Konec vzahu - udělala jsem dobře?
Ahoj, holky,
píši sem, protože nevím na koho se obrátit. Chtěla bych vědět váš názor a vaše příběhy, pokud si některá z vás prošla tím stejným nebo podobným.
Abych vám nastínila situaci. Před otěhotněním jsme s přítelem žili docela normálně. Hádky sice byly, viděla jsem na něm chyby, co mě štvaly, ale neřešila jsem to tak jako teď. Po jisté době jsem zcela nečekaně otěhotněla. On z toho sice radost měl, jelikož doktoři mu říkali, že je neplodný, ale žádné změny v jeho chování jsem nepoznala, spíše se ty jeho chyby začali prohlubovat. Po celý náš vztah jsem nás živila já, on sice občas něco vydělal, ale v žádné práci nevydržel déle jak tři měsíce. On je velice nezodpovědný, pracovat se mu moc nechce (je sice pravda, že to má se zaměstnáním složitější, jelikož trpí myotonickou dystrofií, ale snažit by se mohl, ne?), rád si zajde s kamarády na pivko, má dluhy, které neřeší, když si připije, tak je velice agresivní a tak, moje rodina ho nesnáší a on nesnáší je, ale vím, že by pro mě udělal cokoliv, jen se nezmění. Dala jsem mu několikrát nůž na krk, že když se nezmění, tak ho opustím, ale vždy se snažil tak týden a pak to přešlo zpět do normálu. Dřív jsem to nějak zvládala, ale teď, když čekám dítě, tak vidím, že to nikam nespěje. Nejdříve jsem to s ním chtěla kvůli miminku ještě vydržet, ale vím, že pokud se nezmění, tak by mohlo hrozit i to, že by nám našeho miláčka vzali, protože z mateřské bych to neutáhla. Včera mi nakonec ruply nervy a dala jsem mu konec. Bohužel s ním musím ještě nějakou chvilku bydlet, než odejdu na mateřskou či neschopenku a odstěhuji se. Od včerejška, kdy jsem se s ním tedy rozešla mám strašné výčitky, jestli jsem mu přece jenom neměla dát ještě jednu šanci, když se tak dušoval, že teď už se změní. Neustále brečím a nevím, co mám dělat. Mám strach, že to bez něj nezvládnu a že když odejdu, tak on si něco udělá, ale už mu prostě po tom všem nejsem schopna věřit. Včera jsem mu sice řekla, že už ho nemiluji, ale v hloubi duše vím, že to tak úplně není, že k němu stále ještě něco málo cítím. Moje rodina mi říká, ať odejdu co nejrychleji, ať už to ukončím úplně. Jeho rodina mi říká, že mě chápe, že ví jakej je, ale že si zaslouží ještě jednu šanci.
Jsem prostě bezradná a nevím, co mám dělat. Jaký je váš pohled na věc?
Předem děkuji za vaše názory.
Podle toho co píšes nevěřím, že by se změnil. Myslím si, že jsi udělala spravné rozhodnutí.
@9ester9 Nikdy se nezmění, bude to jen horší po narození dítěte. Buď ráda, že jsi ho dokázala poslat do háje a co nejrychleji se odstěhuj, ať máš klid. Vztah musí člověka naplňovat, musí v něm být šťastný a spokojený, jinak to nemá smysl.
1. těhotenstvím se chlapi nemění, a je dobře, že to vlastně spoustě holkam dojde, že je třeba zodpovědnost, kterým ne, odcházejí potom s dítětem, dvěma po letech nespokojenosti
2. ted se o OZP firmy perou, nepřipouští je, takže zdravotní omezení za nemakanim není, sama to vidis, a pivo, dluhy si dovoli, když nemaka? No to bys dopadla.
3.šance dostal, zahodil
4.proč se chceš stěhovat az na materske, či pn, jdi ted at ještě neco usetris, třeba.
Jo a jasně, pokud bude jeden z tisíce a změní se, spíš dospěje a bude makat, zbavovat se dluhů, dítě vidat, starat se, můžete být třeba za rok spolu
Na tom vztahu (chlapovi) není nic, proč by ses ho měla chtít držet. Nepracuje, popíjí, je agresivní, nezodpovědný , píšeš, ze by pro tebe udělá cokoliv, ale když si to vezmeš,tak pro tebe neudělal nic. Nechce se změnit, to jsou jen řeči. Přeci si nenechá odejít kasičku, která ho živí. To, že přišlo miminko, je pro tebe dar, protože díky němu sis uvědomila,že takhle to dál nejde. Ty teď budeš zodpovědná za vás za oba a druhé dítě (nezodpovědného partnera) opravdu nepotřebuješ. Takový člověk tě přivede akorát do problémů, do dluhů a pokud je agresivni, tak plačící dítě to rozhodně nezlepší. Dítě je obrovská zkouška i pro dobře fungující vztahy, natož pro nefungující. Ty teď budeš potřebovat každou korunu, nebudeš moct živit ještě dospělého chlapa. Tvoje rodina má pravdu, odejdi co nejdřív. Pokud ti rodina pomuze, tak jedině dobře. Takový chlap se nikdy nezmění, vždycky bude využívat lidi. Kašli na něj, soustředit se na sebe a na miminko. Bez něj vám bude líp!
