Nezvládám děti a domácnost. Co dělat?

Kromě toho, že ten rok to opravdu chce trochu si nechat pomoc, případně se nad ledacos povznést... Tak podle mě to za ten rok s prací může být lepší. Děti budou všechny někde po ústavech, tedy zabavene a obstarane. Plus k tomu nějaké kroužky, to taky neškodí. A ty změnis prostředí a narusis stereotyp. A jestli budete s manželem odvádět cca stejný díl práce, tak by se doma měl podílet podobne jako ty. Jestli ne, tak snad vydělá víc a cast těch peněz by se dala použít na nějakou pomoc s domácnosti nebo něco podobného.

Ahoj, napadá mě jen pár věcí, co by snad mohly situaci aspoň trochu usnadnit. Mají děti moc "řádící" energie? Super, máš 2 školní děti, zapoj je do domácích prací a budeš mít aspoň o pár starosti méně s domácností...udělej to tak, že pouhé hraní si je věc za odměnu...dělají u hraní binec? Tak smůla, konec hraní a jde se dělat nějaká práce...může to být celé jen v nastavení nějakých hranic. A další věc, co celkem funguje, když se perou spolu, tak je rozděl. Každý si půjde hrát / něco dělat sám - jeden do kuchyně pomáhat s jídlem, jeden do pokojíčku stavět stavebnici, jeden na zahradu houpat se na houpačku (jen příklad 😎). Někdy mám pocit, že maminky v současné době blázní z domácností a dětí, protože se snaží strašně moc všechno samy zvládat a ještě dělat dětem komplet servis. Ale to u školních dětí opravdu už není potřeba. Držím pěsti! 🤞

Nechápu a furt se tomu divím, že dopustis to, že chlap si chodi večer z práce domů. Musí se prostě zapojit i chlap. Seber se s kamoskou na tyden k moři a nech ho doma s detma. A ne během školního roku,kdy jsou děti ve škole,ale pěkně takhle o prázdninách. Dokud si to dotyčný nezazije na vlastní kůži,tak to nikdy NIKDY nepochopí. A můžeš mu to vysvětlovat klidně každý den jak kolovratek. Decka ti maluji na auto? Co to jako je??? Promiň,ale dala bych mu na zadek, že by si tyden nesedl na zadek. Já neříkám, že děti mlatim od rana do večera,ale občas je to zapotřebí. I když se drobet bojim,jestli u skolnich děti už vlastně není pozdě..musis si doma nastavit hranice a řád, děcka ti prostě nemůžou skakat po hlavě..

😅 Úplně, jakoby si psala o nás 😂😂😂 až na to, že já jsem na ně sama. Zkoušela jsem milion věcí a nic, ale pár posledních dní jsem byla opravdu už zoufalá a ukázala jsem jim vařečku 🤭✌️ můžu říct, že ani nemuseli dostat na zadek a vše se zlepšilo, jakmile ji vezmu do ruky 🍀🍀🍀 zázrak. Od té doby neřvu a je relativnejsi klid. Zatím. Klidně napiš, můzeme si předat postřehy 😉

Nemám radu, ale chtěla jsem napsat, že je to i u nás, kluci 7 a 3,5 roku, pořád v sobě, jeden rozkládá a mydlí druhého, neposlechnou, vybíraví, vzteklí, drzí, nic je nebaví a ničeho si neváží. Do toho 9ti měsíční kojenec. Manžel funguje dobře a stará se, jinak taky hlídání žádné. Reaguji na první našlápnutí a mrzí mě to, nikdy jsem nechtěla být takováhle máma a chtěla jsem z nich vychovat správné kluky, ne takovéhle znuděnce. Nemyslím si, že bych dovolila vše nebo měli vše, na co ukážou. Vy máte aspoň zahradu, to by u nás dost pomohlo, bydlíme v bytě. A bohužel v instituci vydrží 1,5 - 2 týdny, pak jsou nemocní, často s horečkou, takže je mám pořád všechny doma. Kdyby byli víc zdraví, taky by se u nás situace zlepšila, na školkový režim se pořádně ani nestihne zvyknout, kroužky propadají a na další pololetí už je ani často neplatím. Na výletech a na hřišti jsou teda daleko lepší. Jestli přijdeš na něco, co u Vás pomohlo, dej vědět, protože bych to taky potřebovala jako sůl.

