Manžel neuzná chybu. Co mám dělat?
Jdu si pro radu.
Pohádali jsme se. Já i manžel jsme na sebe vyjeli. Mě příjde že in se jako první hnusně a ostře vymezil...mu zase příjde že první jsem byla já. No klasika.
Přičemž já se pak uklidnila, ovládla emoce, během hádky ho požádala, ať se uklidníme, prostě snažila jsem se deeskalovat konflikt. Manžel ale když je v ráži tak jede a jede jak kolovrátek, je osobní, ponižuje mě, neumí přestat no hrůza..
No ale jde o to, že jsme druhý den byli schopní si akorát tak napsat pár sms. Mluvit jsme o tom ani jeden ještě nedokázali, asi abychom se znovu nepohádali...
Bohužel vše svádí na mě, jako vždy. Napsala jsem mu že si uvědomuju selhání a že mě to mrzí že jsem se chvilkově neovládla. Ale že stejně se zachoval i on, navíc on se neovládal po celou dobu konfliktu a ani se nesnažil ho deeskalovat. Napsala jsem mu že očekávám že mi dá také najevo že si uvědomuje své chování a selhání. Že rozhodně není bez viny.Na to mi odpověděl že je vše moje vina.
On prostě neumí uznat chybu. Brutálně mě to s*re a opravdu to nesnáším. Je to pro mě tak těžké uznat chybu ale stejně to vždy udělám. Protože nejsem malé dítě a nebudu trucovat a svádět vše na druhé. Mince má vždy dvě strany a to i ve sporu. Ale on je klidně schopný tvrdit že za vše můžu já a on že neudělal nic špatně.
Já se z toho už fakt zblázním. Nakonec jsem mu spíš ze zoufalství napsala, že pokud taky neuzná že se nechoval správně a že taky má co zlepšovat, nepromluvím s ním už ani slovo!! Vnitřně to tak opravdu cítím. Vůbec si ho nevážím jako člověka pokud je schopný vše svádět jen na mě a na sobě nevidí ani kousek k nápravě. Nevím jak ho přimět aby hrál víc fair play a choval se dospěle. Vždyť uznat chybu je vlastnost hodná respektu. Jenomže pro něj to asi znamená ztrátu pozice nebo nechápu jeho uvažování...
Holky je mi jasné že prostě nepříjde a neuzná chybu. Prostě to neudělá...Jenomže já vnitřně cítím že tentokrát je to natolik nespravedlivé, že prostě necouvnu. Co mám dělat??
Radu nemam. Jen podporu a zjisteni, je to je vsude stejny🙄😅
Vydržet a pak mám napsat jak dlouho to vydrzel on 😃
@konidana zrovna medavno ksem mela doma prednasku o muzské ješitnosti 😁
@martinka_33 je to marny, je to marny, je to marny ...
@konidana naprosto marný 😃 a to jsem to vzala hezky obecne, abych jako neútočila. Bylk vvidet jak se v tom vidí a pak řekl "ale já nejsem ješitnej" 😃
Holky ale vždyť to je naprosto dětinský chování...zcela si ho přestávám vážit, jak malý je to člověk...
Máte aspoň radu jak se nad to povznést nebo jak zabránit tomu aby se mi úplně zprotivil? Já to prostě tentokrát vydržím. Své jsem už řekla a teď je prostě řada na něm. Ale bojím se že se mi během té čekací doby zprotiví a uzavřu se mu 🤷♀️ To jak na to ale zareaguju to je moje reakce, takže to mám ve svých rukou a jsem za ni zodpovědná...nemáte typy jak na to??
Upřímně mi to příjde jako šílená ztráta času. Nechápu proč se prostě neomluvíme, neuvědomíme si chyby a nejede se dál...Ale nevím jak ho to " mám naučit" že uznat vzájemně chybu je naprosto esenciální věc...
