Jak rozumě vysvětlit manželovi, že nechci jezdit k jeho rodičům? S tchánovci vycházím, ale když jsem u nich na návštěvě, tak tam najednou všem (bohužel i manželovi) trochu překážím.
Prakticky mám jedinou funkci a to je starat se o dítě, které zrovna nikdo nechce chovat nebo to dítě brečí a případně se jinak vzteká. Dám dva příklady za vše: Při předposlední návštěvě jsem v létě v poledně v 35 stupních tlačila po návsi (kde není kousek stínu) kočár, abych uspala dceru. V té době jsem byla v šestém měsíci těhotenství, takže mi to dávalo pořádně zabrat a nidko se jaksi neměl k tomu, aby to za mě vzal. Tatínek šel uspávat nejstaršího (nechtělo se mu tlačit kočár) a další čtyři přítomní dospělí (vč. manželových sourozenců) si šli také najednou po obědě zdřímnout. Když jsem se po hodině vrátila, všichni seděli u stolu a hráli karty. Na můj dotaz, zda se mohu připojit, mi bylo řečeno, že znova začínat nebudou a celou další hodinu jsem se na ně mohla jenom koukat.
Poslední návštěva (to už jsem měla po porodu) se konala o Vánocích a dopadla tak, že jsem hlídala svoje utahané děti a dívala se jak, zbytek rodiny jí štědrovečerní večeři. K tomu jsem musela vysvětlovat, dětem, že už jedly. Následně jsem se rozhodla, že tam prostě jezdit nebudu a tak budou všichni spokojení. Jenže manžel najednou požaduje, abych s ním jezdila (i když mě u rodičů pak vždycky nechce). Vysvětlit si to nenechá a bohužel to dopracoval tak daleko, že když nejedu k jeho rodičům s ním, tak on se mnou a s dětmi nebude chodit nikam.
Nechci ničit rodinné vztahy, ale abych jezdila tam, kde mě vlastně nikdo nechce a ještě poslouchala v závěru dne, jak jsem to všem zkazila. Tento příspěvek vznikl na základě toho, že je neděle a opět jsem dostala večer přednášku, že nechci jezdit k manželovým rodičům a potřebovala jsem si ulevit.
@tomikjoejoe Mno, já to taky nevidím bůhvíjak tragicky. Stěžuješ si na tchánovce, ale lehce tě v tom taky nechal manžel, že se mu nechce tlačit kočár - já bych mu ho prostě vrazila a ať jde on, ještě v takovém vedru. A já třeba neočekávám, že se mi někdo za mě bude starat o děti. Vím, že moji rodiče mi pomůžou i na návštěvě, ale vyloženě bych nečekala, že já budu ten, kdo si sedne na gauč a vy se starejte.
A zase vem to i z druhé strany, představ si, že tobě manžel řekne, že k tvým rodičům jezdit nechce. Nebylo by ti to líto nebo divné, když bys přijela sama?
Těžko říct jen tak z jednoho příspěvku, jaká je opravdová situace, když tam jsi, ale nevidím to tak strašně, že bych tam až přestala jezdit...
Jako.. deti jsou tvoje a po navsi ve vedru si kocar tlacit take nemusela, to byla tvoje volba, oni se ti o ne starat nemusi, doma se o ne take staras sama, kdyby jsi je treba poprosila tak by ti nekdo pomohl,staci se zeptat a poprosit o pomoc, v tom ma hlavne prilozit ruku k dilu tvuj manzel, takze to si vyres hlavne s nim a oni jak koukam jsou v tom fakt namoceni bezduvodne, spis jen hledas chyby
Pokud tam jezdit nechceš, tak tam prostě nejezdi, k tomu nepotřebuješ žádné dlouhé vysvětlování. Prostě řekni ne a tečka.
Jinak tedy nevím, za sebe mi to nepřijde tak hrozné. S největší pravděpodobností vždy na návštěvách hlídá děti maminka, záleží jak to máte od začátku nastavené,každá rodina je jiná.
