Manžel se nevyrovnal se smrtí svého syna

@keksik002 Bylo mu 12 a zemřel na rakovinu

To je mi moc lito.. Uz to nebylo žádné miminko, meli spolu urcite krasny a pevny vztah a najednou syn neni.. A je jedno zda je to cerstve nebo x let.. Co si zkusit s manzelem promluvit, rict mu co vas trapi a co můžete udelat pro to aby se to zlepsilo..

Předpokládám, že syn byl z manželova předchozího vztahu a nebyl to Váš syn. Přežít vlastní dítě je nejhorší, co může rodiče potkat, manželovi se vůbec nedivím, že ztratil smysl života, ale chápu i Vás, že chcete i přes tuto tragédii žít normálně, máte na to právo, i dcera si zaslouží hezké dětství. Těžko se radí, co teď dělat, ztrátu dítěte nepřežije hodně manželství, i ty ve kterých šlo o společné dítě. Pokud byste od manžela odešla, ztratí už asi veškerou chuť a vůli k životu. Existuje sdružení Dlouhá cesta, pro rodiče, kterým zemřelo dítě, zkuste se na ně obrátit, třeba Vám poradí a pomůže sdílet svoji bolest s někým, koho potkal stejný osud. U mužů je to asi horší, dusí bolest v sobě většinou . Neuvažovali jste o dalším dítěti?

S takovou tragédii se člověk smiřuje celý život, chtít po tak krátké době, ať se veselí a chová, jak je ti libo, je vrcholně sobecké. Ano, život jde dál, nemůže se v tom smutku utopit, ale to přece neznamená, že bude dělat nucené veselí na oslavách. Zajdi si k psychologovi i ty, poradit se, jak mu to třeba pomoct zpracovat, protože můžeš hrát dost klíčovou roli v jeho budoucím životě. Načti si něco o zpracovávání tragických událostí a hlavně buď trpělivá a nenásilná. Musí to být složité i pro tebe, ale z tvého příspěvku cítím dost chlad. Když sis brala muže s dítětem, vědělas, že v jeho srdci je minimálně to dítě a stala se nejhorší věc, jaká může rodiče potkat a ty teď místo, aby ses to snažila s mužem přežít ty nejhorší chvíle a jít dál, vytahuješ rozvod a že nechce slavit. Dokážeš si vůbec představit, jak by bylo tobě?

Doporucuju kraniosakralni terapii, hned po prvnim sezeni jsem zaznamenala rozdil. Pomohla mi..

Teda myslim pro manzela, na zpracovani toho traumatu..

Ano, rozveď se s ním, on se vrátí ke svojí bývalce a budou společně oplakávat jejich zemřelého syna....protože takhle to má být a jeho chování je zcela normální a přirozené a on je momentálně zcela normální partner...i po dvou letech...pokud nezabírají rady od jednoho psychiatra, může manžel zkusit jiného...hodně záleží i na osobnosti psychiatra, nemuseli si "sednout" .... já přijít o dítě, tak nemít druhé, si to jdu zrovna hodit....je to strašná bolest, se kterou se někdo nevyrovná nikdy, vaše poslední věta mě zamrazila....místo abyste byla manželovi oporou, tak se s ním chcete rozvést, ale kvůli penězům s ním zůstanete? to ho už vůbec nemilujete? kdyby začal pít, mlátit vás, rozbíjet věci v domácnosti, ubližovat společné dceři, tak bych řekla OK, to je na rozvod, ale tohle? když se s ním teď rozvedete, myslíte, že mu to psychicky pomůže a vzpamatuje se a bude jako předtím? on už nikdy nebude jako předtím..... zaměřte se na to, jaké má koníčky, co rád dělá, další dítě bych nepořizovala jak někdo radil, jedno dítě nejde zaplácnout druhým, radila bych štěně nebo nějaké zvíře, které měl rád syn, nemůžete chtít, aby manžel na syna zapomněl, jako že nikdy nebyl.....

Ta poslední věta .... Mazec

Píšete jak není žádná legrace být samoživitelkou, ale na druhou stranu on by se měl se vším smířit a jít dál jakoby nic? Hezký pohled na věc.

Tohle je věc, která prostě někoho tak zasáhne, že to prostě ani léty nepřejde..

Porodila jsem v 6. měsíci mrtvé dítě. Nikdy jsem ho neviděla, neměla s ním žádné zážitky, přesto mi trvalo půl roku, než jsem se z toho vzpamatovala a naštěstí po dvou letech přišla dcera, které mě z pocitu neskutečné marnosti dostala. Neumím si představit, jaké by to bylo přijít o takhle staré dítě. Pokud je na tom manžel takhle blbě, potřebuje podporu ve formě terapie, zřejmě jiné, než té, kam teď chodí. Potřebuje cítit lásku od své rodiny, ne výhružky rozvodem. Pokud je dcera jenom Vaše, ne jeho, musí to úžasně bolet. Zkuste si představit sebe na jeho místě. Možná se i Vy někde poraťe, jak s takovým člověkem mluvit, jednat.

