On chce 2. dítě, já ne 😞
Zdravím vás a chtěla bych znát váš názor na naší situaci. Máme s manželem 2.5 letou dceru a manžel začíná tlačit že by chtěl druhé. Já druhé nechci aspoň ne teď. Necítím se na druhé a nechci být zas doma když jsem si našla konečně skvělou práci která mě baví a naplňuje. Manžel je stále pryč je kamionak a vše je na mě.
@zmatek chapu. Ja o druhém nechci ani slyset. Opet vse znovu. Manzel to vi a taky vi, ze po kus by jednou nastala situace, ze on by druhe nutne potreboval a ja stale ne. Tak by to pravděpodobně ukončilo nase manželství... nedávno druhe malem sice bylo, ale nedopadlo to, po par dnech a ja jsem za to bohužel rada. Holt někomu jedno dite staci 🙂
POkud jsi takhle spokojená a na druhé se necítíš, určitě bych do toho nešla. Já druhé budu chtít, ale až bue Vanese tak 4 nebo 5 let. Chci se vrátit do práce, pořádně si užít malou a navíc, s miminkem je to teď fakt mazec, takže momentálně si to neumím představit 😀 Hlavně když píšeš, že je vše na tobě.. Manžel to určitě pochopí, však to nemusíte zavrhnout úplně, ale jen odložit 🙂
Nešla bych do toho, to je typický chlap není doma a chtěl by druhé dítě....takhle to má známa má druhé, které chtěla až bude malá velká a on že ho prostě chce tak maj děti o 1 rok a třičtvrtě a je na mrtvici, on pracuje doma, ale věčně na počítači a když má hotovo lítá okolo baráku...
Na dětech a jejich počtu se přece vždycky musíte domluvit společně, ale pokud si to ty, kdo bude doma a bude se starat, tak by to rozhodnutí mělo být hlavně na tobě. Ale zvaž to. Práce je jen práce, je teď, bude i později, ale dvě děti to je prostě zase úplně nový život a když jsou blízko u sebe, dáš jim parťáka na každý den a na celý život. Já mám holčičky ani ne dva roky od sebe, ten první rok byl masakr, ale teď už je to úžasný, pozorovat ten jejich svět a poutu, které si vytváří. Pětiletý věkový rozdíl je přeci jen hodně, to už máš dalšího jedináčka a v dětství se už nedoženou.
@lrg Musím nesouhlasit. My jsme se ségrou 4,5 roku od sebe a vycházíme spolu odjakživa. Pro mě je to dodnes má "malá" sestřička, ale zároveň vím, že když potřebuji, tak tu pro mě je! 🙂
věkový rozdíl dětí a to jak si rozumím nesouvisí, je to i povahách dětí...vůbecbych se tím netrápila a rozhodovala bych se na základě svého pocitu, pokud ty zatím dítě nechceš, tak si ho ještě nepořizuj, rok se to u vás určitě nezblázní...
@lrg musím souhlasit - my jsme pův. chtěli jen jedno dítě a teď, když vidíme (oba), jak malej potřebuje k sobě někoho a my mu nestačíme (sápe se po cizích dětech, potřebuje si s někým hrát), tak jsme změnili názor a snažíme se co to jde, aby mu malej parťák přišel co nejdřív. Jelikož je malýmu už přes dva roky, máme co dělat. Nejde o to, jestli spolu budou v budoucnu vycházet apod., ale že si pak už nepohrají, když budou od sebe víc jak tři roky. Je to ale vždycky na těch dětech, a pak na těch "velkých dětech", jak k sobě budou přistupovat, to je jasný. Každopádně na to si každý musí přijít sám, a na rady druhých bych já osobně nedala - prostě bych se k tomu nedonutila, pokud bych to tak sama necítila.
@jani76 Přesně tak jsem to myslela, samozřejmě, že v dospělosti si vůbec nemusí rozumět, ale dětství bez sourozence mi prostě připadá smutné. Já sama s bráchou moc nevycházím, ale mám spoustu vzpomínek, co jsme jako děti spolu zažívali a je to prostě jiné, než s rodiči nebo dětmi od sousedů. Ti se vždycky vrátí zase domů. Já teda neznám žádného jedináčka, který by řekl, byl jsem rád, že jsem byl jen sám s rodiči a nic mi nechybělo.
To je typické. Chlap nevidí co to obnáší být s prďolou denně a starat se.. Na těch pár dní kdy je doma si je užije, problém překlepe a zmizí. Třeba sama budeš chtít, až bude prcek větší. Popovídejte si o tom 🙂
... my jsme se ségrama po třech letech od sebe a vždycky jsme se navzájem nesnášely, i když jsme si spolu tak nějak pohrály ... Prostě to není pravidlem, záleží i na povaze těch dětí apod., to je vysoká chemie 🙂
Berte to podle sebe - prostě se necítíte. Nemáte oporu u manžela, když je furt v luftě...
Mějte klidně jedno vymazlené dítko než dvě nespokojené!
