Stavět dům nebo zůstat u rodičů?
Ahoj holky,
s manželem bydlíme u jeho rodičů. Máme své patro, ale byty jsou se společným vchodem a nejsou v zásadě rozděleny. Jeho rodiče jsou v podstatě zlatí, nechodí nám do bytu, pokud něco nepotřebují, ale jsou to kuřáci, což mi opravdu vadí. Tím, že byty nejsou odděleny, se pořád navzájem slyšíme a hlavně cítíme každý jrjich oběd i cigaretu. Vycházíme spolu docela dobře, i když mi často lezou na nervy a věřím, že i já jim. Mám tady ale pořád pocit vetřelce. Nic mi tu nepatří, k ničemu tu nemám vztah, cokoliv chci udělat, musím se zeptat, jestli můžu a jeho rodiče nám dávají jasně najevo, že pánmi domů jsou tu oni. Manžel to nevnímá, celý život nebydlel nikde jinde a bere to tak, že vše bude tak, jak jeho rodiče řeknou.
Vždy jsem snila o svém domečku, kde bychom s manželem hospodařili sami a hlavně na svém. Teď se mi podařilo sehnat pozemek za babku. Manžel o tom ale nechce ani slyšet. Už několikrát jsme se o tom bavili, ale pokaždé to skončí stejně. Nechce nechat rodiče na baráku samotné a zadlužit se na 30let. Podotýkám, že rodiče jsou zdraví, bídou netrpíme a hypotéku bychom utáhli. Rodiče jsou obrovský argument a manžela chápu. Copak se ale nedá rodičům jezdit pomáhat a mít své absolutní soukromí a být pyšný na dům a vše, co bychom spolu mohli vybudovat?
A co chces slyset? Totok za vas nerozseknem, sama musis najit si s manzelem spolecnou rec a argumenty. To jste se o tom pred svatbou nebavili? To nevedel, ze ti to nevyhovuje?
Jinak jsko argument muzes Treba pouzit, ze k rodicum muzete vzdycky a dum treba pronajmout? Taky dum neni jen o te romantice, je to dost prace okolo. Nevim, jak se zmeni treba dopravni dostupnost do prace, kontakty, kvalita zivota... Co takhle Byt, zkusit tam bydlet, manzelovi rict, ze kdyby mu to vadilo tam byt, tak to nuzete popripade pronajmout a odkazat pak detem?
Jit bydlet sami. Manzel se musi osamostatnit. Ja bych to nestrpela a on taky ne, abychom bydleli s rodici.
Mam to to samé jenomže chlap je tady vazany prací a je to peklo.i cizí lidé jsou vic ohleduplni nez ty dole...prostě mimino nemimino o pulnoci řev,pečení buchet mlaceni nadobim jak naschval...a to nechodí do práce takže minutu ticha jsem ještě nezazila.postavit co nejdal a pevné nervi do te doby😇
Problémy se spíš stupňují, takže pokud vám něco teď trochu vadí, časem to bude horší a mohly by to odnést vaše vzájemné vzahy (jak mezi váma dvěma tak i s rodičema) a to za to nestojí. Bydleli jsme s našima rok, a máme dobré vztahy, ale natrvalo si to nedovedu představit. Jsem ráda, že máme své bydlení a jsme dvě nezávislé jednotky..
Asi bych si ve tvé situaci připadala jako návštěva a ne jako doma. Nedokázala bych dýchat někde, kde se musím s každou změnou, prosit o dovolení. Navíc ta představa, že ví tcháni o každém našem kroku😖...
Zkus manželovi vysvětlit, že tam prostě nikdy nebudeš šťastná a že v tom domě do smrti žít nedokážeš. U nás by nejspíš pomohlo, kdybych navrhla, že zkusíme žít u mých rodičů, aby si ty pocity zkusil 😂😂😂
@nevimnetusim Dá, akorát musí oba chtít... a to bude bohužel u vás ten problém.
Vzhledem k tomu, že byty nejsou oddělené, bych toto bydlení brala jako krajní řešení, ono až přijdou děti, byste by to mohlo být vyčerpávající nejen pro vás, ale i pro rodiče. Ovšem jak to vysvětlit manželovi neporadím, protože vím, že ten můj by se choval stejně, nejlepší by bylo, aby mu to nenápadně zkusil říct ještě někdo třetí, protože může mít pocit, že ty jsi příliš zaujatá😉
Před svatbou jsem s manželem mluvila o spoustě věcí, které mi vadí, samozřejmě. Navrhla jsem vlastní bydlení, jednu dobu mi připadalo, že nad tím sám uvažuje. Po jedné jejich velké hádce přišel, že je to na odstěhování, ale pak vychladnul a teď mám pocit, že o tom nechce ani slyšet.
