Hlídání prarodičů. Jsem normální, když mám takové požadavky?
Ahoj, asi se bude jednat o delší příspěvek, spíš se skoro potřebuju vypovídat a zjistit, jestli jsem/nejsem spis palicata, nez rozumna...
Ráda bych slyšela názory na mou situaci. Máme dítě,,covidové" i když nesnášim tu nálepku, prostě už je to asi oficiální termín... ( po konci mého šestinedělí naprosto přesně druhý den se vše zavřelo) takže to bylo obtížné, někdo se bál víc, někdo míň...ale už je to docela doba že.
Od té doby, co to jde, tchýňe a tchán se fakt snažili, chodili, plnili naše nároky. Malá si postuplně zvykala a teď jsme ve fázi, že malou necháme s tchýní v pohodě víkend, malá se těší a tchánovi ji necháme klidně samotnému hlídat přes den. Žijí v našem městě, ale mají to přes celé město, cca 30 minut každý odjinud. Z práce to mají blíž...
Moje mamka: napřed covid (jasný), pak lidi, pak zvířata, pak co bych ve městě dělala, malý je líp tady, pak víš co všechno musim pozamykat...byli i nás na malý 2. narozeniny a pak ona 2x cca 20 minut, když jel její muž do města pro něco a 1x dopoledne společně s druhou babičkou, když jsem musela odjet a manžel byl pracovně pryč. Nepočítám jí to, ale bylo to podle mého tak málo, že si to prostě pamatuju. Má hospodářství a penzion, to že toho má hodně chápu, penzion má jen sezoně na léto 40 minut od nás autem, ale na velké silnice se jí nechce, ovšem i autobusem...
Takže když nepřijedeme my, malou nevidí. Pouze otázky typu: přijedeš na králíčky? ( ja už jsem na ně alergická...nikdy neřekla babi přijede)
Teď má pocit, že je malá dost velká, že ji tam jako můžeme odvézt a že si ji tam nechá...takže se začínáme dost dohadovat. Já po ní chci alespoň trochu progres...naprosto přesě tedy: co kdybys přijela třeba 1x za měsíc, to přece neni tak šílenej požadavek... její argumentace je výše
No a co si o tom myslim já? Malou vůbec nezná, neví absolutně jak funguje...jenom si myslí, že bude fungovat, jak ona potřebuje (nechápu, jak moc v ní zůstaly dřívější postupy. My moderní matky totiž vsechno moc hrotíme..). Má tam mraky zvířat, elektické ohradníky, nově bazén a omlouvám se, manžela co potřebuje servis 24/7 a kvůli dítěti rozhodně nesleví. Potřebuje vidět své zprávy i když mu člověk říká, že dítě potrebuje jít už spát a televizi má mimochodem i jinde...a třeba uklidit si po sobě talíř?
Omlouvám se, tohle už je citově zabarvené, protože mě to prostě točí.
A moje jednoduchá otázka zní: jsem nebo nejsem normální, když mám tyhle požadavky na seznámení/sehraní se a když jí odmítam malou ,,dát" na hlídání rovnou tam? (Abych to upřesnila, malá je začatek ledna 2020 a můj táta si s malou hraje jen s námi, není si jistý, má zdravotní problémy s pohybovým aparátem, tak to chápu, že nedělá hrdinu)
No, je to obsáhlé. Děkuji za přečtení...
Já už delší dobu přemýšlím nad tím, že my jsme vždycky s rodiči jezdili k babičce a pak jsme u babičky třeba zůstávali časem i sami. Přijde mi, že se ten trend obrátil/obrací a požadujeme po babičkách, aby jezdily ony.
Píšu to k zamyšlení, že by mohla být i cesta jezdit s malou k babičce a pak ji tam třeba jednou i s důvěrou nechat - ovšem až to dítě bude samo chtít, pokud vůbec chtít bude.
@zrzinda jojo, požadavky zní blbě, ale nevěděla jsem, jak to napsat...jako prvomatka, nebo matka jsem je samozřejmě měla...jako neposazovat, pak nevodit za ruce...no a nevim už ani co jiného. Vraceli se na čas, kojila jsem...
Ja jsem vděčná za jednu babičku, to vůbec...nevadí mi to. Vadí mi poslouchat ,,prijedeš na králíčky" to nás k něčemu zavazuje i když zrovna treba nemůžeme, taky máme svého dost...výčitky podobného typu a argumenty, že co by ona v tom městě dělala...asi jsem měla představu, že hlídání má rodičům pomoct.
