Odmítavý manžel. Jak přitáhnout jeho pozornost?

@reeeza presne jak pise camelinka. co s takovym chlapem, bude hur. Deti zmeni vsechno, obzvlast ten zacatek hodne zamava se vsemi. Fakt bych zvazila, jestli takovy zivot chci, pac pokud ty nesklopis krovky, v zivote s tebou bude jen cvicit

Přesně tak,chlapa,který nebude presne pasovat do tvé životní mantry a doplní ti to,co ti v dětství chybělo a hlavne co te doceni.

Vždyť Vy vlastně vůbec nejste/nežijete spolu (aspoň podle toho, co píšete) a přitom si chcete pořizovat dítě?? Nikomu do toho nic není, ale není to vůbec dobrej nápad...

@reeeza od takového chlapa rychle pryč dokud nejsou děti. Tenhle si tě nezaslouží.

Zkusila bych se na to podívat z toho uhlu, proč sis do svého života vybrala muze, který te dostatečně neocení. Rodiče si nevybíravě, ale partnera ano... Člověk by si neměl všechno jen vybojovat, zasloužit, vydrit. Ta láska od partnera a jeho zájem by neměl stát takové obrovske úsilí.

Vybrala sis podvědomě prototyp tvého otce.
Proč s ním jsi? Proč s ním chceš být celý život? A proč s ním chceš mít dítě? Na tyhle tři otázky, zejména na tu poslední musíš mít jasné, neochvějné odpovědi. V opačném případě začni přemýšlet, co ty od života čekáš a zda jsi na správné cestě. A měj přitom na paměti, že lidi se v jádru nemění a ty nemáš na to z něj udělat jinou osobnost. Pokud to takhle nechceš, něco udělej, ale nepořizuj si dítě do nefunkčního vztahu a nedělej svému budoucímu dítěti rodinné zázemí, v kterém jsi vyrostla ty.

Přečti si to po sobě ještě jednou a zvaž, jestli tohle je rodina, kde chceš vychovávat děti a dávat jim vzor do jejich života...

S tímhle člověkem, který se o tebe nezajímá, rodinu fakt nechceš... Dokud nejsou děti máš šanci na krásný nový start s někým, kdo tě ocení.. držím pěsti ❤️

Tvůj manžel zní jako sobec, se sobci se žije velmi těžko. Nikdy se nebudeš cítit milovaná a úžasná.

Vy asi budete mít i komunikační problém, navrhla bych manželskou poradnu, pokud by nešel, šla bych sama. Pokud by si jel ve starých kolejích déle než 3 měsíce, podala bych žádost o rozvod. (S tím, že se buď chytne za rypák a budeme na vztahu pracovat oba, nebo bych to dokončila. Záleží, co bych cítila.)

Najdi si terapeuta se kterým zpracuješ svoje dětství, postoj k sobě. Možná bys to zvládla i sama, ale s terapeutem je to rychlejší. Někdo je víc alternativnější a chválí si rodinné konstelace. Fajn jsou i knížky z oblast osobního rozvoje.

Holky me je 33 let...ja uz na to nemam byt zase na seznamovacim trhu, ja to proste uz nedam...asi si rikam lepsi byt mama, treba casem i svobodna, nez nemit deti vubec :(

@reeeza Tak vek to neni nijak sileny, a jestli ti jde jen o to mit dite za kazdou cenu, tak budes muset pocitat s tim, ze od manzela nebudes ani tak mit podporu a pomoc a casem zjistis, ze vam s ditetem bude lip samotnym...Zalezi jen na tobe, ale s timhle typkem stesti neudelas :(

@reeeza věř tomu že ve 33 letech jsi mladá. Takže budeš radši zadaná a nešťastná než svobodná a šťastná ? Ono je to hrozně těžké pokud si nevazis ty sama sebe jak si tě pak může vážit on? Věř tomu že v těhotenství a celkově pak v mateřství je hodně důležité když se máš o koho opřít a máš se na koho spolehnout. A jestli chceš být svobodná máma tak se to dá zařídit i jinak bez toho aby jsi musela zůstávat s člověkem co si že neváží.

