Partner začal kouřit, nemůžu se s tím smířit

Jak já ti rozumim. Můj sice nezačal kouřit, ale jednu dobu jsem bojovala s tím, že přestal používat antiperspiranty a navíc pro něj nebylo automatický jít se umejt hned, jakmile začal zavánět (tedy hned po příchodu z práce - prostě to nechal až na večer). Blbý bylo, že on je navíc specialista na to usnout si kdekoli a už nevstat, tak jsem byla trvale v úzkosti, že mi usne neumytej v ložnici. Tam bych teda fakt spát nemohla.. Ze smradu potu se mi chce zvracet - počítám podobně, jako tobě ze smradu z cigár. Je to pro mě nejhorší smrad na světě. Hustila jsem do něj hodně dlouho, dělala jsem dusno, plno hádek z toho, dokonce jsem zavolala kartářce, abych se zeptala, jak na něj... 🙂 A ta mi potvrdila, že připomínat mu to musím, abych něčeho dosáhla. Ale asi mu na mě přece jen záleží, protože pak z něj vypadlo, že mu vadí, že ten antiperspirant ze sebe nemůže pak umejt. Tak jsem mu půjčila dámskej - jestli to třeba nepůjde líp. No nevim, jestli teď něco používá nebo ne, ale už pár měsíců nesmrděl (nicméně počítám s tím, že se to může opakovat). Za mě: jestli ti nepomáhá dělat dusno a řev, zkus vážnej rozhovor, kterej započneš v klidu. A se vší vážností mu vysvětli ty důvody a že je to pro tebe ooravdu problém + že vedle sebe smrdutýho chlapa prostě nechceš. Já mu tehdy řekla, že je to pro mě opravdu zásadní věc neslučitelná s dlouhodobým setrváním vedle něj, ve vztahu. To ať je radši tlustej (není) nebo po sobě neuklízí, ale hlavně ať nesmrdí, přes to se nepřenesu. Možná by pomohlo mu to i napsat, psaný slovo má mnohdy takovej větší důraz, je to černý na bílým, a on si to může přečíst i víckrát, popřemejšlet si o tom (jen bych asi nepsala romány).
Jinak jak píšeš, že kdybyste neměli děti, už bys asi byla pryč - hm, věř, že spíš ne. My děti nemáme a i když jsem si říkala, že bych nejradši vypadla, to opuštění komfortní zóny a nepříjemnosti s tím spojený mě stejně odradily. Si každej myslíme, co bysme dělali, kdyby... ale ono to tak často není.
Ach ty chlapi, to je jak s dětma někdy. 😕

Chápu tě. Jsem taky velkej antikuřák. Mám zkušenosti z rodiny. Kdybyste neměli děti, tak ti řeknu, ať jdeš od něj. Jenže děti máte... podle mě je to na manželskou poradnu. Jinak souhlasím nikolatje, že jeho znovukouření pravděpodobně souvisí s nějakou nespokojeností doma.

@nikolatje Díky za pochopení, je to fakt hrozný. Ono to začalo tím, že začal chodit za bráchou do hospody a pokušení asi bylo velký a podlehl, k tomu soused co se známe dlouho, kamarádíme spolu jako rodiny, kouří, ale nikdy se za asi pět let co se známe nesbalil večer aby šel za ním. To teď dělá tak obden a jak z něj vylezlo, hlavně aby si mohl zapálit. Blbý, že je to, že po tak dlouhý době se ke kouření vrátil. Nebyla jsem asi nikdy na ničem závislá (ani na kafi nebo sladkým), tak ani neumím posoudit jak silná ta touha po cigaretě asi je... Scény dělat nechci a snažím se mluvit věcně a klidně, asi občas padne výčitka nebo si rýpnu, vydržet se to nedá.

A nemůže si myslet, že když to říkáš klidně a jen tak sem tam rejpneš, že to pro tebe až takovej problém není? Teď neřikám, abys na něj začala řvát, je to jen poznámka..
Podle mě sklon k závislosti je člověku daná, můj táta taky přestal kouřit někdy ve 25 letech (ze dne na den), ale kolem padesátky znovu začal.