Kluci, co? 😅
Ti nikdy nebudou sedět na prdce. A je to dobře! Jen najít zdravou hranici mezi hajzlíkovstvím a jejich energií.
Scény nedělej, ty na ně absolutně neplatí. K tomu jim ještě dáváš vzor, že hysterická ženská je norma.
Víš, co u nás platí? Nedokážou spolu vyjít i přes varování, tak zasedají ke stolu a píšou diktáty. Remcaj? Pět vět navíc. Oni si to brzy rozmyslí.

Chod co nejvic tam kde je jedno co maj decka na sobe , co delaji , nebo kdy tam prijdete...

Takova vyprava treba do lesa k malemu potoku...

Proste vem knizku , deku a divej se jak si hrajpu a jak vypadaj jak prasata a nic jim nerikej... jen rozdavej jidlo a piti...

Cim mene jim budes neco rikat tim jsou hodnejsi...

U nas to tak funguje.....

@amazienka Jenom se zeptám (myslím jako radu), co bys třeba udělala, když Ti řeknou, že diktát psát nebudou 😀 a fakt nejdou. Dáš nějaký trest, dodržíš ho a oni řeknou, to je mi fuk 😀. A fakt jim to sandál nerozhodí 😀, ať zakážeš, co zakážeš.

@k2792017 Když je nejhůř, tak u nás pak vždy zafunguje manžel, na toho si netroufnou. Klidně se i řízeně poperou.

@amazienka No to u nás právě zvládnou revoltovat i vůči manželovi… Ale ve školce ani nepípnou, u doktora vzorní, jenom nesmíme zavřít dveře paneláku 😀.

@k2792017 My se s nima zvlášť nemazlíme. Jsme schopni je fyzicky přimět, aby couvli. Nemlátíme je, to ne, ale pokud neposlouchali jako malí, za ruku se mnou dělali, co po nich chci. Teď větší je popadne chlap. Pokud se vzpouzí a mlátí, tak je složí na zem, dokud to nevzdaj.Ale jestli se to uděje 2x za rok, je to moc.

Díky všem za pochopení, vidím, že v tom nejsem sama. 😌 Jak tu někdo radil vařečky a dát na zadek, že si týden nesednou...ale jistěže jsem zkoušela. Pomůže na chvili a zas něco vymyslí. 🙄 Hranice nastavuji celou dobu, ale nic na ně neplatí! Jakmile se rozjedou, což se stačí pro něco vrátit domů a je to, už v tomhle pokračují. Na tresty typu diktát nebo práce navíc mi přesně řeknou, že to dělat nebudou. Pokud je vyloženě dotáhnu a držím na místě, je z toho opět hysterická scéna na celé kolo a nic z toho. 🤷‍♀️Proste to dělat nebude, tečka. Což ve mě akorát probouzí ještě větší zlost, protože si dělají akorát co chtějí. 😡 Mně ani tak nejde o nějaké hlídání, to stejně než bych pokryla, dá mi to hodinu měsíčně. Ale aby se takhle doprčic nechovali! Ve škole v pořádku, na krouzcich už je to horší - opět, postaví si hlavu a tohle dělat nebude a nehne s ním nic. 🤷‍♀️A ve volném čase, na hřišti pořád vidím, že se s někým hádají - jenom trnu, kdy se někde s někým pomlátí. Já už tomu staršímu vyhrožuji, že starší děti za násilí chodí do pasťáku. On prostě nepřemýšlí, jak není po jeho, hned se začne hádat, nadávat, přijde mi, že je jenom otázka času, kdy někoho třeba kopne. 😡 Já nechápu, kde ty děcka berou, že můžou všechno a nemusí nic, když v tom opravdu odmala nevyrůstají, naopak mají poměrně přísný model. Co ještě víc bych měla dělat, aby se takhle nechovali. 🤷‍♀️