Jako takhle; nechci rikat, ze bys od nej mela odejit, protoze se tu zase sletne plno uzivatelek, ktere budou rikat cosi o tom, ze odejit ze vztahu je hrozne snadny, snad se kvuli takove 'kravine' nebudou rozvadet atd....ale, hele, uprimne; ja bych na tohle fakt nemela. V takovem vztahu bych byla vnitrne strasne nestastna. Mela bych pocit, ze neuznanim sve chyby se stavi do pozice toho nadrazeneho a mne do pozice te, ktera je podrizena a takhle nerovny vztah bych proste dlouhodobe nesnesla. Odchod/rozvod by byl jen otazka casu. Treba by to nejakou dobu trvalo, nez bych se k tomu odhodlala, ale zit s takovym bych nemohla a nechtela. Tohle systematicky slapani po tve sebeucte z tebe udela trosku s nulovym sebevedomim, ktera se bude za par let omlouvat i za to, ze dycha.
V tve situaci bych ho taky prestavala vnimat jako chlapa, v mych ocich by klesl, prestal by me pritahovat a proste dlouhodobe bych to nedala.
JA OSOBNE byt v tve situaci bych mu se vsi vaznosti rekla to, co jsem napsala vyse; ze je to z dlouhodobeho hlediska nerovny vztah, v mych ocich je nepritazlivy a nezajimavy jako partner, prestavam ho respektovat. A zda chape, ze pokud se k tomu nepostavi celem a nezapracuje na svem chovani, odejdu....
Blby je, ze spousta chlapu nebere reci vazne. Jim se rozsviti, az kdyz je pozde a zenska opravdu odejde. Nejlepsi rada je asi vubec si takovyho chlapa nevybrat, coz je jaksi pozde ve vasem pripade.
Jak jste spolu dlouho? Já si zvykla až s příchodem dítěte po 7letech vztahu. Nevím jestli jsem rezignovala či co. Jak se pohadame, tak už neočekávám nic, užívám si tiche domácnosti 🤣 a začneme se pak tak nějak bavit ohledně malé a tím vše vyšumí
...jeste bych dodala, ze tohle chovani (chlap jesita, manzelka, co vsechno skousne) je velmi bezne v generaci lidi 50+. Proste ty lidi vyrustali v jine dobe, v chlapech se ta jesitnost podporovala, nebo alespon omlouvala, a zenska mela byt ta 'moudrejsi', ktera ustoupi a pro dobro rodiny se mu podridi atd.....a podivej se na ty lidi ted (urcite je mas kolem sebe): chlap je s vekem cim dal vic nerudnej, zensky jsou po letech s jesitou ztrhany, vyhorely, vycerpany, maji zadupany sebevedomi do zeme. Chces tohle pro sebe?
@zanett já tě úplně chápu a mám to stejně.
Dokonce jsem již od něj odešla právě z tohoto důvodu. Rok jsme spolu nebyli a dali jsme se zase dohromady. Následující asi třičtvrtě roku byli super. Byl ochotný na sobě pracovat, i já se v mnohém zlepšila...příjde mi že jsem si daleko sebevědoměji určovala hranice...víc mě respektoval. Ale poslední cca 2 měsíce to zase sklouzává do předešlého stavu. Snažím se vypátrat proč. Čím jsem mu zase dala najevo že se takhle ke mě může chovat? Zřejmě zase ustupuju, ztrácím sebevědomí atp.
Rozejít se s ním můžu samozřejmě. Ale spíš se snažím pracovat na sobě. Protože vím, že mám sklony k nízkému sebevědomí i sebe samu stavět do podřadné pozice ( někdy). Čili raději na sobě v tomto ohledu pracuju. Protože opravdu zjišťuju že zlepším li své sebevědomí, dam li častěji sebe na první místo, určím li si asertivně hranice, vyzařuje ze mě úplně jiná energie a on si podle toho na mě dovoluje nebo nedovoluje.
Takže ano ze vztahu můžu odejít, ale budu mít pravděpodobně to samé i s jiným chlapem. Raději chci pracovat na svém sebeposílení, aby mě jednak respektoval a aby zjistil že mu určité chování u mě prostě neprojde 🤷♀️ A ne, rozhodně se kvůli tomu jak se ke mě chovám nehodlám hroutit.
Je to těžké ale myslím že to dělám i pro sebe a vlastně bojuju i sama se sebou, ne jen s ním...
No tak pokud se chytl za nos teprve, kdyz jsi odesla, tak se obavam, ze i tentokrat to bude stejne. Tedy ze zadna zmena nebude, dokud budes zustavat a tolerovat mu takove chovani.
