Maminka ode mě odešla v 6. měsíci těhotenství

@honzaplzen pokud bude kojit tak to vidím opravdu na ty dvě hodiny. Pokud by nekojila tak bych hend od začítku chtěal třeba styk na celý den, ale noc ta bdue horší určitě. Malý i když viděl třeba babičku co týden 14 dní tak ze začátku k ní nechtěl to samé s mojí sestoru kterou viíd ještě méně, ale teĎ mu jsou 2 roky a 2 měsíce a už si dost pamatuje i když je nevidí často tak 1x za ty 2-4 týdny tak si je už pamatuje a jde k nim.
Chci ti tím říct aby jsi byl trpělivý! to třba spousta chlapů i když se ,,kasají´´ jk chtějí děti výdat prostě mě nevydrží. První měsíce to bude určtě těžké. Žádost o styk a jeho úpravu asi budeš podávat častěji. Na styk máš právo a soud ti ho musí umožnit

Děkuji za odpověď, pokusím se trošku zkonkretizovat dotaz. Samozřejmě že necchi dítě na celý víkend. Jde mi spíš o to, jestli je reálné žádat např. Pátek hodina a půl dopoledne a hodina a půl odpoledne ( pokud mimčo bude mít hlad, tak ho prostě odvezu domů, to je jasné, já ho nenakojím ☹ ) a to samé v neděli? V sobotu oni budou mít třeba volno a můžou jet někam na vílet. Nebo je to z říše snů, mimi dostanu v sobotu od 2 do 4 a hotovo... Chtěl bych jí vídat co nejvíc, ale chápu, že se musí kojit... na druhou stranu bych chtěl aby až bude starší, chtěla semnou být a neplakala, co že jí to za divnýho strejdu chce odvézt.

@honzaplzen myslím, že toto je reálné záleží pak na soudu

@honzaplzen Možná by nebylo od věci kontaktovat nejbližší občanskoprávní poradnu, většinou je tahle pomoc bezplatná. Pomohli by Vám sepsat návrh, který by mohl u soudu co nejvíce uspět. I když bude styk s dítětem třeba jen hodinu dvě denně, bude to lepší než, jen jednou za týden nebo 14 dní. Mám dvojčátka, se kterými mi chodí od příchodu z nemocnice téměř denně pomáhat babička (na 1-2 hodiny). Dětem je těď 9 měsíců (jsou předčasně, takže biologicky už jim je 11,5). Na babičku reagují velmi dobře, už si ji pamatují, ale třeba tchánovce vidí tak jednou za 14 dní a mají z nich strach, skoro každu jejich návštěvu propláčí. Jak začne období separační úzkosti, což je někdy už v půl roce někdy až kolem 9 měsíců či roka, děti vyžadují pčeující osobu (zpravidla matku) a nechtějí být s někým, koho nevídají opravdu velmi často. Takže je to přesně jak píšete, aby se malá nebála, co je to za pána, který si ji chce pochovat.

Honzo, určitě se ucházej o péči o dítě, ono má nárok na oba rodiče bez ohledu na to, že jeden z nich na to má jiný názor! Tvá partnerka by zasloužila po tlamě za to, jaký postoj zvolila - ne, že odešla, to se stát může, ale že si myslí, že tě může odstřihnou od vašeho dítěte! Si evidentně neuvědomuje, že je stejně tak tvé jako její, tudíž o něm nemá co rozhodovat sama tímhle způsobem.
Obrátila bych se na právníka, s ní asi rozumná domluva nebude, i když by to pro vás všechny a zejména pro maličkou bylo samozřejmě nejlepší. Nenech se odradit, je skvělé, že si zodpovědný a máš zájem na výchově své dcery.
A myslíš, že odchod tvé partnerky je definitivní? Myslíš, že její nový partner je nadšený z cizího dítěte? Není možné, že je to "jen" úlet?? Mě to zní celé až neuvěřitelně... :(

A jsi si 100 % jistý, že to dítě je skutečně tvoje? Nevím jak ostatním, ale mě přijde zvláštní si najít nového partnera v průběhu těhotenství, i když samozřejmě výjimky můžou existovat, osobně bych ale přemýšlela i o variantě, že ho zná dýl a otec nemusí být tak jistý, jak se ona tváří.

děkuji za názory a rady... no jistý... jakkoliv si jistý jsem, jsem přesvědčen, že je miminko moje, tak přeci jen test po narození chci. Možná mě za to někdo odsoudí, ale chci mít jistotu. Pokud moje nebude, stejně jí mám rád. Sice na ní nebudu mít žádné právo, ale třeba jí jednou v dospělosti najdu a popovídáme si.