@jaresska myslím, ze když jsou jednomu ditku 2 roky a druhému 7, nebo 9 a 14 tak si spolu moc nevyhrajou..mám o čtyři roky mladší sestrenku, se kterou jsem vyrůstala a rozumět jsme si začali az když ji bylo 13, 14..do té doby to byl jen otravný ocásek, který jsme museli hlídat a ještě na nás bonzoval 😀
Dětičky mám o 3,5 roku na menší rozdíl jsem si netroufla, a krásně si už spolu hrajou, strašně rádi staví z lega nebo si hrajou na dinosaury a honěj se a ječej
Dobrý večer, obnovuji diskuzi. Máme jednoho syna, na jar bude mít dva roky. A manžel začal básnit o druhém dítěti, ale já opravdu nechci, nebo zatím nechci, možná to dolehne, ale později. Manžel neví nic o tom, jaké to je na mateřské. Jsem tu v izolaci na vesnici, jen jedna kamarádka, jinak pořád s malým, rodiče mám daleko v zahraničí, tchánovci taky daleko, strašně se těším do práce (sice se nemám kam vrátit, ale já by jsem šla snad i s kamionem jezdit) je na mě vidět, že do práce se těším. Přitom syna moc miluju, je to moje všechno, ale už mi z toho hrabe a do toho ten covid , nedá se nikam chodit, všechno zavřeno. Manžel si pořád chodí do práce, na pivo, lyžovat a s tím dítětem nemá starosti, jen si ho udělá. Ale já budu těhotná, já půjdu zase na císařský řez a já budu zase doma a budu mít problémy najít si práci po tolika letech doma. Na to nemyslí, dokonce už bylo i takové, že si teda to dítě udělá jinde, když já budu proti. Já mu vysvětlovala, že se chci pořádně věnovat malému, potřebuje mně a druhé by jsem fakt nedala, to bych se zbláznila. Navíc jak vidím maminky s břichem, jak jsou venku a běží za dítětem co jede na kole nebo na trojkolce, tak to určitě ne. Tohle nechci. Neříkám, že vůbec nikdy, možná za 2 nebo 3 roky sama s tím přijdu, že jeden prcek nám tu chybí. Navíc malý je hyperaktivní, když nebyl PES 5 chodili jsem spolu plavat, cvičit a do lesní školičky, se dvěma dětma si to neumím představit. Se dvěma dětma chodí na plavaní manželské páry (manžel nemůže) a do tělocvičny chodí maminky s jedním dítětem nebo dvěma a to jedno je už samostatné a vše zvládne samo. Co dělat? Jak mu to vysvětlit? Nemůže mě přeci vydírat tím, že si to dítě udělá teda jinde.
Tak to máš pravdu, pokud je situace taková, že by si manžel udělal dítě jinde, je na čase ho pořádně zapojit do péče o syna. Na pivo choď taky, hezky mu řekni, že každá jeho akce bude znamenat i tvoji akci, pěkně fifty fifty, jednou já, jednou ty.
@zmatek já jsem druhé taky dlouho nechtěla (ne že bych chtěla jedinácka, ale nechtěla jsem je brzy po sobě) právě z toho důvodu, abych si syna užila a mohla tu být kdykoliv jen pro něj, když mě potreboval❤️ v jeho dvou letech jsem nastoupila zpět do práce jako zástup za mateřskou a věděla jsem že je to na 3 roky, teď jsem tam posledni rok a začali jsme přemýšlet co dál... Já jsem byla toho názoru, že druhé buď teď, nebo už asi vůbec, nechtělo se mi nastupovat do nové práce s tím, že mám v plánu v blízké době otěhotnět... No povedlo se a já otěhotněla, a jsem ráda že až teď, děti budou od sebe 5 let, syn už je relativně samostatný, je to parťák a na sourozence se moc těší, ale mít děti třeba 2 roky od sebe si sobecky teď nedokážu predstavit😒 je mi pořád špatně a jsem unavena a ráda, že se můžu po příchodu z práce na chvíli natáhnout a syn už to chape❤️ takže asi tak jsem ráda že jsme pockali👌👍
Každopádně je to starání nejvíc na ženě a ta se prostě na to musí cítit a chtít to. Aby se dítě cítilo milované a chtěné.