Možná bych byla ráda, že mám kam jezdit, že mám tu rodinu, neříkej mi, že vás rádi nevidí. Přečkej tohle období a až děti povyrostou, začneš se zapojovat s dospělými více.
Mě by to tedy taky uráželo...a hlavní chybu vidím v chování manžela...vždy se na návštěvách v péči o děti střídáme. Navíc pokud bych nechtěla k jeho rodičům, nenutil by mě.
Jejich chování vůči mě, by mi taky vadilo, ale aby mi někdo hlídal děti? Jednou jsou moje, tak nevím proč by se o ně měli starat tchánovci. V tomhle případě bych spíš popostrčila manžela. A pokud tam jezdit nechceš, tak prostě nejezdi, však Tě nikdo nutit nemůže, ani manžel ;)
@tomikjoejoe Já bych tady ani tak neviděla problém s manželovou rodinou, jako spíš s manželem. To on by se měl starat a nenechat tě vozit venku kočárek, když se na to necítíš, případně se s tebou během štědrovečerní večeře vystřídat při hlídání dětí (i když tady nevím, proč taky nebyly u stolu, i kdyby měly sníst jen třeba polévku a nic jiného). Jasně, trocha empatie je super a třeba moje tchýně, když vidí, že potřebuju pomoct, tak pomůže, ale za prvé to není její povinnost, pouze dobrá vůle, a za druhé ne všichni jsou takoví, aby si všimli toho, že potřebuješ pomoc, nebo aby jim to došlo. Neházela bych to tedy na jeho rodiče, ale spíš bych si promluvila s manželem. Řekla bych mu, že na těchto návštěvách cítíš, že tě odstrkuje, popsala bych mu situaci z tvého pohledu. Ono je taky možné, že mu to prostě nedochází. Je rád, že je s rodinou, užívá si to a zapomíná, že má taky ženu a děti. Nejezdit za jeho rodiči mi přijde jako trošku krajní a drastické řešení, které vztahy spíš zhorší, než zlepší.
Me to taky neprijde tak tragicky... kdybych doma s rodinou hrala karty a nekdo se chtel uprostred hry pripojit, taky bych nechtela prerusovat hru a zacinat od zacatku... divila bych se, ze se dotycna vubec na tohle zepta..
Kocarek bych v 35 stupnich nesla tlacit nikomu, a kdybych byla v sestym mesici, tak bych kocarek vrazila manzelovi, ze proste pujde on a hotovo.. nebo bych dite holt neuspala a pockala, az by bylo opravdu unavene a usnulo treba u prsu nebo proste pozdeji ve vetsim chladku..
S tou stedrovecerni veceri mi to taky nepripada nijak tragicky... ja jsem taky stedrovecerni veceri stravila tak, ze jsem uspavala miminko a ostatni jedli.. to je celkem normalni, kdyz ma clovek male deti... prece mi nepujde dite uspavat nekdo jinej.. je to snad moje dite.. Nevim, me tohle proste tak hrozny neprijde..kdyz potrebujes pomoc a pozadas je tak odmitnou?
@tomikjoejoe chápu, že se tam necítíš, ale když jsi s dětma doma, taky se staráš převážně taky ty, ne? Osobně bych jezdila dál, ale dělala si to víc po svém a snažila se, aby jste si to víc užili, všichni. Takže děti lítat venku, ty s knížkou nebo jinou zábavou být s nimi. Nemusíš čekat a všechno snášet. Užívej, že nemusíš pak uklízet, že nemusíš vařit, nebo umývat nádobí, nebo prostě najdi něco, co tě bude uspokojovat. Rozhodně neposílej manžela samotného, protože ve většině případů to nepomůže, tchánovci můžou řešit, proč jsi nepřijela, co se u vás děje apod. a ono se pak něco najde a budou jen manželovi dávat do hlavy brouka...
