Tchán nám nepřenechá ani jednu koupelnu, natož bytovou jednotku - užívá obě...
Již 3 roky bydlím s tchánem v jednom domě, naštěstí jen sezoně, v létě cca 4 měsíce a přes zimu jen od pátku do pondělí ráno, kdy jedeme do našeho bytu. Rodinný dům tchána má dvě bytové jednotky v jedné výškové úrovni, ale tchán odmítá užívat jen jednu, a tak užívá v naší bytové jednotce pokoj, kde má televizi a kde tráví většinu času a spí. Ve své jednotce pak vaří a občas odpočívá ve svém zadním pokoji. Máme dvě malé děti a do naší “neúplné” jednotky se nevejdeme, takže všichni spíme v ložnici, pokojík děti nemají. Koupelny a záchody užívá tchán všechny podle toho, ve které bytové jednotce právě je. Mé soukromí tchán nerespektuje vůbec, do našeho obýváku a kuchyně chodí, jak se mu zlíbí, třeba i jen, aby se podíval z okna. Neklepe, chodí jak duch, takže už mne několikrát viděl jen ve spodním prádle a jednou i bez. Přítel i tchán to berou tak, že je to normální, že jsme rodina, a že tchán už hůř vidí, ale já jsem z toho na nervy. Nikdy nevím, kdy se mi tchán objeví za zády. Tchán opravdu s ničím nepomůže, jen nevyžádaně radí. Minulý rok jsme v domě bydleli 4 měsíce v kuse, já to psychicky nezvládla a skončila na neurolu. Přítel chodil domu až kol. 19 hod, a to Po-Ne, takže jsem s tchánem a dětmi byla sama a bylo to dost náročné. Tchán pořád radí, kritizuje a když jdu na zahradu, mám ho za zády nebo kouká z okna, abych něco nevyvedla (podotýkám, že o zahradu se starám já, on jí ani nezalije). Teď ale k podstatě problému, rozhodla jsem se být psychicky silnější a prosadit si alespoň svou vlastní koupelnu. Tchán si v té naší každý večer myje nohy v umyvadle a já si tam pak čistím zuby a opravdu mi to vadí, přeci jen, je to někdy cítit. A protože se můj přítel svého otce bál roky zeptat, natož vlastní koupelnu prosadit, zašla jsem teď za tchánem já a ve vší slušnosti ho poprosila, aby užíval jen koupelnu ve své jednotce. Všechno se ale obrátilo proti mě, tchán je teď uražený a dokonce i přítel se tváří tak, že z toho dělám drama, že máme společnou koupelnu. Jsem z toho dost rozhozená, potřebuji slyšet názor někoho dalšího, přeci jen nechci nic hrozného, koupelny jsou od sebe cca 3 metry.
Pochopila jsem, že máte svůj byt. Já bych ke tchánovi třeba přijela na návštěvu, ale nebydlela tam. Prostě také chci svoje soukromí. Pokud to nedokáže přítel pochopit, zkuste mu to vysvětlit tak, že jaké by mu bylo kdyby bydlel nonstop s vaší matkou a viděla ho nahého. Však je to rodina. Kdyby mu vaše matka pořád dávala rady a stála mu za zadkem. Kdyby třeba válela použité vložky někde u wc nebo něco podobného, co by se mu hnusilo.
A co vás vůbec vede k tomu, abyste žili s tchánem a ne ve svém bytě? Já bych to nesnesla ani s vlastním otcem, natož s tchánem….Nedivím se, že jsi na nervy, divím se, že tam vůbec jsi ochotná trávit tolik času.
pokud je dům celý psaný na tchána, být psychicky silnější můžeš být jen tím, že zvedneš kotvy jinam třeba tam, kde bydlíš zbytek roku, pokud částečně i na partnera (třeba dědictvím po matce, což nevíme), pokud nemáte doteď notářsky stanoveno, kdo kterou část domu užívá, zkuste se s tchánem opravdu domluvit písemně na užívání každý své bytové jednotky, vyměnila bych zámky k naší bytové jednotce a smůla tcháne, ty s ním nejsi žádná rodina, to je jen on se svým synem a i v rodině by se měla dodržovat pravidla soukromí...vlastně vůbec nerozumím tomu, proč tak bydlíte, kvůli práci nebo co, to bych fakt změnila bydliště, tahle pakárna by na mě nebyla...
