Ahoj holky, jdu si k vam pro radu 🙂 doteď jsem si vzdy vedela rady, u sebe i druhych, ale nyni nevim kam dal.
Mam 13 letou pubertální dceru. Je velmi inteligentní, rozumná, vyborne znamky, pomáhá nekdy doma - nekdy sama od sebe, nekdy ji nutim a ona drzkuje.
V pokojíčku, ktery ma s mladsi sestrou, je vetsinou binec. To ale neresim, domluva stejne nepomaha.
Co mi ale vadi, kdyz ji nekdy reknu at udela to nebo ono tak je na me sprosta! Slova typu " tak si n.ser", "aby ses nepo...", a podobne nejsou zadnou vyjimkou! Uplne v nich slysim jejiho otce ( aha, to jsem nenapsala, jsem rozvedena, ale v novem vztahu a s miminkem k tomu )
To, ze mi připomíná sveho otce ji samo nereknu.
Jenze me tyto jeji sprostarny uz vazne nebavi. Funguje na par dni zabavit telefon, ale pak je vse ve starych kolejich...:/
Navic zacina byt sprosta i na meho partnera, uplne stejným způsobem jako na me. :/
On je dosti klidny, ale neni zadny blbec, a nekdy se vuci tomu ohradi. Coz ona nebere. Vychovu dcer prenechava partner vylucne na mě, coz myslim asi je dobre, prece jen bych pro dcery mela byt vetsi autoritou. Ale pro tu starsi prave nejsem.
A to se vazne snazim, hodne se vsem detem venuji, dost dovolim, vysvetluji.
Pred lety jsem s dcerou chodila i k psychologovi, bez efektu.
Chci jen vice respektu a slušné chovani!
Máte radu?
Co dělám špatně?
Možná to bude znít hnusně, ale co jí jednu pořádnou vrazit, aby si uvědomila s kým se baví a dokud šoupe nohama pod Tvým stolem, bude vyšlapovat podle Tvých pravidel?
@dominikaromanova me to uz taky x krat napadlo, nekdy se drzim vazne jen tak tak...zase tohle je mozna uz moc, nerada bych se pripravila o jeji důvěru. Nevim co delat no. Ona je i dost vyrecna, v kombinaci s inteligencí je nekdy velmi tezke ji argumentovat. Jsem v koncich, prave tady triska dvermi 🙂. Jo, nasla jsem ji v telefonu radoby sexy fotky...:( konverzace na nejake soc. Siti s uchylaky...je mi z toho blivno.:/
Trošku bych jí přitvrdila nebo Vám bude za rok dva skákat po hlavě.....Taky nejsem zastáncem fyzických trestů,ale občasná facka ještě nikoho nezabila.Určitě jí nastavte hranice a buďte důsledná...... Stanovte pravidla a snažte se s ní komunikovat,to je taky důležité.
@sahrazad1 já mám zkusenosti ze strany své mámy. Jednou jsem jí řekla : víš co? Přestaň si bráchy úplně všímat. Ať si nabere jídlo sám, ať si uklidí sám, na vše říkej dělej jak myslíš atd. Nakonec asi po měsíci ho to přestalo bavit že si musí vše udělat sám a že se sním máma nebaví a napravilo se to. Samozřejmě ještě sem tam nějaké sprosté slovo uklouzne
Zkuste tuto knihu:
https://www.knihydobrovsky.cz/jak-mluvit-aby-na...
Mám první díl určený pro maminky malých dětí a je v ní spousta názorných příkladů
Já teda sice ještě děti nemám, ale já bych si to ke svým rodičům nedovolila...a to, že se fotí, pokud to nejsou nahotinky, tak ještě ok..ale to jeslti to jsou opravdu úchyláci...nahlásit policii a dceři zatrhnout internet..ale ono těžko se něco napravuje takhle po x letech:( Přeju hodně štěstí, ať to nějak zvládnete🙂
Popravdě bych řekla, že jí chybí pořádnej mužskej vzor - někdo o koho se může opřít... Pokud přítel nevychovává (jasně, není to jeho starost...)a táta je sprosťák a hulvát, tak si myslím že se to v ní dost solidně pere a je to i důvod proč se chová jak táta a vyhledává úchyláky na sociálních sítích - chybí jí chlap v rodině... V období puberty je taková ta chlapská stabilita a jistota z otce (dědečka, strejdy...) hrozně důležitá a klidně bych se vsadila, že její absence je přesně ten důvod pro to, že se děje co se děje. Vidím to hodně kolem sebe v rodinách kamarádek, ale i v příbuzenstvu. Kde špatně funguje chlap, pubertu maj ty holky horší než tam kde je stabilní táta.
