Těhotná, doma. Cítim se izolovaná. S přítelem se hádáme

My se taky moc nevídáme a přesto se stačíme vždycky i pohádat!
Na prcka už mám právě skoro celou výbavičku (až na pár drobností) přichystanou, pže mi doktor asi před měsícem řekl, že nám hrozí předčasný porod, tak jsem se pustila do příprav, abych měla vše připravené, kdyby náhodou...
O nákup výbavičky se skoro vůbec nezajímá, ví, že se o všechno postarám já, jen mi pak řekl, že jsem jak posedlá, že toho máme zbytečně moc, ale už se nezajímal, že jsme spoustu věcí dostali a že máme oblečky od narození tak do 1,5 roku! A samozřejmě mu všechno přijde zbytečné, nic bychom vlastně ani svým způsobem nepotřebovali ☹
Má kamarády, kteří nemají ani přítelkyně, ani rodiny, takže mu pak přijde normální, že když jsou v hospodě, že tam můžou trávit celé hodiny. No aby ne, když je doma nikdo nečeká. Já jsem pak doma jak na trní, nevím, jestli je v pořádku a tak a abych se přiznala, začala jsem poslední dobou i žárlit, pže jsme spolu od začátku spali všehovšudy 4x a já mám pak černé myšlenky, když je někde celou noc ☹
Takové to hezké z nás vyprchalo, spíš mi přijde, že se nám to celé hroutí, než aby nás to utužilo a společně jsme se těšili na narození miminka ☹

Dalším problémem je to, že jsem se ze svého rodného města před asi 5-6 lety odstěhovala, teď jsem se vrátila a za tu dobu, co jsem tady nebydlela jsem o všechny "kamarády" přišla, nikoho tu nemám!

lenycko tohle asi přijde občas na každou,když je doma celé těhu 😉 já jsem pak pochopila,že pro chlapi se nic nemění,jen budou mít dítě 😀 to mi přijdeme o většinu činností,práci a ještě máme změny nálad,těla atd.

zkus se na něj tolik neupínat,třeba se změní 😉 určitě máš nějakou kámošku, s kterou zajdeš pokecat,nebo zajeď na víkend k rodině a uvidíš,že mu budete chybět 🙂 přeji ti,aby se to zlepšilo a hodně sil 😉

Ahojky lenycko, sice nejsem zatím těhu ale rozumím ti. Když jsem si začala s manželem, taky jsem přišla o kamarády - ne protože bych se odstěhovala, ale protože jsem na ně neměla čas a chtěla jsem být s manželem to je taky 6 let. Jediné co mi zbylo byla moje nejlepší kamarádka a tu jsem si taky získala až časem. Nicméně ani ona nesdílí ty pocity se mnou, protože se na miminko ještě necítí. A abych se dostala k jádru věci, my se hádáme hlavně proto,že já mám pocit že on miminko nechce (protože se se mnou o tom nebaví) a on má zase pocit že myslím jen na miminko a nevidím jaké problémy má v práci a že je vyčerpaný ap. 😒 Já dělám krátké a dlouhé týdny takže jsem buďto celý den v práci nebo celý den doma a on si taky vždycky naplánuje nějakou chlastačku když jsem doma ... nebo jde na fotbal či do hospody ... chlapy jsou asi prostě takový nedělaji nám to schválně a nedovedou pochopit jak moc nás to nervuje ... já doufám že manžel se bude víc snažit až bude malé a tobě přeju to samé, abyste byli víc spolu 😉 😵

