Jak mám vědět, že s někým jiným bych nebyla šťastnější?
S partnerem jsme spolu již 9 let, nedávno mě požádal o ruku a já místo toho abych se radovala spíše přemýšlím, jestli nám to bude klapat. Chtěla bych poprosit o náror jestli takto je to po takové době normální a nebo jelikož jsme oba celkem mladí ještě (je mi 26) tak se nefixovat na něco, kde se necítím tak štastně. Je to vlastně můj první kluk, předtím jsem měla spíš takový krátký vztah (spíš pár rande), bylo mi 17. Teď mi to podle mě dost chybí, protože stále přemýšlím, jestli bych s někým nebyla šťastnější. Ještě bych řekla, že jsem hodně nerozhodný člověk a nikdy si nejsem ničím na 100 % jistá. Přijde mi, že přítele mám sice ráda, ale nemiluju, nebo jen třeba chvilku jednou za 2 týdny. Střídají se mi období, kdy je to super a kdy je to nic moc. A nikdy jsem do něj nebyla bláznivě zamilovaná. Ale tak nějak nám spolu bylo za těch 9 let celkem dobře (bydlíme spolu teprve 1,5 roku). Vadí mi, že nemá tolik disciplínu, je trochu lenivej, stále věci odkládá a zapomíná na ně a j to pak musím připomínat. Jinak mi přijde, že mi chybí pořádný chlap, který je rozhodný a já si k němu půjdu pro radu a budu k němu trošku možná vzhlížet a bude inspirující pro mě – bude mě dělat lepší, budu se vyvíjet lepším směrem. Přijde mi, že jsem občas jako jeho maminka, která kontoluje, jestli si vzal vše, na něco nezapomněl, aby si třeba hned ráno co vstane nedal čokoládu a tak. Sám o sobě říká že je to takovej ťuňťa. Přijde mi, že mě málo insiruje abych se vyvíjela každý den v lepšího člověka. Pozitivní na něm je, že se snaží mi hodně pomáhat v domácnosti – luxuje, myje koupelnu, nádobí, okna, nastavili jsme si to tak od začátku. Vždy o mě hezky mluví, nijak se nehádáme, je hodný. Taky ke mně třeba několikrát denně přijde a obejme a řekne jaká jsem úžasná, jak mi to sluší (i když mi to nesluší). Ale já jsem hodně výkonově a rozumově orientovaná a v jeho přítomnosti spíš lenivým a necítím se pak dobře. Vím, že to musím nejlíp vědět já sama, ale co si myslíte, neměli jste někdy něco podobného? Díky 😊
Ty pozitivní stránky tvého přítele jsou pro život hodně důležité, hodně. Nový přítel by tě možná po jiné stránce obšťastnil víc, ale jen na chvíli. Moje zkušenost. Chápu, že po 9-ti letech je to trochu rutina, ale v běžném životě se mi jeví tvůj muž jako dobrý chlap pro rodinný život. Ale kolikrát na to ženská přijde až pozdě. Tak hold budeš hlavou rodiny ty. Spousta věcí se ukáže až po založení rodiny, když se stanete rodiči.
@jupiter2013 hodne dobry pohled, souhlas. Ty pozitivni vlastnosti, o kterych pise zakladatelka, jsou z dlouhodobeho hlediska velmi dulezite.
Jenomze se obavam, ze se potkali moc brzy, kdyby bylo pisatelce 33 a nebyl to 1.vztah, bylo by to jine.
@anonymni ja myslim, ze udelat zivotni kompromis ve 26 je brzy. Co pises o sobe ve mne rezonuje - ale pochopila jsem to az se svym soucasnym muzem a je mi 40. Ve 25 jsem svuj 6lety vztah (bydleni, hypo) opustila, protoze jsem si neumela predstavit, ze tohle je ono. Pak se pribeh komplikuje, je v nem velka laska, rozvod, naslednych par let tapani a trapeni. Ale velky happyend - sice az ve 33, ale potkala jsem sveho MUZE. Ma vsechny kvality, ktere pozadujes - diky nemu se opravdu a bez kecu snazim byt lepsi, kdyz myslim na sve predchozi vztahy, tohle je 10 a 1. A neni to jen muzem samotnym, ale prave tim, ze ja, se chovam jinak, lip.
