Jak taktně vysvětlit rodině, že si nepřejete zasahovat do výchovy?

Tak vyhrožovat takto švagr mým dětem tak to řeším rázně a hned a vztahy by mi v tu chvíli byly ukradené

Pro takové jednání neeexistuje taktní řešení. Oni mají zjevně drsný přístup k výchově a tudíž i ty s nimi musíš jednat v drsném stylu. Takže bez obalu na férovku říct, že si nepřejete, aby jakkoliv tímto způsobem reagovali na chování vašich dětí a snažili se je vychovávat po svém. Že máte na svůj styl výchovy právo a za pár let se ukáže, zda byl ten váš tak zcela mimo, jak si oni myslí.
Pokud bys byla víc od rány, můžeš se ho zkusit zeptat, zda si máš k tomu přinést vařečku, aby to pochopil, že se zdá dle jeho slov, že u nich tento styl funguje.

Poslala bych je někam a bylo by mi fuk, jestli je pak pár měsíců neuvidím nebo že mi nedají čokoládu ke svátku... Jsou určité věci, přes které u mě nejede vlak, toto bych si teda líbit nenechala... Svoje děti ať si vychovávají jak chtějí, ale vaše jsou prostě vaše... pokud nejsou schopní toto pochopit a chovat se jak dospělí, tak je to jejich problém

Bude to těžké. Najít si nějakou odpověď, která je ti blízká a tomu druhému aspoň zavře pusu? Ideální je vyjít přímo ze znalosti povahy švagra, na co slyší. Někomu pomůže rázné ohrazení, že takto ne, mé děti, má výchova a týrat je nikdo nebude byť by byly seberozcapenější. Někomu otevře oči pár článků či knih o moderních poznatcích o výchově a vývoji dětského mozku. Dát najevo, že svým chováním ve svém věku je hluboko pod dítětem onen trest by měl být vykonán spíš na něm? Já poznámky mířené k nám rodičům ignoruji, pokud jsou přímo na děti, těch se zastávám, ať cítí mou oporu. Naštěstí to u nás nebývá časté a švagr ještě nemá své děti, tak je to o to vtipnější 🙂

Každé dítě je jiné. Na nejstarší neteř stačilo jen houknout a byl klid, ona byla typ dítěte " kde nechám, tam najdu" její sestra už divočejší, ale pořád stačilo vysvětlit. Třetí od bratra byl rozmazlený hajzlík, který už na zadek potřeboval dostat, ale její sestry zase stačilo jen upozornit. Náš kluk dostane na zadek, páč je to paličák a rapl po nás rodičích. Takže to není nutně výchovou, ale i povahou. Pokud je vaše dítě typ, na které stačí, že se něco zakáže, není nutno mu hned hrozit výpraskem! A k tomu bych se vymezila! Třeba jsou situace, kdy stačí našemu,aby bylo jeho chování ignorováno, ale taky jsem se setkala s tím, že by bylo třeba... mé jasné ne stačilo. Zase naopak mě štve u švagra, že malý se za něco vzteká, něco mu nejde, my s ho snažíme usměrnit a on se mu směje. Pro mne je to jako se smát dospělému pro jeho neúspěch....

Já si myslím, že taktní vysvětlení nepřijmou, nebo to budou ignorovat.

Já jsem jednou dokonce byla použita jako strašák pro dítě od švagrové. Její dítě skrz něco hodně brečelo a my jsme byli zrovna na odchodu. A ona svému dítěti říká, podívej se jaký jsi ošklivý, kvůli tobě odcházejí. Já jsem se ohradila, že to teda ne, že kvůli němu rozhodně neodcházím. Ale asi mě moc slyšet nebylo.