Jemu právě přijde, že jsme spolu "pořád"! Myslí si, že když přijde z práce a vezme mě někam na procházku, že mi tím zavře pusu a bude klid!
Já vím, že si neuvědomuje, že bude mít dítě, říká se, že ženská je mámou od začátku těhotenství, chlap až od té doby, co se mu dítě narodí a asi to tak opravdu bude!
Máme psa, jemu je pes na obtíž, jsou dny, kdy je na ní hodný a z toho mu na ní všechno vadí a všechno, co pes udělá je špatně! Myslí si, že dokáže 9ti letéh psa převychovat a já mu už několik let marně vysvětluji, že to prostě nepůjde, že se s tím musí smířit!
je to všechno se vším, já jsem si představovala, jak si těhotenství krásně užiju, jak budu šťastná a budeme si budovat to naše hnízdečko, ale ralita je jiná. Vím, že by to bylo jiné, kdybych chodila do práce a teprve teď bych nastoupila na mateřskou, ale on to nechápe!
Za rodinou jet bohužel nemůžu, mamina se mi odstěhovala až na druhý konec republiky a mně doktor zakázal před měsícem cestovat, takže to budu muset nechat až po porodu!
Všechny kamarádky už mají za ty roky, co jsem tady nebydlela, svůj život a svůj program a zjistila jsem, že na mě není už nikdo moc zvědavý, čas mají jen jednou za pár týdnů a to mi to mé prázdno bohužel nevyplní ☹

aha tak to je taky blbý,já taky přišla o většinu kamarádek,páč jsem byla první,kdo měl dítě a oni už pro mě byli pořád stejní,já už jsem byla někde dál...taky už mě nebavily jen diskotéky a pařby,páč jsem nepila,takže jsem doteď většinu ani neviděla,ale našla jsem si pár nových kamarádek maminek 🙂 takže si s nima víc rozumím 😉 zkus třeba tady někoho najít,určitě tu z Jihlavy někdo bude,je tu pořád nějaký sraz,takže snad někoho najdeš 🙂

s bytečkem tě taky chápu,já rodila v červenci a v červnu jsme teprve předělávali byt,malovali,manžel měl furt času dost a já byla nervní,že ještě nemám nic připraveného na mimčo

Lenycka, dost ti rozumím: já jsem byla doma skoro celé těhu na neschopnce. Taky jsme měli /máme s manželem spoustu aktivit, kterých jsem se musela vzdát, nebo je alespoň hodně výrazně omezit. A vím moc dobře, jak těhu sama doma leze na mozek...moc dobře si pamatuju, jak manža chodil s kamarády do hospůdky a taky tam nebyl dvě hodiny a jak to bylo těžké, zvlášť když jsem si uvědomila, že to teď už bude pořád, že on bude chodit ven s našimi kamarády a já budu s miminkem sama doma. Nejdřív to bylo k zešílení a on mi to taky moc neulehčoval☹ Ale je fakt, že tak od půlky těhotenství (když už mimi kopalo a on z toho taky něco měl🙂 se to změnilo a ačkoli neomezil hospůdku, navíc zhruba v 5. měsíci si ty naše aktivity vyžádaly jeho takřka celodenní přítomnost, takže já byla sama víc než dřív. Sesypala jsem se a dělala mu hysterické scény, za to se trochu stydím... 😅 Pak si to asi uvědomil a snažil se mi víc věnovat. Ale to je nic proti tomu, co se dělo po porodu 🙂 Stal se z něj báječný táta a stará se o nás nově i o domácnost a jeho princezna musí mít jen to nejlepší😉 Takže doufej, že to bude taky tak u tebe!Navíc, mě popravdě řečeno teď už jeho víkendové užívání si nevadí, protože já si užívám s holčičkou a on se vrací hrozně šťastný, že už je zase u nás, což je lepší, než kdyby byl vypruzenej z toho, že je pořád s námi 😎