Nebudu ti radit odejdi, neznam tvou situaci. Protoze se muze stat, ze nejakou dobu nikoho nepotkas a budes se trapit, ze te jen palilo dobre bydlo 🙂 ono je dobre zvazit, a to vis jen ty, jestli a jak se ti pak bude spolecensky zit. Myslim treba jestli po 9 letech nemate jen spolecne pratele? Ve 26 predpokladam uz neni skola,, kde clovek vzdy nekoho potkal a v praci jsou porad ti sami... Ja po tom 1.rozchodu dokonce zmenilla mesto, navzdory tomu, ze byt zustal mne (ja platilla hypo).
Jsi racionalni, promysli, jak by ti bylo samotne. Nesrovnavej soucasny stav s jinym moznym vztahem, protoze ten jeste nemas a nutny mezikrok je byt nejakou dobu single. Predstav si tu praktickou stranku, spolecenskou stranku, atd. A jestli ta predstava single zivota neni strasna a neodrazuje te, tak pak bych opravdu zvazovala, v cem je tento vztah prinosem... Protoze kdyz budes spokojena sama se sebou a svym zivotem, myslim, ze i ten pravy partner se pak objevi.
Naprosto souhlas tím, co napsali holky přede mnou. Vlastně jsem na tom byla hodně podobně jako ty, jenže jsem byla.ve vztahu a manželství 13 let, hodně se trápila co k němu cítím, jaký by byl otec, jak se ke mě chová.... Přišla jsem na to že i když se o domácnost staral víc než já (bydleli jsme u jeho maminky), otec by byl dobrý. Ale prostě jsem k němu vůbec nic necítila spíš to pro mě byl jako spolubydlící se kterým spím.... Nakonec jsem byla objednaná na psychiatrii, chtělo se mi umřít. Ale vzala jsem všechnu zbývající sílu a odešla. Taky to byl můj první vztah. Hlavně si to musíš dát dokupy v hlavě ty sama, nikdo jiný to neudělá. Každopádně přeji klidné přemýšlení a hlavně buď spokojená, optimistická a klidná.
To je jako bych to psala já o svém ex. A ano, už je to ex, poznala jsem svého manžela a máme 2 děti. U něj jsem hned věděla, že je to prostě ONO.
Pokud máš pochyby, nežeň se do svatby, držím pěsti
Pokud máš pochyby, nevdavej se. Nemusíš být celý život s prvním přítelem. I když mnoho žen to tak má a jsou spokojené. Pokus ti nesedí osobnost, povaha, temperament,tak to fungovat nebude. Možná jak tu bylo psáno,kdybyste se potkali později a už s jinými zkušenostmi, zralejší,tak by to fungovalo.
My jsme s manželem rozdílní. Kolem 20 jsme byli ještě rozdílnější, a vyhodnotila jsem, že potřebuju něco jiného ( staršího, vzdělanějšího, charismatičtějšího, zajímavějšího, se kterým poznám něco nového, někam se posunu,budu k němu vzhlížet), rozešli jsme se. Oba jsme si našli nové partnery, brzy jsme vstoupili do manželství..a obě krachly. O 10 let později jsme si sedli jak prdel na hrnec. V 35 jsme se vzali a úžasně se doplňujeme. Podle nás to tak mělo být.
NO asi takhle já byla s jedním přítelem skoro 10 let, nakonec to vyšumělo... šli jsme od sebe (chtěli jsme to oba ukončit, už to byl jen zvyk... pro mě jeden z hlavních ukazatelů bylo, že jsem se těšila, když jsem šla pryč nebo, když on byl pryč... a neměla jsem radost, když se vracel domů), tehdy mě bylo 27let. Teď s manželem jsme spolu přes 8let... ( vzali jsme se ale až letos v létě, protože proč ne... pořád ještě se mi stýská, když je pryč a jsem ráda, když přijede domů... ;) .....). Tohle si fakt v sobě každý musí srovnat sám.
asi bych taky svatbu zvážila, pokud to tak necítíš, ono někdy, že je hodný fakt nestačí, a vlastně jsi napsala co potřebuješ...jste mladí, ono by to stejně asi jednou dopadlo tak, že by jsi se někde zamilovala, našla toho pravého a odešla, a už by tu byli děti a vše bylo o hodně složitější řešit a pak byla ta nejhorší ty, že jsi rozbila rodinu. můžu vědět v jakém jste narození znamení? dřív jsem se o to dost zajímala
Moc všem děkuju za vaše příběhy, postřehy, názory, na každém je něco pravdy a důvod k zamyšlení.
