Da se žít odděleně?

Napíšu jen svůj názor - pokud se neshodnete, jestli tady nebo v cizině jako rodina, tak tě dříve či později bude čekat rozvod. Mám zkušenost, že bývalý jel pracovat do USA. Nejdříve 6 měsíců, to jsme zvládli, pak se vrátil a po půl roce doma tam jel zase. Prý jen na 3 měsíce. A už se nevrátil. Je to už 17 let. Sice jsme nebyli svoji a ani děti nebyly, ale stejně. Nemyslím si, že to bude fungovat.

Mám dvě známé, které takto žijí a je to pro ně vlastně klíč k šťastnému manželství. Chlap přijede domů jednou za 14 dnů (bavíme se ovšem o Rakousku, takže ta cesta není nijak náročné), mají od něj pěkné peníze, po zbývající čas dělají s dětmi co chtějí, mají svůj program. Jestli je manžel věrný, netuším, nicméně takhle žijí několik let, jedna už deset, a tvrdí, že jsou spokojené. Osobně bych do toho nešla, protože manželství je pro mě hlavně o psychické podpoře, těch maličkostech každodenního života a neviděla bych v tom takto smysl, ale každý to vidíme různě.

@marti89 trávíme spolu dost času, děti mají 5 a 7. Zvyklí na sebe jsme, manžel mi řekl že se by se nám všem stýskalo, ale že je to skvělá nabídka a že jí odmítnout nemůže, že by si to pak pořád vyčítál. Ja ani vůbec nevím jak bysme za se sebou jeli, asi by jenom on jezdil za námi. Ale, ani to si nedovedu moc představit, teď jak je ta korona tak klidně můžu zavřít hranice. Děti jsme se ptali, nechtějí se stěhovat, a taky nechtějí aby se odstěhoval táta. Mladší kvůli tomu i brečel, tak jsem si myslela že tady bude chtít manžel zůstat.

Hmm můj manžel byl pár měsíců v malajzii a zvládly jsme to děti nemáme, teď čekáme... A rok už pracuje v Praze je to sice kousek do Brna, ale jezdí domu jen na víkendy. Mě to třeba i vyhovovalo mam víc času pro sebe, a koníčky, atd.. Teď když jsem na rizikovém a je korona tak pracuje z domu, a stará se o mě. Ale celkově nám to odloučení spíš prospělo. Jsme spolu sice jen 12 let.. 😂 😂 😂 Ale i tak.

Zasadni je, na jak dlouho? Pokud si tam manzel bude budovat novou domacnost na kdovi jak dlouho, to bych nedovolila. Bud vsichni nebo nikdo, jsme rodina, deti potrebuji tatu, ja potrebuju manzela, je to moje druha polovicka. Kdyby manzel hodne chtel, tak bysme proste jeli vsichni s nim, konicky si najdes nove, ale hledat noveho manzela... 🙂

A do jaké to je země a na jak dlouho? Pokud je to skvělá nabídka, tak bych se nerozmyslela a jela bych taky. Dětí jsou malé, zvyknou si a naučí se jazyk.

jako vzhledem k tomu, ze tu uz jedno dite chodi do skoly tak bych nikam nejela. tvuj manzel je docela sobec...je to uzasna nabidka a vic ho nezajima. ale on uz ma rodinu a ta by mela byt na prvnim miste. manzel pred par lety dostal taky super nabidku. na rok do USA, ale uz jsem byla tehotna, tak prvni co resil bylo rodinu a jak by to bylo. to mu jako vazne nevadi, ze skoro vubec neuvidi deti a zenu. ja zastavam nazor, ze penize byly a budou a my uz tu davno nebudem. deti jsem si poridila proto, abych s nima byla a venovala se jim. a manzel to ma nastesti stejne.