Já se v tom ztrácím. Či ten dům je? Mas na něm vlastnický podíl? Prip. má ho jen tvůj přítel? Proč tam s dětmi jezdíš? Pokud je to napsané jen na tchána/přítele, tak se ani nedivím, ze se chova všude jako doma a nemyslím, ze ho změníš. Já bych tam nejezdila, očividně je jim putna, ze se tam necítís dobre a tchán te bude deptat porad.
Přítel na svém rodném domě a otci dost lpí, když tam nebudu jezdit s ním, bude tam jezdit sám, už jsme si tím prošli a náš vztah to dost poznamenalo v tom špatném slova smyslu. Já jsem pak bývala s dětmi sama v bytě a on u svého otce v domě, aby tam nebyl otec sám. Osobně si myslím, že ho otec psychicky vydírá, je zdravý, ale když u něj přítel pár dní není, tak je to vždy na problém - není mu dobře, je potřeba něco opravit…Celý dům je psaný na tchána.
@lupa16 sorry, nejezdila bych tam, ať si chlap žije s papínkem, když ještě nedospěl a nepřestřihl pupeční šňůru.
Oba bych je poslala do kelu, to by bylo něco na mě. Představa, že mě, dospělou osobu, někdo takhle omezuje, je hrozná, tohle bych nestrpěla, dnes už ne, v mém věku, třeba k tomu časem dojdeš👍
@lupa16 já osobně bych s chlapem, co lpí na tatínkovi, určitě nebyla. Je dospělý a má se podle toho taky chovat. A pokud ho otec psychicky týrá, tak ho nažeň k psychologovi a ten ho vyslechne a možná si uvědomí, jak se má začít chovat. Já jsem v tomhle hrozná a dala bych chlapovi ultimátum. Buď já a děti nebo ať si táhne k tátovi.
Vyžadovala bych soukromí, obzvlášť pokud to lze, manžel mel bohužel hned na začátku tatínkovi sdělít, ze budete jezdit takhle často, ale budou tam 2 byty, kdy on k vám nebude chodit jen tak. Stejně tak vy k němu. Konec smitec. Pokud ne, tak ne, ale budu jezdit jednou měsíčně na dvě hodiny na kafe. A pokud by na mě manžel kašlal a jezdil tam sám každý víkend, tak by nebyl můj manžel.
@lupa16 a to tedy hodláš celý život potichu bublat a nic s tím nedělat, protože když se ozveš, tak je tvůj manžel nespokojený? Umíš si představit, že to denně řešíš dalších x desítek let?
Já jsem s manželem více jak 22 let a jeho rodinu nemůžu vystát za to, jak ke svým životům přistupují a jaké dopady to má na manžela a tím i na mě a naše děti. Manžel už léta chce koupit dům, kam bychom se všichni sestěhovali, aby je měl pod kontrolou a jednou o ně (tedy tchyni a švagra) mohl pečovat. Myslíš, že jsem na takovou kravinu pro klid v rodině přistoupila? Na něco, co by mě zničilo během pár měsíců a kvůli čemu bychom se rozvedli zcela určitě? NIKDY. Já se nestavěla po odchodu z DD na vlastní nohy proto, abych se nechala zničit lidmi, co pracovali jen pár let, zadlužili se tak, že to do konce svých dní nezaplatí, druhé si přivazují k noze demonstrativními pokusy o sebevraždu, atd. U mě prostě narazili. Já se mám příliš ráda na to, aby se mnou kroutili, jak zrovna potřebují...