@marti89 Miluju ho někdy. Třeba tak 3 dny do měsíce si říkám jak je mi s ním dobře, že je to super a proč občas přemýšlím tak, jak přemýšlím.Je to hrozně uvolňující pocit. Pak jsou dny (asi nejčastěji) kdy to neni špatné, je to tak nějak pohoda, ale velké city v tom nejsou. A když se pak třeba nasčítá několik věcí, co mu musím připomínat, na co zapomněl, něco popletl nebo jen má lenivé dny a nic moc se mu nechce, pak si říkám, že takhle vážně to bude celý život? Možná bych mohla říct (ale zní to blbě) že ho miluju ale ne bezpodmíněčně. Jen pokud je akčnější a ne lenivý ťuňťa. A pak taky když se necítím dobře, mám nějaké zdravotní problémy a vím, že na něj se můžu spolehnout, tak je mi s ním taky dobře. Už jsme toho spolu hodně zažili a vím prostě, že vždy bude stát při mě.
@jupiter2013 Je pravda, že když jsem třeba koukala na nějaké přednášky o vztazích, měla jsem z toho spíše pocit, že v každém vztahu to trochu skřípe ale je potřeba na vztahu pracovat, je to fuška. Právě se bojím, abych kvůli 15% co mi přítel nesedí nenašla jiného, kdo to má, ale chybí mu těch 85%.
@janedv Asi je pravda, že by mi prospělo být třeba aspoň 2 měsíce sama. Vlastně jsem si to taky nikdy nezkusila. Od rodičů k příteli. Před koronavirem měl jen na delší služební cestu, říkala jsem si že mi to možná pomůže poznat samu sebe. Pak se ale služební cesta kvuli viru zrušila a teď jsme právě spolu doma skoro 24/7. Ani právě nevím, jak bych nového hledala, když jsem vlastnně celé mládí nikoho nezkoušela hledat/okouzlovat 😀 Ale vím, že by mi bylo spíš smutno dlouhodobě žít sama. Ještě jsem si říkala, že vlastně obecně mi v životě chybí nějaký člověk, kdo by mi byl vzorem ve smyslu, chci se od něj učit.
@mrstte můžu se zeptat, cítila jsi se stále smutně nebo sis s ním občas připadala šťastně ale bylo těch chvil málo? Obdivovala jsi na něm něco nebo naopak bylo něco co jsi opravdu nesnášela?
Hodně píšete, že byste se do svatby nehrnuli. Jenže mě přijde, že je to pořád stejné, vlastně od začátku jsem si všímala, že mi na něm ty stejné věci vadí a má ty stejná pozitiva a já si nemyslím, že to třeba za 2 roky budu vědět líp. Pokud tedy nepotkám někoho, kdo by se zdál dokonalý, jenže to stejně na první pohled (nebo i v prvních měsících, možná i přes rok) nepoznám, chyby se ukážou až postupně nebo třeba když člověk prochází těžkou situací. Navíc člověk, do kterého bych se zamilovala se může objevit třeba i za 10 nebo 20 let.
Když už by byla svatba, tak bychom se pak asi už ani dětem nebránili, to je samozřejmě větší závazek. Ale mě prostě přijde, že čas nepomůže, už jsme spolu dlouho a asi vím, jaké to bude. Bude mě štvát, že v některých věcech nebude pro děti příkladem (právě v tom co mi teď vadí - lenost, disciplína, sladkosti) ale pravdou je, že já jsem taky na tyhle věci hodně náročná když se třeba porovnám s kamarádkami. Ale bude se dětem věnovat, bude je i mě mít rád. Tedy myslím.
Přemýšlím ale, jestli nebo jak by šlo udělat, že bysme třeba aspoň pár týdnů bydleli sami, urovnat si myšlenky. Možná by mi třeba i pomohlo zajít do nějakého baru, zaflirtovat, pobavit se s jinými chlapy, trochu se odvázat (nemyslím rovnou vyspat). Možná i tím, že jsme spolu tak od mlada, chybí mi nějaké "vybouření" 🙈 Opravdu to je pomalu jak kdybych jiné chlapy neznala a v životě nezažila 😀 Jenže ted stejně není ani možnost nikoho potkat v téhle covidové situaci. Teď vidím reálně maximálně nějaké to odloučení a třeba by se mi myšlenky trochu urovnali. Ale nevím. Jako asi nikdy si nebudu jistá, ale byla bych ráda, kdybych si byla jistá trochu víc...
