehy"....

Pro představu....Dělala jsem všem do rodiny kalendář s fotkami dcery, jednu fotka, z prodlouženého víkendu u jezera v Rakousku, jsem tam omylem dala dvakrát. A moje ctěná matka se urazila, že co si máme co jezdit na dovolené se známýma, protože kdo by jinak tu fotku fotil, že.... a že jí tam dám ještě dvakrát, aby viděli, že MY jsme jeli na dovolenou....a ONI už pět let nikde nebyli....

@marketa11112 no obdivuju tvého muže, že to zvládá snést. Já už mému řekla, ať to prostě nekomentuje a nestýká se s nimi, aby alespoň někdo měl nervy v pořádku z nich...

@mrsnikola na tohle se asi nedá nic řict..upřímně když to neplatí a vy po ní nic nechcete tak co je jí do toho? a taky bych jí to takhle slušně řekla..že máte kamarády a chcete se nima vídat, jezdit na dovolené atd. a že to není její starost...

@mrsnikola - já takto "bojuju" teda bojovala jsem s tchány.
Proběhlo snad tisíc pokusů, jak to řešit, ustát, jak si toho nevšímat, případně si to vyříkat - byli jako deštník - všechno po nich steklo dolů a efekt nula.
Dva roky jsme se neviděli - teda řízeně - nechtěně jsem tchýni potkala ve městě - když šestiletému vnukovi podávala ruku k pozdravu - což u nás běžně mezi sebou neděláme, tak jsem kroutila hlavou, malý jí vykal, což jí očividně potěšilo, a jediné, co ji zajímalo, jestli je poslušný.
A když jsem jí řekla, že jsme byli kupovat nové sandále - o něčem jsem se "musela" bavit - a mladý si je hned obul, tak jsem už podle výrazu poznala, že je prostě rozežraný... 😀
Teď k nim jezdí jen jejich dcera - a ta je po vánocích s nimi, zralá tak na psychiatrii. Tož díkybohu, že to nemusím řešit já. 🙂

@lucyp13 to je spíš o škodolibosti a žárlivosti...já si myslela, že v rodině se má člověk podporovat...ale u nás je to spíš o tom, že nikomu se nic neřekne, aby vlastní rodiče nežárlili... Jedna z mála perliček...

Další byla teď po Vánocích. DOmluva byla navštívit v rámci dobrých rodinných vztahů po Vánocích i je. To bylo vše v pořádku. Až můj muž navrhl, ať se sejdeme u nás, máme dům a oni malý byt, tak bychom se nemuseli mačkat v kuchyni, ale měli víc místa. Nebyl problém, že dojedou. Otec nedorazil, sabotoval a odmítl se s partnerem setkat. První facka pro mě. A nakonec mi matka oznámila, že kdyby nebylo jí, tak se o svátcích ani nevidíme, jelikož ona musí přijet k nám! Upřímně mi hlava nebere, proč tedy neřekla, že nepřijedou a že máme přijet my. Totální podpásovka...Nejdřív pohoda a pak ti to vrátí takhle...

já mám třeba na tchanovce štěstí,jsou super,sice párkrát se stalo,že byla hádka a kdesi cosi,ale dala sem jim jasně najevo,že si ne vše nechám líbit,oni respektují mé názory a rozhodnutí a já zase ty jejich a klape nám to 🙂 bohužel moji rodiče,respektivě moje máti je kapitola sama o sobě,bohužel sem postupem času zjistila,že předělat nejde,už zůstane taková jaká je 😖 každou návštěvu co tam jedu mám nervy a z každé návštěvy se pár dní vzpamatovávám,nejhorší je,že sem ji jednou slyšela jak o mě mluvila,jak mě pomlouvala,tohle ji nikdy neodpustím a kdyby z mého života zmizela,že by se odstěhovala hodně daleko,tak popravdě by mi bylo lépe ☹

@mrsnikola no, manzel hudruje porad, na mamu nadava a je uz i sprosty, ale pred ni nesmí.... kvůli me... chceme mit klid oba...

@mrsnikola tak na to bych zkusila ale maminko, pokud se ti návrh jet k nám nelíbil, nevyhovoval, prosím tě pro příště mi to řekni, domluvíme se tak, aby to vyhovovalo oběma..
s tou dovolenou - nedává ti nějaké koruny? protože to často rodiče dělávají, mají pocit, že když částečně dotují, mohou taky mluvit do provozu rodiny /znám takový blízký případ/, do toho, kam peníze půjdou, a co je drahé atd..jinak bych řekla taky, však si taky zajedte, bylo to fajn.