Přítel si se svým otcem o našem společném soužití nikdy pořadně nepromluvil a už 3 roky čeká, že se to nějak vyřeší samo. Já jsem o tom s tchánem již několikrát mluvila, ten všechno přislíbí, odkývne a za půl hodiny ho mám v obýváku, že se jde podívat na teploměr, kolik je venku stupňů. Přítel je z toho nesvůj, když něco s tchánem v tomto ohledu řeším. Když jsem se byla tchána zeptat na samostatnou koupelnu, tak by se v přítelovi krve nedořezal. Přijde mi, že sám stojí na rozcestí a neví, kam se vydat. Má mi za zlé, že jsem začala dělat “problémy” a ještě víc, že jsme se do jeho rodného domu k jeho otci nepřestěhovali natrvalo. Můj přítel je moc hodný a máme spolu opravdu hezký vztah, ale nedokáže pochopit, že nezvládám žít v jedné domácnosti s jeho otcem, že se tam prostě necítím dobře. Chápe to tak, že je problém ve mně, že se neumím přizpůsobit a řeším maličkosti, a že si ten problém v sobě musím vyřešit sama. On sám vyrůstal bez matky v jedné domácnosti se svým otcem a babičkou, která se o něj starala, a až do 35 let spal se svým otcem v jedné místnosti, pak jsme začali bydlet spolu. Na problematiku společného soužití generací a právo na soukromí má tedy zcela jiný pohled než já. Dost často mi říká, že jsem v tomto ohledu zvláštní, že mi to vadí. Vždyť na tom přece nic není - jsme rodina. Já o tom s ním mluvím, ale on prostě nechápe, nedokáže pochopit…
@lupa16 takže léta jen mužská domácnost, to dost vysvětluje :/ Za předpokladu, že tam i nadále chceš trávit čas (není to tvá povinnost a dělat to nemusíš), tak je budeš muset oba naučit, jak se mají chovat v rámci soužití s druhým pohlavím, protože ten problém nemá jen tchán, ale i tvůj partner. Oba bych si je posadila ke stolu, vysvětlila, že chápeš, že když měli jen mužskou domácnost, tak řadu věcí neřešili a možná jim některé tvé požadavky přijdou divné, ale... A trvala bych na tom a když to k ničemu nepovede ani poté, co je budeš na nerespektování již domluveného upozorňovat, tak bych tam jezdit přestala, protože pak už to nebude o tom, že něco neumí, ale o tom, že pro tebe prostě nic udělat nechtějí...
To by mě kleplo, fakt 🙈 Napadá mě jedno "drsné" řešení - jeďte ke tchánovi bez dětí a tam manžela úplně nestydatě sveď klidně na kuchyňské lince - pokud vás přijde navštívit tchán v onu chvíli, bude to ideál, pokud mu to aspoň trochu myslí, myslím, že by ho to naučilo aspoň klepat, nebo se vždy předem ohlásit... Ber to s rezervou, nic lepšího mě fakt nenapadlo. Já bych raději byla s dětma sama v bytě a udělala si svůj program.
Jednou píšeš, že dům je tchána, pak zase partnera. Tak jak to je? Jestli to je dům tchána, tak to je trochu těžké, když je to jeho a on je tam doma 🤷🏻♀️
Možná jsem to přehlédla, ale proč tam jste jen občas? Proč to problém občas je a občas není?
@lupa16 takže nějaké řešení “nebudu jezdit, když se to nezmění” proběhlo. A ty jsi pak kvůli přítelovi a udržení vztahu zase jezdit začala. A co pro váš vztah dělá přítel? To se máš snažit jenom ty?
Zkusila bych poslední varování. Prostě buď si bude užívat jeden byt a jednu koupelnu, nebo tě tam už neuvidí. A přítel ať se staví na hlavu. Toto by si v životě nedovolil ani můj otec..
@lupa16 Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to trochu natvrdo. Ty a partnerův otec NEJSTE rodina. Ty jsi ženská, pro tchána cizí, nevidím důvod, proč by tě měl okukovat v prádle (zase tak špatně určitě nevidí, když chodí koukat z okna na teploměr). O svém chlapovi mluvíš jako o příteli, takže manželé nejste. Děti jsou tvoje z předchozího vztahu nebo vaše společné? Ať tak či tak, u tchána jsi jenom na návštěvě, bez ohledu na to, kolik času tam strávíš nebo kolik práce a na zahradě odvedeš... Nemůžeš si tam nic změnit, nikdo na tebe nebere ohledy, tchán obývá veškeré prostory a vy se tísníte ve dvou místnostech a ještě bez soukromí. Co když si děti budou chtít pozvat kamarády? Nebo ty kamarádku a pokecat? To vám u toho bude tchán sedět?