Problemem je bohuzel to, ze kdyz o pomoc pozadam, tak nikdo nema cas. A k tomu uspavani ditete jsem mela dopsat, ze meli vsichni reci, jak jim vadi plac male a manzel se proste odmitl dohadovat s rodici, kdyz chteli, aby uspal syna. Tchanovci si chteji deti uzit, proto k nim mame jezdit. Nakonec jediny kdo kolem deti skace jsem ja. Chapu nazory na manzelovy rodice, ale oni me proste nemusi. Nesouhlasi s tim ze sem sve deti nekojila a nesouhlasi s vychovou, kde ma dite rad a nedela si co chce. Pochybuji, ze si tady nekdo pod pojmem odpocinkovy den s rodinou predstavuje to, ze neustale skacete sami kolem deti, nikdo nenabidne pomoc, nebavi se s vami, pak se divi, kdyz jste neprijemni, ze obed na vas proste nezbyl, protoze tim ostarnim pouze kazite den.
@evulina77 Nejstarsimu digeti jsou tri roky a kousek, nejmladsimu 6 mesicu, s knizkou bohuzel u nich sedet nelze.
@andelka U nasich jsem vetsinou s detmi sama, tam jsme schopni se o peci podelit tak, abych se stihla aspon najist.
@tomikjoejoe chápu, ale to je i tak trochu věc tvého manžela, ne? On to na tobě nechá a ještě se asi tváří bůhvíjak, když k jeho rodičům nechceš jezdit. Řešení je, vysvětlit si to s manželem, že potřebuješ pomoct s dětma a taky, že se u jeho rodičů cítíš jako páté kolo u vozu. Měl by ti vyhovět, pomoci a taky podpořit. Podle mě ale nepomáhá ani doma, jinak by to měl v krvi...
@tomikjoejoe Ahoj já myslím,že si prostě přetažená.To pak člověka vytočí i ,že ráno vyjde slunce 😎 .Já ani jedny rodiče nemám blízko a manžel hodně pracuje tí pádem jsem s dětmi sama a jsou na mě zvyklé a i kdybych se na uši stavěla a kdokoliv uspat chtěl má smůlu.Pokud vyrazíme na návštěvu mám obě děti obmotané kolem krku starší se rozkouká a lítá ,ale mladší ne držím ho celou dobu.A že ti něco neschvaluji no a má tchýně nesouhlasí vůbec s ničím a jelikož po ní nic nechci nemá nárok do něčeho kecat.Jasný každou návštěvu dostanu pytel dobrých rad no tak je vysypu za rohem a je klid.Mě osobně zvedne ego ,když by malého nekdo chtěl a on se otočí ke mě a stikne vím ,že jsem pro něj vše 😀
Ahoj zkusim se zeptat, ptala jsi se na pomoc?
@tomikjoejoe no... Ja te docela chápu. Kdo nezažil tak to asi bude zlehcovat. Ale prca to není. A nejde jenom o péči o dítě (i kdyz vystřídat by se s tebou mohli). . Podle mého názoru (kdyz jsem něco podobného zazila) je především problém - jak uz tu koneckonců zaznělo - v manzelovi. Resp. Ani ne tak v manželovi jako v jeho vztahu k rodičům. Myslím (samozřejmě se můžu mýlit), že když tam přijedete, skočí do puvodnich vztahů - on je synacek, poslouchá maminku a tatínka, je zase "doma" ,ma svoje pohodlí a přestává fungovat jako hlava samostatný rodiny. Plus to nuceni k návštěvám. Podle mýho názoru by měl možná zapracovat on na tom, aby odsekl ty zbytky pupeční šňůry a zacal se chovat jako manžel a otec i kdyz se "vrací do hnizda".
já tě chápu... je to o tom, že ti vadí, že pořád se o děti musíš starat ty. i u tchánovců.. tam by se aspoň manžel mohl trochu přemoci... ale je to opravdu vina tvého manžela, že ti nepomáhá.... musíš na něj víc zatlačit...