@lucysek tak ono s tchánama to jde nějak nastavit mantinely, ale s rodiči to prostě jen tak hned nenastavím a hlavně ona má svojí pravdu a navíc já bych jí jako matku měla (dle ní) ve všem jejím chování respektovat. No a jak tě pomlouvá tvoje máma, tak u mě je to otec. Nebere ohledy na nic a nikoho a pomlouvá i partnera.... Je to šílený u nás :-/ ale jsem ráda, že nejsem sama v tom, že mám pocity jak jsi popsala ty...Lépe daleko od nich ☹
@lv kdepak, od svých 16 se živím sama. Dospělo to tehdy do té fáze, že při konfliktu se neměli o co opřít, jelikož jsem si veškeré výdaje (oblečení, mobil, diskotéky atp.) platila sama, tak mi otec spočítal, kolik ho stálo mě živit na studiích 😀 Cukám se, už ze zkušeností, i když něco chtějí dát malé....

Asi musím přejít do útoku a ty hádky vyvolávat sama 😀 ale kdo na to má mít na mateřské hergot čas že..... 🙂

@marketa11112 no tak u nás jsem sprostá teda hlavně já 🙂

tak to si jezdi na 10 dovolených a nemá ti do toho co kafrat 😉 to je nadsázka, chápu..já mám máti generáka, dost i protivnou megeru a pomohl mi psycholog

@lv asi budu muset taky někoho navštívit :-/ ale víš co, nejvíc mě zaráží, jak tohle může dělat... předtím jsem to brala jinak, ale co se narodila malá, tak já si nedokážu představit, že bych jí dělala nějaké peklo, že bych byla proti ní. Šlo by mi o to si vážit každé společné chvíle a né jí pak otočit a rozhádat se.... bože tohle prostě nepochopím a je mi z toho smutno

@mrsnikola Super téma, sice smutné, ale potřebné. Už jsem je chtěla založit. Zajímá mě hlavně, co dělat?
@lv A dá se z toho u psychologa vygenerovat nějaká rada pro ostatní?

@lindaaax ani ne, u mě šlo o kombinaci více potíží a rodina-dětství-vztah s matkou/otcem byl jedním z nich..nastavila jsem nějaká pravidla, vysvětlila jak a proč (že se tím trápím, že mě to mrzí, že se mě to dotklo, prostě víc těch svých pocitů říkat, ne pak být naštvaná, nebo brečet) a naučila se jí říkat mi to taky, co cítí, snažit se to přijmout a hkavně a to je pro všechny situace: můžeš něco změnit, svých chováním, postojem, pokusem pochopit cizí jednání? zkus to, nebo to nezkoušej, ale smiř se s tím, že to tak je a bude. Co změnit nejde, neplýtvat energii, vzít to jako hotovou věc.

@mrsnikola přesně tak,moje máti je v tomto taky stejné,vždy má pravdu ona a nikdo jiný a ona všechno ví nejlépe.......s ní nemá cenu se hádat,protože ona umí dokonale všechno vyčíst, i to,když ti dá něco na narozeniny,tak ti to předhodí a vyčte 😖 já už prostě rezignovala a s ní pokud nemusím nemluvím,ona si umí jen stěžovat,ani se třeba nezeptá jak se mám a tak.když jí něco dám,tak ani nepoděkuje ☹ třeba před Vánocemi mi jen tak volala a ne že by se zeptala jak se máme všichni,ale ona volá a hned spustí,že ji mám napéct zákusky,že ona to neumí(já také ne,od loňska bydlíme sami,do té doby u tchanovců a tam sem pomáhala tchyni,tu pečení baví,takže vždy pekla moje máti zákusky,ale už nepeče,nemá na to čas) a že já sem doma(poznámka,moje máti má 60let a je doma už v důchodě a jediné co umí je jen sedět celý den za pc) a plno keců okolo,já ji to odmítla,že péct nebudu a neumím tak super zákusky jako tchyně a to sem si vyslechla řečí a položila mi telefon,aniž bych cokoliv řekla ☹ po týdnu se mi to rozleželo v hlavě a já blbá,že teda zkusím napéct a jako podařilo se(asi dobrá škola od tchyně) a jak sem ji zákusky dovezla,asi 250ks + 100ks perníků co sem ještě ji pekla,že ona chtěla,tak ani nepoděkovala,ani peníze mi nedala,teda jo,na vše mi přispěla 100kč,což bylo za suroviny rozhodně víc ☹ a já blbá,že teda to mají ty zákusky ode mě k Vánocům jako bonus,no a co se nedozvím,ona tu polovinu rozdala přítelkyni od bráchy,že ona má dvě děti a nemá peníze na to,aby mohla napéct(to sem se dozvěděla od setry mojí) a čekala sem,že se mi máti přizná,tak sem se nenápadně ptala na zákusky a samo,že se nepřiznala,že je rozdala,lhala mi do očí,že je všechny doma snědly,že byly dobré.........tímto mě už fakt nasrala,přitom mi v jednom kuse na fb vypisuje,jak tu bráchovu přítelkyni nemá ráda a bla bla,já samo nikdy na to neodpovídám,ona máti totiž dokáže vše překroutit podle svého,je hrozně náladová,chvilku je milá a za min umí obrátit a je to hrozná megera,vždy jsou všichni špatní a jen ona je dobrá,jak má někdo nějakou nemoc,tak ona to má přece horší a ona je největší chudinka a všichni ji jen ubližují.......pardon za vykecání se tu,asi to ze mě muselo ven,ale kolikrát závidím holkám co mají "normální mamku",nikdy taková jako ona nechci být,to je mi motivací.......