Jak to čtu, tak jsem šťastná, že už mám tohle období za sebou. Napíšu tipy, co pomáhali mně se nezbláznit Chceš běhat, řádit, honit se, vybít energii? Mazej na hřiště, to je to správné místo, doma to dělat nebudeš. Chcete se s bráchou rvát? Fajn, jděte ven někam, kde vás neuvidím, za mnou jděte, až si něco zlomíte a poteče krev, obhájce ani soudce vám dělat nebude, odvezu vás pak k doktorovi, ať vám to sešije a dá do sádry. Chceš někoho šikanovat? Tak jo, jdem na to, nejdřív já jdu šikanovat menšího, takže pojď ke mně, ať víš, jaké to je. Chceš se u oběda chovat jako prase? Fajn, od teď ti házím jídlo do kýblu na zahradě a jíš tam. Baví tě ničit oblečení? Fajn, od teď se nové platí z tvých peněz, k narozeninám, svátkům, Vánocům jen oblečení. Nemáš nic čistého na sebe, protože si nedáváš pozor? Jdi ve špinavém. Až se tě někdo zeptá, proč jsi ve špinavém, odpověz, že se chováš jako čuně a jsi líný si své oblečení vyprat a uklidit. atd. atd. Asi budu na zdejší poměry vypadat jako tyran, ale ukočírovat 3 děti a do toho plno dalších povinností není lehké a já jsem se z toho nehodlala zhroutit. Naštěstí některé ty věci stačilo uplatnit jen párkrát, děti ví, že to myslím vážně a po akci přijde reakce, takže už zbytečně nedráždí.
Jinak mě ještě napadá... Jak se stravujete? Cukr, kofein a tak? Já jen, že na těch mých bylo vždy znát, že do sebe dostaly víc energie než bylo záhodno a potřebovaly ji nějak vypálit.

@llluckaaa hezky napsané 👏

Můžu směle doporučit stejný přístup jako @llluckaaa Taky máme 3 děti, manžel je valnou většinu času v práci a mimo ČR, jsem na ně sama naprosto bez hlídání (muž rodiče už nemá, moji jsou 350 km od nás). Takže jsem na ně “sama” už skoro 15 let, máme tedy trochu jiný věkový rozestup (14,5, skoro 13 a 6 let), ale v určité době byly na zabití, jako ti tvoji. Hlavně ty 2 starší a to je holka a kluk. Nebylo dne, kdy bych nemusela něco řešit. Ale je pravda, že ve chvíli, kdy jsem už jednou bouchla “tak takhle ne, miláčci, na hlavu mi 💩nebedete” a jedu zhruba stejný přístup jako popsaný výše, tak je klid. Neexistuje, že to dělat nebude. Chce jíst? Taky to dělat nebudu. Nejsou čisté spoďáry? Tak smůla, taky to dělat nebudu. Stačilo pár dní takto a velmi rychle pochopily, že takto neee. Teď když chtějí občas držkovat, stačí naznačit a je po problému. A taky se rvali, ta nejstarší prostřednímu synovi udělala jizvu na obličeji a jednou mu málem zlomila ruku, tak ne že bych ji “seřezala”, to ne, ale v té chvíli, kdy jsem je od sebe oddělila, tak jsem slečně ukázala, jaké to je, když má navrch ten silnější a ptala se jí, jestli se jí to líbí? Heslo “nechceš-li, aby ti to dělali jiní, nedělej to ty jim” je u nás jedno z těch zásadních. Prostě obecně docela platí dát těm miláčkům “sežrat” jejich vlastní medicínu, to ti poradím. Jestli nejsou úplně tupí, tak to velmi rychle pochopí. Můžu teď s klidem říct, že zhruba od jejich 9-10 let mám klid, jsou to opravdu vychované děti, všichni učitelé i trenéři si je chválí, rodina si je chválí, chovají se slušně k okolí i k sobě navzájem, pomáhají si. Jsem na ně pyšná. Nebylo to bez boje a bez řevu, ale osvědčilo se nám to a myslím si, že na “život je k…” a “nikdo se s váma mazat nebude” jsou připravení.