...třeba je možný, že si neuvědomuje, že je to v tobě AŽ TAK vážný.

@dante_alighieri Ze začátku jsem to moc klidně neříkala, z toho lhaní okolo a zklamání, že ze mě dělají všichni idiota jsem byla neskutečně vytočená několik dní. Křikem a vyčítáním se to asi nevyřeší, tak se snažím věcně a klidně. Naposled jsme se k tomu dostali včera - řekla jsem mu, že mi prostě smrdí, že mě odpuzuje. Dal mi pusu, cítila jsem to a chtělo se mi zvracet a brečet. Byl smutnej, mlčel, zůstal doma (byli jsme dokonce sami bez dětí), ale víc nic.

Já mám kuřáka chlapa a jsem nekuřačka. Ale já jsem asi úchyl, mě to vůbec nevadí, ani mi nepříjde, že by smrděl...možná se prostě snaží aby nesmrděl a do hospod nechodí, takže se to furt jen to cigáro. Ani nemám problém mu dát pusu, když kouří. Nicméně to můžu zase přirovnat k tomu, že když jsme se poznali tak moc nepil a teď pije dost, sice jen večer víno, ale dá i litr a pak se motá. To nikdy nedělal, tak jsem mu promluvila do duše a zdá se, že to funguje. Musíš mu vysvětlit, že to nedělá jen pro tebe ale hlavně kvůli sobě, zvlášť když má v rodině raka kurnik :-/ držím pěsti ať to zvládnete a nemusíte se rozcházet. Pro děti je to to nejhorší co může být ☹

Nej by bylo prestat uplne, ja prestala.diky Bicom 2000- googli 🙂 po 27 letech. Ale v tehu jsem pouzivala elektronickou s minimem.nikotynu, ta nesmrdi.

No i já jsem na něj ze začátku pořád jen řvala, protože jsem byla vytočená - hlavně z toho, jak mi oponoval. WTF?!
Z tý včerejší reakce tvýho přítele bych usuzovala, že se nad sebou zamyslel.

@lassii Obdivuju tě. Já k tomu mám bytostný odpor. Odpárat si to neumím. To dřív začnu brát antidepresiva. Já jsem docela přecitlivěla na nejrůznější pachy vůbec. Pití samotný bych i překousla - ten můj po tom bývá vlastně docela milej, má tulivou opičku, žádná agrese, naopak. Když si dáme spolu a smrdíme si vzájemně, tak s tím nemám vůbec problém🙂 Ale jak v tom citím cigaretový kouř, obsah žaludku jde nahoru. Bicom znám, pro něj jsou tyhle věci podvod a basta. Elektronickou cigaretu jsem navrhovala taky, ale prý to není ono a nechce to. Klasická cigareta ho prý uklidní a hodí do pohody. Náhražky ne.

@dante_alighieri Kéž by to byla pravda, že se zamyslel a chtěl by s tím něco dělat. Takto to totiž končí vždy, jen s tím rozdílem, že se někdy sbalí a jde za sousedem.

asi bych neresila to koureni, ale co se u Vas doma zmenilo. Takovahle zmena chovani z neceho plyne. Kdyz to vyresite, uvolni se atmosfera doma, dost mozna nebude potreba chodit do hospody a kourit... Treba muj muz si zapali, kdyz ma nervy v kyblu a jak je odolny dost zalezi na atmosfere doma, protoze doma je to jedine misto, kde si muze odpocinout a relaxovat, je tam pohoda a nikdo tam na nej neutoci. Pokud doma pohoda neni, nema potrebu doma tolik byt, takze kdyz mi dokonce zacne chodit do hospody, vim, ze je nejaky prusvih, ze sme se zase nechala unest povinnostma a ignorovala neco pro nej duleziteho. Takze neodcizili jste se jeste pred tim kourenim, mate si jeste o cem doma povidat nebo jedete na povinnost? Nejedete doma na presmoc a neodkladate ziti na to az jednou, treba az deti vyrostou, az neco splatite az tohle ci tamto? Neumrel nekdo v jeho okoli nebo nestalo se v jeho okoli neco, co by ho mohlo zasahnout, klidne i nejaky hnusnejsi rozvod a podobne? Jestli dokazes v klidu a vecne komunikovat, muzes to s nim zkusit otevrit, ale nesmis u toho moc hodnotit, jen popsat jak se citis, co to co se deje s tebou dela, nediktovat, nevycitat. Posledni dobou byvas min doma, mam obavu, ze se neco deje, ze te neco trapi nebo ti doma neco chybi. Mrzi me, ze posledni dobou spolu malo mluvime, takze opravdu nevim, co se deje a jak se k tomu mam postavit. Mam te rada, ale neuveritelne mi smrdi cigaretovy kour, kdyz prijdes domu z hospody, citim kour a alkohol a natolik me to dokaze odpudit, ze se pres to aroma nedokazu prenest a nemam pak uz zadnou chut na sex, ani te polibit, vice mene ani s tebou byt v jedne mistnosti. Az tak moc mi to vadi, proste si nemuzu pomoct, myslim, ze bychom to meli resit driv, nez si kvuli tomu budeme cizi...