Nic si nevycitej
Proč si nedodržela to sve dani noze na krk? Nezmeníš se - odejdu! Zkus dodržovat, čím vyhrožuješ, ve výchově dítěte se ti to bude hodit. Už si dávno mohla být pryc. To víš, že má z tebe panáček srandu, když vyhrožuješ a výhrůžky nedodrziš.
Vůbec si nic nevyčítej, kdyby chtěl, tak už se dávno změní po tvé první výhrůžce, že odejdeš. Nezáleží mu na tobě, když se sebou nic nedělá, vyhovuje mu jenom to pohodlíčko, které s tebou měl, když si vás živila ty, jak píšeš. Ale teď už tě bude potřebovat hlavně někdo jiný a v pohodě budeš jedině bez něho, zvládneš to zcela určitě. Jenom já bych odešla asi co nejdříve, pokud máš kam, rodina je schopná ti pomoci? Neotálej.
@9ester9 Udelala jsi dobre a ted doporucuji se alespon docasne odstehovat napr. k rodicum nebo kamaradce, nez si vyresis trvale bydleni sama, abys nepodlehla tlaku, ktery bude vyvijet.
Pisu z pozice cloveka, ktery s podobnym otcem vyrustal a byla to hruza - nikdy se nezmenil, mam spoustu jeho spatnych navyku a dlouho jsem se jich alespon castecne zbavovala. Muj bracha to odnesl jeste hur a je v zivote stejne nepouzitelny jako otec. Pokud chces vychovat sve dite jinak, pak pryc od nej.
Pokud by byl opravdu ochoten se zmenit a nebyly to jen plane reci, pak mu rekni, ze se odstehujes a vratis se zpet, jen pokud bude mit delsi dobu stalou praci, vyresi dluhy a bude nejakou dobu normalne fungovat. A kdyz se vrati do starych koleji, odejdes nadobro. Nic jineho nepomaha, s tim se musis smirit. A bojim se, ze ani po tom, co se odstehujes, se proste nedobuti zmenit. Neboj, je to ted urcite tezke, ale pomuze ti izolace od nej a urcite bude lepe!! A ze to bez nej nezvladnes - k tomu ti napisu jen tolik, ze pochybuju, ze ti bude s ditetem pomahat nebo vydelavat penize. Sama bez nej se budes moct soustredit na dite a neresit nesmyslny vztah!
Mě stačí jen přečíst, že je nemakačenko, dluhy, rád hospodu, po které nasleduje agrese... plus ''něco málo k němu cítím''. ...A mam hned jasno
Já se jen divím, žes ho neposlala k šipku už dávno a ještě si s ním udělala dítě 🤦 Mít někoho rád ke spokojenému životu nestačí. Je to i o jiných hodnotách a ty on nesplňuje. Zkazit si život jen proto, že ho máš ráda? Hlavně se k němu nevracej 🙏
@gracinka7 Dítě jsem si s nim nedělala úmyslně. Ochranu jsme používali pro jistotu, ale když ochrana selhala, nějak jsme to neřešili, jelikož mu doktoři řekli, že je neplodný a ono ejhle. Ale ono když už se to stalo, tak se k tomu musím postavit čelem, přece toho malého drobečka nedám pryč, kdo za nic nemůže.
@9ester9 Ty jo, promiň, z duše nesnáším, když někdo začně moralizovat. Lidi se mění atd. Ale ve tvém případě mi to fakt nedá, protože tvůj partner se nezměnil. Jak sis mohla s někým takovým udělat dítě? Neschopnej budižkničemu, násoska a ještě agresivní? Nechápu vlastně, že si s ním vůbec žila.... Jinak ano, odstěhovala bych se ihned a šla zpět k rodině a nebo holt spolubydlení....nějaké alimenty, dávky asi dostaneš.
Bohužel musím souhlasit s holkama. Měla jsem podobného přítele a neustále jen sliboval jak se všechno změní a bla bla a i rodina mi říkala , ať už se na něj vykašlu. Přesně jak říkáš, měl mě rád a byl na mě hodnej ale to bylo všechno. Rozešla jsme se s ním nakonec na trvalo a udělala to nejlepší rozhodnutí ptz teď mám toho nejúžasnějšiho chlapa na svete! 🙂 I na tebe někde čeká, tohle tě jen poučí a už budeš vědět, na co si u dalšího chlapa dát pozor a jakého vlastně chceš. Nenech se od něj hlavně citové vydírat. Oni to jsou manipulátoři, už vědí, kam zasáhnout, aby tě dostali kór když jsi zranitelnější povahy jako jsem já. Bude to furt dokola, věř mi a ty potřebuješ někoho, kdo se o vás bude starat a ne vás potápět. Hodně štěstí
Udělala jsi dobře. Rozumím dilematu zůstat-odejít, kdy partnerství např. krachuje ale chlap funguje dál jako zodpovědný chlap a starostlivý otec - tady zjevně nic takového nehrozí. Lidi se mění jen málo a když už, tak trvale jen kvůli sobě - nikdy kvůli druhému člověku...
