Špatný pocit z rodičů. Co s tím?
Mám takový problém, který se se mnou táhne od narození mé dcery. Byla vymodlené miminko, moc jsem se na ni těšila. Jenže místo abych si jí užívala já, pořád mi ji brala moje máma. Když jsme šly ven, okamžitě mi vytrhla kočárek z ruky. Když jsem byla u rodičů na návštěvě, tak jsem ji měla jen když jsem kojila, jinak mi ji máma okamžitě brala z náruče. Když jsem jí dala do postýlky že jako aby se prospinkala, hned se tam řítila máma a brala si ji k sobě. A já tenkrát neměla odvahu se ozvat že mi to strašně vadí. Dnes je dceři skoro rok a půl, a já vidím jak to uteklo, že už není to miminko, a já si jí vlastně pořádně neužila. Vyčítám si že jsem tolik času trávila u rodičů. Asi se mi v hlavě udělal blok nebo nenávist, nevím. Ale je pro mě šílený když mám jít k rodičům a vidět jak se máma přehnaně točí kolem dcery. Předvádí až divadlo.Když se o moji dceru zajímají jiní lidé, můj bratr,nebo třeba si s ní povídají sousedé, nebo když si na ulici mává s kolemjdoucími lidmi, vůbec mi to nevadí a jsem na dceru pyšná, že má ráda okolní svět. Ale u mámy mi to strašně vadí, nejradši bych se odstěhovala co nejdál, aby dceru nemohla vidět. Co s tím? 😟
A co je to pořád? Bydlíš s nimi v jednom domku? To nikdy nedělá dobře...jen vyjímečné případy a u mě to byl rok kdy jsme pak zdrhaly z domu s přítelem (nynějším manželem) pryč. Pokud bydlíte jinde, je to trochu lepší...nemusíš tam přeci jezdit na požádání, vymluv se na něco...nevím, něco vymyslíš. Já mám tchýni 10km od sebe, už jsme si trochu našli k sobě cestu. Ví, že kdyby byla nějak přehnaná, tak syna vidí méně. Moje mamka je 200km daleko, takže tu vidíme tak 2-3x ročně a strašně mi to chybí, ale má dalších 6 vnoučat, takže....beru, že na nás tolik času není no. Zkus nastavit nějaké pravidlo...třeba domluvit se na dnech (max 2x týdně) na 2h, místo toho si jdi nakoupit, dát si kafe v kavárně a využít čas jinak když už dítě mají oni na chvíli a vypnout....mě to docela pomáhalo. Šla jsem do práce a pak za svoji "psychickou odměnu" do kavárny...sama...ráda na to vzpomínám. Pak jsem přijela, do 20min měla prcka v autě a tadá domů. Obě dvě strany spokojené.
Nebo najdi nějaké cvičení - joga, pilates, kurz...cokoliv...hezky pravidelného, ať i oni mají jasný režim. myslím si, že 4-5h není z celého týdne zase pak tak moc a odpočineš si. Já se teda omlouvám - nejsem maminkovský typ. Už ve 3 měsících jsem ho dávala na celý den na hlídání a byla v práci, protože jsem chtěla a nechtěla jsem být 100% otrokem dítěte. Každá to má jinak no...a co manžel? Ten má názor jaký? Zkus i ty se s ním domluvit. Dovážet dceru může i on a strávit u nich čas....a ty mezitím něco vymyslet. Když už né ty kavárny, kamarádky, cvičení, tak holt úklid (mě to taky vyčistí hlavu...) nebo něco co Tě dřív bavilo.
@merope Já ji ale k rodičům dát nechci, a ani nemůžu. Máma jede hodně proti mému manželovi, a obáváme se že by to dcera mohla začít chápat. Manžel si ji bere ven když chci být sama, a stokrát raději bych ji dala na hlídání třeba k sousedům.
@volodka162 Bydlíme ve stejným městě, vyžadovala abysme tam chodily každý den. To jsem už hodně omezila, ale mě vadí i vidět se jednou týdně. A dceru tam dát nechci a ani nemůžu, nejen kvůli možné manipulaci dcery proti mému manželovi (máma je pořádný manipulátor), ale naše dcera je divoká, takže by na ní moji rodiče akorát řvali, protože podle nich dítě musí být jen potichu a v klidu. Do toho naše dcera už rychle běhá, moje máma má problémy s nohama, takže by ji nedoběhla, jednou s kočárkem chtěla jít přes silnici i když projíždělo auto (prý by to jako stihla). Takže i z bezpečnosti rodičům absolutně nevěřím.
Nezbyde ti nic jiného než si s rodiči promluvit. Snad ne bydlite společně v domě. Ja po 3 letech zdrhla a uz rok jsem mati nevidela. Ty jsi máma, ty nastav pravidla, ty řekni NE. Holt musis, jinak ti bude furt blbe a bohužel už je na tvoji matce jak to skousne. A taky bych ji upozornila at si kecy o manželovi nechá pro sebe, nebo ať si o tom povídá se sousedka a, ale malá jestli usylsi jedno špatně slovo, tak zvazos velmi vážně styk s nima.
@volodka162 A můj manžel po tom všem co jsem mu vyprávěla moji mámu nesnáší. Odmítá tam už i chodit.
@barulina Když cokoliv jen naznačím, už se máma rozčiluje že je přece hodná babička, u babičky je nejlíp. Když jsem řekla že mě ale trápilo jak mi ji jako maličkou furt brala, tak se mi vysmála že si to moc beru. Že ona trávila u babičky čas pořád. A to začala ať si udělám druhý dítě, a že si mojí dceru vezme k sobě abych měla čas na to druhé. Se úplně zbláznila nebo co.
