Nechápu chování matky, nepřijde mi to normální

@petull77 Já kolem sebe taky nemám všechny rodiny idylické, ale oni se aspoň domluví jako normální lidi, nehází na sebe špínu apod... Tohle prostě nechápu... A vadí mi, že svoje chyby hází na taťku, který ji má opravdu u zadnice, vůbec se o ní nebaví. Ona pořád žije v domnění, že má každý potřebu ji řešit, mluvit o ní nebo ji dokonce snad něco závidět... Nehledě na to, když jsem zjistila, že moje segra říká jejímu novému chlapovi ,,taťko" a její děcka ,,dědo" bylo mi z nich na zvracení... Jak si může dovolit někomu tvrdit, že taťka je ten, kdo ničí vztahy, když ony ho totálně zazdily jako otce a dědu??
Jako bavila jsem se sním o tom, co se dělo apod, ale prostě on jen kýval hlavou a nikdy mi neřekl: Ser na ni, nebav se s ní... Neřekl nic, prostě to nechal na mě... Jako bylo mu podle mě ,,příjemnější", že věděl, že nic nevykecám segře nebo matce, tak jako to dělala segra, takže i on se mi s něčím občas svěřil - že budou kupovat dům, na jakou jedou dovolenou apod... Ale 100% by mu bylo lépe, kdyby se bavil s oběma dětma - jenže už segře do zadku lozit nebude a to že ona si našla ,,náhradního tatínka a dědečka" pro něj byla asi tečka za tím, aby se on nějak snažil. Mrzí ho to hodně, ale nebude se přece ponižovat a doprošovat. A navíc, u ní byl vždycky častěji a za jejíma dětma chodil vždycky častěji než byl za celou dobu u nás, co máme syna...
Energií opravdu plýtvat nehodlám, už mě té energie stály moc... A to ona má ještě kecy - na každého jednou dojde.. Já nevím kolikrát jestli se mám smát nebo brečet, jestli je tak zoufalá ona nebo já 😀 😀 😀 Když jsme se ještě bavily, pořád domlouvala segře, jak se má vysrat na jejího chlapa, at si pronajme RPG byt, že ji pomůže, že on je partner a otec na hovno, neumí robit, je to hlupák, feťák a já nevím, co ještě... A hele - přestaly jsme se bavit a najednou je to vzorný partner a tatínek od rodiny, že pomalu lepšího nezná... Co to je za komedii tohleto???

Chápu... těma fázema :"dát ještě jednu šanci" jsme my procházeli ještě doposledka....
U nás se teda jedná o rodiče mého manžela, ale i tak - nikdo jim není dost dobrý, všechno jim vadí, oni nemusí nic, můžou všechno - když řeknou něco, čím cíleně ublíží, tak to pak popřou,případně otočí.
Říkala jsem si, že když vychovali dvě "normální " děti, tak nemůžou být tak špatní.
Ale po jistých událostech jsme kontakt utli úplně, švgrovou, svoji dceru drtí dodnes, protože ona je ta, co jí to nedá, aby nenavštívila svoje stárnoucí rodiče - jenže vždycky to dopadne stejně - neváží si jí, ubližují, nadávají. Oni se nezmění, nic jim nedojde. Jak jsme zjistili, tak jsou velmi zdatní manipulátoři, co potřeb ují jen abychom je poslouchali a dělali přesně, co si vymyslí.
Momentálně jsou opuštění, stárnoucí lidé, se kterými nevydrží dlouho nikdo - ani sousedi.
Je mi jich tak trochu líto, ale udělali si to sami.
Naubližovali se nám tolik, že stejné věci udělat/říct cizí lidé, tak bych s nima dávno vyběhla....ale proč si mám nechat ubližovat jen proto, že jsou to rodiče?
Je to smutné, myslím že podvědomě nás to nepřestane trápit do konce života, ale nemá smysl se trápit víc, než je nutné, obzvlášť pokud danou situaci není v mých silách změnit.
Takže pevné nervy, hodně štěstí a vyřaď ze svého života lidi, kteří ti nic nedávají, jen berou a uližují. 😉