@nnell tez me to napadlo 😉

nicméně abych se vrátil k tématu. Když si odmyslíte, že vy jste holky, matky, které prostě to dítě potřebuje co nejvíce a pokud by jste byly v mé situaci, co by jste teda navrhli jako styk vy? popřípadě styl fungování... jen na procházky kolem baráku, abych mohl hned naklusat zpátky kdyby měla hlad.... nebo jinak. Nějaké nápady? Aby to hlavně nějak netrapilo mimčo.

V sestym mesici si najit jinyho partnera? To cucim teda...pokud nejsi troll, tak me napada jestli jsi vubec opravdu otec... po porodu radim zazadat o testy...protoze tohle se mi nejak nezda...😒

@honzaplzen ted jsem jen nakoukla a jen napisu muj pripad. S manzelem (jeste porad nejsme rozvedeny) mame dve deti. V dobe, kdy odesel (ted to jsou dva roky) jsme meli dva syny. Jednomu bylo pet let a druhemu 4mesice. Odesel od nas za jinou slecnou. Ja to nesla hodne spatne. A tak jsem zmenila zivot a odstehovala se o 150km jinam. Ne proto, abych ztizila manzelovi vidat se s detma. Tu zmenu jsem potrebovala ja, abych mohla normalne fungovat. Co jsem byla ochotna udelat pro to, aby se hlavne ten mensi mohl videt s otce, ze byl u nas manzel pres vikend. Kojila jsem a tak male miminko bych nikam nedala. A vyhnat manzela jen s detma ven nebo aby spal v pensionu nebo aby je videl jen odpoledne jednou za mesic (jednou za mesic kvuli jeho pracovni vytizenosti) se mi nechtelo. Zadneho pritele jsem nemela, ani nechtela, protoze jsem porad doufala, ze si to manzel rozmysli..... ted je malemu dva a pul a uz jezdi k manzelovi na vikendy. Jejich vztah je dokonaly. Neverila jsem, ze bude sveho otce tak milovat. Jako strejdu ho rozhodne nebere. Tim chci rict, ze je to vse o domluve tech dvou. A delat vse pro dobro toho maleho drobecka, co za rozchod svych rodicu nemuze a pritom nejvic odnese. Coz tato zprava by mela byt smerovana asi pro tvoji pritelkyni. Drzim palecky, at to vyjde co nejlepe.

Kdybych v takové situaci byla já a chtěla to s otcem řešit ve prospěch dítěte, tak bych mu ho dávala asi klidně každý den jednou na dvě hodinky. Dvakrát bych asi nechtěla, abych si ho během bdělosti mohla užít i já nebo jít s kočárkem na procházku. Ale jednou, to i pro ni bude pecka, bude se moct vyspat nebo si v klidu poklidit. Do budoucna, pokud bych chtěla dítě vídat co nejvíc, bych se taky neomezovala na víkendy, ale chtěla se s ním vídat i přes týden. Zase, jestli bude chodit do práce, bude to pro ni docela pomoc.

@honzaplzen osobně si myslím, že je důležité se přizpůsobit konkrétním potřebám dítěte, některé snáší změny v pohodě, některé zas vůbec, nelze to naplánovat, když ještě není na světě. Určitě ale nic nelámat přes koleno, nespěchat na to a hlavně nedělat si s bývalým partnerem přes dítě naschvály.
U miminka bych navrhla styk 2 hodiny 2-3x týdně s tím, že po zavedení příkrmů se styk o víkendu prodlouží na 4 hodiny. Kolem roka by už dítě co na tebe bude zvyklé mělo zvládnout celý den s tebou a pak zas postupně prodlužovat, na přespávání bych nespěchala a aspoň z počátku je dobré být dohodnutý s matkou, že pokud to dítě bude špatně snášet, tak je možné ho přivézt zpět.

pak jen bacha, jestli se expartnerka fakt bude snažit, abyste se nevídali, může tvrdit, že kojí, ještě třeba ve 3 letech dítěte...:( je to debilní, ale bohužel se to děje.

