Neustálé srovnávání
Dobrý den, holky, obracím se na Vás s žádostí o radu, jak se mám ke své situaci postavit. Musím říct, že jsem už v koncích. Ale popořádku - vše začalo už během těhotenství, které jsem měla bezproblémové a pracovala jsem až do 6 týdnů před plánovaným porodem. Malý se narodil přirozeně den před řádným termínem. Už oznámením o těhotenství jsme si s přítelem naběhli, protože svatbu jsme plánovali později a mimi přišlo dříve. A tehdy to začalo. Jeho sestřenice otěhotněla po IVF a čekala dvojčata, těhotenství měla rizikové, my za ní chodili, aby se necítila v Praze tak sama. Porodila na konec o cca 7 týdnů dříve dvojčata - dva kluky. Když jsme přijeli na první návštěvu po 6nedělí, tak mi bylo neustále předhazováno, jak to ona zvládá výborně, že její muž ani nemusí přebalovat (můj přítel se rád angažuje), že kojí bezproblémově (já jsem kojila s potížemi cca 4 měsíce), že vše zvládá sama. A to trvá dodnes. Ať řeknu cokoliv, neustále se vše točí jen kolem ní. Nemyslete si, že jí závidím, to ani omylem. Jen by mě potěšilo, kdyby někdo toho našeho prcka pochválil :nevim: je to velký šikula, v 7 měsících sedí, v 8 měsících se staví, nyní už zkouší chodit sám. Vše je od nás druhořadé 😒 Hrozně moc mě to mrzí, že jak se snažím sebevíc, vše je v niveč - od způsobu jeho výživy, po způsob výchovy. Zkoušela jsem to řešit mezi 4 očima, ale nemá to smysl. Výsledkem je, že když k nim máme jet, už pár dnů předtím mám zažívací potíže a stejně pak spěcháme domů…Přítel mi řekl, že oni to prostě vidí tak, že my máme dítě přirozeně, kdežto jim přispívala celá rodina na IVF, tak to nyní vidí jinak. Stejně mě to pořád trápí… :? Nějaké rady, jak to mám řešit? S přítelem se za měsíc bereme a už vidím, jak na svatbě se vše bude točit jen kolem nich a my zase druhé housle…
Buď ráda, že máte kluka přirozeně, jestli jim vážně přispívala rodina, budou se pak chtít třeba montovat do jeho života až do skonání věků 😀 Na svatbě budete mít určitě i kamarády a tvoji rodinu, a ti se budou rozhodně zabývat vámi, ne lidmi, které neznají 😉
A ještě zkus ty samé v opačném gardu - až budete na návštěvě, bryskně a hned u dveří se rozvyprávěj o tom, jak jsou tví rodiče a příbuzní super, jak se malému věnují, co mu dali apod. Zkrátka oplať stejnou mincí.
Často to tak bývá, bohužel, je to nespravedlivé a bolí to. Mám stejnou zkušenost. A protože nejsem masochistka 😉 omezuji nepříjemné kontakty na minimum a naopak rozvíjím ty příjemné, které nás obohacují a dělají nám radost.
Dobrá taktika, vyzkouším 🙂 mě vždy potěší, když přijedou kamarádi a úplně se nad Honzíkem rozzáří, to zahřeje na duši...
Já mám spíš pocit, že ta sestřenice vám trochu závidí a tak se snaží tímto způsobem nějak "bránit". Spíš je to k politování, než k naštvání. A jinak. Já nesnáším výlevy typu "to je ale šikovná holčička" a před návštěvou dávám rodině vědět, aby si to odpustili, takže pro mě je to nechválení spíš dobré. Chválíme, ale konkrétní činnost a neděláme u toho estrádu. To dítě z toho má samo radost, že to zvládlo.
Ale to už jsem odbočila. Nic bych si z toho nedělala a jestli je vám nevolno, když tam máte jet, tak tam raději nejezděte. Já jsem se dostala do fáze, kdy některé věci nemám zapotřebí a klidně ty lidi, kteří mi navozují špatnou náladu, definitivně odstřihávám.
Neries...obmedz kontakt, ak ti tie reci tak vadia, alebo pust jednym uchom dnu, druhym von. O svojom dietati rozpravaj pred nimi minimalne.
Svadbu si uzite, je to vas den, nemyslim, ze niekto ukradne pozornost patriacu vam. A kto su vlastne ludia, ktorych reci ti vadia? Teticky, stryckovia? Na tych kaslat. Alebo nebodaj prarodice, obdivuju neter a jej rodinu viac ako tu vasu?
.