Teď je to v té fázi, že jsem rozhodnutá malou tam nechat maximálně když ona sama bude souhlasit o čemž pochybuju....a to bude myslim dost problem. A samozřejmě vsechno to okolo. Ideální prostredí pro dítě s hlídací babičkou, která neví, jestli dřív krmit zvířata nebo manžela...
@olga_ to jo...tak my tam jezdíme...ovšem s trendem rozvedených je fakt dost hustý objet spravedlivě vsechno a prijde mi nefér vzít to zas tak jakože ok, tchanojc se můžou přetrhnout, chodí oni za námi, tak mi už tam nemusíme...takže jsme tam jednou za čas, proto si myslím, ze kdyby během těch 2,5 let třeba 15x i 10x zajela nezabilo by ji to....
A je to tak, až bude malá chtít a na to jsem teda zvědavá...
Nemyslím si, že jste náročná, nebo možná trochu ano, ale prostě bych to přijala tak jak to je a smířila se s tím, že jedna babička je taková a druhá zase jiná. Jedna přijede k vám, druhá zase ne a musíte vy k ní. Vlastně když se nad tím zamyslím, máme to stejně. Jedná babi je důchodová, žijeme v rámci jednoho domu, ta se o naší dceru stará vlastně společně se mnou a manželem, v podstatě jsme rodina všichni 4 i s babičkou a druhá strana je pracující a byť pracuje u nás ve městě, nikdy se nestavila, vždy hned valí dom. Chápu to a nikdy jsem jí to nevyčítala. Prostě má svůj život, chce si odpočinout z práce, má dům a zahradu. Takže k nim (ke tchánovcům) jezdíme my. Dcera má 4 a čtvrt a na noc nepředpokládám, že tam někdy bude, ani to nepotřebujeme.
A když tam přijedete, jak se chová? Věnuje se malé, zajímá se o ni? Nebo se víc stará o zvířata a manžela, i když tam jste?
Našim dětem je 7 a 8 a za těch 8 let u nás byla moje mamka dvakrát. Jezdíme jen my k ní. Ale mně to vůbec nevadí. Bydlíme v bytě, mamka má velký dům se zahradou a naproti přes ulici bydlí babička a teta, takže děti tam mají spoustu vyžití. Jsou tam zvyklí od miminka, babičku milují, je to pro ně druhý domov. Když je mamka 14 dní nevidí, už volá, kdy přijedeme. Nikdy mě nenapadlo jí říct, že jestli chce děti vidět, musí přijet k nám. Ale my máme dobré vztahy a tohle uspořádání všem vyhovuje. Tchýně bydlí 700 km daleko, jezdí k nám na pár dní cca každé dva měsíce. My k ní jedeme jednou za rok.
Zvláštní trend, jak všichni vyžadují aby babičky jezdili za dětmi. My teda 95% jezdíme k babickam. Babička k nám jezdí většinou na oslavy, před Vánoci. Jezdíme od miminek. Když jsem byla ve špitále, neměla ani jedna problém pohlídat děti, protože je znala. Kdyby jsme nejedli, uzcite nebudou jezdit tak často jako jezdime. my k nim. Navíc tím že jezdíme i hodně s nimi, eliminují některé jejich ,, prohřešky ", jako že tchýně měla neustále potřebu cpat dětem sladké pití apod. Ale když tam nejsem, ví, že jenom ne postaráno a neřeším to. Ale ten trend, chci aby babička hlídala u nas, ale malou nezná. No to je sice zajímavý, ale prostě babičky mají už rady určitý způsob svého klidu, svou domácnost, kde se o ně postarají, mají tam své nádobí, svou televizi, spizirnu, svůj spusob zivota... U vás si už připadají trochu už jako v cizím, ti starší lidé to tak prostě mají, neradi na chvilku přizpůsobují své zvyky. Takže jestli chceš baby vaši malou poznali, budeš muset s vaším.
,,tchyne a tchan plnili nase pozadavky,, - jako vazne? ty ocekavas od prarodicu, ze budou plnit vase pozadavky?? no ja chapu, ze sverujeme to nejdrazsi co mame, ale ty prarodice uz jednou deti vychovali a vetsina si vnoucata strezi o to vic, nez my rodice... takze za me to moc hrotis, babi proste neprijede, ber to jako fakt, chces aby deti poznali babi, tak je tam odvez a navstiv tim zaroven sve rodice... pokud uznas za sve pritomnosti, ze zvadnou vnouce i bez tebe, tak ho tam na hlidani nech, ale rikat jim ,, plnte nase pozadavky a to u nas doma ,, mi prijde fakt jako uplne mimo...