@llluckaaa asi tak. A co je poslat na pár hodin denně ven ať se vyblbnou sami? Kolik jim je?

@eldoradoh @bbn Hele, já bych hrozně ráda poradila jim to vysvětlit a popovídat si atd., ale když to nezabírá... Kdyby tam byl jen jeden šikanátor, tak je to asi horší, ale tady má navrch smečka a určitě to má řešení. Nejlíp funguje smečku rozdělit 🙂 A kdyby měl tatínek autoritu a občas se do toho vložil a narovnal je, tak by to taky pomohlo.
Mně právě taky překvapilo, jak mi pak ve škole nebo cizí lidi říkali, jak mám ty děti dobře vychované, jak se umí postarat o mladší děti a nabídnou se někomu pomoci, to pak člověk přemýšlí, jestli si je s někým nespletli, když doma se chovali jak nevychovaní smradi 😀

@llluckaaa tak ze začátku jsem také aplikovala povídání, vysvětlování, kdejakou “nevýchovu” apod. Jak jsem se chtěla vyvarovat té výchovy mých rodičů stylem vařecha, liskance a řemen. Takže jsem ze začátku povídala, vysvětlovala, vytyčovala hranice, prosila, na kolenou prosila, řvala a ječela jako zvíře…. No a jednou jsem si řekla dost, 💩 na vás klidně se zabijte, až budete vy něco chtít, tak máte smůlu, já nechci! No a hele, ono to zafungovalo. Pak jsem jim v klidnější fázi, když už byli smutní, že se teda nic neděje a nedělá, všechno v klidu vysvětlila, že jestli je baví se furt rvát a řvát a všechno kolem sebe ničit, že je to cesta do pekel, že to takhle nezvládnu a třeba taky skončím v nemocnici. Že jsme přeci rodina, nejbližší, nemůžeme si ubližovat, máme si pomáhat, když nebudeme my s tátou, kdo se o ně postará? Taky hezká připomínka pohádek, kde jsou 3 bratři - 3 pruty, každý sám se zlomí, společně se nezlomí. Hezký taky byly videa s dětmi v Bangladéši, kde viděly, že stejně staré děti od rána pracují v hrozných podmínkách, taky pár dílů výměny manželek, kde viděly, jak špatně žijí jiné děti - tak jestli tohle oni taky chtějí… začalo to fungovat, všechno do sebe začalo zapadat a ze zvířátek vyrostly opravdu parťáci. Ti starší jsou v pubertě a nemůžu říct, že bych měla doma problém, neexistují xichty nebo odsekávání, když poprosím vždycky pomůžou, většinou už si tedy svoje věci řeší sami, aniž bych o pomoc musela prosit.