Holky, nechci vám brát iluze, ale jak už někdo psal výše, lidi nepředěláte. A obvykle ani psycholog moc nepomůže, aspoň u mě to tak bylo. Jediné, co po letech trápení a sebeničení tím, jaká je, opravdu zabralo, bylo odstřihnout matku ze svého života. Ale myslím jako úplně a nadobro. Není to ideální situace, ale to není žádná. Pro mě ale znamená největší klid v duši a neničí moji rodinu.

@malenka3 přesně tak,taky už vím,že ona předělat nepůjde,ba naopak je čím dál horší,jestli je to tím,že čím je starší,tím je méně snesitelná.....fakt nevím a hlavně po porodu se to ještě zhoršilo,já ji prostě,když to řeknu fakt hnusně nesnáším,nikdy mi matkou nebyla,beru ji jen jakože ženu,co mě porodila,nikdy sem k ní vztah jako k matce neměla,moje dětství je díky ní nic moc ☹ už když sem byla těhotná,tak mi vadilo to,jak se do všeho montovala,jak chtěla pořád vědět co to bude,když sem řekla,že pohlaví neřekneme,hned se naštvala a ještě přede mnou říkala,že ona chce vnučku,že holky jsou lepší a Kluky ona nemusí,paradoxem je,že má 6dětí,4 starší kluci a pak sem přišla v pořadí pátá já a sestra po mně jako nejmladší,prej vždy chtěla holku a ne kluka 😒 taky bych ji nejraději odstřihla ze svého života.A můžu mít dotaz,ty si byla s tím u psychologa?taky sem jeden čas nad tím přemýšlela,když bylo opravdu nejhůře

@lucysek jak to tak čtu, tak to máš s ní trochu podobný. Já byla u psychologa kvůli jinýmu problému (zdravotnímu, kdy doktor viděl příčinu v psychosomatice a proto mě poslal k psychologovi). Tam jsme v podstatě rozebrali, že svůj vztah k ní sebou táhnu jak kouli u nohy (což asi teda táhnu pořád ☹), to bylo ještě v době, kdy nějaký velmi omezený kontakt byl. Ani psycholožka mi ale moje úplný odstřihnutí nevyčítala a v podstatě ani nic nepomohla.
Blbý je, že se mi to teďka vrací. Já o ní třeba nedokážu mluvit jako o matce, to označení si prostě nezaslouží. Čekám za chvíli svoje první miminko a řeším, jak moc se bojím, aby po ní nebylo - pořád někde slyším, jak se dědí spousta vlastností i rysů ob generaci.
Pak mě taky trápí, jestli mám právo jí neříct , že se jí narodí vnučka. Ne kvůli sobě, o tom bych nepřemýšlela ani vteřinu, ale kvůli svý dceři, jestli vůči ní mám na to právo.