Naši k nám také jezdí tak dvakrát za rok a přijde místo normální. My tam jedeme jednou dvakrát týdně. A naši jsou zlatí, hlídají rádi a často 🙂 za mne to moc řešíš. Nejmladší je stejně starý jako tvé dítě a naštěstí “kovidové” vůbec není 😁😁😁
Tak já nevím, vy tam nejezdite protože máte svého dost a to je ok, ale když nejezdí babička k vám protože toho má dost, tak je to špatně. Přijde mi to trochu sobecké. Jestli má tvá máti hospodářství, tak podle mého názoru by to pro dítě bylo úžasný a jen ty ji o to pripravujes. Takže tam začnete jezdit i s přespáním, babičce pomůžete a až bude malá starší tak tam bude sama chtít.
@elis101 Dívej, ty máš v tomto vlastně podobné argumenty jako tvoje matka - jste vytížení. Vztahy máte narušené a asi těžko můžeš někomu diktovat návštěvy... A srovnávat prarodiče z jedné a druhé strany už vůbec nejde - podobně jako nejde srovnávat děti... Chápu, že tě to trápí, ale jediná cesta z toho ven, je odpoutat se od očekávání a trochu si to přerovnat v hlavě. Uleví se ti.
Přijde mi přehnané mít na prarodiče nějaké požadavky. My našim rodičům dopřáváme dělat to tak, jak to oni považují za komfortní, tzn. jezdíme my k nim. Navíc pokud by tvoje mamka chtěla dceru mít u sebe, proces zvykání je nejlepší udělat u ní. Tak je to přece přirozené. Jezdit za babičkou, kde to dítě postupně bude znát, bude tam jako doma, bude tam mít svoji postýlku a ty se můžeš postupně vzdalovat. Nejdřív jen na pár hodin, poté i přes noc, na několik dní atd.
@lida9 plnili nase pozadavky uznavam podruhe nebyla nejstastnejsi formulace 😅. Na druhou stranu myslim, ze zadna matka nerekne ,,tak tady mas a cau" takze jsem to myslela tak, ze byli velmi trpelivy k nejakym vrtochum prvomatky a sestinedelky...ze jim zopakujes 3x kde ma rukavicky a bla bla a pak jasne prvni ,,spory" typu neposazujte mi ji. Coz treba ma mamka naprosto ignorovala. Tchanojc so sice treba neco mysleli, ale respektovali to...
Za mamkou jezdime, jak jsem psala. Casteji ale nemuzeme, takze je to spis o tom, ze jsem se ji snazila naznacit, ze jestli si chce lepe vybudovat vztah, musi proto take neco udelat ( to uz tu take nekdo psal) a ne jen ,,vydirat" vetami typu prijedte za zviratkama, protoze na zviratka kazdy dite slysi, nebo vypravenim o tom, jak je mesto priserny...ted ma pocit, ze najednou muzeme z nuly na sto a tam ja tedy vazne nejsem...
@pribylovapetra my tam jezdime, to jsem psala. Dostaneme se tam tak jednou do mesice, nekdy casteji, ale malokdy. Nema jen jednu babicku, musime za vsemi i za temi, co narozdil od moji mamky obcas zajednou i k nam...na tom prece nemuzou byt byti?
Uprimne me dost prekvapuji ty reakce, ze je spatne pozadovat po prarodicich, aby jezdili za detmi k nim domu. V mem okoli to docela funguje a nemam pocit, ze by tim prarodice trpeli. V nasi rodine to tak bohuzel neni a taky jedeme v systemu, ze jezdime za babickama a uprimne jsem z toho taky unavena. Bydlime od sebe 1,5 h cesty, takze vetsinou jedeme na vikend. Prespavame u nasich a uprimne to neni zadna vyhra. Uz tam proste nejsme doma, nehlede na to vzdy deti sbalit, nachystat, po patecni praci vyrazime. Jezdime tak jednou za 3 tydny, nekdy jednou za mesic a je to strasne narocne. Ja si tam stejne neodpocinu, jsem klukum porad za zadkem, aby moc neotravovali babicku, ktera je z nich brzo unavena. Na stranu druhou vyzaduje, abysme jezdili..doma mi stoji prace, kterou budu muset udelat pres tyden. Uprimne kdyby se jednou za cas sbalila babicka a dojela k nam, mela bych radost.