Podle mě je taky zásadní dát pravidla a hranice, a hlavně bez emocí, řevu, zlobení se... Když je rodič naštvaný, děti to zlobení pak baví. Vím, že se to řekne, je to strašně těžký... ale právě ta kázeň je to, co rodiči pomůže to zvládnout. Já mám sice ještě celkem malé dítě, ale už jsem si všimla, že když kázeň tolik neřeším, časem to vede k tomu, že jsem nespokojená a pak naštvaná. Naopak když máme jasná pravidla a dodržuju to, i když ještě o nic nejde, do bodu naštvání většinou ani nedojdu. Důležité je, aby když oni zlobí, tak to byl JEJICH problém, a ne Tvůj. Oni pak brzy pochopí, že tím škodí jen sami sobě, že Tobě je to jedno. Samozřejmě jak tohle provést v praxi, to je někdy těžké vymyslet... Třeba diktát za trest bude fungovat, jen pokud jsou natolik poslušné, aby ho opravdu šly psát. Ale jdou vymyslet i vynutitelné tresty / důsledky. Třeba @bbn napsala dobré příklady. Doporučila bych si předem promyslet reakce na různé situace, co u vás nastávají, abys to pak nemusela vymýšlet narychlo a v emocích. Kdyby se Ti náhodou chtělo číst, četla jsem jednu zajímavou knížku, kde je hodně konkrétních příkladů, jak řešit různé situace: https://www.databazeknih.cz/knihy/rodicovstvi-s... (neříkám, že naprosto souhlasím se vším v té knížce (já se například nebráním ani fyzickému trestu) ale rozhodně je zajímavá).
Každopádně přeju hodně síly!

To předání dětí alespoň na týden otci, je opravdu dobrý nápad - pokud to nezažije, nebude mít potřebu se zapojovat, minimálně se angažovat zapojením hlídání někým z rodiny nebo placenou pracovní silou.
Opravdu zvaž zaplatit úklid - jednou nebo alespoň 1 x za 14 dní. Do pár hodin to sice není poznat, ale člověk minimálně není tak pod tlakem a nechá to na druhý den.
Ad. jídlo - když fakt nemusím, nikam nejezdím a nákup řeším Rohlíkem, včetně pak velkých objednávek drogerie a některého typu potravin přes Alzu nebo Mall či Allegro, plus DM. Kolikrát jen okopíruji objednávku.
Naše holky jsou taky dost akční, ta mladší si sama řekla o judo. Na konci loňského školního roku tedy už zahlásila, že dost, že se zabít nenechá. Takže to vypadá na atletiku - večer pak poměrně rychle padne a spí.
No a odmala je zapojujeme do domácích prací - mají na tom postavené kapesné. Pokud ho chtějí zvýšit - vždy jim přibudou (vzájemně odsouhlasené) další práce.

Mají děti možnost hrát si spolu bez tvého dozoru? Případně s jinými dětmi? Kluci se prostě mydlí, stejně třeba školkové děti, když jdou na hřiště, tak nejdřív půl hodiny lítají, řvou a ječí, až pak se zklidní a hrajou si normálně. Jasně, čmárat po autě asi není ideál, ale jestli mají možnost lesa, dětského veřejného hřiště... tam se dá dělat spousta věcí, o kterých rodiče nemusí vědět, a je to tak správně. Vzpomeň si na svoje dětství, měli jste pořád mamku za zadkem, která kontrolovala každou hru?
Nevím, jak bydlíte, jestli ale mají možnost jenom zahrady u baráku, kde je máš pořád na očích, viděla bych problém v tomhle. My třeba máme na sídlišti vnitroblok s hřištěm, zhruba od 4-5 let tam děti bývají samy, rodiče jsou v bytech. Ví prd, s kým se kdo pohádal, jestli prošel boso v kaluži nebo vyrobil z klacku a hovna násadu na mouchy. Jestli zkoušel skluzavku hlavou dolů a zahrabat se až po krk v písku. Děti se umí vychovávat vzájemně, když jim rodiče dají příležitost. Jasně, že celodenní výlet s rodiči je otravný, protože se sice unaví, ale nevyblbnou. Takže já osobně navrhuju naopak mít odpoledních kroužků rozumnou míru, ale dát jim volný čas s ostatními dětmi.