Argumenty o soukromí v potaz bere, ale to je tak všechno.
To že je na domě spousta práce vím, nikdy jsem nebydlela v bytě.
Ano, výchovu dětí si tady nedokážu představit. V době, kdy by přišel na svět nad první potomek, budou na důchodu oba jeho rodiče a já bych zde bojovala sama. Jsem si 100℅ jistá, že ačkoliv by to všechno mysleli dobře, mluvili by mi naprosto do všeho.
Ve stejné situaci je teď jedna moje známá. Dokud neměli dítě, dalo se to, přeci jen chodili oba do práce a toho času tam strávila míň než teď na mateřské. A teda stěžovala si, že kdyby to věděla, nikdy by nepřistoupila na rekonstrukci patra a trvala by na vlastním bydlení. Její partner nikdy jinde nebydlel a jeho matka je generál.
Obecně tyhle soužití dle mého nàzoru nedělají dobrotu. Šla bych do toho jen na dobu nezbytně nutnou, než si třeba postavíte/zrekonstruujete bydlení vlastní. Ale s chlapem těžko hneš pokud je zabejčený nebo nedejbože mamánek. Ty musíš vědět co na něj platí.
S kurakama bych dobrovolne nezila...
Take bydlim u tchanu. Jsou teda fakt zlati, pomuzou, nic po nas vlastne nechcou, nekecaji mi do niceho.. Mame rocni mimco. Ja ale chci urcite neco sveho, klidne na horsim miste a tak, ale chci mit zodpovednost jen za vlastni. Manzel to nastesti vidi stejne. Jsme ve fazi hledani. To je ale vec nazoru a budete si to muset vyjasnit spoku hlavne.
@nevimnetusim Jsi ve špatné pozici, protože už tam bydlíte, jste manželé, žádné vážné problémy v soužití vlastně nejsou (i když tě chápu, co ti vadí, ale ostatní, co tam bydlí tohle nevidí a netrápí je to)... takže to bude tvůj "rozmar", že tam nechceš bydlet. Jinak my bydleli s babičkou, když jsem byla dítě, takže jak naši, tak já jsme věděli, co rozhodně nechceme - bydlet spolu.
Pořiďte domeček někde v okolí, klidně starší, který si zrekonstruujete - budete blízko,bude rodičům na blizku a budete ve svém 🙂
Bohuzel s tebou bude vetsina souhlasit, ale manzela za tebe nepremluvime. Zkus mu rict, jak by bylo jemu, kdyby bydlel s tvymi rodici...
@puutalo pokud bydlite s tvymi rodici a tvuj partner chce pryc, bez vahani se odstehujte. Jinak ti to bude manzel minimalne vnitrne vycitat a casem to na vase manzelstvi bude mit velky negativni vliv. Ty bys chtela bydlet u tchanovcu?
Bydleni s rodici muze fungovat jen v pripade, ze vsichni zucastneni opravdu na 100% v teto situaci byt chteji.
Když jsme spolu s manželem začali žít (ještě před svatbou), tak jsme žili na baráku, tak jako vy. I vztahy byly naprosto v pohodě, protože tchýně měla syna pod dohledem a spoléhala na to, že jim s manželem barák dáme dohromady. My měli nahoře byt zrekonstruovaný, nicméně jsem se tam prostě necítila doma. Časem mi to začalo vadit čím dál více a tak jsem navrhla odejít z baráku na byt, přestože jsem si byla vědoma, že budeme muset vzít druhou hypotéku a bude to náročný. Manžel přišel na druhý den z práce a měl najitý byt, který jsme nakonec koupili, udělali rekonstrukci a jsme opravdu ve svém a doma. Tchýně celou dobu spoléhala na to, že si děláme srandu, že půjdeme na byt a od té doby se i změnily veškeré vztahy k horšímu. Ona nám ani nevěřila, že nebudeme mít klasickou svatbu kostele, jak si představuje ona, ale že se budete brát v Řecku. Veškeré podstatné události společného života mezi mnou a manželem dává za vinu mne, nemá mě ráda (já ji také), manžel po několika měsících pochopil, že si opravdu nic nenamlouvám a ona jde opravdu proti mně a stojí za mnou. Každopádně, po zkušenostech se soužitím, jsem si opravdu jistá, že jsme udělali správně, byť na velký úkor financí a co pro mě může být víc, než když mi manžel řekne, jak je na našem bytě spokojený....(a když tohle řekne před tchýní, tak ta může vyletět z kůže 🙂 ).....já bych nechtěla bydlet ani se svýma rodičema a to máme úžasné vztahy. Bydlet by měl každý zvlášť...
