Dcerka nechce ještě nenarozeného brášku

Netlačit, dát jí prostor to zpracovat - chtěla holku, není to tak, a to zklamání se projevuje tím nechci, nebudu mít ráda, atp. Řekla bych hm, dobře, nemusíš ho mít ráda, my s tátou budeme, stejně jako tebe.

Ahoj, dcera když měla 3,5 tak jsem otehotnela.dcera strašně moc chtěla sestřičku, ale taky jsme čekali kluka. Takže bylo obrovské zklamání z její strany a nedokázala to pochopit.
Každý den jsme si povídali o tom jaké to bude až bude miminko a že v tachově jsou prostě lepší než ségry. No hučeli jsme do ní asi mesic a úplně se s tim srovnala a na baráku se těšila.
Teď má dcera 5 a syn 19 měs. Sice trošku žárlivost z tam je, pořád se vyrovnává s tim ze už není jen ona, ale baráku má ráda, hraje si s ním a hezky o něm mluví.

Já myslím, že je zbytečný to sní teď řešit, dej jí prostor. Určitě ho bude mít ráda až ho uvidí a zvykne si něho 🙂

Za pár dnů se nám má narodit chlapeček a nyní 4-leta dcerka to ze začátku taky nechtěla přijmout, těšila se na sestřičku. Po pár měsících obrátila, už se moc těší, vždy když něco dostane, chce to stejné v modrém i pro bratříčka. Chce to prostě čas, povídat si při vhodné příležitosti, nabídnout jestli by dcerka pomohla vybrat jméno apod. 🙂 A taky jsem vždy, když dcerka koukala na nějakou pohádku nebo jsme četly knížku, kde je brácha a ségra, na to dcerku upozornila a říkala, jak je to fajn 😀.

Moje neteř když se dozvěděla že bude mít brášku tak s klidem v hlase řekla, že ho i s kočárkem hodí do vody. A můj syn řekl že žádné mimi nechce, že chce radši traktor. Když jsme volali že máme holčičku synáček utekl do obýváku a brečel že holku nechce děda mu vysvětlil že jí bude hlídat, a že bude velký brácha a když jsme malou přivezli z porodnice a říkala jsem mu ať se na ní jde podívat tak řekl, že nepotřebuje po pár dnech chodí pravidelně na kontrolu a pořád jí hladí a pusinkuje. Zkrátka nenápadně připravovat na příchod sourozence já jsem dceři koupila panenku v autosedačce a říkala že budeme chodit nastejno, ale ta se na miminko těšila.

Já jsem do poslední chvíle nevěděla jestli druhé bude holčička nebo chlapeček, malá si střídavě přála jedno nebo druhé podle momentální nálady ale teda takhle striktní nikdy nebyla, v knihovně jsme si půjčily knížku o tom jak se rodí děti a tu jsme si procitaly a povídaly si o tom co jsme si přečetly nakonec největší stres pro ni bylo zpracovat to ze musím do porodnice a ze tam se mnou nemůže ( byla jsem na rizikovým a ona měla borelku byly jsme několik měsíců pořad spolu tak to pro ni bylo asi nejhorší) přijde mi ze si vaše dcerka vytvořila nějakou idealizovanou představu o budoucím sourozenci a teď se bouři když je realita jiná než jeji Představa musí to strávit, synovi je teď už 11 měsíců a dcerka se nemůže dočkat až bude chodit, hrají si spolu s panenkama a stavebnici, dává mu chudakovi sponky a gumicky do vlásku...možná má strach ze si spolu nebudou moc hrát...je už ve věku kdy moje začala striktně separovat holčiči a klucici věci, hračky, oblečení...naštěstí ji to už pustilo, hlavně když viděla ze jsem kolikrát brášku navlekla do jejího staryho oblečení...

Já si myslím že malá je ještě maličká takže bych to taky neřešila a ono se to změní až se malý narodí až uvidí brášku. Teď když je miminko v bříšku vnímá to jinak než když bude už s vámi.

Řekněte jí, že to je super mít brášku protože všechny panenky co nosí Ježíšek budou její - u kamarádky to zafungovalo.

"Nechci bráchu" to jsem od 3,5lete dcery poslouchala celé těhotenství, v porodnici se na něj neuměla vynadivat a od příchodu domů ho zboznuje, syn už má rok a lepší starší ségru mít nemůže😉 nechala bych tomu čas...

Ještě jsem si vzpomněla, když jsme naše drahému synáčkovi přivezli domů první sestřičku tak jsme se stavili v hračkárně a koupili nějaký traktor a řekli, že mu to přivezla sestřička z porodnice, byl hrozně nadšený. V té době ještě nebyl tak vychytralý teď kdyby jsme mu s další ségrou přivezli další hračku tak by byl schopný mě posílat do porodnice pořád.