Tak to Tě chápu. Mě se kouření taky hnusí a líbat kuřáka bych teda nikdy nechtěla. Vadilo by mi, že s tím nechce nic dělat, ani kvůli svému zdraví ani kvůli mě. Pořád bych prudila a snažila se mu znechutit. A jak se znám, můj by přestal už jen proto, aby měl ode mě pokoj. 🙂

Já si narozdíl od ostatních nemyslím, že by příčinou té změny byl nutně problém doma. Mohl jen prostě potkat bráchu, zajít s ním do hospody a nechat se strhnout tím, že ostatní tam kouřili. A připomnělo mu to, jak mu to chybí a už s tím teď jen tak přestat neumí. A protože doma kouřit nemůže, tak prostě chodí za tím sousedem. Ale nevím, co ti v tomhle poradit, sednout si a hodně vážně to probrat jste už nejspíš zkoušeli, tak snad jen ta manželská poradna a byla bych taky hodně odtažitá co se týká nějakých intimností. Dělat doma dusno věčnýma narážkama a vztekáním je docela kontraproduktivní, jenom tím docílíš toho, že bude radši s bráchou nebo sousedem, než aby byl doma.
Jinak to že ti to tak vadí úplně chápu, můj přítel je sice nekuřák, ale čas od času si někde v hospodě zapálí a dát mu pusu když se vrátí je jak líbat spálenou pneumatiku, zvedá se mi z toho žaludek. Kdyby začal kouřit pravidelně, nebyla bych nejspíš schopná v tom vztahu dál setrvat.

já jsem kouřila před těhotenstvím. Dělala jsem v baru a kouřila dost. Pak když jsme si řekli, že chceme miminko tak jsem přestala. Přítel taky kouřil, ale odost míň než já, většinou pár cigaret u piva. Dohodli jsme se, že přestaneme spolu a vypadalo to tak. Teď v těhotenství jsem na ten smrad strašně citlivá a když se mi vrátil z hospody s tím že je nasmrádlej z toho, teď v době kdy už se v hospodách kouřit nesmí. Dost mě sklamal a taky dost jsme se pohádali ve chvíli kdy jsme měli na zahradě kamarády a jeden z nich kouřil a on s přímo přede mnou o jednu řekl a jak byl opilej snažil se vtipkovat a at z toho nic nendělám. No nezapálil si, ale chápu ten tvůj pocit zklamání. Nejhorší je, že v našem nejbližším okolí kouří jen jeden kamarád ostatní ne, takže nemá s kým sedět a vykuřovat, teď ani u toho piva aby chodil ven a podobně, ale to že i přesto, že mi tvrdil že si nezapálí a pak si zapálil. To mi asi vadilo víc než to kouření. Hlavně když pak oponuje tím, že mě taky trvalo přestat, ale já kouřila 20-40 denně on 5 týdně a řekli jsme si že přestaneme spolu... :/