@nevimnetusim jsem za vlastni bydleni.
@j.a.n.i
Taky jsem vyrůstala v jednom domě s prarodiči a děda byl pánem, takže jsme museli všichni poslouchat jako hodinky.
Teď už žije jen babička a mí rodiče si s ní "užívají". Lže, vymýšlí si a vše překrucuje tak, aby vypadali jako ti nejhirší s nejméně schopní lidé na světě.
I tohle je jeden z důvodů proč chci pryč.
@karlajasmine Manžel mi to zatím nevyčítá. Jen vím, že sní o vlastním bydlení. Ale hypotéku si prostě nemůžeme dovolit, toho si je sám vědomý. Na druhou stranu tím, že bydlíme tady, si může dovolit cestování, sport a jinou zábavu. Moje představa byla, že si vlastní bydlení pořídíme až by děti opustili hnízdo a náš dům by nám byl velký.
Ahoj,necetla jsem prispevky prede mnou,jsem ve stejne situaci,odstehovala jsem se za manzelem na Slovensko z Prahy,bydlime stejne jako ty s jeho otcem a jeho pritelkyni.a bohuzel ja toho lituji,ze jsem se takto rozhodla,nejenom,ze jsrm daleko od sve rodiny,ale bydlet takto me depta...moc k nam nechodi uz,ale ze zacatku nechapal,ze ma zatukat,takze me kolikrat videl ve spodnim pradle,v jedne hadce,kdy to schytla i chudak moje maminka (a ta ho od te doby nemusi) mi vycinil,ze jsem jen hloupa zaba,ktera nic nedokazala,nic nedela a VSE,co je tady je JEHO.o nase tri deti jevi asi takovy zajem,ze jim da akorat bonbony a tim to hasne,zadna vychazka atd.takze moje rada,supky dupky premluvit manzela,klidne mu dej precist muj prispevek,jestli chces byt nestastna jako ja☹bohuzel,penize jsme uz investovali do baraku,ktery je z pulky manzela,takze se prodat neda,tudiz nazpatek do Prahy mam cestu zavrenou.premlouvej,premlouvej,zblaznis se tam,uz ted ti to nefa spat a muze byt hur.
@nevimnetusim my jsme na tom byli stejně. Měli jsme u mych rodičů sve patro se společným vchodem. Výhodou bylo ze v domě se nekouřilo a byty byly oddeleny dveřmi ze schodiště takže ani výpary z kuchyně k nám nešly. Problém byl spíš v me mamce, ale to je jiný příběh. Chtěli jsme mit svuj klid a proto jsme si svuj domek postavili a dobrovolně jsme se zadlužili na 30 let. Jediným problémem soužití v domě rodičů byla moje máma ktera paradoxně zemřela 2 měsíce před naším odstěhovanim. Můj otec ten dům stavěl pro dvě rodiny a spolecne soužití s jedním z dětí mel v plánu, ale tim ze to s naší mamou neslo tak jsem si Já s manželem postavila dům a Můj bratr předělal se svou ženou dům který ona dostala dědictvím. ... nakonec muj otec zůstane úplně sám v domě o velikosti 2x4+1.... po smrti moji mámy se muj manžel pozastavil nad myšlenkou ze kdyby to byl člověk tušil, nemuseli jsme stavět a mohli jsme zůstat u taky. .. nic méně jsme se shodli na tom ze v našem domečku je nám nejlépe, sami jsme si ho vymysleli a navrhli a manžel vlastnoruční postavil. Já jsem se vyřádila v zařízení interiéru a ladění exteriéru. .. nelituji ani trošku a hypotéku už ani nevnímám..
Neměnila bych 🙂
@badyr Tak to je idealni varianta - manzel to vidi stejne jako ty a tahnete za 1 provaz. Autorka diskuze to ma horsi...
