Manželovo spaní a chrápání mi leze na nervy
Ahoj,
nevím jak začít. Je to jednoduchý, manžel chrápe.
A funí. A prská. A bublá. A skřípe zubama. A tak dále. Kdo zná, netřeba vysvětlovat, kdo nezná, nepochopí.
Obecné rady jako chodit spát dřív nebo mít špunty do uší nebo prášky nepomůžou. Nemůžu mít a nechci prášky na spaní, proč bych je měla brát já, když problém je u něj? Jsem skoro v sedmém měsíci těhotenství, budí mě nejen noční WC, ale každé kopnutí miminka. Máme dvouletého syna, který sice spolehlivě spí celou noc, ale občas si prostě zakňučí a potřebuje pohladit nebo tak - manžela to nevzbudí, takže musím být já ready.
Když jde muž na pivo, je to pak ještě horší, to ho už vyhazuju do obýváku. Klidně bych tam spala já, jenže tam úřaduje kočka, která v noci litá jak pošuk, takže kdo spí v obýváku se nevyspí tak jako tak. Kromě manžela samozřejmě. A opět, proč mám na gauči spát já, když chrápe on. A spát každý v jiné místnosti je prostě tak nejak smutný samo o sobě.
Ráno se syn vzbudí třeba v půl sedmé, já jsem hned vzhůru jak prvně kníkne a manžel hnipe v randálu vřeštění a pohádek klidně ještě další dvě i tři hodiny. To si stihnu vypěstovat nerva a když se on konečně vydadá, já už jsem na něj nás*ana tak, že nedokážu být ani milá a dát mu byť jen pusu.
Neskutečně mi to leze na nervy, mám pocit, že manžela začínám nesnášet. Před usnutim jsem a priori nas*aná, protože manžel chrápe skoro hned jak položí hlavu na polštář a ráno jsem vzteklá hned po probuzení, protože jeho nic nevzbudí a já čumákuju už x hodin, když on milostivě vstává. A pak mu ještě dlooouho trvá než vůbec začne fungovat (půlhodinová sprcha a tak), nehledě na bonus toho, že přes noc se v něm nakumulujou všechny ty chlapský pachy a jak jsem teď citlivá na každý smrádek.. No asi nemusím rozebírat..
Když je pracovní den, je to lepší, to prostě vstát musí, jenže já většinou taky a to pak v práci nestojím za nic. A navíc mám výčitky kvůli miminku, že jsem vzteklá a občas i že to třeba fakt přeháním a sama si to v sobě živím.. Víkendy jsou ale prostě pekelný. To vstane klidně i v deset. Dneska třeba, já usnula po půlnoci, vzhůru jsem od pěti, syn od půl sedmý a manžel se vzbudil teď.
Nepomáhá nic, žádné prosby, hádky, vysvětlování. Problém bagatelizuje, nebo si z toho dělá srandu. Nebo mi řekne, že chrápu taky, to bych ho vzala něčím tvrdým po hlavičce. Nebo mi řekne, ať se dospim, když jsem doma a on v práci a syn ve školce. (Pracuji jen na DPČ, nedávno mi skončila RD a za chvíli nastupuju na MD)
Byl v kontaktu se spánkovou laboratoří, slíbil že tam půjde na vyšetření, ale tehdy, kdy byl ochotný tam jít to nešlo a doktor mu řekl ať zavolá za měsíc. To už je víc jak půl roku. Když mu řeknu, kdy tam hodlá jít, jen řekne, že jo, že tam zavolá. A nic.
Jinak manžel funguje skvěle, je to dobrý táta a tak. Máme své problémy, ale celkově je náš vztah opravdu dobrý a lidi kolem nás nás mají za dokonalý pár 🙂
Jeho chrápání a vůbec spánkový režim mi ale ničí vztah k němu a já už nevím co s tím dál...
Jak jste se s tím vypořádaly(i) vy?