Já doufám, že z něj bude dobrý táta, že až se prcek narodí, že si uvědomí, že jsme pro něj všechno, moc si přeju, aby to tak bylo!
Já jsem právě dřív byla takový ten tvrďák, kterého jen tak něco nerozházelo, nad většinou věcí jsem mávla rukou nebo jsem prostě narovinu řekla co si tom myslím a považovala jsem věc za vyřízenou. Teď jak mi začly pracovat hormony jsem naprosto nesnesitelná, pořád kvůli něčemu brečím, všechno mě hned rozčílí a dojme a bohužel mu taky dělám hysterické scény! Dnes jsme se ráno pohádali a já ho už asi po 15té vyhodila z bytu ☹ Vždycky mě to pak moc mrzí, ale on mě k tomu tím jeho chováním a tou jeho lhostejností vyloženě vybejkuje a pak mi to z té pusy vyletí ani nevím jak!
Neustále od něj slyším, jak chce, aby už se nám prcek narodil už jenom kvůli tomu, abych se zabavila něčím jiným, že mám teď zbytečně roupy, ale je to tím, že si to neumí představit.
Jsem na něm teď závislá finančně a dost toho zneužívá - desátého bere a od dvanáctého jen slyším, že už nemáme peníze a je zajímavé, že na pivečko nebo na aktivity s kamarádama se vždycky nějaká ta korunka najde! Už ani tričínka a oblečky si na sebe nekupuji, ze svých nároků jsem hodně slevila, ale vždycky se důvod k výčitce, že ho stojím moc peněz, přeci jen najde!
Jsem ráda, že takové pocity nemám sama. Vím, že problémy jsou všude, někde větší, někde menší, ale já se teď s tím vším nějak nedokážu sama v sobě vyrovnat. Nejhorší je, že jak je člověk furt sám, tak se mu honí hlavou kraviny, nad kterými bych dřív normálně vůbec nepřemýšlela. Teď se tím vším užírám a psychicky ničím sebe i miminko ☹

lenycko zarazi me jedna tvoje veta:Rekonstruujeme byt, jenže protože je psaný na mě, tak je pro něj každá práce jen přítěž a problém a do ničeho se mu nechce a těch řečí, co si vyslechnu, než to udělá ...tzn. ze tam nema v planu bydlet nebo co???dost dobre to nechapu, vetsinou je to tak, ze byt je psany na jednoho, ale bydli tam prece oba, snad si nemysli, ze budes v tehu nebo i kdyby jsi nebyla tehu, vsechno delat sama a o vsechno se starala..to se mi opravdu nelibi..

Lenycko,nahodou jsem narazila na tuto diskuzi a myslim, ze bych sem taky mohla patrit.... ☹ Kdyz ctu to,co pises,obcas mi to pripada,jako kdybych to napsala ja sama. Sice ne uplne ve vsem,ale v necem ano. Skoro mi sly slzy do oci,kdyz jsem to cetla. Jsem ted 15+4 a jsem uz mesic a pul doma s omezenyma vychazkama,tak si umis predstavit, jak mi je. Manzel je strasne hodny ale jiz pred tehotenstvim nemel rad me nalady a natoz ted.... Snazi se me pochopit a na mimi se tesi. Ale stejne si myslim,ze chlapi si to miminko uvedomuji az kdyz se narodi. Manzel je porad v praci a kdyz ne,tak je v posilovne nebo na fotbale nebo na pivu nebo...ja ani nevim kde. Ja pak samozrejme sleduji kazdou minutu a pokud neprijde presne v tolik,v kolik mel prijit, tak jsem uplne hotova. A pritom se nechci kvuli mimi nerovat. Tak jen abys vedela,ze v tom nejsi sama.

lenycko, mě ta věta zarazila taky, jen jsem měla pocit, že už tak toho píšu dost🙂 Jen jestli tomu rozumím: byt je psaný na tebe, na druhou stranu, ty jsi finančně závislá na něm. Nezlob se, ale to spolu trochu bojujete, ne? Myslím, že s těmahle věcma by se nemělo zahrávat a neměla bys ho vyhazovat z bytu, zneužívat toho, že máš na něj nějakou páku, která ale stejně, kdyby šlo do tuhýho žádná páka nebude...chtěli jste miminko oba? Chtěli jste spolu žít? Tohle my máme vyřešené tím, že jsme manželé...ten slib, co jsme si dali je taková brzda neuvážených výroků. Myslím, že kdybychom nebyli svoji, bylo by mnohem jednodušší se rozejít a pravděpodobně bychom to v některých fázích vztahu udělali. Navíc v manželství (aspoň v tom našem, ale vím, že to tak není všude a není to rozhodně pravidlo!) máme všechno společné - myslím byt a věci v něm. My navíc máme i jeden společný účet, takže když se samozřejmě taky někdy hádáme o peníze a o to, že moc utrácím, má to dost jinou dimenzi.