Mas pravdu, ze zasadni je vazit si sama sebe a mit zdrave sebevedomi, akorat mi ten vas vztah prijde jako boj kdo s koho. Proste mas-li sebevedomi a umis-li nastavit hranice, on si na tebe nedovoluje. Nemas-li to sebevedomi, zaslape te do zeme. To je mentalita sikanatoru. Vztah prece neni o tom, ze by si jeden na druheho mel/nemel dovolovat. Pred tim, kdo nas chce sikanovat, se musime ukazat jako silni a sebevedomi, pak si na nas sikanator netroufne. Jenom teda nevim, jestli je dobre takhle bojovat ve vztahu. Ve zdravem vztahu by te chlap, ktery te miluje, nechtel 'porazit jako protivnika', jeslti mi rozumis.
Bez traumatu mozku, nebo opravdu intenzivni a roky trvajici terapie se lidi vetsinou nemeni. Coz znamena, ze pokud jsi od nej uz jednou kvuli tomuhle odesla, byla hloupost se vracet. Jak ted sama vidis.
Trvaly rozchod je jedina cesta, jak si zachovat alespon nejake sebevedomi a sebeuctu. Muzes na rozchodu klidne pracovat postupne, nikdo nerika, ze musis zitra svihnout dvermi. Ale pracuj na nem, on te respektovat nebude, ani kdyz na tom ty zacnes "drit".
Drzim palce.
No spíš zapracovat na sobě, abys ho nechtěla změnit🙂. Jako vím, že jsi "v pravu", ale na to se tu prostě nehraje. Čím víc budeš očekávat, tím víc budeš zklamaná a možná i on se sekne. Musí to chtít on sám...
Jak dlouho spolu tedy jste? Chápu, že spolu celkově zase tak dlouho nejste, nemáte rodinu, děti? Pak bych nad tím odchodem uvažovala velmi vážně. Pokud to i na podruhé sklouzne do stejných kolejí... a ne, není to tak všude... I já podobný exemplář zažila v prvním vztahu, naštěstí jsem dostala rozum a po 4,5 letech šla hledat štěstí jinam... a nelitovala jsem nikdy ani minutu.
@eviicka 6 let jsme spolu
Jako asi spolu celkem bojujeme v tom smyslu že já prostě nebudu a nejsem někdo kdo je schopný být pod ním. A když k tomu sklouznu ( a on toho využije, kterej chlap nechce mít pohodičku že 😅) hned si to uvědomím a snažím se aby byla rovnováha. Čili když vařím pouze já třeba týden, dva a vidím že i on by mohl ( sice hůř, má víc práce), tak prostě 1, 2x týdně neuvařím a vaří on ( musí protože doma nic není). Nebo když dělám jen já nádobí, tak ho prostě v určitý moment dělat přestanu a on se pak zapojí to zase jo...Na to mám páky, ale na ješitnost?? 🤷
Pracuje v mužském kolektivu kde prostě je silná hierarchie, ti chlapi to prostě hrozně žerou tyhle věci...Ale doma mi to uplatňovat prostě nebude. Doma si budeme rovni. V ničem jiném si neumím představit žít.
Spíš mi ale vadí ta jeho neschopnost uznat chybu. Na to totiž žádné páky nemám. A fakt nevím co s tím. Nechápu o co tam jde, proč je to pro něj tak těžké. Příjde mi jak kdyby byl zaseknutý, paralizovaný...prostě to nedokáže...
Ale je zajímavé že toho třičtvrtě roku kdy to bylo lepší, tak jsme se normálně vždy vzájemně usmířili než jsme šli spát. Každý uznal chybu a než se šlo spát tak jsme měli pravidlo se usmířit. Bylo to super..
Pak jsme to jednou nedodrželi a od té doby to jde do starých kolejí.
Ale zřejmě jsme oba zabejčení. Možná prostě pyšní. Neschopní ustoupit...i já tentokrát 🙄
“Na to mám páky.”
“Doma MI TO prostě uplatňovat nebude.”
“… a vidím, že i on by mohl…”
“aby zjistil, že mu u mě určité chování neprojde…”
Fuu, vypadá to, že tě je taky dost. Spousta silných výroků. Takhle mne trénovat, tak se velmi brzy stavím na zadní také.
Bereš vztah jako souboj. Vyžaduješ dokonalost - u sebe i svých blízkých.