Našla sis chlapa který žil do 35 s otcem, nejenom chlapská domácnost, ale sdíleli i ložnici. To je sice divný, ale lidi žijí různě 🤷♀️ Co mě ale zarazilo, že "potom jsi přišla ty a odstěhoval se s tebou". To neměl předtím žádný vztah? Nebo měl a všechny vztahy ztroskotaly na neochotě přestřihnout pupeční šňůru? Oboje už je něco, u čeho by většině ženských blikala červená kontrolka...
A jako asi největší problém vidím to, že jste se už pokusili odstřihnout a nevyšlo to. Tvůj chlap si radši vybere trávit čas s otcem než s tebou a dětmi. To už je těžké něco radit.
Takže záleží na tobě, jak se k tomu postavíš. Buď si dupneš a budeš prosazovat vlastní prostor a soukromí, ale bude to každodenní boj a může se to takhle táhnout dalších 30 let. Nebo si ušetříš nervy, půjdeš i s dětmi bydlet do svého. Přítele skoro neuvidíš, budeš na děti sama, časem pravděpodobně půjdete každý vlastní cestou. Jako třetí (ideální) možnost bych viděla, že zkusíte partnerskou poradnu. Cizí člověk by vám oběma mohl pomoct najít kompromis, mohl by partnerovi nabídnout nezaujatý pohled na to, že intimitu a osobní prostor vnímáme různě a že ani jeden nejste "divný"...
@journals vždyť všude píše, že nemovitost je tchána. A uznej, že pokud si tchán vynucuje přítomnost syna doma, protože byl 35 let zvyklý s ním sdílet jednu ložnici a ten vyžaduje, aby jezdila s ním, tak by oba dva pánové měli být schopni pochopit, že žena potřebuje soukromí a fakt mi nepřijde mimo, když požaduje, aby se ty jednotky vymezily tak, že tchán bude užívat jednu a oni druhou, nebo že tchán bude alespoň klepat a vstupovat až na vyzvání. Pokud ti dva nejsou schopni dopřát ženě ani tuto maličkost, tak ať si tam spolu hospodaří a ona žije s dětmi v bytě. Jako já bych toto netolerovala...
A tchán chce, abys tam bydlela? Protože to, co popisuješ, mi přijde jako chování někoho, kdo se tě snaží vyštvat...
Bydlela bych s dětma ve svém bytě a takového chlapa co musí za každou cenu bydlet s tatínkem bych poslala někam... měj svoji hrdost a úctu k sama sobě .
Svoji koupelnu si porid ve sve nemovitosti. Tchan se ve svem dome chova jako.. Jakoby to byl jeho dum?
Na druhou stranu, pokud vas tam chce, mel by ti vyjit vstrict. Tvuj pozadavek a vnimani soukromi mi prijdou naprosto v poradku. Ale proste je to jeho bejvak.. Jezdim k rodicum na dlouhe navstevy, nekdy je to taky narocny.. Ale nenapadlo by me diktovat si tam, kdy kde co oni maji delat, kam muzou chodit a podobne. Nekdy jsem mrzuta, ze furt chodi do "meho" pokoje. Ale jsem tam proste na navsteve
Nečetla jsem vše, ale bohužel jezdíš tam na návštěvu, něco jiného by bylo,kdyby ste tam žili všichni jako rodina a část nemovitosti byla psaná na přítele.
Já jsem se takhle přistěhovala do baráku teď už ke svému manželovi, který žil také s otcem. Naštěstí je to dvougenerační dům, kde máme každý svůj vchod a společná je jenom zahrada.