Můžu se zeptat, jak jste si myslela, že to bude vypadat se třemi dětmi? A mimochodem, nedávno byl schválený zákon, že se děti nesmí bít. Řevem taky nic nespravíte a pokud je tohle veškerá pozornost, kterou jim dáváte, tak pak možná zlobí jen proto, aby vůbec nějakou dostaly. V první řadě přijměte zodpovědnost za svoje rozhodnutí mít tři děti, za druhé za to, že jste si s manželem nenastavili, kdo co bude dělat, aby se jeden necítil přetížený a zatřetí to řešte s psycholožkou, protože pokud nějaké kroky nepodniknete, tak se Vaše situace opravdu nezlepší.

@goldenova za prvé, představ si, že jsem si to nijak nepredstavovala, prostě děti do toho života přišly. Ty si všechno, co se stane předem představuješ? A co když to není podle představ, tak jako co, mám skočit ze skály? 🙄 Za druhé, bití vůbec nehodlám řešit, X lidi tady píše, že to chce přísnější jednání, že klidně dostanou atd, takže přiznávám, že taky už dostaly. Neříkám, že je mlátím jak žito, ale když už není jiného řešení, dostanou. Holt nejsme v Americe, kde se děti sice nebijí, ale taky jsou celé dny buď ve škole nebo s au-pairkou, takže rodiče ani nemají duvod je bít. Kdo je s dětmi 24/7 celé roky, moc dobře ví, že nejde být jenom naprosto svatý a vše klidným hlasem vysvětlovat. Chtěla bych vidět tebe na mém místě. 👏 Za třetí, píšu, že s nimi celé dny něco dělám, mají rozmanitý program, takže z toho usuzuješ, že chudáci nemají ani minutu mé pozornosti? Nechápu. 🤷‍♀️ Co bys tedy dělala? Celé dny by ses s nimi domlouvala na kompromisech dle nevýchovy? Očekávám reálné návrhy, jak by ses v popsané situaci chovala.

@mollyweasley hele, na to taky často myslím a snažím se jim takový prostor dopřát. Mohou zadem oběhnout zahrady, sehnat si pár sousedů a mít "volno". Problém je v tom, že bydlíme ze všech stran obklopeni sousedy a oni na té zahradě kolikrát dělají takový brajgl, že to se opravdu nedá přehlížet. Nebo mají právě ty likvidační nápady, viz s tím autem. Na hřišti je taky nechávám v rámci možností dělat si co chtějí (fakt neřeším, že se někde honí a řvou nebo jezdí na skluzavkách hlavou dolů...). Úplně do nějakého samostatného prostoru typu louka za vesnicí nechodí (ačkoliv by mohli, prostě nejdou). Já bych řekla, že tady v té generaci už se tohle nedělá, ostatní kamarády takhle rodiče vůbec nepustí, to jim fakt musím buď já nebo jiný dospělý stát za 🍑 a většinou to končí tak, že se všichni nudí a vzpouzí elektroniku a je to samé tetooo, on mě bouchl, tetooo, já se nudím - na to popravdě nejsem zvědavá.. Jakmile je třeba pustím samotné na hřiště a pozoruji z velkého povzdálí, už vidím, že se ostatní rodiče pohoršují, proč tam tak lítají a proč je nikdo nehlídá atd. Jakože už nejsou ani lidi zvyklí, že by po vsi behaly party dětí a staraly se o sebe, já to vnímám, že to by jim nejvíc prospělo. Nevím, co s tím, možná až jim bude třeba o 2 roky víc, bude mít víc spolužáků volno. 🤷‍♀️