Hmm máme to podobně, s tím rozdílem, že manžel to chápe, že já takto spat nemůžu, tak spime každý dlouhodobě v jiném pokoji.. Případně já si vezmu špunty do uší, když jsme někde na návštěvě a musíme spát spolu. O víkendech máme nastaveny kompromis, jeden den se může dospavat a jeden den vstanem oba. Chce to trochu pochopeni navzájem.. On s chrapanim a funenim nic moc nenadělá, ty nenadelas nic s tím,že ti to vadí.. Mě každý říkal, že si zvyknu..nezvyknu, potrebuju na spani hrobové ticho. Manželství nám funguje nejlépe, když spime takto v jiných pokojích, tak jsme spokojeni 🙂 máme 3+1, manzel spi sám, já s miminkem, časem budou děti mít svůj pokoj a my si pořídíme do obyvaku pohodlny gauč.. A budem se na gauči střídat. Manžela nadevše miluju ale společné spaní jsme nepraktikovali nikdy..proste to není pro každého 🙂
@magdalenan Chápu tě,chrápání je přímo otřesné,můj chlap naštěstí chrápe jen trochu,to do něj hned drcnu a přestane,dost při spaní funí,to mi taky vadí,ale dokážu u toho usnout. Občas ze spaní chrápe i naše čivava,pak si připadám,že spim snad někde v zoo,jeden funí,druhý chrochtá :D do toho se budí malá,no děs :D Ve vašem případě bych uvažovala o odděleném spaní,pokud to jde,protože to co popisuješ je fakt hrůza.
Oddělené ložnice v bytě 2kk bohužel nejdou 🙂 Už asi dva měsíce hledáme dům ke koupi, tak třeba pak, ale já bych chtěla, abychom spolu prostě mohli spát normálně v jedné posteli. Navíc když kamkoli pojedeme (tchýně, dovolená) stejně budeme spát spolu.
Když ho chci postrašit a řeknu mu třeba, že se mi v noci udusí kvůli apnoe nebo že ho udusim sama polštářem, odvětí vtipně že pak aspoň bude mít klid od těch mých keců 😀 S tím se nedá pracovat... 😀
@magdalenan To je ale NESKUTEČNĚ!!!!!!! sobecký! Ty ses prakticky už několik let pořádně nevyspala, zatímco on si spinká jako miminko a ještě na to reaguje takhle? Smutný nesmutný, nekompromisně bych ho na noc vystěhovala do obýváku, dokud to nezačne řešit. Klidně ho v noci nahraj, ať ví, co strašnýho ti dělá. Třeba mu to pak dojde a bude se chtít léčit. To přeci nejde, být matkou, starat se o domácnost, chodit do práce a v noci se nevyspat. Ty rady, že by ses měla dospat přes den, ať si frajer strčí do ......, spánek přes den není to samý, jako spát celou noc. Hnusák jeden odpornej, sobeckej! Můj manžel taky chrápe, sice ne pořád, ale tak půl na půl. Já bych se bez špuntů prostě nevyspala a to by bylo pro mě peklo. Naštěstí to u něj není tak hrozný, takže špunty zabírají a když je to nějak moc, tak ho opatrně vzbudím a on se otočí na břicho (to pak nechrápe). Na tvém místě bych už skoncovala s ohledama a klidně mu řekla, jak ho po tom jeho sobectví a mém nevyspání začínám vnímat 😠
mě teda upřímě váš postoj příde šílený je o jeho problem a ona za vše muže jste tak trochu stejný sobec jako manžel a být naštvana kvuli tomu že si přispí mě přijde že jste naštvana an celej svet už jren tak z principu
Opravdu kdo nezná, nepochopi. Spánek je základ a pokud se člověku dlouhodobě nedostává, mívá to negativní dopad na celkovou kvalitu života.
Já skutečně soucitim, také nemám na spánek ideální podmínky a odráží se to tak, že ráno se mi nic nesmí ani priplest do cesty, protože je ze mě preunavena furie.
Obecně nemám ráda, pokud jeden z partnerů problém zlehcuje..
Bez ohledu na velikost bytu, pošli manžela vedle, ať se po nějakou dobu dospis, abyste si o tom pak mohli v klidu promluvit. Ve fázi akutního dlouhodobého nevyspani bych moc nedoporucovala se do něčeho pouštět, musíš být jiste velmi podrážděna a vznetliva - ale já to chápu!!