jen tě chci podpořit, aby ses nebál, že když tě nebude dcera vídat odmalička, tak si k tobě nenajde vztah.. sice ti fandim, aby ses s dcerkou vídal, ale i tak jsem přesvědčená, že pro první roky (tak cca 3) je stejně stěžejní ta máma a když je táta, je to fajn. když není, újmu na psychice to dítěti neudělá. (zato pozdějc případně jo) a taky v prvních měsícíh to dítě nerozlišuje moc osob..podle mě tak jen matku a otce (což bude v případě tvojí dcery bohužel její novej táta), a přííípadně třeba babičku, kterou vídá hodně často. ale pokud vidí babičku třeba jednou za tejden na pár hodin, nepamatuje si ji ještě dost dlouho myslim si.
takže nikdy není pozdě navázat s ní vztah a pokud budeš mít zájem, ten čas se s dcerou bude prodlužovat. takže nebój. jinak nezávidim, celkem nelehká situace. ted si asi ani neumíš představit, co všecko za tahanice třeba v budoucnu nastane...:( ale kéžby tvoje ex a její partner měli rozum, a ty koneckonců taky, aby všichni dali tomu dítěti co nejlepší příklad toho, jak se jedná s jinejma lidma a dětma.

k tvýmu poslednímu příspěvku, no viděla bych to tak, jak jsi to matce navrhnul, že bys ji vídal u vás...ono to je stejně lepší, než když prostě vezmeš dítě, je s neznámým člověkem a neví, která bije. dítěti by se to ani nemuselo líbit...:(
spíš to nech budoucnosti...záleží třeba na tom, jak bude často kojená. některejm dětem stačí co 3 hodiny, některejm bohužel po 1,5hodině:D to by bylo opravdu jen na vycházku kolem baráku...ale kdyby matce fungovala odsávačka, mohla by ti svěřit dítě i na dýl. jenže ona úplně nevypadá, že by tomu byla nakloněná, žejo..

děkuji dámy. Je to těžký, mamince se spolupracovat moc nechce. Za našima s malou nepojede, povezu si jí tam sám - na dotaz co bude jíst a jestli se jí jako matce nebude stáskat, mi klidně řekla, že existuje odsávačka. Ok, nemám s tím problém...asi myslela, že se zaleknu a nebudu chtít. když jsem souhlasil, při další komunikaci to popřela a razantně odmítla. Malou dostanu jen v daných termínech, neexistuje že zavolám že jí chci jindy a vracet jí budu přesně, bude to chtít podepisovat. K nim do bytu nesmím aby sme tam byly malá, matka a já společně... ona semnou taky nikam nepojede. Na společnou procházku řekla jasné ne... přemýšlím jak to udělat, aby bylo dobře... jak vídat dceru a zároveň jí nedostávat do nějakých stresů a podobně. Maminka to má postavený prostě tak, že mají svojí rodinu a já mám platit alimenty a moc se jim neplést do cesty ☹ bohužel. Nevím co stim, proto se ptám na rady.

@honzaplzen ted to asi bude chtit chvili nechat. A kroky delat az se mala narodi. Pokud ma takovy pristup, resila bych to s nekym hodne zkusenym. Uz jsem tady nekde cetla, ze misto otce ditete posilali alimenty prarodice a ty pak meli soudne dane navstevy nejdriv spolecne i s matkou a postupne bez matky a i kdyz dite nechtelo a plakalo, musela jim ho pujcit. Myslim, ze v nekterych pripadech je i socialni pracovnice u navstev. Je dost pripadu resenych ruznym zpusobem. Pokud se neda s matkou ditete domluvit, resila bych to taky razantne. Treba se pak zalekne tech neprijemnych popotahovanic a bude s ni rec.

V tuhle chvíli si uvědom, že je zmítaná hormonama jednak z těhotenství, jednak z nové lásky. To, že řekne něco a o chvíli později pravý opak, je úplně běžné, stejně jako různé záchvaty silných emocí. Až bude dítě na světě, dost možná bude všechno trochu jinak. A jak tu padlo výše, nebudete na to sami dva, tu situaci s vámi bude řešit právník, soud a sociální pracovnice.