Myslim si,ze bys o tom mela s muzem promluvit opravdu se vsi vaznosti s tim,ze tam nejsi stastna a potrebujes tu situaci nutne vyresit. Mozna bych i zminila,ze dokud nezacnete resit vlastni bydleni,nechces planovat mimco,protoze si to tam na materske neumis predstavit... Hodne stesti.
Otázka taky je, jak byste to k nim měli daleko... s dětma je fajn mít prarodiče po ruce. Na druhou stranu řešili jsme tuhle otázku taky - oba jsme mladší ze sourozenců, sestěhvávali jsme se v době,kdy byly všichni sourozenci odstěhovaní, oboje rodiče navrhovali nastěhování k nim. U manžela dokonce že až budou děti a oni v dchodu (což časově vychází stejně), tak že se odstěhují na "chatu" (rodný dům manželova táty). A právě kvůli tomu, že "by to vždycky byl jejich byt a ne náš" jsme se rozhodli jít do vlastního a nového. Ale byla v tom shoda obou.
Mam s nasima skvele vztahy, s tchany taky. Ale uz skoro dva mesice si uzivam nas vlastni domecek (predtim s manzelem u nasich) a rozhodne bych nemenila! Sice hypoteka na krku...ale jsme ve svem. Muzeme si delat co chceme a kdy chceme, kompromisy delat jen sami mezi sebou. Deti budou mit dostatek prostoru. Navic i nasi rodicove budou mit klid. Oboji jsou jeste pracujici, takze pripadne ubrecene miminko.. No zadna slast. Navic az by deti byly vetsi, verim tomu ze by za babi a dedou behali porad. Coz by sice bylo fajn pro me, ale je by to casem mohlo zacit otravovat. Myslim si, ze osamostatneni je dobre pro vsechny strany. Bydlet s rodici podle me ma smysl pouze tehdy, jsou-li nemohouci a je nutne se o ne starat nebo pokud by rozdeleni znamenalo existencni potize.
nohy na ramena a uz bych frnkla pokud muzete :D my jsme ve stejne situaci s tim rozdilem, ze bohuzel mame dole spolecne prostory jako wc, koupelnu a kuchyni..navic se nejak extra nemusime a z me strany je to o dost horsi ze je opravdu nemusim..jenze s fin.duvodu ted odejit nemuzeme..nejdriv tak za rok a pul..bydlim tu uz 8 let a nemuzu se dockat az vypadnem s manzelem a detma..je to sileny a nedela to dobrotu!!
Šla bych do vlastního. Děti se mají osamostatnit. Málokdo to umí vyvážit tak, aby byli všichni spokojení a hlavně, aby rodiče dospělých dětí pŕijali, ze už to nejsou malé dětičky.
@puutalo píšeš, že si nemůžete dovolit hypotěku, ale díky bydlení u rodičů můžete jezdit na dovolené, sportovat a další zábavu. Neber to jako rýpaní, orosím, ale to jim nic neplatíte? Tomu moc nerozumím
NIKDY NIKDY NIKDY společné bydlení s rodiči..... tohle je začátek konce vztahu....
Bydlení u rodičů bych brala pouze jako nouzové řešení nebo na přechodné období. A moji rodiče by mi bydlení u nich nabídli také jen ve výše uvedených případech. Skvěle si rozumíme, ale domácnost (rozuměj nemovitost) může mít jen jednoho pána, a soužití generací málokdy funguje ke spokojenosti všech.
Navíc tady ještě vidím trochu problém v tom, že mi Tvůj manžel připadá na rodiče možná až příliš fixovaný. A s tím já osobně nemám moc dobrou zkušenost...bude ho velmi těžké přesvědčit a zvednout, a v zásadě sk myslím, že to budete mít ještě hodně složité. Radu nemám, s mamánky a papánky se těžko něco dělá, tam drží otěže někdo jiný...
Mate deti?
Jednoznacne stavet!!! Jsme u rodicu uz od zacatku co jsme spolu (pres 2,5 roku) a je to sila.
S dovolením si počkám na odpovědi a rady, protože přesně ve tvé situaci je můj manžel a já jsem stejného názoru, jako je manžel tvůj. Jen s tím rozdílem, že moji rodiče nekouří a nedávají nám najevo, že páni domu jsou oni.