@magdalenan U nás doma jsme měli problémy se spaním taky. Ze začátku vztahu u manžela - hrozně skřípal zubama ze spaní, to se prostě nedalo. Nějak mu to ale přestalo. No a jeden čas jsem měla problém já s chrápáním. Manžel mi říkal, jak je to hrozné, že se to prostě nedá. Spala jsem tak tvrdě, že takové to "mlaskání" mě stejně neprobudilo, tak pak mě třeba pohladil, otočila jsem se a byl pokoj. Řekla jsem mu, ať mě nahraje, protože jsem to chtěla slyšet. On nechtěl, říkal, že je to trapné mě nahrávat. Jednou mě ale nahrál a byla to hrůza. Takže pokud si z toho dělá manžel legraci, tak doporučuji nahrát, když jsem se slyšela, tak jsem se styděla. To období je už, naštěstí, za námi a já chrupkám občas a to jen trochu. Takže nijak jsem to řešit nemusela.
Můj táta ale taky chrozně chrápe, je silnější. Přestal chrápat když zhubnul, když nabral, tak zase začal. Jinak babička byla taky na operaci kvůli chrápání a stejně chrápe dál.
Máme doma to samé, za měsíc jde manžel na operaci měkkého patra, tak snad to pomůže. Má k tomu i spánkovou apnoe. Do spánkové poradny jsem se ho snažila dostat minimálně rok. Nakonec jsem ho postrašila, že v noci asi nedýchá (přiznám se, že jsem to trochu přibarvila, ale nakonec to pravda byla) a všechny doktory jsem domluvila já. Než šel na preventivku, zavolala jsem jeho praktické, jestli by mu nenapsala doporučení na spánkovou poradnu, že jsem se už půlrok nevyspala, tak to pro mě udělala 🙂.
Spíme odděleně, jinak se to nedá. Nakonec to manžel pochopil a spí v obýváku. Ale než se mi ho podařilo přesvědčit... on má ten názor, že když nebudeme spát spolu, tak se rozvedeme, no na palici. Tak jsem ho budila když zachrápal. Mmch, opravdu začne hned jak lehne, ještě ani neusne a už řeže. Samozřejmě jak na něj zamlaskám v tento moment, tak je naštvaný, protože prý nemůže chrápat, když ještě nespí. Někdy je to jak v cvokárně 😀
Takže jsem do něj většinou párkrát šťouchla nebo zamlaskala nebo naštvaně vrčela (občas jsem v posteli nadávala 😀) a pak se většinou odebral do obýváku. Mám to jako ty, v obýváku máme andulky a stačí když seskočí z bidýlka a vzbudí mě to. On se vyspí skoro kdekoliv. Když jsem se odebrala do obýváku já, tak se vždycky vzbudil (protože máme v obýváku šprajclé dveře, vždycky to zaduní celým bytem když se otevřou) a začal se rozčilovat, že naše manželství jde do kytek, protože spíme odděleně. Já jsem pak naštvaná pak neusnu do rána. Teď když už rovnou spí v obýváku je to mnohem lepší. No, koukám, je to všude stejné 🙂.
Taky to tak máme, nemusí ani vyloženě chrápat, ale mě po těch letech s nespavými dětmi budí i to, jak funí. Nejšťastnější jsem, když se starší dcera v noci vzbudí a manžel si jde lehnout k ní do pokoje. Taky jsem vždycky vzteklá, že nestačí, že mě budí děti, ale ještě chrápající manžel. A moc dobře si pamatuju, že v těhotenství to bylo ještě xkrát horší. Teď už jsem zvyklá léta nespat, takže jsem sice ráno nas.... ale už to neřeším. Pokud je to u tebe takový problém, trvala bych na tom, ať se manžel odstěhuje na gauč, nebo na matraci na zem. Teď tě čeká nejnáročnější období s miminkem a každá minuta spánku dobrá. Nehledě na to, že pokud chrápe hodně, může budit i mimčo - nebo to moje by určitě vzbudil 🙂
😀 😀 😀
Promin, zadnou prevratnou radu nemam, ale dokonale jsi to popsala, vazne brilantni. 🙂 Mozna mu to dej precist, to by s nim melo pohnout.