Nejvíce porovnává tchýně a přítelova babička - to není návštěva, abych něco neslyšela. Ono to už přešlo ze stadia mého obdivu, k otravnému tlachání, až k tomu, že tam ani nechci chodit. To bylo stejné i v těhotenství -mě se nikdo nikdy na nic nezeptal, to spíš cizí lidé nebo moje rodina...
vidíš, to mě vůbec nenapadlo. Asi, kdybych to vzala z její strany, tak mít partnera, který se malých dětí štítí, tchýni za zády, taky asi nemusí být výhra. Občas se zamýšlím nad tím, jestli tam mluví i o mě 😒
Nj klasika my taky furt slysime: no jo V....... Tomu kdyz bylo...... Umel to a to...
A nedejboze kdyz mela dcera prvni narozeniny to se taky celou dobu resil V. a jak on tohle a tamto 😢😥 a hlavne chudacek musel dostat tajy darky aby mu to nebylo lito 😵 nezbyva nez si zvyknout
Chapu, ze asi nechces byt neprijemna na sestrenku, ktera za to vlastne nemuze, za ty nevhodne komentare od pribuzenstva.
Uplne si dokazu predstavit, jak je ti to lito :( Samozrejme nejlepsi by bylo se nad to povznest a neresit.. ale jak, ze..
Ale ty jsi na tom nesrovnatelne lip! Mas dite prirozene a jak pises... zadna vyhra, chlap, co se stiti malych deti.. a to bych klidne tem babam rekla, ze decko je nas obou a prijde mi normalni a fajn, ze se tata zapojuje.
Svatbu si nenechte zkazit, bude to jen a jen vas den a na nikoho jineho se neohlizejte, tvoje rodina kamaradi jiste podrzi 🙂
Ono je už nejhorší, že si ani neumíme nic normálně říct. S rodinou přítele se jinak nestýkáme, nevoláme, takže o nás nic neví, max. co vykouká švagrová na fb (skoro nic, sem tam fotka, status). A když přijedeme, tak je to jen o jednom tématu - dvojčata. Jako já jim to přeju, u nich to ani jinak nešlo - sestřenice má bratra autistu, odebrali jí 13 vajíček, než našli bez vadného genu. Ale ono se té "polévky" už začne časem zajídat, poslouchat pořád tu stejné dokola. To já se vždy zvednu a jdu raději pryč, ven, na procházku, nebo za mou mamkou, ségra si vždy s malým tak pěkně hraje, když jsem jí to říkala, tak jen mávla rukou a řekla, pitomci jedni, pitomí, já bych tam už nechodila, Ájo...
@astyna Jak už tu někdo psal.. buď ráda, že se netočí vše kolem tebe a malého, protože by ti to za pár měsíců stejně lezlo na palici, protože by se ti do všeho tak akorát montovali. Takže myslím, že to pro sestřenku není žádná výhra 😀 A dost pochybuju, že dvojčata zvládá bezproblémově a s prstem v nose. To jsou kecy. Ale spíš to prostě nepřizná. Už jen to, že muž nemusí přebalovat a tvůj jo. To je přece pro tebe velký plus a ne mínus.
Já bych tomu nechala volný průběh. Hlavně na sobě nedávej znát, že tě to štve, protože pak akorát v jejich očích budeš megera, která jí dvojčata nepřeje a kdesi cosi. Prostě je buď ignoruj a když o tom začnou mluvit jdi dělat něco jiného nebo se zapoj a vychvaluj jí s úsměvem na rtech taky. Nic jiného s tím dělat nemůžeš. Musím říct, že ale stát se to mně tak omezím kontakt na minimum.
Napadlo má jedno přísloví...když na tebe veliký strom vrhá stín, kousek poodejdi budeš zase na slunci 🙂 omezte kontakt na nutné minimum, stykejte se s kamarádkami, které si nehoní triko.
@astyna Chápu, že ti to vadí, ale že až tak, že z toho máš žaludeční problémy... Je do jistý míry pochopitelný, že když byly ty děti takhle vymodlený, že jsou z nich všichni poprdění. Ono se to časem srovná. Nenech se vmanipulovat do soutěžení, užívej si pokroků svého miminka a neboj, taky na vás ve chválení dojde 😉! Myslím, že má potřebu dohnat to IVF tím, že všem dokazuje, že zbytek jde jak po másle. Neřeš to s ní, nebo jí pochval, třeba ti to vrátí. Hlavně klid 😉
A jeste souhlasim s tim, ze to mas lepsi takto. Ze to nakonec neni dobre ani pro tu sestrenku ani pro ty deti. Jestli se nad nema furt budou vsichni rozplyvat jak nad divem sveta, tak jim to muze jen ublizit :\\
Takze delej tak, jak je pro tebe nejprijemnejsi.. omez kontakt, nebo vychvaluj s nima, to je hezka varianta :D ale sama bych to asi nezvladla bez ironie a sarkasmu ;)
Dam trochu pohled z druhe strany, manzelova sestra deti krátce po 20citce, bydleni des, bez financni pomoci tchynr by pomalu neměli co jíst, i presto s nima byla cely rp doma, bez prace, ted bydleni lepsi, deti skolni, jejich deti i pres to,ze s nims byla neustále doma,tak dlouho pleny, nesamostatny atd
Ja od 5m dcery castecne pracuji, od roka a trictvrte chodi obcas do skolickx, od roka a pul bez plen, Samostatna, sikovna...