Holky jste úžasný, díky za podporu!
Co se bytu týče - několikrát jsem mu řekla, že kdybych se o bydlení nepostarala já, tak doteď žijeme po podnájmech a vlastní bydlení by se ještě dlouho neřešilo! Vždycky k bydlení měl takový laxní přístup a já nevidím důvod, proč by měl byt být psaný na oba. Myslím taky na to, abych nezůstala na ulici s holým zadkem, kdybysme se vážně jednou nakonec rozešli! No a tím pádem mi řekne, že do ničeho nebude investovat, pže to není jeho. A tím pádem, když mi tohle furt opakuje, tak pro mě "není problém" mu říct, aby si sbalil věci a odstěhoval se pryč! Je to všechno se vším.
A když se pak hádáme, tak mi vyčítá, že platí nájem a jídlo atd. Už to u nás zachází vážně do naprostých extrémů ☹
Několikrát jsem mu řekla, že se mnou ty hormony prostě cloumají a že to nedokážu ovládat tak, jak bych chtěla a že je teď prostě na něm udělat pro udržení našeho vztahu maximum, tváří se, že tomu rozumí a za pár dní je to zase všechno při starým!

Lenchito, to já jsem si dřív myslela taky, že když jsou dva lidi spolu, tak že mají společný byt, společné auto, společné všechno! Od začátku našeho vztahu (příští měsíc spolu budeme 6 let) jsme nikdy nekupovali nic společně, ale buď to kupoval on nebo já - pro případ, že bychom se rozešli, tak aby v tom bylo jasno hned od začátku. Já jsem si na to hrozně dlouho nemohla zvyknout, pořád jsem mu říkala, že to prostě není možné, abych stůl do kuchyně "kupovala já", auto "kupoval" on atd., ale nezabralo vyjednávání po dobrém ani po zlém, tak jsem na to jeho rozdělování majetku prostě musela přistoupit, nic jiného mi nezbylo... Každý na mě vždycky koukal jako na blázna, když jsem se zmínila, že to u nás takhle chodí, ale nenašla jsem vážně cestu k tomu, aby začal říkat, že je něco NAŠE!

Hm...to je dost divný, tenhle přístup, už dopředu počítat s tím, že se rozejdete...já to měla jinak, my jsme oba šli do vztahu naplno a nez myěšlenek na zadní vrátka, chodili jsme spolu rok a půl a málem tajně jsme se brali, mě bylo 18 a měla jsem měsíc po matuře. Julinka se nám narodila osm a půl roku po svatbě, oddalovali jsme to až budu mít po škole a budeme zajištěný. Lenycko, asi trochu blbá otázka, ale čí bude to miminko? Tvoje nebo jeho? Když to máe všechno tak rozdělený...nestálo by za to si promluvit o tom, že tohle bude ta první věc, kterou budete mít společně a že by bylo dobré tenhle můj-tvůj systém přeorganizovat, dřív, než se vás dcerka bude ptát, proč je tohle mámy a tohle táty? Ale je mi jasné, že chlapi tohle neřeší a že ve většině případů vůbec nechápu o co nám jde🙂 a že to tedy bude těžké...