U nas nastesti staci, kdyz do manzela dloubnu (nebo kopnu), on se prevali a je klid. Takze drzim palce. 🙂
Odloisnost potreby spanku je sileny, ale je potreba to respektovat. Ja osobne Jsem nespavec, nepotrebuju tolik spanku, jak manzel. Ja jsem klidne od 6 - 7 vzhuru, manzel klidne do pul 10, ne-li dyl. Driv jsem kvuli tomu hodne vzteklila, ted se snazim to respektovat. Proste nekdo to ma tak a jiny zase onak... Vzdy si to prevratim na sebe, ze kdyby me nekdo nutil spat aspon do 8, tak bych to proste nedala a jen tak valeni v posteli me taky nebere, takze jakmile otevru oci, dostanu hlad a musim vylezt😀 nekdo ma potrebu spanku vetsi, nekdo mensi, no.... a hlavne jsem prisla na to, ze kdyz ho opravdu necham vyspat, tak ten den se zacne fajnove, ale jakmile ho vzbudim, je protivnej, takze usiju bic akorat tak sama na sebe.... no a s chrapanim???? No coment.... Manzel chrape jen co zalehne a to bych fakt nedavala.
Ahoj, popsala jsi to skvěle, bavím se u toho 😀 ...ale teď k věci....manžel chrápe taky, hlavně jak lehne na záda, to je konec, není noc abych do něj nekopala, že mě tím svým chrápáním budí, špunty nepomáhají, jedině že bych si porušila zvukovody 😀 co hůř, před pár dny spal v obýváku na sedačce, byl s chlapama na pivě, odmítla jsem čuchat jeho alkoholový odér....no on mě vzbudil s tím chrápáním i z obýváku 😲 😲 😲 taky to strašně bagatelizuje, že on určo nechrápe, moc to nafukuju...každopádně mě to obtěžuje, narušuje to spánek, pak jsem protivná jak vřed na zadku.
Pak zjistím, jak se málo vyspal, že jsem ho pořád budila...no tvl...když má volno, spí si klidně do 11-ti, takže ho vždycky nasraně budím, at leze z tý postele,...nejhorší je jak ho probudím, on teda jako že vstane, příjdu do ložnice za 5 minut a vesele si spí dál 😀 🙄
@karlajasmine mam to uplne stejne, taky potrebuju hrobove ticho. Manzel ti respektuje a kdyz chrape, vyzenu ho do obyvaku. Ale je smutny, kdyz vidi, ze cssem asi kazdy budeme spat sam. Pro me ale jine reseni neni, nezvyknu si, zkousela jsem to a po par uplne probdenych nocich jsem to vzdala.....e
🙂 musela som sa bavit.. akoby si mi z duse hovorila.. ale ako vidim, tak tu baby tiez pisu len svoje trapenia a ziadne riesenia nefunguju.... a uplne chapem ze niekedy ma clovek chut poriadne drzat pritlaceny vankus na tvari 🙂 ... ale nic ineho, ako to ze ja idem spat do pracovne som zatial nevymyslela... lebo aj ked ho nahodou kopnem (tak silno aby sa zobudil) len sa prevali.. hm... ale spravila si mi dobru naladu 🙂
@klaraslavickova Jasně, že je naštvaná ne celej svět, když je dlouhodobě nevyspalá!!! Nedostatkem spánku se mučí zajatci, když neúčinkuje fyzické týrání.