Jestli předposlední návštěva byla v létě a poslední v zimě, nechápu problém, když tam jezdíte párkrát do roka. Kdyby vás nutili dojíždět každých 14 dní, tak prosím, ale nebylo by snazší se nad to prostě povznést?
U vašich je to jiné, protože jednak jsou to tvoji rodiče, tudíž si s nimi asi líp rozumíš, jednak jsi tam sama, bez manžela. Obecně..pokud on nejezdí ke tvým rodičům, nejezdila bych já k jeho, zvlášť pokud bych se tam necítila. Poslala bych s ním starší drobotinu a s mimčem byla doma. Ale největší problém jak holky píšou je v manželovi, ve vašem vztahu a vzájemné komunikaci a ochotě vycházet si vstříc. Na tom zapracujte, a nebudeš si muset připadat přetížená i na návštěvě a jako páté kolo u vozu. Tady to za tebe nikdo nevyřeší, to musíte spolu doma řešit.
U nás se k manželovým rodičům jezdilo co 14 dní na neděli. Mně hodně pomohlo že ten den nemusím vařit, je tam dost lidí aby měl mladší co dělat, a já jsem byla jenom s mimčem. Navíc mají zahradu, takže hlavně v létě to bylo super.Že by ale třeba někdo jiný krmil, přebaloval, vozil kočárek, ani omylem.Jenže já se tam necítila tak blbě jako ty, tak mi to ani nevadilo, anebo jsem řekla tatínkovi a většinou teda to udělal.
Chápu tě. Ale tím, že tam přestaneš jezdit se nic nevyřeší. Naopak jen zhorší. Já osobně bych zatlačila na manžela, že když tam jedete tak ti bude pomáhat s dětmi. Třeba i jen tím, že po obědě vezme děti a kočár na hodinku ven a ty budeš mít chvilku pro sebe. Postupně bych mu přidávala povinosti. Koupání, hraní, uspávání. Samozdřejmě v rozumné míře aby se nakonec nestaral jen on. Rozumně mu vysvětli, že ti musí pomoct jestli chce ať tam jezdíš. Pravda je, že tchánovci ti s dětmi pomáhat nemusí (ale většinna tedy pomůže ráda), ale manžel by měl automaticky. To jaký na tebe mají jeho rodiče názor jen tak nezměníš tak v tomhle směru bych byla splachovací. Jen se zeptám, doma manžel také nepomáhá s dětmi nebo jen u jeho rodičů je někdo jiný?
@tomikjoejoe já tě chápu, co navrhnout manželovi, že třeba jednou pojedete všichni a podruhé on s dětmi sám, nebo jen s těmi staršími?... jinak on se nestará ani doma? mátě děti hodně brzy po sobě, to je pořád vše jen na tobě? Jak píší holky, ten kočár bych mu prostě do ruky vrazila, at jde uspávat on. Co se týče té vánoční večeře, tak to by se mě teda dotklo hodně, že nejsem s dětmi u stolu, ono to jde vždycky nějak udělat, u nás když je nějaká rodinná sešlost, tak si dospělí klidně vezmou děti ke stolu na klín. A tchánovci teda trochu zvláštní, když si vnoučat chtějí užít a pak se nestarají, ono u takhle malých dětí je to především o uspokojování potřeb, tak nevím, co by jako s nimi chtěli dělat.
@aemmi některým prarodičům stačí děti jen vidět, nemají potřebu se jim nějak extra věnovat.U nás to byly též takové pětiminutovky zájmu, ale jezdili jsme. Ještě nikdy tam nebyli sami nebo přes noc, ale možná teď v létě to proběhne.Jak jsou starší, tak je tam víc co dělat, ale že by měli nějaké společné zážitky s prarodiči, se moc říct nedá.