Tvůj partner se jen přizpůsobuje tomu minovému poli. Málokdo je ochoten stát permanentně ve střehu na značkách.
@brunetka11 Nene, tak to rozhodně není.
To jsou normální asertivní výroky stanovující si hranice 🙂
Můj chlap je dominantní jedinec a v tom případě neumět si určovat hranice je cesta do pekel.
Musí jasně vědět co jo a co ne. Jinak mě úplně převálcuje a má to co chce, ze mě služku co mu slouží a poskytuje mu servis. A ve všem s ním souhlasí.
Takže po tom co jsme se dali zase dohromady mám už jasné hranice. Na stanovení hranic a asertivním chování není nic špatného. Naopak. Minové pole doma nemáme kvůli mě. Já mu vklidu zopakuji kde jsou mé hranice. Nejsem drama queen a nepotřebuji v životě konflikt.
Minové pole mám doma já. Nikdy nevím jestli když řeknu svůj názor nebo nesouhlas s jeho názorem, jestli nevybuchne. Jsou prostě jedinci kteří svoji identitu staví na tom že mají vždy pravdu. A zpochybníte li jejich názor, vidí v tom, že zpochybňujete je samé. A příjde útok. A samozŕejmě si myslí že oprávněný. A samozřejmě že neuznají chybu, natož aby se omluvili.
Takže asi tak k ješitnosti a k minovému poli.
To byl muj byvaly a nejen ve vztahu ke mne, ale i ke svemu okoli, v praci, k nasim detem. Za me je to nestastna vlastnost, prineslo mu to spoustu potizi, mnoho lidi se od nej odvratilo a kdyby se nedal dohromady, tak by prisel i o deti. Jesita to bude vzdycky, ale myslim ze se v tomhle hodne zmenil a snazi se. A co pomohlo? Asi bohuzel az nas rozvod, kdy si sahnul na dno.
Hele, a bavi te takovy vztah? Cim vic to popisujes, tim vic vidim, ze jsem mela pravdu, kdyz jsem psala, ze ten vztah je boj kdo s koho. Souhlas s @brunetka11, vy spolu proste bojujete.
A ty reci o nastavovani hranic, asertivite. Holka, je videt, ze to opravdu neumis, mas to umele naucene (to nastavovani hranic), protoze clovek, kteremu je to prirozene, to dela jinak.
To musi byt strasne vycerpavajici porad hlidat, kdo toho kolik udelal a kdo min (viz. to vareni napriklad), neumim si predstavit, ze bych cely zivot zila v napeti a trenovala chlapa jak psa. Ja osobne chci ve vztahu klid a pohodu, ale holt kazdy jsme jiny, ty chces asi drezuru😀 Tak si to uzij. Po letech s takoym chlapem budes neuroticka troska.
@irmamala no ale jak to udělat aby se mu rozsvítilo aniž by to poznamenalo vztah?
@zanett dobře, tak mi řekni jak správně nastavit hranice...
Drezuru nechci, ale s dominantním mužem si musím určité věci hlídat. Nechci li být služka, tak musím občas vědomě myslet na sebe a dát se na první místo a např. vědomě neuvařit. A zajít si místo toho na procházku nebo na jógu 🙂. Protože ho to samo od sebe nenapadne. Říkat mu to mě nebaví a nechci se chovat jako jeho matka. Ale když příjde domů a tam prostě není uvařeno, tak uvaří. Sám od sebe samozřejmě nenavrhne že po práci uvaří. To od něj ani nečekám..A chápu že ho to otravuje 1x 2x týdně uvařit, ake to i mě 🙂
Vůbec mi to jako drezura nepříjde. Jsem ráda že ze mě není troska a ani služka a že se tou jeho dominantností nenechávám převálcovat.
Stejně tak on, když mu vadí že dlouhodobě nevynáším bio odpad, tak ho prostě někdy nevynese, až to přetýká a přiměje mě tak abych ho konečně vynesla. Neradi si ŕíkáme co má druhý dělat.
Ale diskuze nebyla o tom co nám funguje ( a tohle nám funguje🙂 ). Je to o jeho ješitnosti a neschopnosti uznat chybu. Myslím že po hádce asi každý potřebuje slyšet od druhého že ho to mrzí nebo že určité věci nezvládl. Vzájemně si dát najevo že se chceme udobřit..Ale pokud k takovému uvědomění dispívá jen jeden a druhý je přesvědčen o své neomylnosti...nebo si to taky uvědomuje ale nedá to druhému najevo...To bych tu ráda probrala. Protože to mě trápí a v tom prostě nevím jak fungovat a jak se k tomu postavit.