@bamishop presne jak rikas,potreba kourit necim vznika. Ja kourila v praci,protoze to byl zpusob jak se beztrestne nekolikrat denne zasit a utect od stresu. V hospode jsem kourila,pac kourili vsichni. Pak se ale stala zvlastni vec,lidi prestali kourit a na jedne akci jsem byla jedina-a holka co sedela vedle me me poprosila at si presednu,ze to nedava-to jsem chodila kourit ven,ale z toho tela je to pak moc citit. To jsem nerozdychala-a zustalo mi jen koureni v praci. A tam uz nejsem,takze zadne koureni. Pouze zaryty 20 let intenzivne kourici clovek cigaretu opravdu potrebuje. Nakopnout se da i jinak,uklidnit take! Zbavte se duvodu koureni a bude klid☺

Take si nemyslim, ze se nutne doma muselo neco zmenit, staci si dat po te dobe jednu startovaci a uz to.jede. Ten pocit pohody, uspokojeni je super. Doted se mi po nem styska.. ale kdyz vidim ceny cigaret, tak rychle padnu na zem 🙂 🙂 V nekoureni za ty dva roky vidim krom fin.efektu i negativa, hodne znemych kouri, co nekourim chytam virozy i zanet prudusek, coz jsem jako kurak nemela a pribyvam krute na vaze. Fakt radsi nezacinat 🙂 🙂

Kazdy chlap ma nejakou nerest🙂 mne to treba nevadi, ani kdyz si da obcas alkohol, podle me lepsi,nez kdyby se otacek za jinyma🙂 ale dokazu to pochopit...mozna cas zmenit chlapa,protoze vycitani ho bude jen prudit.

To je jako bych to napsala já! Jen s tím rozdílem, že my děti nemáme. Jsem na kouření úplně alergická a u manžela bych to prostě dlouhodobě nesnesla. Ať si každý myslí co chce, pro mě je to věc neslučitelná s dlouhodobým společným žitím. Jednak mi to neskutečně smrdí a cigarety se mi fakt hnusí a druhak jsme měli v nejbližší rodině člověka, který se léčil s rakovinou a zažít ten strach o blízkého znova už bych nikdy nechtěla!!! Teď asi před měsícem se to u nás doma taky provalilo. Začalo to nevinně, jako nekuřačka mám radar na ten cigaretový smrad a zaregistrovala jsem to hned při první manželově cigaretě, jenže tehdy mi tvrdil, že jen tak smrdí z práce, kde je v kolektivu silných kuřáků, že si zapálili v autě. Já naivka jsem tomu věřila (asi jsem spíš chtěla). Situace se několikrát opakovala, vždy přišel s nějakou blbou výmluvou, až to prasklo. Pro mě to bylo neskutečný zklamání z toho, že mi lhal a že znovu začal dělat věc, o které ví, že je pro mě neakceptovatelná. Cítila jsem se i hrozně poníženě. Jakýkoliv intimní kontakt jsem odmítala, teď přišel s tím, že udělá cokoliv jen aby mohl být se mnou a asi týden nekouří...

@miskamed No kéž by na přišel i ten můj. Ty pocity byly podobný. Jsou neřesti a neřesti. Nemám nic proti tomu si občas posedět,zablbnout a popít (jen chodit do hospody na zabití nudy pravidelně mi příjde docela plýtvaní životem). Já bych si nedovolila dělat věci o kterých vím, že mu vadí a ještě to dělat tajně by mě přišlo docela ponižující. Už jen proto, že si ho vážím a miluju ho.

Jako bývalá kuračka, bych se ho ráda trošičku zastala. Je vážně hrozně těžké přestat kouřit a recidiva je zase nebezpečně snadná, ještě teď (jelikož stále kojím) se modlím abych do toho znovu nespadla, ale celá moje rodina hodně kouří. Manžel je zase ze striktně nekuřácké rodiny, ale když jsme spolu zacali chodit moje kouření nijak zvlášť nekomentoval a jednu chvíli jsem ho málem strhla,že začal kouřit taky. No zkrátka chápu, že ti to vadí, ale zkus mu i trochu pomoct. Vím, ze lži zamrzí, ale jestli můžu, tak za mě to na rozchod není.