Když to čtu, je to jako kdybyste psala můj příběh. Bohužel já to mám ještě o kousek složitější, ale i tak jsem to musela ukončit, protože bych se zbláznila. Také vám nastíním situaci: co jsme se potkali jsou to 4 roky, já byla vdaná, ale už to nefungovalo, měli jsme 2 děti, takže jsem to s ním brala jako nový začátek. Rozvedla jsem se, začali jsme spolu žít, já měla v péči 11letou dceru a syn, i když byl u otce, k nám často jezdil. Sice s ním jakž takž vycházeli, ale už tenkrát si všimli, nejen děti, ale i mí blízcí, že dost pije a práci taky moc nedal. No já zamilovaná nechtěla nic slyšet a stále věřila, že se zlepší, že to bude dobré. Taky jen sem tam nějaká brigádka, z které šly peníze hlavně na tabák a pivo a ne do společného rozpočtu. Před dvěma lety "začal konečně pracovat v jedné firmě" a já uvěřila, že to myslí vážně a otěhotněla jsem. No sice se těšil, ale ze svých zvyků nijak neslevil a navíc na práci se asi po 2měsících vykašlal, pak byla další a ta vydržela 3 měsíce, takže při porodu nikde nedělal. Trochu se to zlepšilo po narození syna, kdy to vydržel 10 měsíců, jenže věčné hádky kvůli alkoholu, agresivita, pak druhý den poslouchat, jak toho lituje a pořád dokola. Do finále jsem zjistila loni v srpnu, že do práce už asi 3týdny nechodí a doma jen dělal, že odchází a coural se buhví kde. Takže v lednu jsem řekla dost a ať se odstěhuje, protože já i když na mateřské, si ještě chodím na brigády a on nic. Jenže jsem zjistila, že jsem znovu těhotná. Takže nastalo rozhodování, jestli si ho nechám nebo ne a u mě bylo rozhodnutí jasné, že i bez něj to zvládnu. Samozřejmě jsem d..il uvěřila, že se o nás postará a zase ho nechala u sebe. No co myslíte, je květen, práci nemá, takže 1.máj lásky čas...letěl tady odsud, protože to "opět" nevydržel a na slavnostech se opil jako ten dán a večer ho musela vykázat policie. Takže tak...radši budu sama s dětma, než tohle. V životě se nezměněji, už tomu nevěřim. On sem chodí za synem a stále si myslí, že mě to zas přejde a chová se jako by nic, i když každý večer volá, jak se mu stýská a že ho to mrzí...bla, bla, bla jen řeči. Jsme silný holky, to dáme 🙂 Držim palečky!
@bayt Když to takhle od tebe čtu, tak se taky zpětně nechápu, že jsem byla takovej blbec, ale po tom prvním manželství jsem čekala nějaké zázraky a ty se bohužel ani podruhé nestaly :( (viz můj komentář - příběh níže podobný jako u 9ester9) Ale dětičky mám úžasný a ty mě držej, pro ně tu naopak jsem na 100% a už nehodlám plýtvat energií na žádnýho nemakačenka a nezodpovědnýho blba a alkoholika. Ať teď lituje, dobře mu tak, když si ničeho nevážil.
@9ester9 Ahojky, myslím, že jsi udělala dobře, co jiného by ho mělo nakopnout než to, že tě ztratí? Uvidíš, zdali se změní, začne se snažit, ale ne jen týden, prostě se chopí zodpovědnosti, začne vydělávat, budovat zázemí pro své dítě apod.
@jazizalova přesně tak!
Udělalas to nejlepší, co jsi mohla.
Nevidím jediný důvod, proč s ním zůstat. Je to nemakačenko, které se vymlouvá, že nemůže najít práci, do hospody chodí, je agresivní, dluhy neřeší, ... Šancí dostal už několik a nevyužil je. Takového člověka si přece už nemůžeš vážit a nebude ti oporou do budoucna. Sbal se a utíkej pryč!
@9ester9 Tvůj příběh si pamatuji. Já bych se každopádně odstěhovala a osamostatnila. Pokud o vás bude chtít zabojovat a změnit se, může tak učinit, i když ty už budeš samostatná jednotka. Ty nebudeš mít nervy z bydlení s ním a budeš moct v klidu a s odstupem pozorovat, zda se fakt změní. A rozmyslet si, jestli ti ten vztah za to stojí 🙂 (Taky si myslím, že spíše nezmění a nestojí, ale kdoví, život je nevyzpytatelný 🙂)
@9ester9 Udelala jste dobre! Pokud o Vas opravdu stoji, muze ho to nakopnout, aby se opravdu zmenil (ve smyslu poradna prace, reseni dluhu apod) a PAK Za Vami prisel. Pokud se nezmeni (coz je bohuzel mnohem pravdepodobnejsi), jenom Vam definitivne potvrdi, ze to byl spravny krok pro Vas i Vase miminko. Ceka na Vas nekdo mnohem lepsi!