Děti nemám, ale je mi bližší volnější (respektující) přístup výchovy než výchova pomocí trestů a výhrůžek. Dneska tak trošku lituji, že jsem švagrové nedala po zadku, se slovy, že já nejsem žádný obecní kyj. Jestli chce svoje dítě strašit, ať si najde někoho jiného. (Když se jí tahle metoda líbí, tak proč ji neaplikovat na ni.😉)

Do budoucna jsem naopak připravena vynést svoje příbuzné v zubech, když budou na mých dětech uplatňovat výchovu, která se mi nelíbí.

Nezbyde nic jiného než to narovinu říct.

Pokud se jedná o člověka, který na cizí dítě bere vařečku, tak v takovém případě jde takt stranou... To je opravdu moc.

Na příklad vzteku a vařečky mám docela dobrou a fungující větu: "Vztek jsou nezvládnuté emoce. Jak přesně mu taková vařečka pomůže se zvládnutím emocí?" A případně doplním něco na téma, že sama mám právě se zpracováváním emocí problém, že je má kupa lidí a že doufám, že moje dítě se je zpracovávat naučí. Chce si to trošku nastudovat něco o dětském vzteku a být obecně jasná a jednoznačná ve výchově. Moje mamka občas měla také podobné hlášky na téma vzteku a "na zadek". Teď už jen říká cosi o naší divné výchově.

Jinak teda jsem tak trošku zastánce toho, že prostě jednostranné násilí opravdu není potřeba. Ale teda k "oboustrannému" násilí jsem už párkrát přikročila - prostě když do mě dítě ve vzteku praští, tak mu to vrátím. Klíčové ale je, že sama nesmím být rozčílená a ve vzteku. Dětský vztek nebo dospělácký vztek je vlastně svým způsobem "totéž" - a dítěti řekneme, že nemá právo se vztekat a dospělý může, může ječet na okolí a nadávat? Proč? Když dítě ty emoce přece jenom neumí zvládat a dospělý by už mohl. Jediná hranice je, že "vztekat se můžeš, ničit věci či bít do okolí nikoli". Ale v tom se mu dá zabránit - anebo mu to prostě vrátím (jemně, ono to zpravidla stačí).

Dle mě by stačilo říct “já jsem rodič a rodič vychovává”
Pokud by říkalo, že z něho vyroste spratek, tak říct “tak bude, to je naše věc”
Ale měl by to podle me říct manzel, protože co si budeme, od chlapa to zní pro takové lidi lepe🤷‍♀️

@malenka3 od rány bohužel nejsem, ale s tou vařečkou je to dost dobrá reakce 😀
@merope přiznám se, že třeba občas na zadek starší taky lupnu, ale vždy nejdříve upozorním a pokud dál zlobí, tak jí plácnu. Ale nikdy ji nebiju za projevy emocí nebo nějak hodně. Prostě jen aby zpozornila, ale jeho už jsem viděla, že jim dal na zadek tak, že tam měli ještě po půl hodině obtisk ruky. Emoční vztekání je u nás velmi časté a sama mám právě problém dávat city najevo. Je to špatně pro mě i ve vztahu, proto tohle svým dětem udělat nechci. Já jsem se mu to už snažila vysvětlit po dobrém, ale bez úspěchu. Nebere ohled ani třeba ve chvíli, kdy je dítě unavené. Prostě vztekáš se, dostaneš, tečka. Takže zjevně to chce ráznější zásah ...

Výchovou se možná blížím spíš tvým povedeným příbuzným 🤭, nicméně kdokoliv by tohle řekl mým dětem, v klidu bych nezůstala. Nejdřív ve vší slušnosti, že ty máš jiný názor na výchovu a ocenila bys, kdyby to laskavě respektovali. Pokud by to nešlo, tak klidně drsněji, někteří lidi prosby a narážky nepochopí. Mám ale dvě připomínky. Jednak musíte být zajedno s mužem, v klidu to s ním prober, jsou to jeho příbuzní, tak aby se ještě on necítil dotčený. A druhak dobré vztahy jsou bezva věc, ale abys v sobě dusila vztek, to nemá smysl. Za chvíli budeš čekat, kdy se něco stane, budeš se bát odcházet z místnosti. A sedět někde jako na trní, strojeně se usmívat, nic moc.

