Jak snášíte běžný rodinný model?

Chápu. Mám to podobné. Ne že bych chlapa nenáviděl, jako otec je uzasnej a jako partner je milující. U mě je to tak že mu tak nějak zavidim to, že může kdykoliv někam jet,něco vyřídit, atd a já vždy jen s malym

Zrovna takhle to máme.. poslední 2 roky to takhle u nás je, co změnil práci. Sice má hodně slušný plat, ale za cenu toho, že se vrací opravdu kolem 6 večer.. jsem z toho už unavená, ale že bych manžela za to nesnášela? To vůbec.. Začíná se porozhlížet po změně, protože i jeho to nebaví, jak mu utíká čas s dětmi.. vidí se s nimi ráno ve dveřích, když mu mávají a pak večer necelé 2 hodiny, než jdou zase spát. Nevyhovuje to ani jednomu z nás, hlavně ta představa, že až mladší teď nastoupí do školky a měla bych mít na starosti odvádění a vyzvedávání ze školky a příští rok i školu staršího a do toho práci.. Tak bych si to šla asi hodit.. Takže oba teď vyhlížíme změnu..

Měli jsme to tak, on pořád pracuje do pozdních hodin, já mám teď zkrácený úvazek. Tenkrát to byl mazec, bylo to období čistě o přežití (hlavně kvůli nespavosti mladšího), ale že bych mu to nějak vyčítala, to ne... prostě se to muselo vydržet než povyrosli.

@monuleee Presne! On je uzasnej, ale ja mu kolikrat zavidim i cestu do stavebnin napriklad.

Tak logicky, pokud některé rodině tento model nevyhovuje, tak ho změní, ne? Muž nemusí být v práci až do večera a zena naopak může jít dříve pracovat.

Máme 3 děti, 1 jde do 2.tridy a mladší 2 jsou se mnou doma. Muz jezdi z práce mezi půl 6- půl 7. Doma s námi bydlí tchán, takže může pohlídat na nezbytně nutnou dobu (je mu 81l). Babičky jsou moc daleko, takže jsem převážně na děti sama. A jo,jsou dny, kdy jsem moc unavená a nejraději bych na pulden někam vypadla bez dětí, naštěstí těch dnů není mnoho. Jsem doma s dětmi nepřetržitě 7,5 roku a další 4 roky ještě s nimi budu doma.
Každý to má jinak, já jsem takhle spokojená (samozřejmě bych brala, kdyby babičky mohli častěji pohlídat deti). Ne ale každému to může takhle vyhovovat.
Netrápí bych se tím,jak to kdo má. Důležité je,jak spokojená jsi ty a tvá rodina 🙂

@j.a.n.i To me prave zajima, jestli to nekomu vazne vyhovuje a citi se potom ti dva jako rovnocenne bytosti, co si maji co rict. A jak moc je spatne, ze to nekdo nezvladne. Kdyby ten muj najednou musel zacit chodit do kanclu, tak bych ho asi odpoledne nevitala s usmevem, ale hodila bych po nem decka a zmizela pryc.

@monib66 Tak toto je fakt sila.

A ty si nemuzes vzit nejake volno nebo nekam jet? Kdyz mu zavidis i ty stavebniny? 🙉 nebo jak je mysleno, ze je doma?

Tak spousta lidí je rádo, že vůbec má práci na nejakou rovnost se hraje možná tak v 5 % populace. Já osobně teda neznám nikoho, kde by jeli opravdu půl na půl. A i když chlap končí třeba v 16, ne až v 18, moc rozdílů neshledávám. 🤷‍♀️ Když je ženská doma s malými dětmi, je to sice místy na hlavu, ale má to smysl a aspoň vidíš konec. Mazec je to ve chvíli, kdy začne i ona chodit do práce, chlap je opravdu celý v práci a na ní má být vše co do teď + práce, to je pak opravdu na mašli. Pokud není jiné řešení, je na místě zvolnit a najít si svůj režim, určitě není potřeba dělat vše na 110 % a večer to chlapovi akorát vyčíst. 🤷‍♀️

Asi vam to hodne vadi, ale je to o tom, jak si to nastavite 🙂 Chcete teda pracovat a stridat se s nim? Nepomuze vam chodit nekam pravidelne s detmi, vidat treba kamaradku s podobne starymi detmi? Ale fakt pravidelne, ne jednou za cas..a vymyslet program na tyden, aby nebyla monotonost.
Ja jsem se treba vratila po roce materske na castecny uvazek na homeoffice a proste jsem si rozdelila cas a pres den s ditetem zasla nekam ven, nebo na pul denni vylet, nebo sme se s nekym setkali, doma nebylo vzdy navarino a uklizeno, ale to pro nas nebylo prioritni, slo nam o pohodu vsech a zdravy well being. Dost mi toto obdobi chybi 🙂