Jsi ještě mladá, najdeš lepšího... A kdyby ne, tak takovýhle blbu vždycky bude dost na udelani dítěte, až bude nejhůř...

1) kopneš ho do zadku a budeš hledat dál
2) pořídíš si s ním dítě a budeš do smrti v prdeli
Nic mezi tím bohužel nebude🤷

No, tak radikální jako Tereza bych nebyla. Když s ním budeš mít děti, tak nebudeš do smrti v prdeli. Budeš mít ty děti a můžeš být šťastná i bez chlapa... Ale je otázka, jestli s ním vůbec ty děti mít budeš, když spolu ani nespite a není mezi vámi vášeň. Jde to i bez ní, ale s ní se děti přeci jenom dělají snáz 🙂 Jinak 33let není žádný věk na to začít od znova. Když potkas toho pravého, tak nebudeš muset čekat roky než založíte rodinu. Nesetrvávala bych v takovém (ne)vztahu jen kvůli strachu z neznámého. Lepší litovat toho, co jsi udělala než toho, co jsi neudělala 😉

@te_reza mno, mezi tim jeste muze byt unavena mamina bez pomoci a opory, ze 😒

@reeeza proč bys to nedala? V tvém věku se má sestra rozváděla. Dva měsíce na to našla úžasného chlapa a za pár dnů se jim narodí mimčo. S novým chlapem úplně omládla a znovu si začíná užívat života. Zůstat s tím starým, tak už teď je vyhořelá a jen přežívá.

@20190418 Žít vedle člověka, který mě ignoruje a je pouze něco jako dárce spermatu, možná přispěvatel financí do domácnosti, bych nechtěla. Vždy, když si tady čtu ty komentáře jak se chovají někteří chlapi, tak si říkám, musím poděkovat svému muži, že je normální a trochu ubrat, protože někdy zbytečně hrotím kraviny.

@reeeza Na jedné přednášce o psychosomatice a ženské plodnosti jsem slyšela, že některé ženy si dokáží vytvořit protilátky na sperma partnera, se kterým žijí a to pak brání otěhotnění, protože jejich protilátky zlikvidují partnerovo sperma. Když změní partnera, tak pak otěhotní bez problémů. Některé teda mají protilátky na sperma všech chlapů😉 To jen takový námět k zamyšlení. Btw. Jak dlouho se snažíte.

Je možné, že když si srovnáš sebeúctu k sobě a budeš si se vážit, budeš vědět, že máš svou vlastní hodnotu bez ohledu na názory okolí, že partner na tebe může začít reagovat jinak, to jinak může být i to, že odejde on, nebo ti dojde, že to není život, co chceš žít a odejdeš. Můžeš hledat dál roky, můžeš do měsíce potkat toho pravého.

Probrat se ve 33 není úplně brzo, ale také to není úplně pozdě. Každopádně čím déle budeš váhat, tím méně to budeš mít ve svých rukách.

Já se rozešla s exmanželem když mi bylo skoro 32. Teď je mi 36 a už mám dvě děti. 🙂

ja se rozvadela ve 30 letech, ve 33 potkala muze, ktery je nejlepsi manzel, otec a clovek vubec jakeho znam. Ale chapu te, ta myslenka "byt na single trhu", kdyz uz jsi jednou "za vodou", je stresujici. Ale zivot je prilos krasny na to prozit ho s debilem. Nemate deti, utec. Rok ti bude hur, pak uz lip.