Jinak je můj manžel totiž suprový chlap. Tím že se tu bavíme jen o třecích plochách tak to vypadá zkresleně. Ale jinak spolu máme spoustu legrace, často si povídáme s máme pohodičku. Bohužel ale neumíme zvládat hádky a období po hádce. To nás vždy vykolejí. A píšu " my" protože v tom jsme prostě oba. Často jsem to já kdo první příjde, první se omlouvá atp...ale přestává mi v tom být dobře ( stejně jako mi není dobře vařím li 7 dní v týdnu). Chci to nějak nastavit, aby to fungovalo. Ale už jsem se prostě šprajcla i já. Takže tichá domácnost už 4 dny a ano je to teď asi skrytý boj a je to fakt hnus a špatně..
Nechci s ním takhle soutěžit protože vím že neustoupíme ani jeden a tím pádem tím ničíme náš vztah. Ake ustupuju pořád, a ustoupím li i teď, jen ho utvrdím v tom že jeho uražení má snysl a přináší ovoce 🤷Jenomže jeho mentalita je zřejmě taková, že ptostě neustoupí, to je na prvním místě. Jinak to asi ani neumí. To že tím pošramotí náš vztah je pro něj zřejmě až na druhém místě, nebo nad tím takhle třeba vůbec neuvažuje...opravdu nevím a nechápu to.
Nevím, přijde mi, že úplně uměle udržujete rovnost ve všem. Mě by to vyčerpávalo. My máme každý své věci, o které se staráme. Takže třeba vařím a uklízím kuchyň hlavně já, on zas třeba vynáší koš a myje koupelnu, jde za ním vše okolo auta a opravy v bytě, naopak řeším drobné zařízení do bytu a stav oblečení. Samozřejmě když jsem např nemocná nebo nestíhám, tak uvaří bez řečí a on a dokonce má několik jídel, které vaří lépe, a tak je dělá on. Naopak někdy koš vynesu sama, nebo opravím třeba kohoutek. Prostě nehlídáme kdo dělá víc nebo míň, tak nějak to plyne a domlouváme se podle potřeby a podle toho, co komu jde líp. Nikdy jsme neměli potřebu se k sobě vymezovat.
Zakladatelko, napadaji me tyhle myslenky;
1) kolik je ti/vam let? Pripadas mi mlada a nezkusena. Vidim v tech tvych prispevcich sebe tak pred 15 lety. To jsem se taky za kazdou cenu snazila udrzet tehdejsi vztah, i kdyz bylo jasne, ze jsme se k sobe nehodili. Ale mela jsem nastudovane vsechny ty new age psycho poucky ze self-help knizek a myslela jsem, ze kdyz je budu aplikovat, vztah to zlepsi. Ale akorat jsem byla vycerpana, nikam to nevedlo, denne jsme vedli psycho-souboj, peklo pekel takovy vztah. Ty se taky snazis aplikovat nejake naucene asertivni postupy, ale jelikoz mas male sebevedomi (sama to pises), tak ti to moc nejde, tu asertivitu sis jeste moc neosvojila, neni to pro tebe zatim prirozene, tak to tlacis na silu.
2)Napadlo te nekdy, ze nemas povinnost byt s takovym chlapem? Nikdo ti ho nepridelil, sama sis ho vybrala, sama si muzes vybrat ho poslat k sipku, pokud budes chtit. Je sice pekne snazit se pracovat na tom udrzet manzelstvi, ale ne za cenu sebezniceni se. Manzelstvi neni trest odneti svobody na dozivoti. Ale to vase manzlelstvi mi tak pripada.
3) Bavi te takovy vztah? Bavi te, ze v tom vztahu neni lehkost a prirozene chteni vyjit si vstric (vzajemne!), ze je to ....fakt souboj. Jine slovo me nenapada. Ja bych v takovem vztahu nechtela byt ani den, strasne by me to urputne a neustale vymezovani hranic vycerpavalo. Never tomu, ze vztah musi byt drina. Vztah se SPATNYM partnerem bude vzdycky drina, se SPRAVNYM veci pujdou samy a lehce (vetsinou).