Děti máte opravdu ještě hodně malé,takze pokud chcete manželství zachovat, meli byste jet všichni nebo nikdo. Znám sice taky manželství, kde to takto oddělene fungovalo vlastně nejlíp, ale to jen proto, že manžel byl naprosto nesnesitelnej a doma stejně nic nedělal, takže pro všechny nakonec bylo lepší, že mu zůstala jen role živitele a tim to zhaslo.
V téhle době je to docela risk, ale kdybych byla na tvém místě, zkusila bych aspoň zvážit, ze byste jeli všichni, i dětem by to dost rozšířilo obzory a ty bys třeba byla překvapená, ze by ti v práci dali neplacené volno. Pokud je to pro tebe úplně nemyslitelné,tak bych dala muži jasné najevo,ze by měl zůstat doma a klidně bych mu dala nůž na krk. Děti jsou malé jen jednou.

Děti jsou malé jen jednou a potřebují oba rodiče. Peníze a pracovní nabídky můžou přijít i v budoucnu, ale co jednou u dětí promešká, to mu už nikdo nevrátí.

Já bych jela s manželem. Brala bych to jako bezva příležitost naucit se nový jazyk a poznat jinou zem.

Pokud by to bylo třeba na rok, tak by se to mělo zvládnout, když budou oba chtít. Pokud na dýl, jela bych s ním, pokud je to ultra supr nabidka. Já bych v tom zas viděla příležitost pro sebe i pro děti.

Já bych zvažovala manžela i s dětmi následovat, pokud to opravdu tolik chce a je to pro něj důležité. Děti jsou malé, nemá cenu brát příliš velký ohled na jejich přání, oni to neposoudí a neznámého se samozřejmě bojí.
V manželství jsou dva, takže nějaké demokratické hlasování se stejnou váhou hlasu není možné, snadno totiž končí patem - chci říci, že občas musí jeden z manželů ustoupit. Manželství je pro blaho rodiny zásadní a pokud jste spolu v současnosti zvyklí trávit hodně času, bála bych se, že by takové odloučení mohlo být pro váš vztah fatální.
Jedině snad jestli to objektivně dobrá nabídka není, tak bych mu to zkusila ještě rozmluvit.

Vim, ze pises, ze se ti nechce jet, ale tohle muze byt opravdu dobra prilezitost pro tvoji rodinu. Deti se nauci jazyk, poznaji novou kulturu. Pobyt v cizine muze byt velice prinosny. Rozdelena domacnost muze dle meho fungovat, ale neni to jen tak. Nesla bych do rozdeleni, Pokud bychom nemeli plan na budouci sestehovani.

Pokud je to tak dobra a lukrativní nabídka, ze by děti mohli chodit do skvělých škol a já zůstat doma v cizině a starat se o ne, cestovat, tak bych jela, děti to obohatí a zažijete něco pěkného. Na jak dlouho tam má jet ? Diplomati plus pracovnici konzulátu se taky stěhují. Myslím ze být každý někde jinde rodine a dětem ani manželům moc neprospěje, spis to zasadí klín a spěje to ke konci.

@andyskarsgard jenže ono jen taky rozdíl odloučení bez děti a odloučení s dětma. Já to znám, bez děti jsme to dali v pohodě a to jezdil jen po republice. Ale s dětmi už ne, to už bych nechtěla, naštěstí můj muž taky ne. My jsme domácí zaprtci a zahraničí nás neláká ani za, zlaté prase.

Pokud by manželova pracovní nabídka byla taková, která se neodmítá, já bych jela. Rodina by pro mě byla na první místě. Na druhou stranu takové velké rozhodnutí ste měli učinit společně a ne , že on se prostě rozhodne a hotovo

Když manžel začal pracovat v zahraničí (dvoutýdenní turnusy, pak chvíli doma a pak zas pryč), byl to začátek konce našeho manželství. Nakonec jsme za ním s dětmi jeli, naněkolik měsíců. Ale přestěhovat jsem se odmítla, což mi dodnes zazlívá. No, a během jeho nepřítomnosti jsme se totálně odcizili. Samozřejmě, každý to může mít jinak, jen sdílím svou zkušenost. Teď se rozvádíme....