Já bych zkusila reagovat přímo směrem k dítěti, třeba říct "neboj, strejda ti na zadek nedá, protože my s tátou bychom nic takového nedovolili", případně rozšířit o "u nich doma t dělají takhle, u nás ne". V zájmu zachování dobrých vztahl nehodnotit lepší/horší. SMěrem k příbuzným se vymezuju slovy, "děkuju, já to zvládnu", "nepotřebuju poradit, díky", a pod.

Nejspíš bude na tobě, abys byla u svých dětí vždy dřív, než se k nim vůbec dostane švagr s vařečkou, protože takový lidi prostě nepřesvědčíš. Když se rázně ohradíš, urazí se půl rodiny, když něco "taktně naznačíš", protočí oči v sloup a dál si pojede svou. 🤷‍♀️ Na jednu stranu chápu, že cizí lidi se nemusí "otravovat" s tvými dětmi, proč by měli stále poslouchat něčí ječení a rozcapenost...to je třeba brát v potaz. Jim je jedno, že tvé dítě projevuje emoce, pro ně je to prostě otravný řev cizího dítěte. 🤷‍♀️ Na druhou stranu, je jasné, že civilizovaný člověk si tohle v životě nedovolí - vyhrožovat jiným dětem, ještě k tomu takhle hloupě, vařečkou. 🤷‍♀️ Takže lepší těm situacím zcela předcházet - vzteklé dítě odvedu pryč, nedráždím zbytečně hada bosou nohou, a pak se nemusím rozčilovat, že někdo jiný se plete do výchovy. A řešit, na čí straně byla pravda.

A u situace kdy švagr vytáhl vařečku na vaše dítě jste byla? Okamžitě bych dítě sebrala a odvedla jinam - minimálně do jiné místnosti (a zůstala u dcery, než se uklidní). Švagrovy bych tento krok vysvětlila tím, že jim evidentně v tu chvíli spolu nebylo dobře, tak jsi je oddělila (Ehm... "moudřejší ustoupí" bych v tu chvíli radši neříkala, abych tou vařečkou nedostala sama).
Na jednu stranu je švagr cizí a tudíž opravdu není povinen být svědkem emocí vašeho dítěte, pokud tomu jde aspoň trochu zabránit... Na druhou on je dospělý a měl by být schopný být ten moudřejší a odejít sám a nepřebíjet vztek vztekem (což přesně to "zmalování vařečkou" je).

A hlavně bych se vyhnula jakémukoliv obhajování vašeho stiůlu výchovy - řekla bych prostě "my to mále takle, jsou to naše děti" a řešila jen jak zvládnout společné situace... Protože švagrova reakce na dětské emoční výlevy dost říká, že on sám má nízkou emoční toleranci... tudíž jenu ty scény opravdu ubližují (což možná nepřizná... ale pokud je fakt chlap, tak možná i jo 😉 ).

@treasurka To je podle mě blbost - podle mě je potřeba se opravdu tak nějak ozvat, ale spíše ve smyslu: "Sorry, omlouvám se, půjdeme s malou někam ven, rozumím, že tě ten řev obtěžuje." Prostě jasně dát najevo, že si uvědomuji, že ten řev opravdu není úplně to pravé (a příště raději jít rovnou někam jinam), ale současně tak nějak vnitřně mít přesně to nastavení, že takové podobné zvednutí vařečky směrem k dítěti je v podstatě nezvládnutí emocí ze strany dospělého. Prostě jako když se dva hádají - a postupně stupňují řvaní. Jen tady je to dítě v té "slabší" roli a navíc ještě nemá nástroje, jak své emoce zvládnout.