Tak dcera to bude chápat ať tam budeš či nebudeš s ní. Asi je dobré mámě vysvětlit, že toto před malou ne. A to, že je divoká - dítě jednak rychle pochopí rozdílnost pravidel v různých domácnostech a druhak je dobré mámě vysvětlit, že teď už se vychovává jinak.
Chodit 1x týdně k prarodičům, mi nepřijde jako moc.
Ale asi je dobré prarodiče usměrnit v tom, že se sice na vnoučata těší, že to je jasné, ale odsud-posud.
To je normální, prostě to s miminkem hrozně letí. Rodiče se na vnouče taky těšili a určitě ti chtěli pomoct, aby sis taky odpočinula 😉
@themuffin Ale já žádnou pomoc nechtěla a nechci. Chápu že se těšili, ale to neznamená přece že já se kvůli tomu pomalu vzdám dítěte. Protože to co předvádí máma, je opravdu extrém.
Já jen nevím kde hledat důvod mojí nenávisti, jestli v tom že mi ji brala, nebo že mi hodně ublížili v životě i těhotenství. Nebo že jede proti manželovi. Nevím 😞
Jestli to dobře chápu sumárně - TY NECHCEŠ dávat dceru k rodičům, MANŽEL NECHCE dávat dceru k rodičům.....jste oba dva za jedno tedy chápu? Jen to semeno takového toho "je to přeci moje máma a babička" tam je. A jak to napsala merope - jednou týdně mi návštěva na 1-2h nepřijde moc, ale jestli pro Tebe ano (ano, i já jsem měla první 3 roky od odstěhování averzy...), tak ji prostě řekni, že jednou za 14 dní, že se ozveš sama, předem a jděte někam do parku kde nebude riziko aut a třeba ve veřejném prostranství to bude lepší....jinak asi adio. ☹ A vyčkat až bude třeba starší, jestli se to nějak časem všechno nezlepší, usedne atd... bohužel už sis na ní udělala tak velkou averzi, že mám pocit, že ani tyhle naše nápady budou špatně. Že je čas do toho prostě nějak říznout sic bude obrazně téct krev, ale jinak to asi nepujde a bude max hůř.
Měla by sis to nastavit hlavně tak, abys s tím byla v pohodě. Mně třeba přijde jednou týdně docela dost, ale to má každý jinak. Zkus třeba domluvit jednou za 14 dní na oběd a odpoledne nebo tak, to mi přijde jako naprosto normální frekvence. Třeba alespoň na nějaký čas, než to v sobě zpracuješ.
A jestli máš možnost, tak si zkus párkrát zajít za nějakým psychologem, aby sis to v sobě mohla urovnat. Je škoda tyhle pocity nechat v sobě "hnít", to se pak s léty akorát spíš horší. Zároveň ti tam může pomoc, abys byla vůči mámě asertivnější a lépe si uměla nastavit hranice 🙂
Ty jsi máma,ty nastavuješ pravidla,babaička může být sebelepší,ale opět platí, ty jsi máma
Nezlob se na mě, ale furt se vymlouvat na matku..blabla..já ona něco udělala blbě. Tys to dovolila!
Jsi snad dospělá ženská, matka od dítěte a vše je tedy ve tvé režii.
Matce se holt musíš vymezit a hlavně se už úsad v roli, že ty sama jsi máma. Zkoušela bych to pomalu, nenásilně. Mamka si zvykne. A pokud to hodlas hrotit, dělat najednou zle, tak to ona nepochopí. A že tvé strany to bude nesmysl na rebelie. To si můžeš dovolit v 15, ne ve svém věku..
Z toho, co píšeš mám pocit, že Tvůj problém s matkou je o dost hlubší, než to, že Ti příliš často brala miminko z rukou. Píšeš, že se k Tobě nechovala hezky, že nesnáší a pomlouvá Tvého manžela, když jí řekneš, co Tě trápí, tak se vysmívá a když se ozveš, co Ti vadí, tak se zase rozčiluje. Naprosto chápu, že k ni nechceš chodit, i to, že jí dceru nechceš svěřit. To, že ona trávila hodně času u babičky (a možná i Ty?) neznamená, že Ty se máš vzdát své dcery ve její prospěch a opravdu není důvod chodit na návštěvu každý den. Ty jsi matka, vše je ve Tvé režii, když Ti něco vadí, tak se musíš ozvat a nenechat sebou vláčet. Doporučuji si dát má chvíli od návštěv pauzu, nech to všechno v sobě uzrát, pokud máš podporu v manželovi, tak to možná prober i s ním. Pokud máš vůči matce averzi, zkus návštěvu psychologa, minimálně by ti mohl pomoci v rozklíčování svých pocitů vůči matce.
Ten první rok, rok a půl uteče šíleně rychle, taky jsem měla pocit, že než jsem se otočila, je tu skoro školkáček. Pokud máš rodiče opravdu blízko, tak bych spíše doporučila občas tam dceru dát bez tebe - a jít si doma udělat svou práci, aby ses pak mohla věnovat dceři naplno v tom čase, co budeš mít. Prostě oddělit čas "naplno s dcerou" a "uklízím a vařím". Mně chodí drobek do školičky a mám pocit, že jsme spolu víc než když jsme spolu byli pořád - protože když jde ze školky, je to prostě "jeho" čas a já se mu snažím naplno věnovat.
Jo a když chodíme ven s mamkou, tak si taky okamžitě bere kočárek - opírá se o něj. Jinak je přirozené, že se na vnučku těší a chce si ji užívat, ale je asi dobře, aby sis sama vyjasnila, kolik času chceš ty a kolik tvoje máma. Taky tam asi nejsi denně, ne?