Kvůli dětem bych rodinu rozhodně nerozdělila. Takže by to bylo na dlouhou debatu, zdali odjet všichni či zůstat všichni v ČR. Já jako dítě (bylo mi tedy 12 let, takže puberta, byla jsem v primě na gymplu) s celou rodinou žila nějakou dobu v Itálii (byl to životní sen mého taťky), bez znalosti jazyka jsem chodila do normální italské školy a po návratu do ČR dělala rozdílove zkoušky ve škole... to stejne i moji brasi, mladsimu bylo ani ne 10 let, jako zkusenost ditete urcite dobra, ale zase prochazka ruzovym sadem to tez nebyla, chybely nam babicky, kamaradi... Vase deti jsou jeste docela male, ale tez budete asi resit skolu, urcite budete resit, aby nechybely babicky, kamaradi...

@any2any Narodila jsem se v emigraci, moji sourozenci emigraci zažili cca ve věku tazatelky, takže s tím mám také určitou zkušenost. (Mimochodem naše rodina se tím životem v cizině hodně stmelila, domov byl tam, kde byli rodiče a sourozenci - ne tam co dům, byt nebo kamarádi.) Chtěla bych ale k tomu, co jsi napsala dodat, že dnes je možnost individuálního vzdělávání dětí, které by pak při návratu domů žádné rozdílové zkoušky ani nedělaly, jen by prostě místo učení doma začaly klasicky chodit do školy, což by určitě bylo méně stresující, zvláště pokud by to nemělo být na dlouho, ten pobyt tam. Odučila jsem už dvě děti do devítky, další dvě teď učím, takže jo, jde to a je to možnost navíc. Pro někoho by to mohla být i lepší volba (neurotické nebo bázlivé dítě, pobyt kratší než rok apod.) a při domácí výuce by se stihlo dost výletů a samostatného poznávání dané země. Babičky jdou do určité míry vykompenzovat skypem. (Ale jinak jo - tohle je problém, zvláště v době covidu, kdy se zas může zkomplikovat cestování raz dva.)

Můžu se zeptat co Tvá italština? Zůstala Ti znalost? Jak dlouho Ti trvalo, než jsi se v té škole začala trochu chytat? Tohle jsou zajímavé věci.

Nešla bych do toho. Kdyby byl syn zdravý, bez diagnóz, jeli bychom s manželem, pokud by měl nabídku. Ale on by do zahraničí sám jet nechtěl, buď všichni nebo nikdo. Ale syn je zdravotně postižený a než bychom našli specialisty v zahraničí, to nee. Děti potřebují tátu, ne člověka, který občas přijede a přiveze jim nějaké dárky, párkrát se vyspí a zase odfrčí. Kdyby se jednalo o práci pár km za hranicemi, kdy sedne do auta a za pár hodin je tady, ok, možná bych nad tím ještě uvažovala, že by se to dalo zvládnout. Ale jinak ne. Ani za ty peníze. Rodina má být spolu. Kdyby byl syn normálně zdravě se vyvíjející, jeli bychom s manželem, nenechala bych ho odstěhovat se samotného, to by byla cesta do pekla. Rodina musí být spolu, aby to fungovalo.

Jo a ještě bych chtěla napsat, že záleží na hodně okolnostech, na jak dlouho byste jeli, kam, atd. Ono je strašně jednoduché, napsat tady v diskuzi "jeď, já bych jela hned", ale pokud cestování a velké změny nejsou životním stylem dané rodiny, tak to fakt nemusí být tak jednoduché, jak se zdá. Ať už psychicky, či organizačně... Dost často nestačí sbalit kufr a jet. Už je to strašně dávno, co jsme takhle vycestovali my, jako naše rodina, ale my tenkrát řešili propuštění nás dětí z českých škol a domluvu, jestli budeme dělat rozdílové zkoušky či opakovat ročník, pronajímali jsme náš byt, takže kam dát všechny věci atd. Navíc, pokud je autorka dotazu spokojená ve své práci a v současném životě obecně, tak chápu, že vůbec nemusí mít motivaci všechno toto opustit "jen" kvůli nabídce, která "se neodmítá". Proč by se nemohla odmítnout? Jsou snad finance a kariéra jednoho partnera víc, než spokojený život druhého partnera? Můj manžel (tenkrát ještě jen přítel) pracoval více než 2 měsíce v Izraeli a já zůstala v ČR, a to jsme ještě neměli děti, a delší vztah "přes Skype" si já osobně představit nedokážu...