Dvě děti, obě sice už školka, ale jedno s handicapem, terapie 3x týdně, navíc školka pouze 9-16:30, středa volno a každý prázdniny 14dni plus letní 2 měsíce. Hlídání žádné. Přítel obchoďák takže často na cestách přes týden (většinou tak 3 dny v kuse). Teď když chodí aspoň do školky, tak jako dobrý, aspoň můžu chodit běhat a cvičit, což mě baví, ale práce zatím nejde a nevím, kdy půjde s tím omezením skrz staršího. Jsem věčně doma: úklid, prádlo, nákup, vaření a pak teda ten můj sport aspoň. Ale furt sama. Kamarádku u nás žádnou nemám. Já si to vynahrazuju v létě: to jsem dva měsíce u rodičů v ČR a tady mám spoustu kamarádů a furt někam chodím. 😀
Chlapovi to nevyčítám, to by mě ani nenapadlo. Nemůžeme za to, že je starší nemocný. A on má takovou práci, aby nás uživil. 🤷 Já se za ním stěhovala dobrovolně, děti jsem chtěla dobrovolně....jak to dopadlo není jeho chyba ....snad bude lépe ...

Když byla starší mimino, jezdil muž domu někdy v půl sedmé, fujky fuj, nevyhovovalo to ani náhodou. Teďka jezdí domů po třetí, je to paráda. Donedávna to znamenalo ještě odpolední vyletování, protože přijel akorát po dětském spánku, honem svačinka a šup někam " do světa", případně dostal milášky a já měla práci v domácnosti, případně svůj PC vedlejšák. Teďka jedeme na střídání stráží - on přijede, já vychrlím pokyny k večeři a frčím do práce. To je taky partnersky na palici.

Jinak počkej až začnou děti chodit do institucí - máme takhle známé, co se musí prostřídat, kdo vodí do školky a kdo vyzvedává (mají babičky, takže prý jsou občas i dospěláci jen spolu 😁), pak přibudou kroužky, učení se do školy. Hele, ono to prostě musí rodina vybalancovat ke spokojenosti všech 🤷

Tedy já mám jen jedno dítě, ale partner má dvě práce, jednu do 16 hod, nají se a jede do druhé, kde je cca do 22 -23 hod. Cca 3x- 4x týdně. O víkendech práce kolem domu, Tak to má co se známe, takže jsem věděla do čeho jdu. Čas pro sebe máme opravdu výjimečně, ale zas si ho nekazíme malichernosmi - za16 let jsme se jaksi ani nestihli pohádat 🙂 Tak jsem v roce malého začala dělat místní Mateřské centrum, abych úplně nezblbla a když mu byly dva roky, tak nastoupil na pár hodin do soukromé školky a jí k tomu centru ještě rozjížděla podnikání. Hlídací babičky nemáme. Ale je rozdíl jedno a dvě děti- to uznávám. Nemít tyto aktivity, tak bych doma asi taky nebyla moc spokojená. Ale já věděla do čeho jdu, hypo se neptá, takže nezbývá než to zvládnout a uspořádat si život tak, aby to bylo pro obě strany v pohodě.

Hele, při myšlence, že muži závidím i to, že si může dovolit jít z práce domů pěšky, nebo stát v buse a prostě vypnout, jsem se přistihla několikrát. ... přistihla jsem se, že si užívám cestu na odběry krve, protože "konečně venku bez dětí" ... Na druhou stranu jsem si rodičák s dětma většinu času užívala a to "nemůžu bez nich nani na záchod" trvalo "jen" dva roky. Věřím, že i manžel se za tu dobu tisíckrát přistihl u toho, že mi závidí, když on vstává v šest a já se válím s dětmi v posteli (a dokonce všichni tři spíme!) .Prostě každému v té jeho rutynně občas něco chybí a občas si posteskne. Jde o to, aby to byla (výrazně) menšina času.

Zrovna nedávno jsme to řešily s kamarádkou. Dřív to bylo jiné protože vedlo víc generací pohromadě a tak bylo možná víc možností hlídání a nebo i obyčejného sdílení nebo prostě vytržení ze stereotypu. Když se nám narodily děti, tak i když naši manželé směnovali a byla to ta práce od nevidím do nevidím, tak jsme si uměli najít zábavu a byly to vlastně každodenní procházky, občas výlet někam dál, s kočárkem se dál ledacos, záleží, jaké si to člověk udělá. Už tenkrát jsme se divili, že téměř nepotkáme další maminku s kočárkem a v dnešní době? Nedávno jsem slyšela od zdravotnice, že má pocit, že se k nim některé maminky chodí vykecat , protože nemají s kým dalším...smutné...ale je potřeba začít u sebe.🙂

Pro mě by tento model nebyl. Ale taky jsem si podle toho zvolila otce svého dítěte. Radši rodinnej typ s menší mzdou, nulovými ambicemi, ale vždy připravenej jít na OČR, abych já nemusela omezovat svoji práci.