@magdalenan Chápu to, znám to moc dobře. Moji rodiče spí už léta odděleně. Táta děsně chrápe, mamka se odstěhovala do pokojíku, protože to nebylo k životu. Můj brácha zase naopak se musel odstěhovat zase taky, protože jeho žena chrápe a on má tenké spaní, takže i přesto, že jsou ještě mladí, spí každý ve svém pokoji. Je to smutný, ale je to tak. Jinak já mám také velmi tenké spaní a vše mě vzbudí. Můj manžel naštěstí chrápe, jen když se napije, nebo má rýmu. To na něj mlaskám, nebo ho rovnou vyhodím do obýváku. Trvala bych na tom vyšetření. Jde přece o váš společný život a měl by to být společný cíl to vyřešit. Držím palce
No, chlap po nocni spi od 7-16:00, po odpoledni, kdy prijde v 22:30 spi vetsinou do obeda. Po ranni uz v osm vecer je tuhej. Chrape, mlaska atd. Ja spim dve hodiny denne, mala se budi na kojeni tak 8-10x a ja pak treba dve hodiny cumim a zas je vzhuru. Rano s ni vstavam, vecer uspavam, chlap spi a je v komatu. Vsude stejny :D
Hahaha 😀
Zakladatelka popsala mě a moje pocity 😅 Jestli existuje na světě něco, co z hloubi duše nenávidím a co mě užírá zaživa, tak je to něčí chrápání. Už asi 15 let mám děsný problémy se spaním, všechno mě budí, v noci se milionkrát probudím, chodím na záchod....a když někdo chrápe, tak si fakt přeju bu'd umřít nebo mám chuť vraždit 😕 😅
Dokud jsme byli bezdětní, spala jsem se špuntama v uších, občas ani ty nepomáhaly, ale dalo se tak přežívat....ALE potom se narodil syn, a to jistě uznáte, že s novorozencem se se špuntama v uších spí dost blbě. Začalo peklo 😠 Já nasraná a k smrti vyčerpaná a manžel nasraný, že ho "pořád budím, pořád na něj mlaskám" a že se vůůůůůbec nemůže vyspat...
Jistě, že to nemělo a nemá jiný řešení, než oddělený spaní. Takže prostě manžel spí buď v obýváku nebo v pokojíku. Dává mi to za vinu, oddělené spaní se mu nelíbí. ale zátoveň odmítá uznat, že já mám taky právo se vyspat a můj problém bagatelizuje a vinu háže na mě.
Takže já se synem spím v ložnici - stačí, že mě budí on, blbě spí 😒 Jsem těhotná a postupně z pokojíku děláme dětský pokoj, ve kterém bude spát manžel se synem a já s miminem v ložnici. Takže na pár let mám zase "po starostech". Co bude, až půjde i mladší do děcáku netuším a ani na to nechci pomyslet (určitě se mi bude chtít manžel zase nacpat do ložnice 🙄 🙄 🙄 )
Mým snem je velký dům, kde by si manžel udělal svůj pokoj, kde by si chrápal třeba do pos*ání...a je zajímavý, že s tím by i on souhlasil 😀
Dámy moc Vám děkuji. Sdílená bolest, no však to znáte. Na jednu stranu mě těší, že jsem našla potřebnou útěchu "nejsme v tom samy", na stranu druhou se zdá, že oddělené spaní je jediné řešení.
Dneska jsem se na něj ráno hned vrhla, dokud jsem byla rozjetá z toho vyplakání se tady a slíbil mi, (bude příští týden mimo ČR) že hned jak se vrátí, tak tam zavolá a objedná se.
Chodíme spát každý večer spolu, je to takový rituál, když jeden z nás není doma, čekáme na sebe... A když jde občas jeden z nás do toho obýváku, tak mám prostě pocit, že je to špatně. Ale teď jak to tak čtu, asi si to člověk automaticky spojuje v mylné kombinaci oddělené ložnice = špatný vztah.
Opravdu mi pomohlo si všechny příspěvky přečíst a nad každým z nich se zamyslet, nebo zasmat 🙂
Moc Vám dekuju, dám vědět, jestli splní svůj slib a objedná se 🙂
Chápu, připojuji se k ostatním s návrhem odděleného spaní. Když člověk nespí v noci, těžko se funguje i během dne.
Ahoj,
taky mám doma to samé, ale chci napsat jedno - oddělené ložnice (když už je pak ta možnost a člověk nebydlí v 2+1, kde to vzbudí i z vedlejší místnosti) jsou úplně super! Neznám nic lepšího, bože neznám nic lepšího! Člověka to nejdřív děsí, že je to jako divné nebo co, že manželství půjde do kytek, ale ta pohoda! Ta nekonečná svoboda!!! Nikdo ti nechrápe do ucha, neprdí pod nos, nepouští ti doblba TV i když se na to nedívá a spí (ostatně TV v ložnici je zhovadilost, všem se omlouvám). Ty si chodíš spát kdy chceš, jak chceš a děláš si co chceš... Bááájo. Jen na to přistoupit a pozitiva pak rozeženou kdejaké pochybnosti, které byly snad na začátku.