Vím vím... já se chtěl dohodnout, ale oni nechtějí. Musím to nechat na právníkovi. Hlavně jsem chtěl vědět co teda mám/můžu vůbec navrhnout jako styk s miminkem. Asi to nechám a až bude ten správný čas, tak prostě navrnu to co jste mi tu radily. Jak to dopadne...toť otázka.

Tuto situaci ti vůbec nezávidím něco podobného měl syn s partnerkou.Vyřešil to soud z počátku za ní jezdil každý týden na dvě hodiny bydlela 30 km od nás tak že to bylo ještě horší,ale zvládl to.Po roce si ji brával jednou za 14 dní přes víken dnes má malá pět roků a bere si ji na týden až dva a nikdy nechce zpět domů.Držím palce vše se dá řešit ale musí souhlasit oba rodiče.

Ahoj, můj příspěvek si jen přečti, reagovat nemusíš a třeba i hned zapomenout. Je to jen můj názor.

Je moc hezké že se chceš s miminkem vidět a starat se. To je moc hezké.

S ženou cloumají hormony a možná nebylo lehké odejít od otce dítěte. Ale vždy je chyba na obou stranách. Neznám soudit nemůžu ani jednoho.

Neporadim Ti co dělat za kroky a jak se dívat s miminkem. Jen bych chtěla říct že to jak se k sobě budete chovat a to jak to budete všechno řešit se na tom dítěti podepíše. Jsou kecy že to tak není, v tom dítěti to uvnitř bude a jednou se to třeba něčím projeví a taky nemusí. Mám kolem sebe plno rodičů co spolu nežijí a na těch dětech to vidět je když spolu nevychází. A co mě nejvíc štve je když jeden na druhého nadává a pomlouvá ho i před dětmi. Přitom spolu žili a měli se taky rádi a najednou je ten druhý nejhorší. Takže ať se k sobě budete chovat jak chcete. Vždycky ona bude ta nejlepší máma a ty tatínek. Nehádat se před dětmi. A nestresuj zbytečně, ona bude v nervech a to dítě taky. Myslím že soudy jsou až to úplně poslední. Místo aby jste si užívali dítěte budete lítat po soudech a opravdu to nejsou hezké chvilky. Začnou šťourat ve vašich životech a ten čas nikdo nevrátí.....

Když jsem byla opravdu jako miminko, něco se v naší rodině stalo. Roky to přede mnou tajili nikdo nic neřekl, až když jsem na základce a střední si začala stěžovat na různé stavy, tak se rozpovídali. A ty stavy mám stále. Nepamatuji si to ale uvnitř mě to je...

Toť vše co jsem chtěla napsat. Opravdu si každý krok rozmysli. Přeci jen děláte novou osobnost a to co dítě potká, takové bude v dospělosti.

Přeji Ti ať to vše dopadne co nejlépe pro všechny tři.

@kaculik007 děkuji! děkuji, to je to o co mi jde...já se zařekl, že o máme před malou nikdy neřeknu jediný špatný slovo. Ono ač je to možná trošku bláznivý, tak já jí totiž pořád mám rád. A co se toho soudu týká, já se domluvit chtěl, ona všechny návrhy ke schůzkám a sepsání nějaké dohody odmítla ☹ bohužel asi něco dělat už musím. Nechci vidět dceru za půl roku ☹

Jenomze takove chovani k diteti nezalezi jen na jednom cloveku. Musi mit rozum oba. Tady jde videt, ze i kdyz je Honza ten zraneny, chova se slusne. Jen nechapu reakci pritelkyne. Ona by mela byt trochu chapava. Ona to dite bude mit stale u sebe a neni jen jeji. A ona opustla rodinu. Po porodu ty hormony budou zase litat. Tak to bude chtit opravdu trpelivost. Jenomze uz ted jde videt, ze dela naschvali. Napr s tim odsavanim mlicka. Je jasny, ze co se deje mezi rodici se na diteti podepisuje. Oni to vnimaji a z rodicu citi. Proto i ja jsem umoznila jak manzelovi tak detem vikendy u nas. Nechtela jsem, aby deti vnimali to, ze vyhazuju jejich tatu pryc. Ted uz jezdi oni k nemu a kdyz je priveze, tak i kdyz uz mam pritele, da si s nama jeste kafe. A ne, aby mi je dal mezi dvermi nebo na parkovisti a cau. Novy pritel to teda nechapal (on ma ten pripad se svym synem mezi dvermi), ale my to tak proste mame a nikdo, ani novy pritel nam do toho nebude zasahovat. Jde tady o to, ze manzel je porad deti otec. A jak jsem psala, tak i ten mensi ho miluje a jako strejdu nebere. S moji mamkou (babickou) maji taky vyborny vztah. Vidi se kazdy den. Ale beze mne moc mensi nevydrzi. Se svym otcem uplne vpohode a to ho vidi jednou za tri az ctyri tydny. Kazdy vi, ze zalezi na domluve a kompromisech tech dospelych. Ale prave co delat, kdyz ten jeden se sekne.