Jako řešení bych navrhla dohodnout se s přítelem, aby jí vzal víc pod křídla... Šli na výstavu, věnoval se jí... a hlavně trošku líp převzal roli otce v rodině. Ono když houkne chlap - "pod mojí střechou takhle mluvit nebudeš... takhle se s mámou nemluví" tak to vždycky na tu holku zapůsobí jinak než když ječí máma... Já si sama pamatuju, jak jsem měla v pubertě mámu totálně na salámu ať ječela, mlátila věcma (i mně), histerčila, zakazovala... sebevíc. Bylo mi to šumák, naprosto jsem jí neřešila. Ale jak přišel táta, měla jsem stažený půlky...
Máš to těžký, držím palce...
Ja si dodnes pamatuju,jak jsem v 15 dostala facku od mamky. Drzkovala jsem, tak jedna prilitla. Uz jsem si to nedovolila. Bojis se,ze ztratis jeji duveru,myslis,ze nejakou mas? Jednej,nez bude pozde.
Než jí jednu liskneš, jak ti tady někdo radí, uvědom si, že se ti taky může vzdorovitě vysmát a bude to ještě horší, co uděláš pak? Pokud si dobře vzpomínám na svá pubertální léta, ve chvíli, kdy mi máma dala facku, totálně v mých očích klesla. A to jsem si jí do té doby celkem vážila. Ve 13 už má dost rozumu na to, aby věděla, že je to tvé osobní selhání. Za sebe bych spíš zkusila tu ignoraci - mluvíš sprostě? Nebudu mluvit vůbec. A nebo prostě mluvit a mluvit, proč je vulgární, jestli cítí málo pozornosti nebo co jí chybí? Facka podle mě vyvolá o to agresivnější reakci příště.
Nikdy jsem nebyla bité dítě. V pubertě jsem párkrát dostala a bylo to to nejlepší, co mohli naši udělat. Řeči a vysvětlování šlo mimo mě, ale dostat přes držku a už jsem si to nedovolila.
Každopádně souhlasím se zapojením přítele, jak je tu psáno výše.
no tak já bych to teda fackou rozhodně neřešila... je jí už 13. Myslím, že tomto věku facky dokážou jen to, že ve vás ztratí důvěru, bude se ještě víc vymezovat a až půjde do tuhého (sex, drogy rock´n´roll), tak půjde do všeho naplno na truc...i v tomto věku si myslím, že nejvíc platít vlastní vzor a pokud tresty tak typu, ok já si naseru, takže si vyper, vyžehli, kup kredit atd sama...jinak já si pamatuju, že jsem jednu dobu taky mluvila jak dlaždič a máma do mě horem dolem ať si dávám pozor na jazyk atd. měla jsem jí někde, pak stačilo, aby můj idol ze školy ze čtvrťáku řekl, že se mu nelíbí, když holky mluví sprostě a už jsem si začala dávat pozor na jazyk 🙂
To je hnusný, a zkoušela jste ji říci co si od toho slibuje ,když takhle oslovuje mámu ??
Jako pubertak sem byla drzkata, nikdy ne sprosta ale. Ovsem mamka se nebala jit pro ranu daleko. Facka opravdu jeste nikoho nezabila. Uprimne, na me fungovalo to, ze mi dala facku, rekla ze jestli se s ni hodlam bavit takhle tak s ni nemam mluvit vubec. Ja se urazila, pak me to ale mrzelo. Jednu bych ji uprimne nejradsi asi strelila, jestli bych to udelala, tezko rict, kazdopadne bych ji rekla jasne a razne s kym mluvi a jak se bude chovat, a trosku bych ji vyprudila ignorovanim jak nekdo psal, at si dela chvili vse sama a uvedomi si, co doma za poklad ma 🙂
hele a ptala ses ji proč je tak sprosta? me docela zaujalo jak jsi rikala ze "slyšíš jejiho otce". kdyz jste se rozvedli tak ji bylo deset. to jsou decka strasne zranitelný. a at chces nebo ne,i kdyz je otec hulvát, tak je to pro ne trauma. ja v tom vidim fakt vzpouru , revoltu proti tomu co se stalo, mozna proti tomu ze mas jinýho chlapa... zároveň ji prostě fakt chybí táta. stykaj se spolu? jakej ma vztah s otcimem? bavili jste se o tom s dcerou? proste v klidu, zajít ven,kafe čaj, probrat to? říkala jsi proč je pro tebe nepřijatelný aby takhle mluvila? na prvním místě je podle mě důležitý s ni o tom mluvit. a stanovit SVOJE hranice (ne její) . to jest "nesnesu abys se mnou takhke mluvila,jsem člověk se stejným právama jako ty, takže to bude mít svoje důsledky... takže až mi priste rekneš "na*er si,tak si na*eru a se vším všudy" - jak psala @anazuzzuzana . v klidu,pevně. ale ne tvrdě. hele píšu jako bejvalej pubertak z rozvedeny rodiny. na mě kdyby matka byla tvrda,tak bych na to reagovala jenom větším protitlakem. vzdycky se mnou diskutovala,nezakazovala,jenom byla důsledná. facku jsem dostala jednou a jenom jednou a bylo to účinný to jo. ale prave jenom proto ze jsem vedela jakej je mama klidas a jak jsem ji musela strasne vytočit. a to jsem tedy byla pekny kvitko...