Bude to ode mě znít hrozně, ale já osobně bych s tebou vyrazila dveře...mluvis jako sobec. Víš co je to ztratit milované dítě? Víš jak se z toho člověk dostává? To je úplná tragédie a já se každý den děsím toho abych to nezažila, protože v rodině tato bolest byla a je a u přátel také a i jedna maminka mezi náma se strašně moc trápí a člověk na ni každý den myslí.

Ten chlap potřebuje najít nějaký podpurny bod, jak se z toho nejhoršího vylizat a je to běh na dlouhou trať a mimo jiné, v tom máš hrát hlavní roli ty. Jakožto partnerka mu máš stát oporou a být jeho skála v dobré i zlem a ne se sebrat a zdrhnout, protože prostě chceš zahodit problematický život a začít zase juchat. Přišel o dítě před 2 lety, to na vyrovnání se a takovou tragédii nestačí. Buďto sis ho našla z lásky a nebo z jiných důvodů. A upřímně v této situaci jestli ty budeš samoživitelka je vedlejší, sorry. Vzpamatuj se a jdi chlapa obejmout, protože to potřebuje.

Podpor a podepři ho ještě víc, k psychiatrovi ještě psycholog a manzelska poradna (nebo parova terapie, mediator apod.)

Teda tohle je ale smutné čtení....
Mám dvě děti které nejsou manžela.predstava,ze se jim něco stane..a manžel by mě opustil protože se nebavím?
Uf.
Kdybys neměla děti,ještě bych se snažila to nějak pochopit. Ale dítě máš. Umíš si to jen trochu představit?
A jediné na co myslíš je jak by to bylo náročné finančně???
Holka,udělej v první řadě něco sama se sebou.
Karma je zdarma.
Kdyby si ho přestala milovat, kdyby v tom byl někdo jiný, kdyby ste si nerozuměli,ještě budiž ...ale protože se nedokáže vzpamatovat že smrti dítěte?????????tohle řekne matka???
To je moc.

Máma potratila v 8. měsíci, mě bylo tenkrát 9.
Pořád jsem si opakovala, jak je to možné, že se to stalo zrovna nám, špatné věci si dějí ve filmech nebo cizím lidem. Letos na Mikuláše by sestra měla 18. Každý rok to obrečím. Sakra, brečím i teď! Zkuste se do manžela víc vcítit.

Jsou rány života, které se hodně těžce hojí a tohle je rána, o které by se dalo říci, že je nezahojitelná. Je mi z Tvojí zprávy opravdu smutno...

Ja nevim, ze te jeste bavi tady takhle trollit. Je to porad dokola. Vyrobis hardcore dotaz s kontroverznim vyznenim a stejnymi hrubkami, baby se ti tady postekaji, vyrobis dalsi takovy dotaz, baby se ti tady postekaji. Jako co si tim kompenzujes, zo netusim, ale skoro si myslim, ze nez zakladat debaty na MK, bys mela navstivit psychologa, aby ti pomohl vyresit, co te trapi. Treba zjistis, ze nedostatek kamaradu se da resit i jinak nez tim, ze budes obtezovat ostatni.

@sudylichozrout Myslíš, že je to troll? Ty víš o koho jde? Já bych byla jedině ráda, kdyby to tak bylo

@sudylichozrout ty mede. Hele jestli je to troll, tak by potřebovala po drzticce, protože tohle už je za hranou a s tímhle se nezeretuje.

Mě trvalo 7 let se dostat ze smrti syna (5 měsíců) a dcery (zemřela ve 39tt). Nepochopíš to protože si to nezažila ( díky bohu že ne 🙏). Je to zdlouhavý proces. Nejdřív pekelná bolest, ta trvá kolem roku , někdy o trochu déle. Pak začíná teprve boj o to, aby se člověk vzpamatoval. Najdi si na netu stadia truchlení, poraď se s někým kdo o dítě přišel ( například na webu dlouhá cesta) a snaž se porozumět. Chápu že tě to může obtěžovat, chceš žít šťastně a je to v pořádku, ale on je teď v hluboké propasti a než se s tím smíří, bude to těžké a dlouhé.

chce to jen cas aby se stim vyrovnal, muze to trva klidne jeste nekolik let ale tim ze od neho odejdes ho znicis jeste vic ale samozrejmne mas pravo na svuj stastni zivot

Neprisla jsem o dite. Ale behem poslednich 5 mesicu jsem prisla nahle o nevlastniho tatku 48let, 2 bratrance 26,30 let, vlastniho tatku 54let a musela uspat 2sve milovane pejsky. Tolik bolesti a trapeni je proste na jednoho cloveka moc. Jsem uzavrena snazim se pred rodinou fungovat, ale pak se v tom utapim sama. Nejsem pripravena to sdilet s ostatnimi. Chodim k psychiatrovi a jeste dlouho budu. Nemam na nic naladu, nebyt dcery tak vanoce uplne vypustim. Stahla jsem se od lidi, chci mit klid a byt sama..... Dostala jsem ted stenatko, moc mi pomohlo, upnula jsem se na nej.
Manzel proste potrebuje cas, musi to v sobe zpracovat, nekdy je lepsi ho nechat chvili v jeho svete nez nutit do aktivit, na ktere nema pomysleni.
Mejte trpelivost, jak by bylo vam v opacnem pripade