@tomikjoejoe asi bych se nepřemáhala, nabídla bych, že pokud si chtějí dětí užít, ať přijedou oni za vámi. V domácím prostředí by Vám asi už nevadilo fungovat po svém a přizvat k tomu i manžela, protože jsou to Vaše děti stejně jako jeho a nejspíš doma funguj normálně, jen u rodičů stagnuje, je to tak?
@tomikjoejoe manželovi nevadí, že na tebe nezbyde oběd? Divná rodina... Já bych si asi z hecu a před manželem solidně odkomentovaně nachystala s sebou k nim svačinu s tím, že tam nedostaneš oběd a hlady nebudeš. S tím to i u tchýně vytáhla a bylo by. Prostě mile s kudlou v zádech. Jsi ženská a tak trochu umíme hrát a přehrávat všechny, ne? 😉
Ale organizačně se to dá zvládnout i takhle. Tříleťák může už jíst sám s dozorem babičky nebo dědy, mladší by krmil otec a poslední já, nebo naopak, nevím, jestli prostřední chce někoho jinýho než tebe na krmení. Všichni najednou. Pokud jíte na etapy, tak ty s manželem a dětma jsi jedna etapa jídla.
Jinak je fakt, že takhle malé děti jsou fixované na matku, ale babička s dědou můžou vzít do kočáru nejmladší dítko, ty uspíš to prostřední a nejstarší, pokud je potřeba tak manžel. Pokud není, tak manžel má službu u nejmladšího a může jít venčit i s tchánovcema a ty můžeš mít klid klidně i na tu knížku až ti usne prostřední. Tři děti už je trochu problém s logistikou a manžel prostě musí taky kmitat. Byl u toho, když je dělal a musí pomáhat. Přes týden to může být jinak, je třeba dlouho v práci, prosím, ale o víkendu prostě musí pomáhat. Ale musí to být povedená rodinka, naučili tvého chlapa myslet jen na sebe a i oni jsou stejní. Pokud je u mě někdo na oběd, tak musím mít tolik jídla, aby se najedli všichni. To je trapas, to bych jim nedarovala - viz výše. A manžel by se s tebou měl rozdělit, pokud je málo jídla. Prostě je to sobec, nebo bačkora, kterou řídí maminka...
@tomikjoejoe Na jednu stranu tě chápu, je to blbý když se odmítají o děti na chvilku postarat ani aby ses najedla. Na druhou stranu u nás je to obráceně. Partnerova mamka vychovala sama 4 děti, na vnoučata jsou všichni zatížení, náš malej je nejmladší a navíc jedinej kluk takže když tam dorazíme je úspěch že si ho můžu na 2 minuty pochovat. Taky má od narození Sunar a dost mě vadilo že jsem věděla že se má krmit a když ho jdu hledat (záhadně zmizel s nějakou tetou) zjistím že už se krmí (lahvička se Sunarem byli v přebalovací tašce mezi věcma na přebalení, převlečení, vložkama, tamponama (kdyby náhodou), peněženkou, dokladama a jelikož chodíme ven se psem a je podle mě pitomost věčně myslet na pamlsky tak i pamlskama pro psa. Samozřejmě že ne všechno v jedný hromadě ale i tak kapsičky jsou průhledný. Kabelku od ty doby co máme malýho prostě netahám přijde mě to zbytečný a to že se někdo přehraboval v mým soukromí mě prostě vadí. Přebalování to samý v bledě modrým. Teď jsem šťastná že už má příkrmy a nikdo ho moc nechce krmit protože někdy prská 😀 Vrátíme se domů a je šíleně rozchovanej takže labůžo ho uspat a následující dny s nervama vydržet protože bysme jinak shnili ve špíně a umřeli hlady. Navíc teď už po několikátý partnera upozorňuju ať svoji mamku nějak taktně upozorní že už jako fakt překračuje všechny meze a už i její druhý syn se mě zastal a řekl jí