Prý očekávám reálné návrhy🙂)) Jinak co? Dostanu na zadek?🙂 Reálné návrhy jsem ti, když už si tedy tykáme, napsala. Nastavit si jinak povinnosti s manželem a pokud se ti děti zdají utržené ze řetězu nebo se chovají mimo normu, řešit to v rodinné psychologické poradně. A co bych dělala já? Nepořizovala bych si 3 děti. Protože to určitě není žádná sranda. A mimochodem, nenavrhovala jsem ti usměrňovat děti klidným hlasem. Ale třeba přísným, pevným a nekompromisním tónem. Tak to dělám já a moje dítě mi málokdy odporuje. Nicméně nastavila jsem si to tak už od začátku. A hlavně důslednost, nedávat jim dvojznačné signály, tj. jednou ti něco projde, podruhé ne. Jednou to ignoruju, podruhé dostaneš na prdel. Psala jsi, že bití neřešíš. Já jsem třeba dceru plácla za pět let cca 5x. A dodneška si myslím, že to šlo vyřešit jinak, že byla jen katalyzátor nahromaděné agrese, která měla různé příčiny, ale rozhodně ne pouze to, že jednou zazlobila. Jak by ses cítila ty, kdyby tě někdo zmlátil? Třeba tvůj manžel za to, že na děti řveš? Děti jsou lidi. Cítí stejné ponížení, bezmocnost a stud když je někdo zmlátí. Pak bych tě taky nerespektovala. Zdrojů na netu či v knížkách o výchově dětí je bezpočet. Psychologických poraden taky.

@goldenova Tak na internetu se odjakživa tyká, nevím, co je na tom tak překvapivého 😀. Z tvého příspěvku je přesně cítit taková ta nadřazenost - máš jedináčka, který tě poslouchá a budeš někomu v úplně jiné životní situaci radit plno teoretických rad. Příspěvek pln podminovacich způsobů, že bys...to mi bohužel v realitě je úplně na nic. Já bych si taky neporizovala 3 děti, vědět, co mě čeká. Mám dvě z nich nacpat do babyboxu nebo jak? 🤷‍♀️ Prosímtě a co s tím udělá psycholožka, že na mě celá rodina kašle a mám nonstop 3 divoké děti na krku. 🤷‍♀️ Já to vidím taky, ale jako co, tak to je mám manželovi strčit do práce? Nebo babicce a jiným příbuzným, kteří o ně nejeví ani špetku zájmu? Ono se to hrozně lehce řeší teoreticky, ale v praxi už to pak není taková sranda.

@goldenova mimochodem, ty naučené řeči o bití dětí mě vždycky baví. Když ti šestileté dítě dělá, co absolutně nemá, přísným hlasem ho tedy pokáráš, to je na tebe akorát drzé, že nepřestane, dělá tím škodu nebo někomu ubližuje, věc, kterou už dávno ví, že se nedělá, tak co, ho na místě pochválíš? No jistěže ho pleskneš. Ať se v tu chvíli cítí jak chce, je to jasná stopka, že takhle ne a ať si to zapamatuje. Není v tom ani špetka ponižování, ani žádné bezmoci a já nevím čeho. A přirovnání k dospělému člověku je taky mimo. Jako přece manžela nebo kolegu z práce nepřistihneš, jak škrabe do auta kamenem nebo někoho mlátí dřevem po hlavě, ne? A když dělá něco, co se ti nelíbí, tak na tebe asi nebude plivat a drze ti odmlouvat, že?. Což dítě dělá, takže ho fyzicky potrestám, když už není jiné východisko. Tady ty fráze, které píšeš, se vztahují k týrání, kdy na děcka celý život kašlou, fyzicky je napadají, někam zavírají a podobně. Mimochodem na to je nějaký návrh zákona opravdu krátký. Ale spojovat to s pár plesknutími ročně, že to dítě extrémně přehání, to fakt působí úplně mimo. 🤷‍♀️

Když muž jezdil z práce až večer, bylo to na hlavu a to jsme měli jen jedno náročné mimino. Nešlo by, aby se víc zapojoval? Oni když přijdou k hotovému a ještě mají sílu mít blbé kecy, tak to je na rozvod od stolu a lože 🙈 Zaujalo mě, jak jim hodně plánuješ zábavu - dělám to taky, pořád jsme někde, výlety, hřiště, kola, akce, a občas musím zvolnit - mám dojem, že jsou pak přehlcení a pak spratkovatí na 👊. Ber to takhle - dva dny, starší příšerky půjdou do institucí a budou mít jinačí starosti 😈