I tak to bylo ze začátku hodně těžké, tchán třeba neklepal, neřešil,že třeba spíme a vlezl nám klidně až do ložnice apod. Postupně jsem si tady vybudovala to svoje soukromí alespoň doma. Nicméně pořád tady budu taková trošku naplavenina, změnilo se to trošku po svatbě a po narození jeho vnučky. Hlavně barák už je z větší části naší rodiny, i tak já se tady kolikrát cítím stejně jako návštěva, neumím asi popsat. To v čem žiješ ty, by mi vadilo neuvěřitelně, ale asi s tím nic neuděláš. Musel by chtít tvůj muž.
No, tohle bude ještě těžké. Tvé požadavky jsou naprosto pochopitelne a vůbec se nedivím, ze tam za takových podmínek nechceš bydlet. Tvoje tam nic není, nemůžeš o ničem rozhodovat, můžeš jim jen vařit, uklizet po nich a držet hubu a krok. Hele, zkus to po dobrém naservirovat příteli. Chci mít svou domácnost, ve které budeme společne rozhodovat, jak to bude, chci s tebou mít domov, kde se bude cítit šťastne. Chápu, ze chces tátovi pomáhat, ale naše společne soužití v jeho domě nefunguje, opravdu jsem se snažila, ale jsem tam nešťastná. Jestli chces trávit čas s nim, nebudu ti bránit. Já tam ale už jezdit za těchto podmínek nebudu. A popřemýšlej, jestli to má mezi nami do budoucna smysl, mám te rada, ale mám pocit, ze ti nezáleží na tom, co chci a jak se cítím, ze jsou pro tebe důležitější jiné věci. Pokud se to vyhroti do hádky, byla bych drsná a nazvala věci pravými jmény - tchanuv dům, tchanova domácnost, kde jsi ty navic. Tvl, bych chtěla vidět ženskou, která by tohle dala.
@lupa16 Tvl tomu říkám psycho 🙏 jsko ty asi jsi normální 😀 sorry ale to soužití určitě ne. Ne není vibec normqkni zd zo tchán někde leze a to bez zaklepaní, ze si myje smrdlave nohy ve vaší koupelně …. On je cely barák jeho má na zo nárok ale tím pádem bych tam za takových podmínek nezila, mě by se tím zhnusil i partner, fakt bych raději s detma žila sama ve svém bytě…a tchán upřímně tohle musí dělat naschvál co he to ts dědečka kterému nevadí ze kluci tím pádem nemají ani svůj pokoj ??? Co he tvůj partner tím pádem
Za otce ze mu tohle nevadí a upřednostní naschvqlY svého otce před jeho detma ??? KdZ tam tchán nechce byt sám měl by se snažit o pohodlí vás všech ne naopak… nebyla bych tam s detma ani víkend za takových podmínek.
Píšeš, že s partnerem jinak máte hezky vztah. Sorry, ale ne, nemáte. To by jinak bral ohledy i na Tvé potřeby, a taky na potřeby dětí, nejen na ty svoje. Jako jasně, byl tak naučený od tatínka, takže opravdu dobrý vztah ani neumí, ale nenaučíš respektu někoho, kdo nechce. A vztah je hlavně o tom respektu... A pokud ne, tak uz je jen o trpělivosti která je zde úplně od slova trpět ;)
Chápu, že mají asi blízký vztah, po tom, co zažili, ale tohle fakt není normální. A jsi blázen, že jsi na tohle přistoupila. Nechceš ztratit přítele, který na tvoje potřeby a přání sere, před otcem se tě nezastane, naopak ti to ještě vyčte a že máš psychické potíže kvůli takovému soužití je mu taky u zadku. Když od tebe někdo nechce chce, tak by se taky ale měl podle toho chovat. Pochopila bych, kdyby se tchán takhle neomaleně choval, kdybyste neměli vlastní bydlení a byli na něm závislí. Ale v situaci, kdy tam jste jen ze své dobré vůle, je to fakt k smíchů. Ty tady bojuješ o nějakou podělanou koupelnu. Já bych si řekla, snahu jsem měla, čas jsem tomu dala, nefunguje to, sbohem.... A jezdila tam na víkendy. A přítel ať si sám vyhodnotí, kde je mu lépe. Promiň, ale to bych radši byla sama, než s takovýma dvěma pitomcema, co tě doženou do blázince.