Lenchita, ty mi asi ctes myslenky, prave jsem se na to chtela lenycky zeptat taky. Me taky ten jejich vztah pripada postaveny na hlavu.

lenchita musím se přidat 😉 taky tohle dělení nechápu 😅 máme též vše společné a myslím,že by to tak v rodině mělo být 🙂 s tím miminkem je to dobrý nápad,skvělý začátek 😵

lenycka a jak jste vybrali holčičce jméno?doufám,že spolu 🙂 já nevím,máš to těžké...ani pohyby s ním nic neudělají,když si dá ruku na bříško??

lenycko s tim bytem ti docela rozumim, ja bych s chlapem napůl taky byt nebo neco neporizovala..taky jsem si poridila sama byt a pak jsme se s pritelem rozesli, takze se o nic nemuselo handrkovat..i ostatni veci, at si kazdy porizuje jak chce, ale kdyz jste spolu, tak jsou to VASE SPOLECNE veci, ne jenom jeho a tvoje..s tou jeho povahou to budes mit opravdu tezke, nemuzes to svalovat na svoje tehu a nalady, takhle se opravdu spravny chlap nechova!!!preji ti aby to narozeni detatka zmenilo, ale bohuzel si nemyslim , ze to prinese zadane ovoce 😒

No já jsem o tom přemýšlela, co by kdyby...a můžu vám říct, že kdyby to mezi námi dopadlo tak hrozně, že bychom se rozvedli, bylo by mi tak strašně, že by mi asi bylo jedno, jak dopadne dělení majetku ☹ A vím, že manžel taky není nějak materiálně založený v tom smyslu, že bychom se přetahovali o věci a o byt...asi bychom ho prodali a koupili dva menší. No, když jsme o tom někdy mluvili, shodli jsme se na tom, že nejhorší by bylo si rozdělit knížky, jsme totiž knihofilové 😀

ahoj Lenycko - myslim, ze podobny pocity jako ty ma hodne tehulek. Ja mam depku z toho, ze manzel moje tehu vubec neproziva. Vzhledem k tomu, ze uplne nenormalne zboznuje svoji dceru z 1. manzelstvi, tak jsem si myslela, ze se z toho po..... , kdyz otehotnim a bude mne na rukou nosit, ale to se teda fakt nestalo 😠 😖 Od zacatku mel blby kecy, ze mimis je jenom "par bunek", ruku na brisko mi neda nikdy sam od sebe, a kdyz uz mu ji tam dam ja, tak zase rika, ze neciti zadny pohyby ☹ ☹ O vybavicku nema absolutne zadny zajem, a kdyz mu neco ukazuju, tak si tuka na celo, ze jsem uplnej magor, proc mam tolik veci (nechape, ze dite potrebuje vic velikosti) 😢 Navic porad rika, ze tehotny zensky jsou humus, i kdyz ja se mu pry libim porad, ale to vis, na sebevedomi mi to fakt teda vubec neprida. Prvni tri mesice tehu byl sluzebne v zahranici a ted je zpet, ale ja jsem hrozne zklamana, ze ho to vlastne nijak zvlast nezajima.... A to mi jeste rikal, ze kdyz byla tehotna jeho prvni zena, tak meli doma ultrazvuk, aby mohli mimi sledovat 😢 . Do hospody teda vubec nechodi, a kdyz mu reknu, tak doma udela, co je treba, ale stejne jsem hrozne zklamana z toho, jak se stavi k memu tehotenstvi. Myslela jsem si, ze to bude nejstastnejsi obdobi myho zivota a misto toho si pripadam na to vsechno sama 😒 a jeste k tomu jako tlustej hrosik 😅

Holky jak vás tak čtu tak mě to fakt mrzí, jak se k vám někteří vaši muži/partneři chovají ☹

My spolu s manželem umíme mluvit o všem, ale tohle téma je pro nás taky tak nějak tabu 😒 Je to těžké, nezbývá než doufat, že se po porodu miminka změní, konečně jim dojde, že maji potomka a že je jejich a že je potřeba se mu věnovat a doufám že to tak bude, oni chlapi jsou zapeklité osobnosti 😉

I když zase musím na obranu svého manžela říct, že u nás je to jak kdy. Těhotná ještě nejsem ale ruku na bříško mi občas dá a řekne: "Co myslíš, je tam?" Takže ono taky hodně záleží na tom s jakou náladou přijde z práce a všechno berou hrozně osobně - musí živit rodinu 😉

Ahoj my se občas taky chytnem, ale je to většinou kvůli kravině, jelikož já jsem chvílema jak přecitlivělej smrad, sama sobě si kolikrát lezu na nervy a pak ho peskuju za úplný blbosti, asi je to v těhu normální, zkrátka hormony pracujou 😉

ahoj, nedá mi to nepřidat příspěvek.