Pár chvil kdy jsem se cítila šťastně bylo, ale moc toho nebylo hlavně posledních pár let. Nesnášela jsem když se mě jako manželky nedokázal zastat a pak jsem byla za tu špatnou já když jsem se ozvala, nesnášela jsem to jak hrozně laxní přístup měl k dítěti o které jsme se snažili, nesnášela jsem že nedokázal nic říct mamince a jeho sestře a v bytě byl nehorázný bordel.... Určitě toho bylo víc. Ale jinak se snažil to jo. Jen se začal nakonec snažit abych neodešla, navíc během pár hodin našel byt který by pronajmul ale prostě to bylo pozdě kdy už jsem ho fakt skoro nesnášela.
Ha, jak kdybych to psala Ja před par lety 😂
Kdyby nás život byl opravdu společný, řekla bych ti uteč! Ja při podobném rozhodování vybrala jistotu... dnes lituji, ze jsem tenkrát nevybrala jinak... teď už se nedá tak snadno odejít.. 🤷🏻♀️
@mar8 jsme rak (já) a ryba (on)
Nevdavej se, pust ho jine, ktera bude mit priority v tom cem je tak super a ty si najdi nekoho, kdo ti vyhovuje. Uz to, ze ho milujes jen obcas, clovek miluje i kdyz je nastvany nebo nespokojeny, jen to jde malicko bokem. Ja si vzala svoji prvni lasku, jenze jsem videla jen ty pozitivni veci, to negativni vyplulo az casem a byl to obrovsky problem. Ted mam chlapa, ktery splnuje vse a jsem rada, ze jsem nasla silu odejit. Jen uz to slo hur, protoze jsem mela dite a zavazky.
Jsi mladá na to, abys setrvala ve vztahu, kdy miluješ jen 3 dny do měsíce. Reklas mu to? I s rizikem, že to nedopadne. Já jsem s manželem už 11 let a pořád se mi z něj podlamují kolena jako pred lety. Potkala jsem ho ve 20, on 27 a každý den je inspiruje k tomu být lepší verzi sebe sama.
Nečetla jsem odpovědi.
Ale pochybnosti, jsou před svatbou úplně normální 🙂
Pokud se nevdavas v cerstve zamilovanost - ale ta zase není objektivní a zamilovanost není láska a pravý vztah.
Važ si toho, že mas chlapa, který je takový, jakého ho popisuješ 🙂 je krasne, kor v dnešní době - mít harmonicky vztah 💙 v takovém zdravém prostředí, se bude určitě dobre vyrůstat i Vašim dětem.
Všude jsou chyby.
A vždycky bude člověka napadat, jestli by s někým nebylo lépe - a bude nás i občas přitahovat někdo jiný, však jsme lidi ;)
Ale to co popisuješ, je vyvážený, harmonicky vztah. 🍀
@hankaros ale vztah není jen o zamilovanosti, ta po tolika letech už fakt většinou není to co bylo na začátku. Pro společný život je fajn se moci na toho druhého spolehnout a vědět co od něj čekat.