Rodinný dům je ve vlastnictví tchána. Přítel nevlastní nic. Předchozí vztah přítele se rozpadl mimo jiné kvůli bydlení, kdy přítel bydlel sám s tchánem v domě, který byl tenkrát navíc ještě v dezolátním stavu, takže si tam přítelkyně nevodil. Vztah se mu rozpadl, a tak si vzal přítel hypotéku/úvěr a dům kompletně zrekonstruoval - udělal tchánovi koupelnu, celé to dispozičně změnil, aby vznikl prostor pro novou kuchyni…. a dvě kompletní bytové jednotky. Já jsem přítele poznala v době,kdy byl dům téměř dokončený a tchán bydlel v obou bytových jednotkách provizorně, než se se dokončí jeho ložnice. Problém je v tom, že si tchán na komfort dvou bytových jednotek zvykl a jinak to už nechce - je to jeho dům. Odmítla jsem tedy v domě bydlet, zrekonstruovali jsme byt a bydlíme na střídačku na obou místech, aby tchán nebyl sám. Přítel jezdí do svého rodného domu rád, má tam svou hobbydílnu a zázemí, které mít v bytě nemůže. Bere to jako kompromis, že trávíme “půl” času v domě tchána a půl v našem bytě. Vnímá to tak, že mi ustoupil od společného trvalého bydleni s tchánem a já musím taky něco obětovat - slevit z mých nároků na soukromí - přeci jen tam nejsme pořád.
Máte pravdu, že jsme u tchána vlastně na návštěvě, i když jsme tam často. To je také důvod, proč za tchánem chodím o koupelnu prosit a nezařídím se v domě dle svého. Dobře vím, že to není moje.
Jediný prostor, kde tchán respektuje mé/naše soukromí, je ložnice, kam opravdu nechodí vůbec. Ráno za mnou tchán chodí, až když slyší pohyb v kuchyni, i tak je mi to ale nepříjemné, když ještě v pyžamu chystám dětem snídani (přítel většinou dospává) a tchán se tam jako duch objeví, že je třeba vyplet jahody, zajet na hřbitov nebo že vnuk nechal přes noc na zahradě hračky a je třeba je uklidit….
Kamarádi mého přítele na návštěvu nechodí, protože si to tchán nepřeje. Nemohli tam ani jako děti, to vím od nich. Moje nejlepší kamarádka za mnou ale jezdí a je tam občas i přes víkend. Vnutila se tam poprvé minulé léto, když přítel jezdil po montážích a občas nebyl doma ani na víkend. Já jsem byla/ jsem v létě u tchána uvázaná, protože se musíme s přítelem starat o zahradu - tchán ani neví, jak otočit kohoutek, aby mu tekla z hadice voda. Když mi bylo minulé léto nejvíc ouvej a já to přestala s tchánem dávat, tak se tam kamarádka prostě objevila a tchánovi řekla, že mi jde pomoc s prací na domě a na zahradě a taky s dětmi, když on nepomůže s ničím, ani kočár nepovozí. Na to tchán překvapivě neřekl nic a od té doby tam za mnou kamarádka jezdí. Soukromí mé kamarádky ale tchán nerespektuje rovněž, a to i přes to, že ho na to dost asertivně a opakovaně upozorňovala a snažila se s tím něco udělat. Nakonec přijala jeho pravidla, aby za mnou mohla jezdit.
O děti/vnuky nemá tchán zájem. Spíš ho obtěžuje, když za nim mladší syn občas vběhne. Starší syn jeho přítomnost nevyhledává vůbec.
Je mi jasné, že tohle soužití nikam nevede, že tam časem zase přestanu jezdit a vztah s mým přítelem asi nedopadne - jestli se nic nezmění. Snažím se s tím něco dělat, proto jsem vlastně vyvolala tuto diskuzi, aby si vyslechla také jiný názor a pohled na věc.