Děkuju Lucko. No ona totiž čekal, že prostě udělám to co mi nakáže a pak by byl asi klid. Ale já se trošku šprajcnul, chtěl jsem aby byla nějaká dohoda a abych věděl jak a kdy budu malou vídat, ne jen podle toho jak ona si usmyslí že mi ji dá. Navíc jsem ještě asi měsíc "bojoval" chtěl jsem jí zpátky, psal jsem jí jak jí miluju a aby se vrátila, že to vyřešíme... no to se nelíbilo a tak sem dostal vynadáno s tim, že si mám uvědomit, že ona je máma, že mi malou dá jen když ona bude chtít a že by bylo nejlepší abych malou vůbec nevychovával ☹ No prostě je to dost těžký. Ona si asi myslí, že prostě když se jí to bude hodit, že potřebuje pohlídat, tak přifrčim... ale když nebude mít tu potřebu třeba 3 tejdny, tak mi malou prostě nedá ☹ . Proot chci nějakou tu dohodu nebo něco, kde budu vědět na čem opravdu jsem a kdy mohu dceru vídat. Já bych chtěl aby byl klid, aby jsme fungovali, ale když všechny snahy o nějakou dohodu ona i on odmítli, když se semnou ona nechtěla ani vidět ( chtěl jsem jí ještě vidět s bříškem ) a poslal mi jen fotku, že mi to musí stačit... Tak bohužel prostě nevím co mám dělat, abych o malou opravdu nepřišel. Být ten agresivní a dupat za svoje práva a povinnosti vůči miminku? To mi přijde, jako by jsme se dohadovali o ceně masa na trhu, ne se rozumně domlouvali o život, který jsme stvořili.

Jak tak čtu, ono by chtělo nejdřív vyřešit to, proč od tebe odešla a pochopit její i svoje chyby. Ženská se nešprajcne jen tak...

To bych pochopit chtěl taky... nic mi neřekla... jen že mě prostě nemiluje a že se schází s někym jinym. Víc nevím. Neříkám, že jsem neudělal nic špatně, určitě udělal, ale to mi taky neřekla. Ptal jsem se co jsem jí udělal - nic. Prostě to tak chce. Víc nevím.

Chapu te. Ja o manzela bojovala rok a pul. V jednu chvili to vypadalo, ze se dame dohromady. Ale te slecny se nedokazal vzdat. Tak jsem to vzdala. Ale i ted mame super vztah... mas to neskutecne tezky. Vim, ze to vypada hloupe se dohadovat. Ale to miminko ma jak matku, tak otce. A kazda zena si mysli, ze to tak neni. Ze matka je nejdulezitejsi. Jenomze dite ma pocit jiny. I otec ma svou roli v rodine. Je to tak a nikdo mi to nevymluvi. Taky jsem v manzelstvi mela ten pocit, ze jsem ta dulezitejsi pro deti. A kdyz manzel odesel, hned jsem videla, jak jsem byla hloupa. Ono i kdyz chlap se moc nezapojuje, tak ty drobnosti (ono staci, ze tam je a nekdy zaveli) delaji velke veci. Je skoda, ze ona ma k tomu vsemu takovy pristup. Ale asi nic jineho ti nezbyde, nez to resit soudne. Napsat tam svuj navrh a uvidis jak to budou resit. Je to neprijemna situace. Mne stacil taky soud o deti a to jsme byli na vsem dohodnuty a bez problemu. Ale prece s ikvuli tomu nenechas prijit o dcerku a nenech se sebou mavat, jinak bude zkouset vic (podle toho co pises).... Zkousela bych se uz poptavat a hledat opravdu dobreho pravnika, dobrou socialni pracovnici a zacit se ptat jich na moznosti. Ale co bych udelala ja, tak bych nezustala jen u jednoho nazoru. A sbirala jich od vice techto pracovniku. Moc ti drzim palecky, at je to pro tebe a dcerku co nejlepsi.