@jaja01k právě. Jsem z ni dost nejistá, že jí někde nechá samotnou, protože najednou něco. Má i moc hezké chvilky, ale zatím jsem malou s ní nikdy dýl samotnou nenechala. Podle mě prostě nemá čas i když rekne, že ano. Myslí si, že si malou dotáhne za veskerou prací, kterou bude potřebovat, ale to tak prostě myslím fakt reálně není...no a pak dostane sekec od manžela, že něco někde není a jsme tam...
@lpch Ono je fajn to navrhnout, ale těžko požadovat. A pokud babička jezdit nechce/nemůže, tak je potřeba se s tím smířit a netrápit se, což se dobře říká, ale blbě dělá. A pak se samozřejmě asertivně vyrovnávat s nereálnými požadavky babičky na to, že tam má dítě být samo. Vztah s dítětem není automatický, a pokud se ty dvě strany nezvládnou ať už z více či méně objektivních důvodů domluvit na častějším setkávání, tak je tam ten kontakt prostě omezený. Jako bylo by to super, kdyby se jedna i druhá strana s nadšením setkávala, ale nežijeme ve sluníčkovém světě.
@elis101 Mně přijdou téměř jakékoliv požadavky matky dítěte v pořádku. Je to moje dítě, moje zodpovědnost. Moje máti se v podstatě snaží, ale za dětmi nejezdí, nemyslím, že by uměla s nimi pracovat v situaci, kdy něco nepůjde hladce (už se stalo a prostě to nešlo). Dneska super společný den, ale byla to velká výjimka. Ale současně trpí fixní ideou, že top by bylo, kdybych jí tam aspoň jedno dítě odvezla na víkend, na týden. Jako fakt ne. Pokud je nezná v různých situacích, tak ne.
@elis101 u nás je to tak, že když tchán nebo tchyně (rozvedení) řeknou, že by pohlídali, dovezeme jim dítě (1,5 roku). Nikdy nehlídají u nás a na návštěvy chodí výjimečně. Třeba na narozeniny a tak. Stejně tak moji rodiče. Když jsem byla malá, taky jsme chodili spíš na návštěvu k babičkám než oni k nám. Beru to jako samozřejmé a neřeším. Kdy tam malou nechám přes noc, nevím, to se uvidí. 🙂
Komentare jsem jen tak prolitla a se slovem pozdavky nemam problem - vzdyt jde o zdravi a blaho tveho ditete, takze ano, jsou to pozdavky a podle me zcela opravnene.
Dobrovolne bych nenechala dite s nekym, koho poradne nezna a kdo zase nezna to dite a neni ochoten respektovat jeho potreby.
Ja treba moji mame uprimne rekla, ze u ni deti necham samotne jen v pripade, ze dokaze pres den nepit pivo. Je zvykla si ho dat kazdy den, nedokaze byt bez nej, mne to vadilo uz jako diteti a sve deti u ni nenecham, kdyz vim, ze je to vlastne alkoholik, i kdyz nebyva pres den opila, ale vzdat se toho nehodla. A jsem schopna rict, ze je to muj pozadavek.
Pokud bys chtela, aby se tvoje dcera intenzivneji vidala s babickou, tak bud jasne rict, ze chces, aby jezdila, ze ty tam jezdit nebudes. Nebo budes jezdit ty za nima a postupne dceru na babicku zvykat - nechat je jit samotne na prochazku, za zviratkama atd. A pak si treba tvoje dcera rekne, jestli chce byt s babickou dele sama.
Máme 2 děti, starší už je 5 a moji rodiče za tu dobu u nás byli tak 4x. Jezdíme k nim maximálně 1 za měsíc a nebyl problém tam dceru ve dvou letech nechat na celý týden samotnou. Byla na ně zvyklá, měla tam své zázemí a oni věděli, jak funguje (a když se jim úplně nedařilo dodržovat režim, dceři to nevadilo). Syna si vzali až ve 2,5, protože to je strašný mamánek.
Manželovo rodiče se rozvedli když byli prvnímu dítěti rok.Tchan jezdí 4- krát v roce a tchýně tak 5-6 krát za rok.Deti nikdy nehlídali.Ani je moc neznají.
Mrzelo nás to s manželem spíš kvůli tomu,že děti nebudou mít zážitky s babi a dědou...Ale je to prostě tak a my to nijak neovlivňime.Donutit někoho ,aby přijel a dětem se věnoval je nesmysl.
Moji rodiče jsou daleko a chodí do práce a do toho je máma nemocná.Takze hlídání taky žádné.