@bombat Díky za dotaz. Já v tu dobu už trochu mluvila anglicky, jenže Italové (aspoň tam, kam jsem chodila do školy) anglicky moc neuměli, ani učitelé. 😅 Takže jsem základy italštiny pochytala docela rychle. Pořád jsem měla v ruce česko-italský slovníček. 😉 Takže třeba za 2 měsíce jsem se úplně v pohodě orientovala ve všem... Jsem hodně společenský člověk, už jako dítě jsem byla, ale v té italské škole se mi moc nepodařilo zaplout do kolektivu, byla jsem ta "zvláštní holka z východu" 🙈 Italština mi pak zůstala už jen chvíli, tady v ČR jsem se na gymplu učila AJ a NJ, italštinu jsem už nikdy prakticky nepoužila. Ale nějaké základy samozřejmě zůstaly. Věřím, že kdybych se teď aktivně začala učit, půjde mi to snadno.

Měla jsem manžela na zakázce v Švýcarsku, rok a půl. Zvládli jsme to řekla bych úplně suprově. Jasně stýskalo se nám, ale pro něho to byla skvělá pracovní zkušenost. Byla tu i možnost jet s ním, ale ja tu mám práci, kterou miluji. Jinak pracoval od pondělí - čtvrtka a víkend byl doma. Každý večer jsme si volali přes skype, každou hodinu jsme si posílali báseň nebo neco hezkého. I obyčejné stýská se mi, posílám pusu aj. Příští rok má možnost odjet do Německa. Já bych ho pustila, ale on váha skrze malé. Takže uvidíme co bude. Každopádně ono hlavně záleží na tobě jak se rozhodneš. Každá to vnímá a vidí jinak.

@orisek56 můj manžel musí pořád stejně pracovat takže až skončí kovid.. Problémy v Praze.. Tak zase bude celý týden v Praze a přijede domu na víkend a to já už budu mít miminko.. Nikdy bych ho neomezovala, 3x jsem se kvůli němu stěhovala ptz si našel práci snů.. 😂

A jemu nevadí že bude bez tebe a dětí? A na jak dlouho by tam byl? Podle mě to fungovat nemůže. Nakonec si ty najdeš milence, on tam milenku, a domů ti bude posílat jen peníze.

@elencze Podle mě tam jde pak o to, že chlap domů dodá slušné peníze, ale jinak si každý žije po svém. Můj manžel dostal nabídku na dva měsíce jet do zahraničí, za hooodně slušné peníze. Ale odmítl, že by mě tu samotnou nenechal, to jsme ani ještě neměli malou. A teď by prý neodjel ani za milion...

Jo a opustit rodinu, to si vyčítat nebude?

Na tohle se dívá naprosto odlišně člověk s malými dětmi (myslím děti, které už vnímají tátu a mámu a chtějí s nimi být, autorka, nebo třeba by to byla moje situace) a člověk bezdětný nebo s jedním malým miminkem. Mít dvě děti 5 a 7 a být s nimi celé týdny sama, a chodit do vlastní práce, to je hrozně psychicky i fyzicky vyčerpávající věc. Všechny starosti o celý chod domácnosti a dětí na jedněch bedrech. Kdo má dvě děti ví o čem mluvím. S tím, že si mohu koupit relativně co chci, to ale nezmenší moje starosti, a vyčerpání. Dovedeš si to vůbec představit, že je celý týden (možná i déle) vše jen na Tobě? Fungovat to může, věřím, že to dáš 🙂, já bych to nedala, ale nejlepší to bude pro manžela, ty z toho budeš myslím dost naštvaná. Možná je to velmi lukratvní nabídka, ale připadá mi, že manžel se jakoby snaží vymanit z denních starostí a jet vydělat peníze a o nic jiného se vůbec nestarat. Nevím, zda by Tvoje děti mohly začít chodit v cizině do školy, hodně to závisí na jejich povaze. Pokud by to daly...jeďte taky, jestli to pracovní nabídka zahrnuje? Jestli intuitivně cítíš, že by to děti nedaly, tak fakt nevím. Myslím, že by jet neměl, bez Vás.