Dělej podle sebe. Neposlouchej rady typu, jak je to víc jak tři roky je to už zbytečný, nebudou si hrát, nebudou si rozumět a bla bla bla.. Kravina. Jsou děcka co jsou skorodvojcata a nesnáší se celej život, pak mám například kamaráda, co má bráchu o sedm let a jsou největší parťáci.. Jak se dostal do puberty vzali jsme ho mezi sebe a je každýmu jedno, ze je mladsi.. Já jsem teď těhotná skoro po sedmi letech, respektive až se malá narodí, bude bráchovi sedm. Neříkám, že budou mít stejný zájmy a budou spolu všechno dělat, ale doufám v to, že brácha bude velkej brácha jak má být, holka k němu bude vzhlížet, a budou se mít rádi.. A jednou v dospělosti tu pro sebe budou .. K čemu je že si ve třech budou stavět společně stavebnici, když ve třiceti si nebudou mít co říct a nebudou si moci přijít na jméno.. Já se dlouho bála mít druhé, a teď se bojím o to víc ale už jsme cítili, že je čas a že bychom si druhé přáli.. Naštěstí se podařilo hned.. Takže to byla odpověď spíš na to, jestli je blbost čekat pár let, az se na to budeš cítit. Klidně cekej. A hlavně v situaci, kdy ti manžel nějakou extra oporou není.. Nejdřív vyzkoušej, jestli i tvoje vyjížďky na pivo a podobně snese, nebo jestli si vážně představuje, že nebude dělat nic a ty budeš rodit děti.. Nebo si je udělá jinde.. Tvl to by mi řekl jednou no, ale tak každej snese něco jinýho
@sfet já mám děti blízko u sebe a plánovala jsem to tak kvůli práci, ale já mohla chodit do práce na MD a RD. Chodila jsem jen na pár hodin týdně a strašně mi to pomohlo. Ale uznávám, že jsem měla výhodu v kočárku spavých dětí, takže jsem třeba 2-3 hodiny pracovala a dítko spalo v kočárku u otevřeného okna. No a taky jsem měla zlatou tchýni s tchánem a mám úžasného manžela.
Nikdy jsem nepřišla o svoje koníčky ani posezení s kamarády nebo to lyžování.
Řekla bych, že tvůj muž je klasický muž éry 80.letech :( Domácnost a děti jsou podle něj tvoje starost a jeho jedinou práci na dítěti je výroba. To, že si druhé dítě udělá jinde by mi řekl jednou.
Naprosto chápu, že s takovým mužem druhé dítě nechceš. Asi bych mu řekla, že druhé dítě si s ním ráda uděláš, když se on začne starat aspoň o to první.
@lrg Tak teď jsem se musela zasmát... Jsme od sebe s bráchou 1,5 roku (jsem ta mladší), a vůbec si nerozumíme. Takže věkem to vůbec není. Naopak moje děti jsou od sebe 3 a 3/4 roku, a syn svou ségru miluje. Samozřejmě tím nechci říct, že mu to vydrží do puberty nebo do dospělosti, ale rozhodně k tomu má víc nakročeno než můj brácha ke mně.
Co to mají ti chlapy za řeči typu ,,udělám si tedy jinde?" Jakože když se žena necítí hned teď tak tedy klidně rozbije rodinu tomu prvnímu, poznamená ho na celý život, ale hlavně že se bude plácat po rameni že se zase někde dobře vysemenil? A jak to myslíte že nemůže s vámi chodit na dětské zájmové akce? Píšete že chodí na pivo, lyžovat.. Neříkám že chlap nemůže mít koníčky ( stejně jako žena!), ale může to dítě vzít občas místo lyží na sjezdovku s bobama, ať máte taky trochu času pro sebe.. Někteří chlapy jsou vyčůránci. Vyhovuje jim ženská za plotnou. Protože jinak se může stát, že ženská půjde do práce a oni se nedej bože budou muset uskromnit co se volného času týče, někdy dítě odvézt, vyzvednout, strávit s ním odpoledne, připravit mu jídlo 😱 No není lepší mít o vše postaráno a věnovat se sám sobě? 😂
@madamas přesně.. A až se někde utrhne s jinou bude se vymlouvat na to, že ta jeho je nepoužitelná, protože běhá jen s koštětem a kolem dětí a už se ani nenamaluje a nejde ke kadeřníkovi 😄 takových znám.. Těm vždy přeju, aby pak našli nějakou, která bude sice vymodena, ale nehne a oni budou muset kmitat jak hadr na holi 😃 jako nevím, mě zaráží, že po takový poznámce vůbec ještě někdo nad dítětem s takovým budizknicemou přemýšlí.. Asi bych mu ukázala, zač je toho loket, pokud by teda už neměl zabaleno..
@upuska to je zajímavé, ale u nás to tak není. Resp jsem to blbě napsala, chodím plavat se všemi třemi dětmi postupně od nejstarší 4 let, takže nejdřív začala chodit nejstarší, za 2 roky mladší syn a teď chodím se všemi, i s tou dvouletou, sama, bez manžela. A u nás tedy děti od 4 let mají v péči trenéři, ti si je vyzvedávají u východu ze šaten, rodič může být přítomen, ale hodiny se neůčastní 😉
Jen jsem tím příspěvkem chtěla vyjádřit, že ne všechny rodiny chodí na plavání a jiné akce v režimu jedno dítě+jeden rodič, znám mnoho matek, které podobné akce zvládají sami a s přehledem i se 4 dětmi. Je to hodně o tom, jaké si to uděláš, takové to máš. Taky mám kamarádku, která s jedním dítětem nezvládá nic, všechno je problém, těhotenství byl problém, porod byl problém, celé dítě je problém ..... ze všeho se hroutí a kolem ní armáda kamarádek a celá rodina na značkách ..... Takže, jaký si to uděláš, takový to máš 😉
@zmatek pokud se necitis,tak se do toho urcite nenech natlacit. Obzvlast pokud mas praci,ktera te bavi a naplnuje,tak bych pockala az bych mela smlouvu na neurcito,abych se pak mela kam vratit.