Příspěvek Jerrabiny a Irmamaly mne zpočátku dost zarazil, ale když se nad tím zamyslím, tak mají v tom zásadním pravdu. Když s přítelem o našem problému mluvíme, dokáže mi to přítel vysvětlit tak, že většinou skončím s myšlenkou, že je to opravdu ryze můj problém, a že nejsem vůči tchánovi dost tolerantní. Tak jednoznačné a jednostranné to ale není. Asi jsem to potřebovala slyšet i od někoho jiného, i když kamarádka mi to říká neustále.
Přítel se ke mně chová opravdu moc hezky, ale v tomto ohledu pro mne neudělal ani to nejmenší - ale přitom zásadní. Nikdy za otcem nezašel a na férovku mu neřekl “táto nech nám trochu soukromí, klepej a choď do “své” koupelny, aby se tu přítelkyně cítila trochu svobodně - jinak k Tobě nebudu jezdit!”. V tomto ohledu se mne přítel u otce nezastal ani loňské léto, když jsem se složila a skončila na práškách. Jen přihlížel.
Je pravda, že přítel vzešel z jiných poměrů, tedy nedokáže se do mé situace vcítit, ale přeci jen vidí, že se tím trápím, tak by to měl se mnou, ale také s tchánem řešit. Jsem si jistá, že mu na mně záleží.
Chyba je určitě na obou stranach, já toleruji něco, co bych neměla, protože se v tom pak utápím a přítel by si měl vybrat, co vlastně chce , protože bydlet na dvou místech za stávajícího stavu nebo on solo u otce a já v bytě - to náš vztah jen pohřbí.
Hodně věcí jsem si tím, jak jsem to psala, uvědomila a budu to řešit. Zajdeme s přítelem do poradny, aby nám s tím pomohl někdo nezainteresovaný, protože to my dva neumíme mezi sebou vyřešit sami. Pokud to přítel odmítne, musím se k tomu postavit čelem sama za sebe, hlavně kvůli dětem, aby neměly z mámy hromádku neštěstí.
Moc vám děkuji, že jste mě “vyslechli” - uvědomila jsem si toho dost, hlavně to, že takhle opravdu nemůžu žít a ani nechci!
@lupa16 přečetla jsem poslední text a napadlo mě pár myšlenek - kdo ti vsugeroval že se musíte starat tchánovi o zahradu ? Ne, nemusíte, pokud na ní nic nedělá, tak tam nic nebude. tráva co se jednou za měsíc poseká. Hotovo. Pokud tě to baví, máš tam svoje věci pro svoje kluky, tak ok. A to jak si napsala, že ho vnuci nezajímají, tak to pro mě byla poslední tečka, vůbec tedy nechápu proč tam jezdíš a kazíš dny i dětem, mohli byste chodit na výlety, procházky, ty bys byla spokojená tím pádem i děti a bylo by vám fajn.
Dělám to kvůli přítelovi, mám ho moc ráda a nechci ho ztratit. Už to ale opravdu nezvládám. Jestli to v brzké době nevyřešíme spolu, musím to udělat já sama - odejít. Ta myšlenka je pro mne ale nepředstavitelná, hrozná, spalující - moc ho miluji.
Já mám velký problém s tím, když mi zasahuje někdo "cizí" do mého osobního prostoru. Doma to ventiluji nejen ve směru k manželovi, ale i k jeho bratrovi a matce, kteří k nám jezdili na můj vkus až příliš často přespávat (máme jen 3+1, takže mi zabrali vždy obývák, který je napojený na kuchyň a já tak nemohla v kuchyni fungovat dle potřeb rodiny. To nemluvím o tom, že švagr trpí nespavostí, do toho si dává budík na třetí ráno, aby si v koupelně v soukromí obhospodařil svůj stomický vývod. A ať je švagr jakýkoliv, tak se návštěvy se spaním omezily na naprosté minimum.
Já bych ke tchánovi prostě nejezdila, pokud se nedá domluvit na nějakých pravidlech, která by vyhovovala všem.