@maretavan Na rozchod to není. Doufám. Ale já od něj nemůžu dostat ani pusu, hned mě to nakopává. Smrdí, smrdí mu dech, ruce i vlasy. Zakrývání ústní vodou, nebo deodorantem je snad ještě horší - ten smíchaný smrádek. On to jako kuřák necítí. Pro mě je to absolutně asexuální a tělesně mě momentálně odpuzuje. To mě nejvíc mrzí, že mu to nevadí, nebo vadí tak málo, že s tím nesekne...

@tetax Jak já tě chápu! 😉 Taky mám k tomu vypěstovaný odpor už od malička. Taťka hulil od svých snad patnácti a hulí do teď krabičku i více denně. Mamka kouřila taky. Ne tolik, ale kouřila a až teď tak 5 let možná přestala. Brácha od pubertálního věku taky hulí jak fabrika. V rodině máme raka - není prokázáno, že z kouření samozřejmě, ale prostě.... děda umřel na rakovinu. Druhý spoustu mrtviček a příhod - já si ho nepamatuju normálního fungujícího, protože to bylo ještě když jsem byla hodně malá. Vzpomínám na něj jen jako napůl ochrnutého, pak už ani nemluvil, mrzutý,... a babička se o něj celý život starala. Když jdou přede mnou kuřáci a já ucítím ten smrad, prostě se mi zastaví nádech, musím se zastavit, počkat až odejdou dál a pak se nadechnu čistého vzduchu. Prostě se mi blokne dech, když to cítím. :D Nikomu nenadávám, nevyčítám.. ať si dělají, co chtějí, ale já k tomu mám opravdu odpor. Celý život žiju v tom, že si kuřáka prostě nevezmu, protože si nebudu dobrovolně ničit život hned za mlada. Manžela jsem potkala jako "nekuřáka". Až po nějaké době jsem zjistila, že kouřil 40 denně a ze dne na den přestal, když o mě projevil zájem a zjistil, že kouření nesnáším. Má psychicky velmi náročnou práci, já to chápu, ale nechápu, že to může někdo řešit cigárem. 😠 Vždycky to pro mě byl ON, muž s velkým M! Vzhlížela jsem k němu, obdivovala ho a teď je to tak, že minimálně rok (máme 2 roky od svatby) si sem tam zapálí. Tvrdí, že sám ne, že se nechá jednou za čas zlákat od kolegy, nebo u nás doma - brácha a táta - jó silní kuřádi a ty ho prostě vždycky stáhou sebou. Pak se ke mně doneslo, že si šel zapálit na zahradu - viděli ho sousedi - tzn. měl vlastní krabičku a zapalovač. 😠 Udělala jsem mu scénu už několikrát. Opravdu se s tím nepářu a rozhodně se s tím nehodlám smířit. Vadí mi to a není to slučitelné s naším dlouhodobým fungováním. Nemluvím o tom, jak je mi odporný, když ho náhodou s tím cigárem načapám. Z mého mnou obdivovaného muže je přiblblý primitiv s kafém v ruce a cígem v hubě, tlachá o hovadinách, je za frajera a smrdí! Několikrát jsem mu jasně řekla, že kdyby kouřil, tak si ho nevezmu. Že pokud hodlá kouřit, tak se rozvedeme. Prostě ne. Je to asi jako kdybych já přišla domů s tím, že mám milence a když s ním budu jen když to neuvidí a pokaždé se osprchuju, aby ho ze mě necítil, tak je to v pořádku. Čím dýl spolu dva jsou, tím těžší je vztah opečovávat a pro mě je teda čím dál těžší v sobě udržovat ten obdiv a touhu po svém muži a ty cigára tomu moc nepomáhají. Pokaždé slibuje.... pokaždé vykládá, že už si nezapálí, dokola slyším, jak vyhledá odbornou pomoc. A nejvíc miluju jak ze mě dalají všichni ostatní idiota. Mamka je nejlepší - "nechoď tam, nedělej stíhačku, oni si šli určitě zapálit".
Vidím to tak, že buď přestane a bude to dobrý, nebo nepřestane a až o mě časem zakopne nějaký muž s velkým M, ke kterému budu moct vzhlížet, tak mě okouzlí stejně jako mého současného muže cigára a bude konec.