@prejeta_zaba Přesně - prostě pokud dítě řve víc než je okolí ochotno tolerovat, je nutné situaci řešit - omluvou matky směrem k okolí, pokusu dítě odtáhnout "z doslechu".

@ anonym - já popravdě pořád nepřišla na to, proč dítě plácat po zadku (pořád tomu prostě nerozumím, proč to dělat, pokud jsem klidná a nebiju do něj, protože sama ztratím nervy). Pokud ho chci přimět, aby něco udělalo, tak to u nás teda moc nefunguje. U nás jediný, kdy fakt beru, že to má smysl je, když samo do někoho mlátí, tam ho praštím s tím, že mě to bolí a takto to bolí (a praštím do něj asi tak destinovou vervou co ono do mě).

@prejeta_zaba Nebo ještě lepší - někam odvést vzteklého švagra 😃

@merope No, a oni budou mít zase svou pravdu, a buď autorku utlučou "argumenty", nebo bude konflikt, a autorka chce zachovat dobré vztahy. Já to takhle dělám, a má to výsledky...

@treasurka No, mně tohle přijde, že bych zatahovala dítě do konfliktu dospělých a jsou to prostě věci, co si máme vyřešit mezi sebou a děti do toho nezatahovat. Ale asi se musí řešit dle situace. Navíc teda je pravdou, že kde u mě tyhle problémy nastaly, tak tam jsme si vymezili hranice už když období hysteráků začínalo. Takže teď jen poznamenají něco o tom, co vše čtu na téma výchovy, ale akceptují to.

@merope Já to neberu jako nějako manipulaci dospělými, ale opravdu vysvětluju dítěti, co se dějě, dávám mu jistotu, že se nic z toho, čím vyhrožují, nestane. To, že jsou u toho dospělí, a slyší to, je vedlejší efekt, kdy jsem vlastně ráda, že ví, jak to mám. Většinou, když jsem tohle udělala, tak sklapli, kdyby se ozvali, tak jim řeknu, hele, my to máme jinak, na moje dítě prostě vařečku brát nebudeš, já ti taky neříkám svoje výhrady k tvojí výchově. Nechme si každý svoje, a pro klid v rodině, se do toho tomu druhýmu nepleťmě. A takhle bych to uzavřela.

@treasurka Pravda, ono to asi každýmu "jde přes pusu" jinak - hlavní je, že to funguje 🙂

V tomto případě bych nic nevysvetlovala taktně. Vyhrožovat někdo mému dítěti varechou, tak se neznám a to jsem hodně klidná povaha.. A vůbec opravdu v dnešní době někdo ještě řeže děti vareckou, myslela jsem si že je to dávný přežitek, v mém okolí nikdo takto děti netyra.

@klokanka31 jakože ho třeba odvedu ven, ať si to vyříkáme mezi sebou? 😆 Párkrát jsem nad tím taky přemýšlela, že by měl tou vařečkou dostat on. Vzteklý je prý někdy dost, tak když se to snaží vymlátit z těch dětí, tak logicky by to mělo být vymláceno i z něho ne? 🤷

@merope já tohle taky dělám, prostě dítě popadnu a jdeme. Jednu dobu to bylo šílené, to se mi po zemi vyválela i v obchoďáku nebo na ulici. Hanbou bych se nejradši propadla v tu chvíli. Tam, kde to šlo, jsem jí nechala vyvztekat, po přejití nejsilnější vlny, ve které stejně nevnímala, jsem jí objala a uklidila. Taky jsem to z nouze a zoufalství vyzkoušela, jí dát v takovou chvíli na zadek, ale bylo to bez efektu. Navíc na veřejnosti by s tím člověk nadělal ještě více ostudy... Tam, kde to nešlo, jsem jí prostě popadla a odešla jinam, abychom neobtěžovali okolí. Ovšem když už má člověk děti 2, jedno nechodící a druhé válející se po zemi, protože nechce odejít od babičky, tak se to těžce koriguje. 😀 Teď už scény na veřejnosti nedělá vůbec a ani to nebylo nutné z ní vymlátit. 🙂 Ale při odchodu od babiček nebo od dětí se někdy scéně ještě nevyhneme. Mě to samozřejmě taky není příjemné, ale co s tím mám asi dělat. Ona se tam dobře baví, hrála si a nechce, aby to skončilo, tak já jí za to přeci nebudu mlátit. Takto jsem to i vysvětlila jemu, pochopení k tomu neměl. Z jeho výrazu si myslím, že bere jako selhání i to, že jsem jí vůbec nechala k takovým scénám dospět a ještě ke všemu před lidmi. Prostě vztekat by se neměla doma a už vůbec ne venku. 🙄