Chápu tě, taky jsem kdysi neměla s rodinou extra dobré vztahy. No, dá se říci, že žádné. Situace nebyla stejná jako u vás, ale byla dosti podobná. Moje máma je člověk, která si žije ve svém vesmíru, totálně mimo. Nemluvily jsme spolu hodně dlouho, roky.
Když jsem se vdávala, ukázala jsem jim, že já jsem ta lepší, že mě slušně vychovaly a že jsem si z toho do života něco vzala a osobně jsem je na svatbu jela pozvat. Na svatbě byli, všechno ok, ale kontakt pak zase nebyl. Nijak zvlášt mě to netrápilo. Nicméně člověk stárne a začne přehodnocovat. 🙂 Dneska se s rodinou normálně bavím, navštěvujeme se, je to fajn, i se k nim vždycky těším.
Netlač se do ničeho, co ti ted nejde, časem třeba sama změníš názor a časem se ,,třeba,, změní i tvá rodina.

Mám taky velmi problematický vztah s mamkou, neviděly jsem se dva roky. Nikdy jsme neměly idylický vztah, já se velmi snažila, aby byl korektní, ale po smrti dcery jsem na to už sílu neměla. Je smutné, že nyní je mi lépe, když se nevídáme, ale rozhodně to není normální. Myslím, že propast se už prohloubila natolik, že nevím, zda půjde ještě nějak přemostit. Máma o setkání se mnou nestojí, nepodnikla jediný vstřícný krok a já taky ne. Ztrácíme čas, který máme a vůbec nevím, jak to řešit.

ahoj. popravde si to eviem predstavit ze aj taketo vztahy v rodine su.. v kazdom pripade, budes mat ovu rodinu a tam mozes zacat odznovu...
inak, vsetko to co popisujes mi pride ako zvratena snaha o kontakt. ako ked male dieta je nestastne a povie svojej matke ze ju uz nelubi a pritom chce len objatie a utvrdenie ze je stale oo lubene... to sa eda tolerovat ani tomu malemu dietatu, len tomu to mozes vsvetlit... dospelym ťažko...

Mas stesti ze si se od nich odpoutala. Kdyz uz s nima nebydlis a uz s nimi nejsi v kontaktu nemusis je vubec resit. kdybych mela takovou moznost odstehovat se nekam kam bych nevidela par osob ktere nemusim tak jsem ten nejstastnejsi clovek. neresila bych uz co o me rikaji nevidela bych je neslysela bych je byla bych ,,happy´´i kdyz to s tou sestrou zamrzi... Ja mam sestru a nedokazu si predstavit se s ni nebavit i kdyz jsme v puberte byly na noze ted uz kazda bydlime jinde mame svoje rodiny a jsme si blizke pomahame si a radime 🙂

Holky, paradox je ten, že normálně je mi jedno, co si kdo o mě myslí. Už jsem potkala spoustu lidí, co se nějak tváří a pak pomluví, co zveličujou, dělají z komára velblouda apod - s takovýma nemám zapotřebí se vídat a ,,kamarádit" - jsem dost samotář... Ale vadí mi, jak ona udělala co udělala, jak vyvolává nenápadně hádky, aby mohla samaritánsky přijít a ,,napravovat", aby se právě ona ukázala, jako ta úžasná, skvělá, co to s každým myslí dobře - přitom to ona sama to spunktuje a ničí vztahy... A na úkor toho, toto svede na lidi kolem sebe - na ty co prostě přestali tancovat, jak ona píská, co nehodlají hrát její nechutné hry, nehodlají být součástí jejich manipulací, odmítají být její šachové figurky - viz taťka a já a pár dalších... A ještě víc mě právě žere to, že jí to ti lidí věří a dívají se pak na vás jak s prominutím na nevděčného zmetka, spratka,.. přitom je ani nenapadne, že ona je prostě až podezřele milá, nikdy nepřizná, že by v něčem chybovala,... Držím se hodně zpátky od nich už právě proto, že mám syna - vlastní rodinu... Ano, občas se pohádáme s přítelem (já jsem bohužel po letech zkušeností s ní velice horkokrevný člověk a vybouchnu kvůli maličkosti mnohokrát, snadno se rozčílím a tak), ale prostě jsem šťastná a vím, že kdybychom se vídaly, bude šťourat do mojeho vztahu a rodiny nenápadně tak, jako to dělala u segry... Takže o důvod víc, proč prostě nechci. A nemám k ní vůbec žádnou důvěru a obávám se že toto se už nikdy nezmění...