Za mě je super mít brigádu. Taky jsem to tak občas měla. Samozřejmě člověk může si jít dělat nějakýho koníčka když je chlap doma, ale z toho mám trošku výčitky svědomí - šoupnout chlapovi na 3,4 hodiny děcka a jít si užívat bych tedy pravidelně nedala, zato jít na brigádu je legitimní 😁 Ideální je když si jí člověk může naplánovat a časově přizpůsobit.
Nebo třeba nakupuje ten co je bez dětí. Takže buď nakoupí chlap když jede z práce a nebo mu dám děti a jak nakupování nesnáším,tak teď je to chvíle bez dětí kterou si užívám

A co teprve, když ten manžel jezdí na služebky dva tři týdny v kuse každý měsíc, hlídaní žádné (opravdu ani pět minut) a do toho dvě malé děti, život na vsi o 300 obyvatelích (všichni staří, za dobu pobytu jsem na místním dětském hřišti nepotkala nikoho), kde neznáš ani nohu. 😁 Pro mě byl vrchol kulturního žití každotýdenní nákup v obchodě ve městě. Koukala jsem jako blázen na lidi, že nevymřeli, že ještě nějací existují. 😁 Nedávala jsem to psychicky moc dobře, ale bylo to jen dočasné dvouleté okénko, pak jsme se přestěhovali jinam.

?????????

Nezvladnu odpovedet na vsechno. Ja to mam relativne vpohode, chlap je doma na HO, ja se chystam brzy taky na polovicni uvazek (ale taky na HO, kancl mam stejne daleko) ... takze diky tomu jsme se doma jeste asi nepozabijeli ... Ale prave strasne obdivuju ty zensky, ktery takto drepej s deckama celej den, vecer se jim vrati chlap z te "dovolene v praci" a ony na nej zvladnou byt mily (nedejboze vecer pred spanim jeste extra mily ^^) ... Proste - jak to delate?? 😀

Vyzkoušela jsem během rodinné “kariéry” kde co - práci z domu, pojízdnou práci, práci na zkrácený úvazek, různé kombinace toho a nakonec jsem došla k tomu, že nejdůležitější je teď pro mě rodina. Za chvíli snad opět nastoupím na rodičák a těším se. Budu prostě dělat to láskyplné zázemí, kam se muž bude (snad) rád vracet. Budu tu pro děti, dokud budou potřebovat, už teď mám pocit, že mi uplynulá dekáda proklouzla mezi prsty.
Já jsem nesmírně vděčná, že můžeme být po celou manželovu dovolenou spolu, že se nemusíme servaní celé prázdniny střídat a vymýšlet tábory a babičky a spolu být jen pár dní.

No, jsou lidí a nemusí to být jen ženy), které být doma s dětmi prostě baví...

Tak někomu to tak vyhovuje....já mít chlapa pořád za zadkem na home office tak už jsem rozvedená....

Tak já třeba manžela na HO mám a nevidím v tom žádný rozdíl, kdyby chodil do kanceláře. Děti mu na hlídání nestrkám, ani to neprobíhá tak, že by půl dne dělal něco doma a "jakože" pracoval. Prostě je zavřený ve své pracovně, vyleze na oběd, ještě je nevrlý, pokud to není v době jeho pauzy. Naopak jsme celkem omezení tím, že nesmí být doma hluk, děti za ním nesmi chodit, když chci někam na celý dne odjet, musím předem myslet na jeho oběd. Kdyz chci mít chvíli klid, pustit třeba dítěti televizi a pár minut dělat něco svého, neudělám to, protože v tu chvíli je u toho manžel a už má poznámky, co delam a proč má dítě televizi atd. Takže jsem pořád jak pod kontrolou. Neříkám, že často, ale místy už mě to štve. A odpoledne si jde po svém, tajze nějaké velké společně starání neprobíhá. 🤷‍♀️ Jako jo, prohodime spolu pár vět, ale to bychom, předpokládám, dělali i kdyby přišel odpoledne z práce. Závist i cesty do stavebnin už taky proběhla. Místy jsem o jezdila já, abych se z toho nezblaznila úplně. 😀 Spíš je to o tom, jak je chlap ochotný si to nastavit, no. Někdo má model, že ve 4 přijde z práce, vyfasuje děti, vysavač a manželka má padla, někdo si bere často děti sám od sebe a někdo se tomu holt umí vyhýbat. 🤭

@zmrzlinka
@prejeta_zaba Tak ten nas pracuje podle toho jak potrebuje, co je potreba udelat pres den, to udela, jinak si vsechno nechava na noc (proste rad pracuje v noci). Na obed si vetsinou chodi na menucko, pokud nemame jidlo z vikendu napriklad. Ponorku nastesti taky nemame.

To si nedokážu představit - kdy spí? A ty vaříš pro dítě a pro sebe a on jde na meníčko? Nebo jíte všichni každý den meníčka?

@prejeta_zaba Ti nevím, já v to vidím sakra hodně rozdílů... Měla bys klid, děti by mohly být i hlučnější, nebyla bys pod kontrolou, oběd by si musel ulovit někde v práci... Tohle mi předvádět chlap, tak ho rychle ženu z HO zpět do kanclu.

@j.a.n.i No já už stříhám metr, až budu v práci, dost toho zneužiju a smráďata s rýmou budou bývat pěkně s tatínkem na homeofficu 🤭