@zuzalinkak koukám sešly jsme se tu ženy se stejným postojem 🙂 moje okolí nedokáže moc pochopit ten můj fakt absolutní odpor ke kouření. Mám pocity přesně jako ty - jak můžu vzhlížet k muži, který kouří a ještě mi o tom lže!

@miskamed Přesně tak no. Teď tady za námi byl na víkend. Jsme s mrňousem u tchánovců na chalupě pár dní. Od té doby, co vystoupil z auta až do doby než do něj zase nastoupil byl slušně řečeno na ránu. Urážlivý, podrážděný, drzý na rodiče, na mrňouse byl nevrlý... nepoznávala jsem ho. Včera mi večer psal, že se na nás těší, tak jsem mu na rovinu napsala, že jestli nebudu mít doma hodného, milého a dobře naladěného manžela, tak se ve dveřích otočíme a odjíždíme.
Tak prej ještě 2-3 dny a bude to dobré, že to tak měl i minule. Seknul s cigárama.. haleluja! 🙏 Jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží.

@zuzalinkak Držím nám všem pěsti, ať to ti chlapi pochopí a seknou s tím jednou pro vždy! 🙂

Povedlo se mi zablokovat původní účet, tak jsem si musela udělat nový. Jen kdyby to někoho zajímalo, můj příběh má pokračování. Začal kouřit elektronickou cigaretu (jesli jsem pochopila správně tak středně silnou náplň). Sice nesmrdí, jen je od tý doby nervozní jak pes (ale asi to není úplně pravda - včera přišel večer domu a smrdělo "to" z něj, ale trvrdil,že nekouřil).
Možná ho nakoplo to, že jeho děda je v nemocnici s posledním stádiem rakoviny plic s metastázama po celým těle.
Jen si nemůžu pomoct, stejně mi to vadí, teď totiž kouří v klidu předemnou, nalejvá si do cigarety svoje dávečky a tak. Když to prý vím, nemá co skrývat. Působí na mě jako zoufalec, hlavně aby si mohl dát tu svou dávečku. Začal dokonce tu elektronickou cigaretu kouřit i před svýma rodičema. Když mu to vyčetli, tak je poslal akorát někam, jeho mamka je nešťastná. Jediný co, tak se skrývá se před děckama. Když jsem se ptala jestli někdy přestane kouřit i tu elektronickou, tak říkal že někdy možná, ale teď určitě ne. Navíc ty co znám a začali kouřit elektronickou cigaretu, tak se stejně vrátili ke klasický, jen kouřili mnohem víc. Což taky tipuju, že se brzo dočkám...
Včera byl trošku opilej a žačal mi vyčítat kde co. Něco je asi celkově špatně mezi náma a to je asi důvod proč začal.
Jak jste tu psaly, asi se něco stalo - jenže komunikace s ním je těžká, jen vysype hromadu výčitek a když se ho ptám co s tím můžu dělat, tak mlčí, když se ptám proč, mlčí. A nebo se sbalí a jde pryč.
Občas komunikuje přes facebook, ale to mi napsal, že to tak nemyslel,moc si to beru a k tomu tak teda promiň - je z toho cítit,že to není upřímný. Doma je stále dusno, jsem ze všeho nešťastná.

@tetax2 nedovedu si predstavit, ze bych partnera buzerovala kvuli takovyhle veci. Bud s nim bud, nebo ne. Ale nesnaz se mu zakazovat jeho neresti, nikam to nepovede. Nesnaz se ho zmenit, akceptuj jej jako celek ci ne. Muz udela z lasky kde co, ale kdyz budes prilis tlacit na pilu, prestane ho to bavit, naprdne se a odejde driv, nez reknes svec.

@beetlejuice1666 Nikdy jsem ho s ničím nebuzerovala, jen mi prostě bytostně vadí kouření. Věděl to od jakživa. A hlavně víc než to samotný kouření mě hodně dostalo to, že mi dlouho lhal a že mi lhalo i okolí. A štve mě představa, že když mi lhal v tomto, kdoví v čem lže ještě... Pro někoho banality, pro někoho ne. :-/