Takže za mne náročná si 😁Nejhorší na té celé situaci je zvládat nemoci děti a věčně nějaké prázdniny ...bez hlídání.To že jsme s manželem nebyli sami za posledních 10 let nikde je už prkotina....
Já si myslím, že je v pořádku mít na své rodiče požadavky ohledně hlídaní svého dítěte a některé věci je potřeba korigovat. Doba se změnila, např. dneska se ví, že posazovat je špatně a pořád něco prosazovat na svých rodičích je trochu vyčerpávající, když to nechtějí slyšet, ale přece nenechám rodiče dělat něco, co není dobré pro dítě.
Také by mi vadilo, kdyby máma nadávala na město, já bych třeba nechtěla žít na vesnici a starat se o zvířata, prostě mě to nenaplňuje. Ale snažila bych se nad to povznést, ona jiná nebude, prostě jedním uchem tam druhým ven. Jestli tě to vyčerpává, je to téma pro terapii. Vztahy matek a dcer jsou komplikované, takže i když střelím od boku, určitě se najdou další problematické aspekty ve vašem vztahu.
Malou bych tam samotnou nenechávala. I když zapojím mále dítě do svých činností, musím to dělat formou hry a přizpůsobit to dítěti a to si myslím tvoje máma neuvědomuje/dělat nechce. Prostě mám pocit, že tam malou chce, ideálně bez tebe, abys ji nekorigovala a malá byla hodná a pokud hodná nebude, babi si ji srovná dle svého (moje domněnka). Holt nebude mít tak intenzivní s tvou mámou, ale je chyba tvojí matky ne tvoje. Nemám děti, ale 100% vím, že nechci dávat dítě na hlídání někomu, kdo nerespektuje moje pravidla. Příčí se mi dám ti na zadek a líbí se mi styl nevýchovy a podobných respektujících principů. Chci, aby moje děti měly láskyplné, pohodové dětství a nebyly vystaveni trestům, protože nejednají podle očekávání dospělých.
Nějak nevím, o co jde. Mám mamku, která jeví zájem. Ale taky od ní nikdy neslyším, že přijede. Bydlí od na 45 minut autem. Nejezdí k nám. Ale my jezdíme za ní. Nevidím důvod, proč ne. Jezdíme k ní většinou jednou měsíčně (někdy to nevyjde, tak třeba po dvou měsících) na celý víkend. Je pracující, o víkendech studující už asi pátou VŠ 😀 a mě by nikdy nenapadlo říkat, že by laskavě mohla přijet. Čekám trpělivě na pozvání a pak tam s holkama, někdy i s manželem, odjedeme a užijeme si to 😊 holky jsou na ní zvyklé, jezdí tam rády a díky bohu za to 😊
No, jako na jednu stranu tě chápu. Taky je pro mě pohodlnější, když prarodiče přijedou k nám. Mám domácnost přizpůsobenou tak, abych malému nestála neustále za zadkem a nemusela mu pořád dokola opakovat "Tohle nedělej". U tchánovců hlídání nehrozí, tchán už by to fyzicky nezvládl a tchyni bych nesvěřila ani křečka. V návštěvách se tak nějak střídáme. Moje mamka už na tom fyzicky taky není úplně nejlíp, tak je to takové složitější. Ale snažíme se, aby jednou týdně přijela. Pokud jdu k doktorovi a nejde to udělat jinak, tak syna pár hodin pohlídá, zatím vždycky u nás. Až bude trochu starší, nemám problém jí ho dovézt a nechat u ní. Ale s ní mám jistotu, že synovo bezpečí je pro ni priorita ať budou kdekoli.
Uprimne - říct svým rodičům, ze mám “požadavky,” tak mě nakopou oba do zadku.
Ale chápu, jak to myslis.
Dite bych Tve matce v teto situaci nesverila. Nezná ji, neví, jak mala funguje, tudíž bych se bala. Obzvlášť pokud má hospodářství, kde je pro dite určitě spoustu nástrah.
U nás je to stejně - jedna babička s dedou (moji rodiče) naprosto uzasni, hlídají; malou milujou, na druhou stranu tchanovci absolutní nezájem. Hodně jsem se tím trápila, ale ve finále jsem si řekla, ze jedinej, kdo to nějak odnese; jsou oni sami.. Děti k nim nebudou chtít jezdit, budou proste sami.
Byt tebou, tak jsem rada, ze mám alespoň jednu babicku a dedou fungující 🤷♀️