Ale jelikoz tchyne naší dceru furt dosz vyzdvihuje, tak treba neteř 8 letech ns ni dost zarly, Svagrova nam zavidi lepsi bydleni a vubec uz to vychvalovani (ktery se sice rado obcas posloucha) dela cim dal vetsi zlo
Takze to stve nekdy i obe strany
@astyna pokud by sis přála, aby více věnovali pozornost synovi, je třeba jim podat více informací - třeba ten facebook, fotky, hlídání a tak. Lidé se nebudou bavit o ničem, k čemu nic neví.
Jinak chápu, že ti srovnávání vadí. mamčina sousedka má podobně starou vnučku a jelikož je o rok starší, připadala jí ve všem úspěšnější, než já. Takže každá jízda výtahem byla "Michalka už má druhý ročník za sebou. Michalka už má státnice atd." Nehorázně mě to s..lo, protože jsem Michalku znala jako neschopnou krávu. Dneska je Michalka rozvedená samoživitelka a její bývalý je násilník.
pak ještě mamčina kolegyně měla tendenci porovnávat mě se svojí vnučkou, která byla prý vždycky krásnější a štíhlejší. Pak ji vyhodili z vysoké... když nad tím tak přemýšlím, tak asi fakt není dobré ty děti moc vyzdvihovat.... kašli na ně 🙂
@astyna jo a na to, že by na svatbě byli v centru pozornosti, můžou hned zapomenout. Ještě jsem nezažila svatbu, kde by nebyly number one ženich s nevěstou. A to jsem zažila svatby s echt rozmazlenými dětmi 🙂
Holky, moc děkuju 🙂 včera jsme to probrali s partnerem, tak snad to už bude v cajku, A jak píšete, budu se stýkat s lidmi, kteří jsou příjemní 🙂
@astyna Souhlasím s ostatními, že jste na tom mnohem lépe, protože vám nikdo nekafrá do života - svým způsobem chudák sestřenka. Svatbu si určitě užijete - bude záležet jen na vás, jak to budete vnímat. Samozřejmě, že se budou příbuzní opět bavit o dvojčatech, ale vy budete mít své příjemnější starosti a nejdůležitější je nevnímat a užít si svůj den!
@astyna Všimnete si, že lidé, kteří jsou opravdu se svým životem spokojeni, nemají potřebu to ostatním předhazovat. Přijde mi, že sestřenice má nějaký komplex (ivf, manžel co ji nepomaha, atd.), tak se vás snaží "trumfnout" a přesvědčit spíš sama sebe, jak je dokonala. Berte to jako fakt a nijak se tím (ac je to nekdy obtížné🙂) netrapte.
Přidávám pohled zase z jiné strany. Mě a mé sestře se stejně narodily děti. Já mám dvojčátka chlapce, ona jednoho chlapečka. Se sestrou máme pěkný vztah. Ale ono se to většinou točí kolem dvojčátek. Dvojčátka si každý pamatuje, všude jsou vidět. Mě bylo líto, že pro své děti se nemůžu dostatečně věnovat synovci. Upravilo se to, rodina se zklidnila, už se tak nerozplývali. Dnes jsou všem dětem 2 roky a když se setkáme, sestra se věnuje mým dětem a já jejímu. Ale věz, že to není jednoduché. Opravdu je maminka s dvojčaty středem pozornosti, ikdyž by si často přála opak.
Pokud Ti někde není dobře, nejezdi tam. Dítě to na Tobě pozná, vnímá stres. Já jsem omezila návštěvy rodiny na minimum. Jezdíme jen tam kde je jim a mě dobře. Většinou jsou to přátelé a ne rodina.