ať se uklidní (jeho Sofča má rok a půl takže to asi tak nějak nejlíp chápe). Já to vážně nemyslím nijak zle, mám ji ráda a vlastně ji dost obdivuju jak to zvládla s dětma sama, ale šíleně mě dokáže vytočit když mě začne kecat do toho co jak mám dělat a nejlíp do toho kdy mám malýho nakrmit. Typický: Míša začne řvát, vím že jedl před 3 hodinama, před půl hodinou pil ( jak se napije a hned jí jednak toho moc nesní a jednak pak zvrací), oni ví že jdu pro jogurt, když ho přinesu Míša má flašku s vodou a s tím že babička mě milostivě sdělí že nemá hlad ale žízeň. Kruci já jsem jeho matka, já jsem s ním 24 hodin denně a máme to nějak nastavený a každý dítě je prostě jiný takže i kdyby dětí vychovala 10 nic jí nedává právo nám do toho zasahovat ona si to taky dělala podle sebe. Samozřejmě že pak řev protože mu flašku seberu, sní poloviční porci a pak blije. A ještě když mu to dám zapít poslouchám od ní že mu pít teď nemám dávat až tak za půl hodiny. No moje nervy. Já se vážně bojím že jednou se neudržím a prostě se pohádáme. Je prostě milionová ale tohle mě fakt vadí. Takže za mě radši ať se moc nestarají všeho moc škodí a já si to chci dělat po svým a ne aby mě někdo furt říkal jak co mám dělat.
@tomikjoejoe Já mám u tchánovců to samé, vlastně i s manželem. Když k nim jdeme na návštěvu, tak jsou stejně všichni rozvalení na gauči u tv a veškerá starost o dítě spadá na mně. Jako mně to nevadí, ale tak když si chcou užít vnuka, tak bych chtěla vidět trošku nějakou aktivitu, ne že mu budou akorát tak mávat z gauče ze třímetrové dálky. Nechodíme k ním tak často, takže na návštěvu jdu, o dítě se starám jako obvykle a neřeším to už. Nedá se to ale srovnávat se třemi dětmi, to by už měl pomoci i manžel, když na té návštěvě trvá.
@tomikjoejoe Já Ti rozumím a chápu Tě.Prostě nejezdi,já taky nejezdím a mám klid 🙂
@tomikjoejoe a to to tvuj muz necha tak? Necha te bez jidla, necha ti na krku deti, nenecha te oddechnout? Tchanovci problem nejsou, ti se te netykaji, ale problem je v tvem muzi. Copak te povazuje jen za sluzku a chuvu? Svym chovanim a trucovanim ti dava najevo, ze si te nevazi.
Asi by si o tom s manželem zkusila, ještě v klidu promluvit. Ono mezi námi chlapy jsou občas trochu natvrdlejší a nedochází jim to a nemají u toho zlý úmysl. Řekla bych že pojedu, ale...... a řekla nějaké ty hlavní podminky, jinak ať vezme starší děti a jede jednou sám, třeba mu to dojde a ty si uděláš prima víkend s kamarádkou.
Podle mě s tebou oraji protože se necháš.
Jinak mi to nepřijde až tak tragické. Taky jsem jezdila ke tchanovcum,maleho v kočáru mi nikdo jiný neuspaval,kdyz se narodil mladší,ja jsem vozila kočár a tatínek šel spát se starším a pak byl klid,mimco jsem zaparkovala před domem. U nás vyloženě program nebyl,vetsinou se povídalo nebo jsem si v klidu četla. Ad večeře,pokud je místo,tak bych posadila děti ke stolu,pokud možno aby jedly taky. Když to nejde,musi se jim někdo věnovat. Logicky vetšinou matka.resp ten jehož původní rodina to není a nechá partnera poveceret s jeho rodiči.
Když jste u vašich tak to funguje jak?
Nevím,mne to jako problém nepřijde,je to prostě o vztazích,ne vždy jdou ideální. A často plati,ze o co si nereknes,nemas. Je to třeba samotné nenapadne.