@reeeza A ty bys chtěla, aby tvé dítě vyrůstalo bez táty? Znám jen rodinu co je jim v roce jejich dcery rozbil vztah. Holka kolikrát nechce k tátovi, pláče, prosí, ale musí jet. Před ní na toho druhého nadávají, posílají se k soudu atd. Tý holky je mi strašně líto. A co je lepší? Mít dítě protože já chci i když jeho táta bude debil a zničí mu třeba dětství, nebo ho opustit a zkusit štěstí jinde a mít šanci ns úplnou a šťastnou rodinu? Čím dřív ho opustíš, tím větší šanci budeš mít. 😉 Přeji ti ať si brzo šťastná 😊 ❤️

@reeeza však já jsem měla dítě v 42 a super jen to že manžel se hodně změnil stal se právě jako tvůj , sobec , nic nepomůže ,jsem s malou nonstop a on když ji uvidí za celý den hoďku tak má dost , takže pokud přijde dítě určitě se u vás ještě víc zhorší . Jdi od něj pokud ještě není dítě, zasloužíš si bejt šťastná.

Vyměnit terapeuta? Jednak to je věc, co by ti měl on pomoct řešit - máš terapeuta a pro rady si chodíš na MK? Něco je špatně… A tenhle výčet nedoceněnosti, opomíjenosti atd. v dětství by ti měl terapeut pomoct vyřešit, ne pojmenovat, aby ses v tom mohla hnípat. Jako sorry, ale jednak, kdo z naší a dřívějších generací byl rodiči podporovaný a oceňovaný takový, jaký je? Za druhé, připomínáš mi mou matku, která si rochní v úplně stejné ukřivděnosti (je jí 65). Doporučuji hnípání v minulosti zahodit a soustředit se na současnost. Možná je tvůj muž trubec, s kterým nemá smysl ztrácet čas, možná se zaměř na to, jestli ty nemáš nereálná očekávání

Už to tu zaznělo 100x. Jestli už teď si Tě nevšímá, věř mi že až přijdou děti, bude to ještě horší. Možná bude skvělý táta, ale partner asi těžko. Budeš unavená, budeš pořád s dítětem a takový typ asi nebude moc empatický. S takovým člověkem bych rodinu nezakládala.

@reeeza souhlasím s holkama. S dítětem se to jen zhorší. Zbav se ho, dokud můžeš. Uprimne: přestala bych se snažit.o dítě a začala bych chodit na terapii. Aby sis zpracovala to dětství a našla sama sebe. A vážila si sama sebe..a pak budeš mít dost sil na to odejít a najít si někoho, kdo si tě zaslouží a s kým to sítě máš mít.

Pořídit si s takovým člověkem dítě je vážně to nejhorší, co můžeš udělat. Nejen, že to bude pro tebe pak ještě horší, jak už tady bylo řečeno, ale tenhle výběr otce odnesou především tvoje děti. Jestli si momentálně nevážíš sama sebe natolik, abys od něj odešla, zkus se na to podívat z pohledu dětí, které s ním budeš mít. Předpokládám, že života budoucích dětí si vážíš víc než toho svého a budeš pro ně chtít to nejlepší, jako my všechny. Tvoje možnosti s dítětem, jak to vidím já jsou asi tak tyhle.
1.Pořídíš si s ním dítě a nerozvedete se. Tvůj život bude stát za hovno, pravděpodobně se budete dost hádat a děti to uvidí a všechno budou vnímat. Z holčičky vyroste stejná ženská jako z tebe. Bude prahnout po lásce, po uznání atd. jak jsi psala, protože tvůj manžel je stejný jako tvůj otec. Takže sama nejlíp víš, kam ji to zavede a to asi nechceš. No a kluk bude pravděpodobně zase stejnej jako manžel. Prostě jako otec bude stát tvůj manžel za hovno, si to představ jako dítě - táta tě nevyslechne, nepomůže, nezajímá se o tebe a když jde náhodou něco dělat, co by mohl dělat s tebou, tak jde raději sám... tak k čemu tam vůbec je.
2. Pořídíš si s ním dítě a budete se rozvádět. Co musí prožívat děti během rozvodu si ani neumím představit, zvlášť, když nepůjde zrovna hladce, což většinou nejdou. Poznamená je to na celý život. Nehledě na to, že i po rozvodu to bude jejich otec. Z tvého, ani jejich života nikdy úplně nezmizí. Pořád s ním budeš muset něco řešit a domlouvat se. Pokud by se vám to nedařilo, opět to odnesou děti. Jo a taky když máš malé děti a jseš zcela finančně závislá na manželovi, tak to se odchází taky dost blbě, takže je možný, že se dostaneš do situace, kdy bys chtěla odejít a nebudeš moct. Na to bacha.
To už bych snad měla radši děti ze spermobanky s otcem neznámým, pokud už teď počítáš s tím, že stejně zůstaneš svobodnou matkou. Časem jim otce třeba najdeš a určitě lepšího, pokud už nechceš čekat na toho pravého a chceš mít dítě. Já bych ale být tebou ještě zkusila najít chlapa, který by tě měl rád a byl by vhodnějším vzorem pro tvoje děti. Klidně (pokud máš pocit, že tě tlačí čas) bych si dala nějaký konkrétní časový úsek, do kdy hledat. Typu, zkusím to, a když do dvou let nikoho vhodného nenajdu, zajdu do spermobanky. Nicméně vždycky je lepší jak pro děti tak pro tebe, aby otec byl. Děti jsou náročný, vlastní ještě nemáš tak vůbec nevíš, co přijde a ve dvou se to lépe táhne a děti prostě pro zdravý vývoj potřebují oba rodiče (svobodné matky prominou, nemyslím to nijak zle). Nicméně otec, který stejně s ničím nepomůže a není nikomu oporou není otec, ale přítěž, takže za mě se ho určitě zbav co nejdřív, ať máš ty i budoucí děti šanci na lepšího manžela a tedy lepší život. Držím palce! 🙂