Sexuální život není nijak omezen, můžete se zvát na rande (ke mně? Nebo k tobě?), můžeš u něj "přespat", ale pak zjistíš, že tohle stejně nikdy dělat nebudeš a budeš zdrhat "k sobě". Manžel má scůj mládenecký pokoj, kde je binec jako po vyhoření, prachu k zblití, zbytky jídla po nábytku a mě to vůbec nemusí nervovat, protože tam už ani nechodím🙂
A žije se nám krásně a jsme oba spokojení, už bychom neměnili.
Takže se nikdo nebojte porušit konvence a buďte trochu pankáči! 😝
No teda u nás přítel naštěstí jen skřípe zuby... chrápu já... a to tak, že kolikrát vzbudím sama sebe. Teď se bojím co si o mě asi musí myslet a jestli mě začíná nesnášet. 😀 Ale já ho aspoň nechám dospat.
@dzungala Tak teď se tu s mužem svorně řežeme smichy, díky! 😀
Hmm, tak manžel mě ještě informoval, že v té laborce jsou jen jeden den v týdnu a že se tam nepojednává, ale rovnou prostě přijde a čeká, jestli na něj přijde řada. Nebo tak nějak... Máte stejnou zkušenost? (Praha)
@magdalenan já to dělám tak, že máme společnou ložnici. Většinou to jde, a když ne, tak se prostě zbalím a jdu do druhé ložnice. Nebo se vzbudím uprotřed noci (spíše mne vzbudí chrápání), tak se opět přestěhuji. Vyloženě spát každý jinde bych nechtěla, takto mi to přijde fajn 🙂
Ale vyzkoušela jsem vše možné, a chrápání se dá hodně ovlivnit, třeba tím, co jí a pod.
Jinak u prvního dítěte jsem ho ze společné ložnice "vykopla" někdy ve 4 měsících, když začala malá blbě spát a já jsem pak přes jeho chrápání nemohla usnout. Ale řekla jsem mu, že to budí malou, než to vadí mně 😝 😀 A u druhé už jsem se odstěhovala já rovnou. A zdůvodnila jem mu to tím, aby se mohl vyspat, když vstává do práce 😀
Vubec me nestraste.Uz ted cumim 3 hodiny do zdi nez zaberu jelikoz ten muj taky,chrape ,bubla pusou,prdi a me se divi ze jsem rano pak nas*ana .Mit dite tak je asi uz po me.Tot mate pevne nervy :D
No já nevěřím tomu, že se to dá "chirurgicky" spravit. Člověk si na to prostě zvykne a nevadí mu to, anebo nezvykne, a pak všechny pocity typu "spát každý v jiném pokoji je smutný samo o sobě" urychleně hodit za hlavu. Myslím, že se to dorovná právě tím pocitem nenasrání po ránu, menší únavou, a pak to celkově může pomoci pohodě vztahu.
Že své zkušenosti ti neporadím, ale mám v okolí par, chlap sel dokonce na plastiku horního patra kvůli chrápání, bohužel je to velmi bolestivý zákrok a navíc ne trvalý! :-@ -může to být řešení, ale nejspíš jen na pár let...Já bych asi v takovém případě trvala na tom vyšetření ve spánkové laboratoři - zjistit , co je za tím chrápáním a zda to nemůže mít nějaké vážně zdravotní příčiny, trochu bych ho postrasila nějakými články a příklady 🙂 no a pak byste viděli, co se dá dělat.
Nejsem ani zásadně proti odděleným ložnicim - je škoda zničit si jinak pěkný vztah kvůli spaní a navíc "chození na zalety"🙂 může mít také svoje kouzlo..Ráno se pak potkáte oba odpočinuti a dobře nalazeni;)