Přidám se k tématu.Moji "matku" jsme neviděla od roku 2011 a vůbec ale vůbec mi nechybí.Ano,hloupé že mluvit tak o někom kdo vám dal život,provázel vás dětstvím a pubertou.Stalo se toho hodně,z puberty si ji jen pamatuji věčně opilou s pomalu sebevražednými sklony,hrozně ráda jsem se odstěhovala a pak už to šlo samo dolů,vyvrcholilo to mojí svatbou.Ani vnoučata v životě neviděla.Za to jsem vyhrála super tchýni,mám ji jako svoji mámu 🙂
Jednou se mě tchýně zeptala co mi vlastně máma udělala tak hroznýho že jsem jí takhle odstřihla,že se to semnou muselo vléct neuvěřitelně dlouho a tou svatbou se to jen završilo...popravdě sem nevěděla jak jí odpovědět,asi bych potřebovala psychologa co by se mi v hlavě trošku pohrabal 😀

@mrsnikola Hele mám uplně to samé. A přesto, že to bylo vždycky složité, po porodu jsem se ocitla uplně "bez mámy" protože jsem měla přesně k dispozici ten úhel pohledu, co ty. Že nechápu, jak mi to všechno mohla dělat. My se stýkáme dál, ale je to velmi komplikovaný vztah, stojí me plno energie. Upředností vždycky své potřeby a pokud je její potřeba vyhrát spor dá ránu pod pás za každou cenu. Pokud se chce cítit lepší než já, což je dost často podkopne mne. Ale šíleným způsobem. Nejde o maličkosti, ale velice vážné věci. Pokud nemá o mne dokonalý přehled, o všech intimitách zjistí si to bez mého svolení. V dětsví mi četla deníčky, urvala z nich zámky a četla, teď si zas klidně zavolá mému gyndaři. A jak to řeším? Snažím se být velmi nekonfliktní, tak jak to jen jde. Snažím se vyhýbat konfliktům z očí do očí, což jde málo, ale snažím se. Oni s ní jsou to konflikty nezastavitelné, bezbřehé. A spíš když mi něco vadí, píšu emaily, aby si mohla přečíst souvisle mé myšlenky. Ona mě totiž nenechá věty doříct a obrací jejich význam. Přesto je to peklo. peklo, peklo, peklo. Dítě jí hlídat nedávám a nenechávám je samotné.

@smillingangell Já ti rozumím, taky mám problém kolikrát někomu vysvětlit - není to tak jednoduchý, jako kdybys řekla, že třeba někoho zabila. Jsou to prostě léta jednotlivých střípků křivd, lží, utrpení, podvodů, trápení a já nevím čeho ještě, že se to těžko vysvětluje pár větama tak, aby to nebylo zkreslený a lidi to pochopili. Já ji odstřihla nadobro před asi osmi lety. Od tý doby jsem ji viděla akorát na svatbě bráchy a na pohřbu dědy,prakticky beze slov. O mý svatbě se dozvěděla až po půl roce náhodou.
A mám taky super tchyni, tisíckrát lepší, to jsou paradoxy, co?

@malenka3 Líp bych to nenapsala,prostě to není lehký to vysvětlit.Nikomu to nevysvětlím a většina lidí nechápe.
Já jí viděla předloni na svatbě strejdy(jejího bráchy),vybrali si mě a manžela za svědky takže tím si asi pojistili že přijedeme a holt se setkáme.Nejhorší je že i moje babička,matky máma,semnou taky nekomunikuje,snažila jsem se to před dvěma lety srovnat aspoň s nimia dát jim možnost vídat pravnoučátka,ale nemají zájem.Furt mi podsouvají matku a pro mě je to psychicky náročný

To já jsem na máti drsná a to mi teda takové peklo nedělá. Moje dítě, moje domácnost, moje pravidla. Máš hloupé řeči, víš, že mě to vytáčí, tak sem nejezdi. Pochopila to velice rychle a snaží se mě ničím nenaštvat. Je to možná pro někoho nepřípustné, takto mluvit s matkou, ale já se kvůli ní tak nabrečela, že jsem už otočit prostě musela. Já ji vidím ráda, ale ty blbé řeči a nevyžádané rady taky nezvládám. Takže pokud se jí nezeptám, tak nechci slyšet žádné rady, jak bych měla dělat to či ono. Je to moje věc, jestli dítěti nechám dát naušnice, jestli ji odmítám dávat do ohrádky jak do klece, jestli používám zdrobněliny, když mluvím na dceru, jestli to či ono.. ale s ní je to ještě i fous složitější skrz jejího partnera.. Ale já jsem už držka, takže si nenechám líbit vůbec nic.