@reeeza Ja bych nehazela flintu do zita 😉 Kamaradka v tvem veku zmenila praci, bydliste a behem 2 let byla vdana a porodila prvni dceru 🙂 Ve 30ti se nemusite schazet roky, abyste si poridili miminko nb se vzali 🙂
Narozeni miminka ovlivni zakonite kazdy vztah a to i ten fungujici, kde se o tebe partner zajima, mate společne zajmy a hodnoty. Pro tatinky je to psychicky hodne narocne...Vzhledem k tomu, ze uz ted mas doma sobce, co se o tebe nezajima a jsi mu sumak, tak bych do ditete absolutne vubec nikdy s nim nesla. Ja bych se fakt rozvedla....a zkusila bych štěstí jinde. Aby to nedopadlo tak, ze sice budes mit dite, ale doma peklo nb budes permanentne deprimovana z přístupu manzela a pokud byste se rozvedli az pak, tak bude delat treba problemy se stridavou peci qtd. Nestojí to za to, nehlede na to, jak takovy nefunkcni vztah pak poznamena dite. To bych si na triko nevzala.

@reeeza mám to podobně se svým otcem. Nepochvalena, bez citu..
Najdi si jiného chlapa. Já mám teď konečně manžela který mi pohladí. To jsem vlastně celý život hledala, tu něhu od chlapa, citlivého. Budeš trpět stejně jako v dětství

Ahoj, mám pocit, že chceš dítě, aby ses necítila osamělá, že budeš s dítětem, a nebude Ti pak vadit, že si manžel dělá stále jen svoje. Ale s miminkem se budeš cítit osamělá ještě více, protože budeš celé dny sama doma jen s miminkem, které třeba může hodně plakat, nebudeš vědět, co mu je, budeš na nervy, bude se Ti v noci co dvě hodiny budit, nevyspíš se Ty ani manžel. Miminko i vycítí nepohodu a je pak také neklidné, ať děláš, co děláš. Nebudeš doma nic stíhat, bude neuvařeno, neuklizeno. Možná se začnete i hádat, protože budete oba vyčerpaní. Manžel - jeho vinou - si Tě bude vážit ještě méně než nyní, protože tě začne mít jistou. Jsou to příklady z praxe u lidí, kteří se k sobě nehodili. Tvůj manžel je sobec a po narození miminka se to ještě zhorší. Promiň, ale cítíš to asi i sama. Dítě chlapa nezmění.