Ahoj, přidávám se do klubu žen s komplikovaným vztahem s matkou 🙂 ta moje taky nedělá chyby, nikdy!! Dělej to nejlepší pro sebe, někdy je to bohužel utnutí kontaktu, to se nedá nic dělat..

@pavlinar Tak to mě mrzí, že jich je takových více ☹ Taky se nestýkáte? Jako kdyby to nebyly až tak závažné věci, tak by mi bylo jedno, že si chybu nepřizná, ale tohle je prostě přes čáru ☹

Moje rada zní. Úplně přerušit kontakt. Vymazat jí ze svého života. Zaměřit se pouze na svou rodinu,kterou máš ráda. Před lidma se snažit nad věcí povznést. Je to těžké přeci jen je to tvoje máma a babička tvého dítěte ale nenech si od ní ubližovat. Za to ti žádný člověk nestojí. 😉

@tomici Stýkáme se. Není to (asi) tak šílené jako u vás. Hodně se to zlepšilo mým odstěhováním. A bohužel jsem zjistila, že čím méně kontaktu, tím lépe. Právě, když jsem jako povolila a pustila si ji blíže k tělu, tak se mi to vrátlo jako podpásovka nebo kudla do zad. To se několikrát opakovalo, že už chyba fakt na mé straně, že jsem se nepoučila. Ale právěže mě to mrzí, pořád je to matka, že. Teď bych řekla, že to je dost dobré, ale jen když se vidíme max na 2 dny jednou za 2 měsíce :( :D
Už jsem taky např. dostala nevyžádané rady do svého fungujícího vztahu. Když jsem oplatila svými poznatky, co by měla zlepšit ona s tatou, tak mi kupodivu ani nepoděkovala :D :D Teď se směju, ale bývá mi fakt ouvej :( nejde se mi nad to povznést, říct si je taková a taková, a nechat to plavat.
Ale je nezměníme, můžeme jen sebe a svůj přístup. Práce na celej život.. :/

Trávila jsem s mamkou dovolenou, spoustu věcí jsem se jí snažila říct,jak mě mrzí, že pořád každému říká, jak je zklamaná,že má holku, jak mi v mém věku pořád do všeho mluví,je mi 53 let a matka mi vynadá,jak to,že jsem si koupila kabelku,jak to,že má moje dospělá dcera trojku ze zkoušky.. mlčela a já doufala,že se tŕeba zamyslí. Po návratu mi obvinila,že jsem jí vzala peníze. 😕Našla je a místo omluvy prohlásila,že jsem přecitlivělá. Podotýkám,že jsem od smrti dcery úplnê zničená a ještě dostanu kopanec od člověka,který by měl být nejbližší.To byla poslední kapka,od té doby jsem nepřišla.

Moje maminka nás s manželem hlídala vpodstatě do té doby, dokud byla plně při smyslech. Takže věčné otázky kam jdete, kdy přijdete, kdo tam byl. Dneska už si říkám, že prostě chtěla být víc s námi, aspon takhle. Nevím. Hodně mne to jednu dobu štvalo, a když někam vyrazila, měli jsme s manželem úplné prázdniny, nemuseli jsme se zpovídat. Pak najednou začala scházet a přestalo to - a ted se nám pořád ještě stýská. Máma je jen jedna.