Holky, diky za rady. Dcera to ma opravdu s muzskymi, resp. S otcem tezke. Videla, jak se ke me pohrdave chova, byla svedkem jeho psychického napadani me, a konec koncu i fyzickeho, kdy ho prosila, at me uz necha byt. Rozvod ale nechtela. Pozdeji rikala, ze to pro ni bylo tezke, ukazovala mi fotky, kdy se pokousela porezat si zapesti. Jeji otec ji vycetl, po mem odchodu, ze ho pripravila o lasku, penize a cas. Ani ze stran prarodicu od ex nebyla a stale neni usetrena jedovatych poznamek, narazek, atd. Tam se boji ozvat, protoze se jich boji. Stejne i sveho otce. Kamaradkam jejich taty zavidi, jezdi s nimi na vylety, prochazky, smeji se, venuji se jim. Jeji otec pije pivo, lezi na gauci a jen kritizuje. Meho partnera ona ma rada. Vim, ze i me ma rada. Jenze ji to vzdy po nějakém case ujede.
Vztah s mym partnerem je jinak dobry, několikrát mi říkala, ze ho ma rada, a bere ho vic jako otce nez sveho bio otce.
@sahrazad1 jestli to je takhle, tak tam fakt musí ten otčín zafungovat... Vím že to pro něj bude těžké, ale je to podle mně dost na něm... Promluv s ním o tom, zkuste to. Věřím tomu že to pomůže a pokud bude on fungovat jako táta, holka se trošku srovná...
Dcerka viděla domácí násilí,zažila si peklo na zemi, rozhodně bych na ní nepůsobila hrubou silou. Za mě mluvit mluvit mluvit, jak se cítis, případně dat pocítit přirozene důsledky, jak je tady už psáno, ignorace jejich potřeb po upozorneni,že takhle se lidi co se mají rádi k sobě nechovají a že si takové výrazy doma nepřejes
Musí to být pro ní strašně těžké. 😢
@sahrazad1 nevim, co poradit, ale můžu přidat zkusennost, mám dceru podobného ražení, s podobnou zkušenost s jejím otcem, který mě teda fyzicky nenapadl, jen ze mě udělal vyděšenou spychotrosku. Je to těžký, ale tak nějak asi pomáhá (teda u nás) trpělivost, láska a důslednost. Tresty za prohřešky nikdy neodpouštím, protože v době kdy jsem primhurovala oči se mě po vzoru tatínka snažila citové vydírat. Teď ví, že tudy cesta nevede. Když na mě spustí pokouším se jí trpělivé otazkama navést až tam, kde si uvědomí, že je zbytečné zla a že přestřelila. Není to jednoduchý a ne vždycky udrzim emoce na uzdě, ale mam vedle sebe manžela, kterej neuvěřitelně pomáhá, když s ní nedokážu mluvit já, mluví on. A o tom to je, situace, kdy by to bylo jen na mě bych se bála. U nás je to tak, že jsme partneři ve všem, společně hospodaříme, společně se starame o děti, společně vychovavame, jednou je součást rodiny, tak si zaslouží respekt jako já. Mláděti je čtrnáct a někdy, když už nevím jak dál si říkám, jak hrozne to musí být pro ni....její otec panovačné hulvát, se kterým se musí stýkat i když nechce, musí poslouchat urážky a snášet ponižování, protože když se ozve, tak jednu chytne, všechen ten potlačovany vztek, křivda a do toho klasický pubertální boureni hormonů.....a já nějak ani nevím jak ji pomoct. Ono je to vážně hrozný z obouch stran. Nezbývá než se snažit vzájemně chápat, respektovat se a hlavně, aby věděli, že když něco, máma je tu 😊 držím palce
u nas to take zacalo (dcera jedenact a rada by se pridala i desetileta). slova, o ktera jde (pi.., deb.., nasr...) mam napsana na papiru a je tam, ze za kazde takove slovo prileti po cuni 🙂 ale davam na zadek, pokud mozno varechou. napsane to mame tak tri mesice, byl velky utlum, ale pred par dny jsem davala nekolikrat... asi to bylo i provokativni (opakovala).
chci rict- dej ji jasne hranice, co tolerujes a co uz ne. a na tech hranicich trvej. je to jako se vsim... a pak- my bychom si neco takoveho nikdy nedovolili (vuci rodicum), ale doba se uplne zmenila, spoluzaci dcery (a to je v prime na viceletem gymnaziu) uplne bezne porad pi... atpod.), vsichni okoukavaji to od celeho mladeho okoli... tak si doma rekni, ze tam to slyset nechces 🙂
jinak Tvuj partner ma byt vzorem, jak se ma muz chovat k zene. on vychovavat nemuze. ale muze rict- toto se asi mame libit nebude... jsi stejne skvela, ze tak zvladas i s miminem 🙂 ja jsem bez chlapa, dve batolata a ty starsi- aaaach jo.