To je celkem normální já a manželova sestřenka máme obě holky 3 týdny od sebe. Akorát ta její v termínu s nízkou porodní váhou. Moje 32 týden a se skoro stejnou váhou jako její. A od tchýně a prababičky jsem taky neslišela nic jinýho než jen, že J dělá to a to. A je na tom chudinka tak a tak.. Zato moje T je taková a taková. Chodily jsme na Vojtovku, takže ve všem byla nastejno jak J, možná v něčem aji napřed.. Ale to bylo všem taky ukradený.. Takže po čase jsem je přestala poslouchat, rovnou jim řekla, že jesttli míní stále srovnávat, že nemusíme jezdit na návštěvy vůbec. Mrzelo mě to, protože malá je miluje, ale nedalo se nic dělat. A hle, ono to pomohlo 🙂
@ astyna naprosto ti rozumim, u nas bylo neco podobneho. Manzeluv bratr ma o 7m starsi holku a ziji u rodicu, a kdyz tchyne dojela poprve za nasim malym (300 km) uz u dveri ho oslovila "ahoj Luci" a pak cely vikend mu tak rikala a jen bylo "Lucka to, Lucka ono.." takhle dojela asi 4x behem 4 mesicu a ja uz byla vzdy vytocena tyden dopredu, protoze me mrzelo, ze neni schopna meho chlapecka ani nazvat jeho jmenem a jen cely vikend posloucham ..ale Lucka to delala takhke, Lucka ma tohle,Lucka ji tolik kase, ale Lucka tohle nedela, Lucka si sedla takhle atd. Manzel mi rekl, ze je to normalni, kdyz ji vidi doma denne a vecne ji hlida a maminky se zastaval a me rekl, ze ja si mam zajit k psychiatrovi... Ale me to neprijde normalni, kdyz jednou za cas prijede 300km a 95% casu mluvi o nejakem "parchantovi" (az tak moc mi tu malou znechutila). Az jsem jednou vybouchla, manzelovi rekla, ze se necham rozvest, ze uz chci mit od ni a nejake Lucky pokoj, manzel ji poprosil,aby o ni tolik nemluvila a tchyne ma ted strach jen jeji jmeno zminit... Ja te chapu, milujes sve dite, jsi plna hormonu, nadseni a lasky a nepotrebujes aby se mluvilo jen o nem, ale aby se mluvilo neustale o jinem diteti je unavne a to srovnavani je poburujici! Hlavu vzhuru, mejte krasnou svatbu a zacni je ignorovat jako ja, budes mit klid a soustred se na svoji malou lasku <3
@astyna No právě proto, že vše zvládáte, možná vytáčí sestřenku, tak se vám snaží vyrovnat a vyzdvihovat její "úspěchy". Nikdo, kdo je spokojeny sám se sebou, nemusí ostatní prece přesvědčovat, jak je spokojeny... viz. některé místní blogy nebo facebookove stránky obecně🙂 Dotycni (dotycne) spis přesvědčují sami (y) sebe.. to bude nejspis případ i vasi sestřenky..
A já napíšu něco úplně jiného 🙂
Byla jsem takhle před třemi lety čerstvě těhotná, venku vedro k zalknutí, mi bylo blbě, byla jsem schopná akorát vyjít s tříletou dcerou venku před barák na hřiště a tam si tiše trpět. A do toho mi zhruba obden volal můj otec, co si v té době našel slečnu ve věku, jako já, s podobně malým dítětem. A slyšela jsem, jak jezdí každý den na výlety a jak mají dlouhodobou jízdenku, aby mohli i pořádně po okolí a jak zvládá hory, muzea, bazén a kam já chodím? Vydržela jsem to dva týdny, pak jsem mu řekla, že narozdíl od ní já nejsem rozvedená a nemám potřebu ve dvaceti randit s chlapem o třicet let starším a že klidně strávím celé prázdniny na lavičce, ale narozdíl od ní mám spokojený manželský život a slušně vychované dítě.
Se slečnou se otec rozešel asi po půl roce, její dítě bylo neskutečně rozmazlený spratek a otec nakonec uznal, že asi chápe, proč je rozvedená.
Tyhle řeči štvou, člověka mrzí, že ho nikdo nepochválí, ale jsou horší věci na světě. Třeba manžel, který není schopný přebalit nebo okoupat vlastní dítě.
A musíš tu sestřenici na tu svatbu zvát? Je to váš den a nikdy se nezavděčíš všem...
Asi se s tim musis smirit :o( .Moje tchyne ma vnouce 18 let od posledniho, takze po tak dlouhe dobe maji miminko v rodine no a mala je jim ukradena, porad jsou poprdeny jen z nejstarsi vnucky ktere je 23 let, pro ni by se pretrhli :o( , nasi malou si ani nepochovaji a jen ji kritizuji :o( , mrzi to i manzela sam to taky vidi jak to je, ja uz to neresim, ale tu zaludecni neurozu mam pred navstevou taky ;o)