4) Napadlo te, ze treba nejste s manzelem kompatibilni? Ze se k sobe nehodite? Ze by se k nemu bud hodila nejaka putka, ktera po sobe necha slapat, nebo mozna nejaka dominantni zenska, ktera si umi prirozene nastavit hranice (tu by asi nechtel), ty nejsi ani jedna z nich. Submisivni putka byt odmitas (a dobre delas!), ale prirozene dominantni byt neumis - vy spolu fakt nebudete vychazet v miru, porad tam bude ten boj kdo s koho (pisu to potreti). Umis si predstavit, ze to takhle delate cely zivot? Jste spolu 6 let, z toho uz rok jste zili od sebe. 9 mesicu po tvem navratu to klapalo (umela sis vymezit hranice, pry), ale posledni 2 mesice to zase skripe. Neni to treba tim, ze urputne si vymezovat hranice je pro tebe vycerpavajici? Ze treba trochu polevujes a on hned vidi prilezitost, jak zautocit (pises to v jednom z prispevku). Umis si predstavit, ze budes takhle ve strehu cely zivot? Kdyz po 9 mesicich to jde zase k sipku?
5) Umis pochopit, ze jeho povahu nepredelas? Ze muzes delat psi kusy, ale chlap se nezmeni? Kdyz uz jsi od nej odesla a mir trval jen 9 mesicu, jak spolu budete fungovat dalsich treba 30 let? To budes v potu tvare vymezovat hranice celych 30 let? Jak jsem psala nahore - bude z tebe neuroticka troska.
6) a na zaver si nemuzu odpustit jednu poznamku - vsimla jsem si, ze vsechny tyhle diskuze jsou na jedno brdo; zenska prijde s problemem, dostane radu, kterou nechce slyset, a obratem zacne chlapa chvalit, problemy bagatelizovat a zlehcovat celou situaci, ze to vlastne neni tak spatny, on je jinak skvely, hodne se spolu nasmejete atd. Jsem na Konovi od roku 2006, za tu dobu jsem tady takovych diskuzi cetla uz milion. Pokazde to bylo stejne. Se sama sobe divim, ze na tyhle diskuze vubec reaguju. Je to jak pres kopirak.
Ano, všechno to je tvoje chyba... Neumíš jednat se svým chlapem. Zbytečně dělá sz komára velblouda. Jestli to je takový hrozný, tak si najdi někoho jineho
@zanett víš oni ty diskuze jsou na Jendo brdo, protože tu ženský ze sebe udělají chudobky, z chlapa nejhoršího hajzla na světě. No a pak už to nejde vzít zpět. Tak najednou si uvědomí tu blbost a žádnou obhajovat. Jenže , kdyby tady byl ten chlap a poslechli jsme si i jeho, tak by jsme zjistili, že autorka v půlce věci lže
@zanett Presne jak rikas, mam krasny priklad u sve nejlepsi kamaradky. Jeji manzel byl strasny despota, manipulator, dovedl ji az na pokraj zhrouceni. Jak se to tak stava, jako unik si nasla milence. Zamilovala se a rozhodla se odejit. Pronajali si byt a kamaradka se mela stehovat. Manzel ji na kolenoj premluvil, aby tomu jeste dala sanci. Zacal chodit na terapie a je z nej nejlepsi manzel na svete. Uz je to dva roky a kamaradka je strasne spokojena. Pritom ze maji problem a neni stastna, s nim resila cele roky a vzdycky to zlehcová nebo otacel proti ni. Ale presne, kdyz videl kufry pred dverma, tak to zacal resit.
@irmamala tak to mela kamaradka velke stesti. To ten muj cekal, a cekal a cekal. No dockal se rozchodu, ja uz byla tak na dne zedokud me rodina neservala na jednu hromadu skoncila bych u chocholouska. Ja ten respektproste potrebuji,a ne ze muzska jesitnost a ocas stahnu mezi nohy. Nebavim se o prkotinach ale o dulezitych vecech typu vychova a vzdelavani deti, bydleni atd
@irmamala bohuzel u nas to zabralo na tritvrte roku...nevim jestli to vzdat nebo se dal snazit to naprait..
Už to je třetí den a chybu stále neuznal :(