Pro zakladatelku : je naprosto pochopitelné že pokud to je tvůj první delší vztah, tak přemýšlíš co vše jsi ještě mohla zažít a nezažila. Ted je na tobě, jak se k tomu postavíš. V dnešní době je fakt blbý, že nějaký čas v odloučení bys byla spíš sama, než že by sis ještě vyhodila z kopýtka a mohla se bavit podle sebe. Očividně ti chybí to srovnání s jiými chlapy😉
@michaela_2 ty jo, rict, ze nekoho miluji jen 2x do mesice mi neprijde harmonicke, ale smutne. Nevim, sice jistota je dulezita, ale ja se svym muzem vim, ze nikoho jineho bych nemilovala vice, nebyla stastnejsi a ani jednou za ty roky (7) jsem nezapochybovala... A miluji ho kazdy den, i kdyz me samozrejme taky nekdy stve. Ale i tehdy ho miluji a vim, co v nem ja i deti mame. Ne, zakladatelka nepopisuje harmonicky, ale vycpely vztah
Mozna by ti odpoved na tve otazky dala nejaka zkouska , zatezova situace, do ktere byste sli spolu. Ted narychlo mne napada jen takova hloupost, ze proste treba 1 den/tyden bude ciste podle partnera, v jeho rezii a dalsi ciste podle tebe. Jak se navzajem dokaze prizpusobit? Dokazete to pak spolu rozebrat a dojit k nejakemu kompromisu, ktery bude dobry pro oba? Zvladnete spolu nejaky blaznivy podnik? Idealne abyste kazdy vymysleli svuj a sli do toho spolu. Dokazes se prenest pres tu jeho lenivost a nakopavat ho k akci cely zivot? Nebo to neresit, napr pokud jde jen o estetiku(natreni oken apod) a ne o zivot
@janedv to je moc hezké 🙂 ale každý vztah je jiný...a nelze škatulkovat. Také máme poměrně “vášnivý” vztah i po 12 letech a 3 dětech.
Ale na druhou stranu, každý vztah se vyvíjí a proměňuje. Znám třeba člověka, který odešel už ze 3 dlouhodobějších vztahů - z důvodu “vyčpělosti”
Jenže teď tak nějak zjišťuje, ze ta přijde pokaždé - když to dopustí 🙂 je to zkratka o tom, jak na vztahu ti dva pracují
U zakladatelky mi nepřipadá, ze by existoval nějaký vážný důvod, proč zahodit 9 let....přítel ji evidentně miluje - umí ji pochválit, pomáhá ji
A ona o rozchodu uvažuje, ale jistá si není.
Určitě by existovala cesta, jak vztah oživit namísto ukončení 🙂
Ale o tom si samozřejmě musí rozhodnout oni, co chtějí ...
@michaela_2 mas pravdu, ve vsem ve druhem prispevku, velmi hezky pohled. Ja vubec nerikam odchod, ono to neni tak jednoduche a nikdy ne cernobile, to mas pravdu. Ja tenkrat odesla a nekolik mesicu se pak v tech 26letech trapila, ze uz nikdy nikoho nepotkam, ze jsem udelala blbost... Takze vim, ze je to tezke, jen mi prijde, ze o nem ona proste nemluvi s laskou. A to by mi bylo lito, i kvuli nemu, zit v takovem vztahu.
Nemůžu ti odpovědět, co máš dělat, jen dva postřehy:
- každý muž má nějaké chyby, ty jeho ní přijdou celkem OK
- za seberozvoj zodpovídáš sama, ven ho do vlastních rukou, nového muže budeš pár měsíců až let objevovat a zbytek života bude opět soužití vedle někoho, koho znáš (to není nevýhoda, prostě fakt), tak jen ať pak nejsi zklamaná
Varovné signály nevidím u něj (v pohodě chlap), ale spíš u tebe, nemáš ze svatby radost, hledáš na něm chyby. Čas hledat a mít dítě v rozumném věku ještě je 😉
Chápu, tě, že tě láká nějaké potencionální možná, ale upřímně tvůj přítel má krásné vlastnosti, vlastně dost podobne jako můj současný. Ale já jsem k ocenění svého současného přítele dospělá taky až po hodně zlém rozvodu a vztazích, kdy na začátku byla vášeň a vzrušení a ve finále to byli hovada co přišli s igelitkou, podváděli, ponižovali mě a nakonec jsem raději byla dohromady šest let sama s dítětem, to byla škola, kterou nikomu nepřeji. Na začátku nikdy neodhadneš jaký ten nový chlap je, je to delší proces s nejistý výsledkem, za to si myslím touha po dobrodružství nebo nerozhodnost nestojí. A že si zamilovaná jen třeba jednou za 14 dní? Po devíti letech? Však to je bomba! My taky neplujeme neustále na obláčku, ale vážíme si našeho vztahu, makáme na něm i sami na sobě. Myslíš, že kdyby sis našla nové koníčky nebo jiný způsob realizace, že by tě třeba přítel nepodpořil? Neříkám, že máš za každou cenu zůstávat ve vztahu, který ti nevyhovuje, ale to co popisuješ je normální hezkej vztah, v těchto ohledech to po období zamilovanosti bývá všude stejné 😉
Jsi s ním ze zvyku, nebo ho miluješ?