@kaculik007 on nekdy ten duvod byt nemusi. Proste do cesty prijde nekdo jiny.

Je mi divné, že by přišel do cesty někdo jiný v těhotenství..To mi rozum nebere..Právě i těmi hormony atd..já bych určitě v těhotenství asi náladu zahýbat neměla. Jedině by byla nešťastná apod. takže mě celkem zajímá důvod jejího odchodu. Je to dítě vůbec biologicky zakladatele? Každopádně..je to zvláštní ☹ a..je mi to moc líto

Dobrý den,
jsem v podobné situaci, ale z druhé strany. Ode mě odešel manžel, když malá ještě nebyla na světě. Ale ani tak jsem mu nikdy nebránila vidět dceru. Proto musím říct, že to máte sakra těžké.
Nejprve ale k tomu styku...u nás to probíhá tak, že manžel prakticky od začátku chodí jezdit s kočárkem dle domluvy tak jak chce. Já si aspoň odpočinu. Když přijde a malá spí, tak tu normálně čeká, dá si kafe, mrkne na net a až se vyspí tak si pohrají a pak jdou ven. Ale zase mě by vadilo, že by mi malou někam odvážel. Jednou jako novorozence ji vzal beze mě (přitom bych s ním klidně jela) ke svým rodičům a mě z toho bylo strašně. V noci jsem z toho nemohla spát. Neumím to racionálně vysvětlit, ale to pouto a fixace matky na miminko a obráceně je opravdu síla. Celou dobu co byly pryč jsem trnula aby se mi v pořádku vrátila (taktéž holčička) a představovala si všechna rizika co by se mohlo stát - od nehody v autě až po to, že se na ni bude sápat jejich pes. Měla jsem pocit jako bych mu dala např. svou pravou ruku a on s ní někam odjel😀
Ale k vám - regulérně tak do 3 měsíců stejně to mimčo upřímně chce prostě mámu a zbytek moc nevnímá, většinou spí. Takže si vystačíte s tím, když vám ji dá do kočárku a budete korzovat, můžete si ji klidně v parku dát na klín, nebo na deku a mazlit se s ní, ukazovat jí hračky atp. (počítám že když je v 6 měsíci tak se narodí v létě). Budete blízko matky, tzn. by mohla být spokojená i ona, že kdyby něco jste v docházkové vzdálenosti.
O odsávačce... ne každé kojící jde odsávat - já jsem toho příkladem a znám spoustu jiných žen, které taktéž ne. Navíc bych si s tím vůbec nezahrávala, protože by bylo možné, že se malá naučí na flašku a už nebude prso chtít. Matce se sníží laktace a bude po kojení. Vzhledem k tomu, že kojení je pro miminko to nejlepší, opravdu bych nedoporučovala.
Do budoucna bych se stále snažila a snažila zapracovat na vztahu vás dvou rodičů, protože se to všechno podepíše na té malé a ikdyž to pro vás je asi velmi těžké, buďte tedy ten rozumější a nevzdávejte to. Nechápu proč se tak sekla a nemohl byste normálně chodit k ní do bytu - třeba když tam není ten její a 2 hoďky si pohrát s dcerkou, naučit se přebalovat, nebo ji vykoupat. Ona to pak podle mě taky maminka přehodnotí, až bude mít ten vyčerpávající masakr, bude ještě ráda, že ji někdo dobrovolně pomůže.
Já bych tu radši měla ex 5x týdně, než aby mi ji někam odvážel...navíc i s tím odvozem to budete mít dost těžké, teda nevím ale malá (8m) je v cizím prostředí taková nejistá a obzvlášť když tam nejsem já tak reaguje dost blbě (jak se k ní někdo přiblíží tak řve). Jako je to asi blbý, ale tady žádná rovnoprávnost není, ač se tak všichni rádi tváříme.
Jak ale poběží čas, děcka si užijete. Vztah si pomalu vybudujete. Nechvátejte na to, netlačte. Ono to miminko je opravdu takové jako zvířátko, které pudově chce spíš maminku, ze které se narodilo a od které se napapá...