Taktně to asi nejde, je třeba jasně nastavit pravidla, jinak si budou dělat, co chtějí, jak chtějí a kdy to chtějí...

Na svoje děti jsem taky spíš přísnější, ale rozhodně je nebijeme nikdy ničím. Jsem klidná povaha, co celý život udržuje dobré vztahy se širokou rodinou... Ale brát mi někdo vážně na dítě vařečku, tak mu normálně skočím po krku. Vidím rudě, jen si to představuju. Tohle v rukavičkách nevyřešis.

Přesně 😃 jako aby mému dítěti někdo vyhrožoval tak by měl co dělat se mnou. A nebo přede všemi ho shodit - že on je nějak vzteklý,že asi dlouho nedostal vařečkou...

Jak tak čtu tvá slova ("stydím se", "z nouze a zoufalství"...) tak mi přijde, že to trošku jako selhání bereš i ty - ono je těžké to tak teda nebrat, ale dá se na tomto zapracovat.

Pokud máš možnost se někde dostat ke knížce "Montessori batole" - tam je hnedka někde v úvodu super povídání o dětském vzteku. Mně to hodně pomohlo. Prostě vztek beru (resp. teda to chce rozlišovat, dá se to poznat) zpravidla jako ztrátu emoční kontroly dítěte (osobně si za tím představuji dospěláky, kteří se hádají, případně dospěláka, co třeba stojí na zastávce a nadává na to, že mu ujel autobus...). A holt to dítě neví, že sprostě nadávat na celé kolo je vlastně v pořádku, ale válet se po zemi v pořádku není 😀. Případně že ječet na sebe, mlátit dveřmi a házet po sobě předměty, tomu se říká "itálie" a pokud je ti 18 a více, je to povoleno, ale pokud je ti méně než 6 je to zavrženíhodné 😀.

Čili klíčové je zajistit, aby tím nikoho neobtěžoval nad míru, případně se omluvit okolí za to, že dítě je prostě hlučné, odvést ho dle možností pryč (či požádat o pomoc třeba s mladším), ale stát si pořád za svým - že to je prostě v pořádku. Když to někdo bude komentovat, tak klidně říct, že ty sama ses včera taky takhle šíleně rozčílila, když ... ale být si v tom jistá a tak nějak si nastavit v hlavě, že ten přístup švagra je vlastně úplně mimo a ujetý.

Respektuju každý styl výchovy. Rozhodně si nemyslím, že je něco výhradně špatně a něco výhradně dobře. Nicméně nikdo jiný než rodiče,což je matka a otec, nemá právo do výchovy zasahovat, pokud si to rodiče vyloženě nepřejí. Jak už bylo zmíněno: rozhodně bych se vyhnula jakýmkoliv diskuzím na téma "či výchova je lepší" nebo nedej bože pitomý argument ve stylu, že bys švagra taky placla vařečkou. Normálně bych jim suše oznámila, že si nepřejete (ale musíte být s manželem za jedno, jinak je to blbý....), aby se jakkoliv montovali do vaší výchovy, komentovali a radili. Že vy to taky nedělate. Pokud s tím budou mít problém, tak pak to asi naruší vztahy no....Je to na vás, co je důležitější.