@pincola ufff spadl mi kámen ze srdce,že nejsem jediná,která nechce nechat své dítě své matce......většinou mám kamarádky,co děti cpou rodičům než tchanovcům,já zase své dítě nikdy na hlídání máti nedám,tím si sem jistá,ale ještě sem ji to neřekla,nemám odvahu,páč vím,že by mi dělala peklo a hádat se s ní nechci,stojí mě to pak hodně energie a nervů 😖 řekla si jí to,že děti ti nikdy hlídat nebude,nebo to neví?moje máti pořád na malou,ať zůstane s babičkou a ať spí u babičky a já na tohle sem alergická a dcerka je "zatím" na mě závislá a zůstavat tam nechce,což sem ráda,ale co až jednou tam bude chtít,já bych se přes to nepřenesla ji tam dítě nechat,když vím,jak se chová ☹

holky, jak já jsem ráda, že v tom nejsem sama a zní to teda hnusně, vím...ale sama jsem v šoku, že to dokážu říct a neumím se přes to jen tak přenést. I na mě dělá nátlaky, kdy bude mít malou přes noc a tak podobně, ale řekla jsem hned že v žádném případě. Jednak i proto, že nejsem typ, co dítě dá na hlídání raz dva. Nedělala jsem si dítě, aby mi ho hlídali ostatní. Samozřejmě mám to štěstí, že mám skvělého muže, který mi se vším pomáhá a i díky němu nemusím dávat dcerku hlídat, abych šla třeba do práce. A svoje volnočasové aktivity dokážu mít i s malou. I když na víno ke kamarádce se mnou zatím nechodí 🙂
Jen koukám, co lidé dokáží a jak hnusně se chovají ve vlastní rodině a k vlastním dětem.
Ke mě se vždy máma chovala jako ke kamarádce, měli jsem velmi blízký vztah, který nalomila až pozdní puberta, kdy mi spoustu věcí došlo. S otcem jsem rozpory překonávala dlouho a odpoutat se od nich hlavně psychicky mě stálo spoustu sil, hlavně i kvůli malé sestře. Ale bohužel někdy nejsou cesty společné a i když jsme jedna krev, hold myšlení a názory máme jiné. Ovšem stejně mě zaráží, mě vychovávala tak, abych se nepokořovala, abych si stála za svými názory a vždy mě podporovala. Než jsem jí tedy začla oponovat. Otec to nepřekousnul, ale máti se zdála být stále v jakési neutrální zóně. Ale čím je starší (a nebo snad čím jsem starší já 🙂 ) se mění a musím říct, že k horšímu. Stále žije v představě, že bychom měli mít k sobě blízko, ale zároveň to sabotuje. Chtěla jsem pro své dítě rodinu v plném počtu, kde se respektují lidé. Ale to zřejmě nepůjde. 😢

@mrsnikola neboj,nezní to hnusně,já sem taky trošku ráda,že v tom nejsem sama,protože v okolí nikoho takto neznám,mi přijde,že všichni mají dokonalé rodiče,nebo spíš super mámy,u mě to trvá dosti dlouho a čím sem byla starší a chápala více věcí,tím více sem ji neměla ráda,postupem času se mi i otevřely oči a zjistila sem,že to ona je mnoha příčin toho zla,co kolem sebe rozsévá ☹ naše rodina nikdy nebyla dokonalá a strašně se za to stydím, v čem sem vyrůstala,jako můj taťka je super,ale on je nervák,když mu rupnou nervy,tak hned křičí,nic neřeší v klidu,já se divím,že se moji rodiče nerozvedli nikdy,jako malá sem se vždy "modlila" aby se nerozvedli,že bych nevěděla kterého rodiče si vybrat,postupem času sem se začala "modlit" aby se rozvedly,ty hádky co u nás byly,to vše co se kolem toho odehrávalo,jsem tím poznamenaná dodnes,nikdy sem o tom nikomu neříkala,ani svému muži,stydím se za to,teď je to poprvé co to jde ze mě ven,můj muž ví,jaká ona je,ale nemám odvahu mu říct,čím vším sem si procházela jako moji sourozenci ☹ a jinak taky si dokáži naštěstí zařídit hlídání tak jako ty,jen teda občas pohlídají tchanovci,když muž nemůže,ale prostě máti ji nikdy nenechám,jen sem jí to neřekla a toho se bojím co mi pak vše vyčte 😖