Puberta je těžká pro každou holku (copak si to nikdo nepamatujete), ale s těmi zážitky, které má za sebou tvoje dcera, to musí být těžké dvojnásob. Připadá mi, jako by to bylo volání o pomoc od holky, která se v těch problémech trochu topí. Abych nebyla špatně pochopena, takové chování mi připadá netolerovatelné a rozhodně ho musíš řešit, ale facka je podle mě způsob, jak jí ještě víc ublížit. Já bych asi zkusila razantně říct, že takhle se mnou mluvit nebude a že to dořešíme, až se mnou bude mluvit slušně, odešla bych a začala to znovu řešit, až by přišla. Netrucovala bych ani nemlčela, prostě se vrátila k tématu, jako by vás místo sprostého slova vyrušila třeba návštěva. Ale hlavně bych se snažila vyvážit to, co ji trápí. Máte štěstí, že máte novou, fungující, milující rodinu. Spolu to zvládnete!
@sahrazad1 těžké to sice měla ale ty děláš maximum... narovinu bych ji řekla dá si uvědomuje co říká a ze takhle se spolu bavit nebudeme, zastavila bych kapesné, komunikaci, odpověděla bych ale nebavila se aktivně sama, základní věci ale žádný nadstandart a i bych pronesla zda ji toto přijde normální, zda když by něco řekla ona mě a já bych odpovídala stejne.... hranice mít musí, je v pubertě, nemá to snadné ale na druhou stranu slusne chování je základ.... a to vyžadovat musíš. To není to ze se ji nechce vytrit podlaha......drz se.
Jo a zkusit partnera aby ji ukázal, ze ji má rad, je ok, ale zase aby to nevyznelo tak ze ona ho pošle někam a on za ni bude chodit s vyletama.... musí si uvědomit a vidět, ze ji mate rádi, to určitě, i bych ji to dávala najevo, ale ne tak ze bude chodit a říkat naser si a my to jakoze přejdeme... já bych si s ni v její lepší fázi promluvila - jasné stručně výstižné s tím ze ji mame rádi a pak dělala viz to co jsem napsala nahoře.....a řekla bych ze se bude chovat slušně i sestře. Telefon klidně zabavit, na měsíc s dodržet termín. Když se neumi chovat, nedá se nic dělat. Zakázat počítač, zabavit tablet. Když se nechová jako dospěla..a už se mi nechce číst zpětné ale myslím ze jsi psala i ty fotky atd... tak to by neviděla telefon 3-6mesicu... žádný internet, proste když není rozumná a nedodržuje pravidla a takhle riskuje, byla bych nekompromisní. A stáhla bych na chvíli i kapesné ... tady jde už o její bezpečnost.
Nečetla jsem všechny příspěvky, ale zkouším si tak představit, co by udělala moje máma, když bych se já chovala jako tvoje dcera (já bych si to nikdy nedovolila, právě proto, že vím, co by následovalo)...předně bych dostala na zadek anebo pořádnou facku, ještě bych to ani nestihla doříct a následně by se mnou mamka nemluvila, ignorovala mě. Klidně i několik dní, dokud bych nepřišla s omluvou, sama od sebe neuklidila dům anebo to prostě nějakym způsobem nevyžehlila. Já bych asi vychovávala svoje dítě ve stejném duchu, myslím si, že následná ignorace a opravdu nepromluvit s ní, nereagovat, by na to mohla docela platit, na to je podle mě člověk docela dost citlivý, když s ním jeho blízký nemluví. Myslím, že nějaké zákazy internetu nebo domlouvání je naprosto zbytečný-pokud si holka vůbec jen dovolí tohle vypustit z pusy, tak to fakt asi chce přitvrdit. Mám v okolí případ, kdy děvče bylo odmala na mámu podobně drzé a řešilo se to jenom domluvou, maximálně trochu zvýšeným hlasem...nikdy žádné bití nebo to co jsem psala. Z holky je teď dospělá žena chovající se stále stejně jako drzej spratek, co klidně i ve třiceti pošle mámu do pr.... Nenech to zajít takhle daleko.
hele, nemam doma pubertaka ale sama jsem pubartak byla a z rozvedeny rodiny k tomu. Muzu se zeptat kdy jste se rozvedli - kolik dceri bylo?