Lenycko - píšeš o příteli, takže nejste svoji? a zeptám se kolik je Vám let? protože myslím, že všichni chlapi jednou začnou chtít dítě, aby se v tom manželství něco změnilo, když si už dva lidi nestačí. jestli Tvůj přítel není moc mladej na dítě??
a s tím "přerozdělením" majetku - já mám taky půlku bytu, taky po rekonstrukci (začali jsme minulej rok v červnu a ještě teď není hotovo 😠 ), ale platíme vše společně a je jasný, že já nebudu vrtat do panelu, ale jenom umyju okna 😉
a kdybysme se rozešli, to bude hrůza : půlka stolu, půlka sporáku, 1/5 auta 😀
a rada na čas strávený doma - omez uklid a vareni (on se zacne ptat, co bude k jidlu) a najdi si jakoukoliv zabavu, která Tě uspokojí.

Robi, za měsíc mu bude 27, což si myslím, že už věk na dítě i má, ale sám ještě v určitých věcech dospělý není ☹
Taky jsem sama sobě protivná tím, jak jsem přecitlivělá a jak mě všechno hned rozhodí, taková se neznám a i když si říkám, že si na to musím dávat pozor, tak to prostě nejde, neumím se teď vůbec ovládat!

Holt to prostě budu muset těch 6 týdnů, co mám do porodu nějak "doklepat" a uvidím, co bude pak dál, jestli se to všechno změní, v což doufám!
Vím, že pro něj není jednoduché živit rodinu, ale jednou se pro dítě rozhodl a musel s tím počítat, že to pak bude všechno jen na něm.
Na bříško si rád sáhne a s malou si občas "pokecá", ale z toho jsou dny, kdy mu to celé přijde už moc zdlouhavé a už aby byl prcek na světě - jako by to mně uteklo jak voda 😠

Tech 6 tydnu ti utece za chvili! Opravdu. To uz mas "za par" a snad ho Vas maly broucek zmeni. Fakt si myslim,ze chlapi to tehotenstvi vetsinou moc neprozivaji....Trochu urcite ano,ale zcela jiste ne tolik,jako holky.A zrejme nechapou to,co se v nas deje a ze hormony pracuji naplno 😢

Co se výběru jména týče, tak nějak automaticky ze situace vyplynulo, že já jsem vybrala jméno pro holčičku a on pro chlapečka..

Myslím si, že by to bylo jiné, kdybych chodila do práce a teprve teď nastupovala na mateřskou. To bych nevěděla, kde mi hlava stojí a neměla bych čas na přemýšlení nad kravinama, ale okolnosti holt nedovolily.
Představovala jsem si, jak to bude krásné, jak si budu těhotenství určitě užívat, jak mě bude "na rukou nosit", "snese mi modré z nebe" a pak jsem čuměla jak puk, když jsem zjistila, že je realita jiná - a dlouho jsem to vidět radši ani nechtěla ☹
Hned na začátku jsem mu řekla, že chci, aby byl u porodu, souhlasil, neprotestoval. Minulý týden už se začal kroutit, že se mu tam moc nechce a že teda ještě uvidí, jestli tam se mnou půjde nebo ne. No kdyby nešel, tak by mě to už asi úplně odrovnalo 😖

Lenycko, mě to normálně připadá, že on na toho prcka možná žárlí?ne? Hodně jsem o tom taky slyšela, že i tohle chlap, některej hůř snáší, že rodina většinou upíná pozornost na ještě nenarozený mimčo a maminka taky většinou mluví jen o něm a může se stát, že začne žárlit.No nevím ☹